Nenavidim ranni vstavani

Ranní ptáče dál...Nepíšu, že vstávám ve stresu. Naopak se v klidu osprchuji, udělám si snídani, dám si v naprostém klidu kávičku a do práce jdu úplně v pohodě.Ještě na parkovišti poklábosím se správcem a do práce jedu v klidné náladě. Kde mám být v určenou dobu, přijíždím s dostatečným předstihem. Narozdíl od těch, co vstávají právě pozdě a pak jsou celý den v předstíraném stresu, nic nestíhají a mají přiblblé výmluvy na provoz, kolony atd, což je dnes móda.
Posun času v létě mi nedělá vůbec žádný problém. Řídím se dle času a ne podle nějakého sluníčka.
Jinak na večerní televizi nekoukám, na telenovely a nablblé americké filmy opravdu nejsem zvědavý.Spíše, pokud už se chci na něco koukat, pustím si nějaký film na DVD
Chodím spát různě. Podle toho, jak jsem či nejsem unavený.Ale stačí mi asi tak šest hodin spánku.

Já se přiznám, že se...Ranní ptáče dál doskáče, ale je dřív unavený, říkala babička. Dřív se opravdu vstávalo dřív, dneš už naštěstí, aspoň v Praze, jinde nevím, to už tak není. Ono totiž nejde o to jen ráno do práce na čas přijít. To člověk stihl. Ale při normálním začátku práce, tak se člověk v klidu doma nasnídá, ne do sebe něco nahází během pěti minut, dokonce si zajde i pak na WC, protože doma to je lepší než v práci. Oholit se, dát si ranní sprchu. Dle mého názoru je lepší se pořádně vyspat. Např. tv programy začínají v ručitou dobu, v 8 začíná večerní program. Kdo vstává v 5, tak pokud tv skončí v 10 hodin, tak 8 hodin prostě nenaspí.

Navíc, většinu roku vstáváme fakticky o hodinu dříve. Tedy ne třeba v 6, 6:30, jak je na budíku, ale dle sluníčka je vlastně 5 nebo půl šesté. Práce nezačíná v osm či půl deváté, ale fakticky v sedm či půl osmé. Jen v zimě to je dle skutečnosti, ale to je stejně tma.

Nedává mi smysl vstávat dříve než v 6 hodin, kdy v průměru vychází slunce. Já si opravdu radši přisvítím večer než ráno. Začátek práce v 8, půl deváté, vypadá to pozdě. Jenže s dojížděním to znamená odchod z domova o hodinu dřív. A to už tak pozdě vůbec není.

Já se přiznám, že se vstáváním nemám vůbec žádný problém. Pracuji sám na sebe a do práce jdu tedy vlastně dobrovolně, tak to je asi ta motivace.Vstávám denně tak mezi pátou a půl šestou.Jsem tak zvyklý už od dřívějška.Když jsem chodil v mládí na střední učiliště, resp na SOU, tak jsem vstával už od patnácti v půl páté. Dříve se normálně všude pracovalo od šesti, takže se vstáváním problém nemám žádný.Dokonce, pokud si někdy udělám volno, tak ráno jsem už od těch šesti vzhůru. Den je pak delší.

Jediná možnost je do práce nechodit - jako já. Po 30. letech mam vod časnýho vstávání konečně svatej pokoj.

Když bude člověk dělat vosmihodinový pracovní směny a bude chodit furt jenom na vodpolední směnu, tak se sice vychrápe dostatečně, ale jak už tady kdysi kdosi psal, tak bohužel z toho dne nebude vůbec nic mít. Protože hned, jak se probudí, pude rovnou zas do práce.

Zkuste si najít nějaký vyčerpavající koníček, jestli máte čas..

Nejbrutálnější vztávání je právě na podzim nebo na jaře, kdy už je ten nesmyslnej letní čas a zároveň je tma a zima. Ale ze svých zkušeností mohu říct, že nejhorší je vztávat kolem 6 ráno, nevim jak je to možný, ale je to tak, protože vstávání ve 4 ráno mi zas takový problém nedělá, na to se dá zvyknout. Horší je to potom, když člověk ve čtyři odpoledne přijde z práce, tak by si nejraději lehnul, ale to nesmí, protože by potom šel pozdě spát a ráno by nevstal.

Evo - to tě obdivuju,...

Helčo, já bych už taky byla ráda doma, ale můžu tak akorát říkat mládí v pr.. a do důchodu daleko. Dělám obě směny od půl sedmé do půl sedmé. Když mám denní, vstávám ve 4.00, protože bydlím kousek od Prahy. Ale vstávání jsem nenáviděla vždycky. Když ono se ráno tak krásně spí :-)

Evo - to tě obdivuju, já...Ja taky nemam rad vstavavani :o)

Taky patřím k těm,...Evo - to tě obdivuju, já bych nevydržela ani denní od šesti ráno ani noční přes noc.
Jsem ráda, že už můžu být doma, i když kolegové-kamarádi mi hodně chybějí.
Moc ráda se vidím se všemi známými z bývalé práce, tahle změna ale jednou čeká vlastně všechny.

jasně, to byla taková...Taky patřím k těm, co...

Helčo, to bych já nemohla. Ale střídají se mi denní a noční směny. Je to v kanceláři, tak po denních jsem mrtvá, ale noční mi vyhovují.

Taky patřím k těm, co...jasně, to byla taková totáčová berlička, takové řečičky, bylo to v 70. letech a chodili jsme do práce od šesti nebo od půl sedmé (a to jsme vodili děti do jeslí nebo do školky na šestou ráno - fuj!), pak byla energetická krize a nástup do práce nám trochu posunuli, ale veselé to ještě pořád nebylo.
No, a co by se dalo dělat jen na odpolední šichty?
Snad jedině servírku v pivnici.
:-)

Taky patřím k těm, co neradi vstávají,...

Helčo, ale to já nevím, kde bych pak měla pracovat. Když by to bylo tak jak píšeš, vstávala bych tak v devět, někdy v deset. Ale takovou práci jsem nenašla, abych mohla vstávat až budu chtít já.

Taky patřím k těm, co neradi vstávají, ale řeknu vám - člověk párkrát vstane do práce a najednou je před vámi důchod!
Jeden nůj kolega vždycky říkal, že člověk má vstávat tehdy, až se sám od sebe probudí - a měl pravdu.

Docela by mě zajímalo, jestli se to věkem všem změní.
I když mám svoji práci velice ráda, vstávání nesnáším jako takové. A je jedno, jesli vstávám v šest do práce nebo v osm na příjemný výlet. Každou chvíli musím měnit písničky v mobilu-budíku, protože když je potom slyším v radiu, tak se málem osypu.
Ale věkem to už není tak hrozné jako když mi bylo 20-30 let.
Teď je mi 40 a nějak se to mění. Nejsem už tak mrtvá, vytočená, znechucená. Hodně mi pomohl kávovar s časovačem. Když už musím vstát, tak ať na mě čeká už uvařený dobrý kafe.

Kvůli jeho nespavosti...Zatracenej císař!

Kvůli jeho nespavosti...

Jj, taky nerada vstávám na denní, to musím vstávat ve 4.00, taky bych mu řekla, kdybych k tomu měla možnost, že o 2 století později ničí spoustu lidí ranním vstáváním.

Kvůli jeho nespavosti ještě o 2 století později vstává několik národů nesmyslně brzo :-(

Taky nenávidím ranní vstávání. Pracovní dobu mám od 7, takže musím vstávat v 5.30, abych stačila dojet do práce a pro mě je to strašně moc brzy. O víkendu vstávám kolem 9. Spát chodím ve 21.30 - 22.00, ale koncem týdne jsem už tak unavená, že usnu u zpráv. Celé dny mě pak bolí hlava, pospávám v kanclu nad papírama, cítím se unavená. Nejsem vyslovená sova, večer dlouho nevydržím, ale prostě potřebuji vstávat později a hlavně za světla. Mám to tak odjakživa, už ve škole jsem měla problémy a teď v práci je to ještě horší. Nedovedu si představit, že tohle vydržím až do důchodu.

Taky tak, mám OBROVSKÉ problémy s ranním vstáváním. Večer nemohu usnout, o víkendu jdu spát klidně v 6 hodin ráno a celou noc se cítím svěží. V pracovní dny však jdu spát kolem 22-23 s tím, že musím - aniž bych byl vyčerpaný... ráno vstávám kolem 6:15-6:30 a je to pokaždé boj (přesně jak popisuje Jarcina, mám v mobilu natažených 6 budíků po 5 minutách, které zvoní od 6 ráno a to ještě nekdy "zamáčknu" vsechny a proste zaspím) - cítím se jak chodící mrtvola, je mi hrozná zima, bolí me hlava atd... když si můžu libovolně pospat po 10h spánku mám ten samý problém, jen trochu mírnější ... po 12h vstanu teprve sám s tím, že mi je příjemně a cítím se svěží a vyspalí... nevím co s tím, komplikuje mi to život, má někdo POŘÁDNOU radu?

Souhlasim s 09:52 myslim ze to napsal presne.Je to fakt sama citim kdyz mam rano stavat driv tak je mi blbe,slabost v tele,tlak v cele a v ocich a pocit na omdleni..trpim na bolesti hlavy a to stavani je na to jak delany!Fakt ja nechapu proc se tady nezmeni pravidla..Ja uz kvuli tomu musela nechat i praci.

nevím,jestli to má souvislost,ale pro mě ano. Taky se mi blbě vstává,když mám vstát dřív - u mě často pomáhá přiotevžít okno před spánkem - když je totiž v pokoji vydýchaný vzduch, tak je jasné,že jste ráno jak mátohy.. ale určitě jsou různé příčiny..