Existuje Bůh?

Pro j. Me se ale teorie o potrestani cinu z minulych zivotu uz vubec nelibi. Prijde mi to nelogicke.Pokud vychovavas treba psa, musi pochvala ci potrestani nasledovat bezprostredne. U ditete uz tento postup diky stejnemu komunikac. prostredku muze probehnout pozdeji. Ale musi presto presne vedet PROC. POKUD BUDES NEKOHO KARAT A ON NEVI ZACO, ZARUCENE SE Z NEJ STANE NEUROTIK, NESTASTNY CLOVEK PLNY KOMPLEXU A NEBO NA VSE KYVAJICI BLBECEK, PRESVEDCENY O VLASTNI NESCHOPNOSTI.J. pises tady myslenky, ktere jsem cetla v desitkach knih, ale ja jsem od nich na zaklade svych zkusenosti odstoupila. Tyhle teotie tezce nevylecitelne nemocne mohou zavest do tezke deprese. Znam nejeden pripad, take jsem si tim castecne prosla a dekuji nikdy vice. Je mi lepe, kdyz vim, ze trebe muj organismus nezvladl tezkou infekci,kterou zusobily viry ci bakterie, ktere jsou soucasti prirozenosti zivota na planete Zeme, kde plati, zer a budes sezran :-), nebot nejsme etericke bytosti zivici se laskou. Bohuzel lekari diky svemu laxnimu pristupu mi zavcas nepomohli a mam trvale naruseny imunitni system (toto je treba schopnost mnoha viru- nabourat se do DNA a zmast imunitni system a sobe tak zarucit preziti a mnozeni-replikaci), ktery mi likviduje vlastni tkane. At se stavim na zadni, pronasim tisic motliteb, tak nemuzu nic zmenit. Vis v minulosti treba malomocni lide museli stat ve vykopanem hrobe a prohlasovat, ze jsou posedli dablem. K tomu hodne svadela zohavena tvar a koncetiny. Pak tusim v 50. letech byl objeven puvodce tehle nemoci, vynalezen lek a lide jsou leceni a vyleceni. Taktez neni jeste dlouha doba, co lide z roztrousenou sklerozou do par let umirali a dnes uz diky lekum se umi pozastavit procec, kdy vlastni imunita likviduje myelinovy obal. Kdyz odejdeme od nemoci a podivame se treba na takovy prirozeny prirodni jev jako je bourka, tak si uvedomime, ze lide se v minulosti domnivali, ze ji na nas zesila Buh za nase hrichy a blesky jim zapaluje domy, aby je potrestal. Po te se objevil clovek, co se zamyslel, porozumel principu na kterem "pracuje" bourka- tedy blesk a hrom a vynalezl hromosvod :-).A tak je to se vsim. Lide si to z ceho treba meli strach vysvetlovali v minulosti po svem a tak je to i s nemocemi. Je to pak des, kdyz Ti prichazi domu pecovatelka, ktera tomuto veri a snazi se na Tebe svest vsechny hrichy sveta, jen proto, ze ji neleze do hlavy, jak muze mlady clovek umirat na neprozkoumanu nemoc.

"Myslím, že je to nelehká a hlavně dlouhá cesta se k tomuto postoji dopracovat tak, aby člověku vycházel opravdu ze srdce."Tak tohle....ne.Nemyslim si že by se měl člověk sám nutit do doho co necítí.Těžko budete někdy milovat netolerantní lidi nebo lidi o kterých víte že lžou.A jestli jo,tak jen díky tomu že si přečtete milion knížek o poznání boha."Poznání boha" je docela zbytečný termín,bůh je totiž představa s vlastnostmi stejná jako má láska.Psali jste tu o desateru božích přikázání.Proč nás bůh na ně nenachal přijít samotné?Píšete že bůh nás nechává abychom na věci přišli sami.Ale vlastně nám dává návod.To o tom že vraha zajede auto podle toho jak dá na své svědomí....spadlá propiska....(hmm)....znal jsem mírumilovného člověka,měl dva syny,v autě zemřel on i jeho syn....byla To náhoda.smutná a zbytečnáKdyž v hladovějící africké rodině umře hlady jedno z deseti dětí,řekněte že potřebovali stmelit rodinu

Naprostý souhlas,duševně "nemocní" mají často mnohem bohatší duševní život než duševně "zdraví"...

Jej tady je zase příspěvků,jen reaguju..S další existencí spíš ne,nic s jistotou neříkám,pohledy se můžou změnit.Podle vás je další existnencí další život na zemi nebo někde v ráji?Nevim třeba v čem by měl být věčný život lepší než tenhle.To díky čemu žijeme je proměnlivost,slunce vychází,zapadá.Čas a naděje jsou to čím žijeme a ve věčnym životě pro vás bude zbytečný jak čas,tak i naděje.V tomhle životě můžete mít i radost když se v něčem zlepšíte(ve hře na hudební nástroj,..).Když v tomhle světe může někdo někoho milovat,tak tu může být i láska.Proč ješte existovat někde jinde?Euthanasie..viděl jsem záběry na probodané býky..prý byli ještě na živu asi hodinu...............Představte si člověka který má trpět týden aby mohl zemřít přirozeně..řeknete si: snad to nebude tak bolestivý a strašný...A teď člověka,který má trpět deset let,bez schopnosti vnímat okolí,jen cítit bolest....oboje-Ten samý princip.....nemam v tomhle pevný názor, v principu je třeba potrat tvrdší než euthanasie a je povolený a to že je povolený asi má nějaký smysl...Rakovina...já to spíš myslel tak že k čemu je vám zjistit příčinu rakoviny když už jí máte? Spravedlnost nemoci bych přirovnal k žákovi který opsal nevědomky špatně zadání písemky a i přes správný postup dostal pětku(nebo ho vyhodili ze školy)" A jak poznám co jsem udělal v minulim životě?j.:Nejlépe tím, do jakých podmínek jste se narodil a jak se vyvíjí Váš současný život. (Jak by jinak byla spravedlnost, že někdo má postižené tělo, někdo se narodí ve válce, někdo v chudobě, bohatství, v láskyplném prostředí ...)"Spravedlnost že někdo má postižené tělo je v tom,že může mít naopak radost z duševních činností,ale tu může mít každej,takže skoro spravedlnost.Takže když vám řeknu že jsem ze střední vrstvy a co mě baví a co ne,tak mi řeknete kdo jsem byl v minulym životě?"Dávné doporučení zní - Miluj bližního svého jako sebe sama. "Tohle se mi kdysi taky líbilo,ale vlastně to nemá smysl,protože nejvíc můžete milovat tak jednoho,můžete mít dost ráda třeba ještě pět lidí,pak můžete mít docela ráda ještě dalších deset lidí,ale těm už byste z posledního bochníku chleba v době hladomoru darovala tak krajíc...(nebo ne?)

Myslis Miro, ze clovek trpici bludem nemuze vystudovat psychiatrii? Myslis, ze vysoce inteligentni lide nemohou trpet psychickou nemoci?

Milí přátelé, vaše odpovědi jsou opravdu bleskové - ani jsem to nečekala. Díky za ně. Taky cítím za božími přikázáními něco hlubšího. A stejně jako Ynnos za nimi nevidím boží zlost a trest v případě jejich porušení. Vystihl jsi to opravdu velmi podobně mému pocitu. Právě naše výčitky, svědomí a pochybnosti o našich činech jsou asi prací božího ducha v nás. Když je člověk nemá, duch v jeho srdci není. Taky ale s určitou skepsí sleduju hromady nabídek literatury, kursů atd. k sebezdokonalování. Pozitivní myšlení, všeobjímající láska, odpuštění, pomoc druhým - jo, to sice opravdu funguje a může to být krůček k Bohu, ale... ale. Řídit se tím jako návodem na používání televizního ovladače, pomáhat druhým s vědomím, že mi to přinese spásu, zadusit v sobě zlost na agresivního řidiče, jenž vás ohrozí, jen proto, že miluji celé lidstvo - z vlastní zkušenosti vím, že to může být i nebezpečné. Myslím, že je to nelehká a hlavně dlouhá cesta se k tomuto postoji dopracovat tak, aby člověku vycházel opravdu ze srdce. Ale to jsem odbočila - zapomněla jsem ještě na Ynnosovu námitku na můj náhled ke snaze přiblížit se k Bohu racionální cestou. Myslím, že intelektuální poznání člověku cestu ulehčí, protože předpokládá vůli a touhu poznat neviditelné - to je jen dobře. Ale vůle sama o sobě prostě sama nestačí - vzpomínám si, jak jsem obdivovala jednu svou známou, která žila vyrovnaným a harmonickým životem ve své víře - chtěla jsem život prožívat taky podobným způsobem, chtěla jsem najít svou víru v Boha... ale nějak jsem tomu všemu prostě nemohla uvěřit. Život (Bůh?:) mi až časem předhazoval do cesty postupně kamínky, ze kterých jsem si tvořila vlastní mozaiku. Lidi, knížky, prožitky, náhody, slepé uličky, utrpení, sny, jiný způsob vnímání, pocity... Dnes se mi zdá víra jako slabé slovo pro to, co cítím. Aniž bych mohla tvrdit, že bych Boha znala. Ptáš se, jak se jinak dostat do boží blízkosti. Jsou lidé, např. budhističtí mniši, kteří se dovedou uvést do stavu jednoty a boží lásky meditací. Taky skuteční léčitelé a jasnovidci mají schopnost vidět "za roh". Holotropní dýchání, regrese, prožitky blízkosti smrti - i zde lidé mohou zažít něco podobného - ale pozor, zdaleka ne všichni! (Já sama se ale do těchto zkušeností nehrnu, protože v mém případě je považuju za nedovolenou zkratku). No a lidé pod vlivem drog - v rauši procházejí nádhernými stavy jednolitosti a pochopení veškerenstva - neříkám, že tyto stavy jsou falešné, ale jsou asi tou nejhorší zkratkou, kterou si člověk může vybrat, zkratkou, která nakonec člověka od Boha vzdaluje. A s těmi minulými životy - jak říkáš, že si nebudeš pamatovat svůj vztah k Bohu z minulého života - to si právě myslím, že jo. Ne ve smyslu si přímo pamatovat, ale přinést si do života jisté tendence, inklinace a schopnosti. Pokud je člověk třeba skeptik, ale má potřebu přijít věci na kloub, věřím, že v přístím životě už bude dál - dostane se mu víry v srdci. Nebo člověk, který už duchovní život prožívá a přitom žije běžným životem - v dalším životě může přijít další stupeň, kdy bude schopen hluboké meditace. Nebo obdařen jinou duchovní schopností.Tak vidíte - nechtěla jsem diskutovat a hele, už v tom lítám:)

Moc pěkně řečeno.Na druhou stranu mi to trochu nesedí (není to nic osobního :D).Jak jinak než přes myšlení bych měl nalézt Boha? Až po smrti? To snad ne!To bych si jeho nalezení (či spíše přiblížení k němu) vůbec neužil.I kdybych si to odnesl do příštího života, stejně bych o něm musel přemýšlet znova a určitě od začátku, protože pochybuji, že bych si ho v 6 letech díky zkušenostem z minulého života uvědomoval.A co se týče 10 přikázání, existují.Ale nebyly Bohem myšleny jako přikázání, nýbrž jako doporučení.Nezabiješ.-zabil jsi? ok. Your decision. Je to tvé svědomí a tvůj život. Zabíjej když to považuješ za nutné.Až si uvědomíš že to není správné, budeš mi zase o něco blíže, a nakonec ke mně stejně dojdeš.Já tu cituji Boha?! No jo. Už je to tak.

Milá Jago,díky za pěkný příspěvek. Hodně z toho cítím podobně. Snažme se přibližovat k Bohu hlavně čistým srdcem.A to desatero - myslím, že tam je obsaženo mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Nemělo by se brát jen doslova, ale více do hloubky, hledat duchovní význam.

Ahoj všichni, pročetla jsem si tuto zajímavou diskusi, která může být nekonečná. Doslova a do písmene. Otázka je to moc hezká a podněcující, ale jednotná odpověď zřejmě existovat nikdy nebude. To ale samozřejmě nevadí, protože i pouhá diskuse nás alespoň trochu přibližuje k poznání a mnohé odpovědi objasňují věci, se kterými si všichni lámeme hlavu.Právě poznatelnost Boha přes "lámání hlavy" nepokládám ale za ten nejlepší způsob, jak se dostat k pravdivé odpovědi. Tím vůbec nechci napadat tuto diskusi, naopak, je opravdu zajímavá, líbí se mi zvlášť j. a Ynnos. Chci ale jen říct, že logické argumenty, oponování druhým a "přebíjení" názorů (v tom dobrém slova smyslu) člověka k Bohu podle mě moc nepřiblíží.Nenajdete jediného člověka na světě, jehož představa o Bohu bude stejná jako ta vaše. Jak říká jeden z filosofů New Age, cest k jedinému je tolik, kolik je lidských životů. Nepochybuju o existenci vesmírného či božího řádu a nejvyšší inteligence ani v nejmenším. Ta inteligence je ale podle mě nezměrná, nesmírná a prostě slovy nezachytitelná jako sám Vesmír. Věřím však tomu, že člověk se může dostat do její blízkosti, může ji zachytit i v sobě samém, po lopotné práci v cyklu různých forem existencí. Hodně tady bylo řečeno o proviněních a trestech, pravidlech, správném či nesprávném chování. V tom taky vidím trochu problém. Existuje samozřejmě 10 božích přikázání, pokud mám mluvit o křesťanství, a křesťanská morálka stojí právě na nich. Nevím, jak bych to měla vysvětlit, ale mám pocit, že to by bylo moc jednoduché. Mám za to, že lidská morálka (a oněch 10 přikázání) není to, co tvoří karmu člověka. Takto soudí právě lidé - když říkám soudí, myslím doslova - za podvod do vězení, hotovo šmytec. Zdá se mi ale, že boží "měřítko" je poněkud jiné a mnohem subtilnější. Že posuzovány jsou skutky tak drobné, že nám to vůbec nedojde - a ty že jsou důležitější než velké hříchy nebo velké dobré skutky podle lidského posouzení. Že třeba větším hříchem je provinit se proti vlastnímu přesvědčení, nedbat své intuice, ignorovat životní křižovatky, které ani nevidíme...Vlastně jsem si uvědomila, že o Bohu s lidmi vůbec nemluvím. Nějak nemám potřebu... tohle je poprvé, co jsem se nějak vymáčkla, abych svou představu s někým sdílela. Není to tak špatný pocit :). Ale stejně jsem to asi nepopsala tak, jak to cítím.Poslední věc, která tady mnohokrát zazněla - katastrofy, 11. září, atentáty versus nevinní lidé. Nechci se s nikým pouštět do konfrontace a něco dokazovat a přesvědčovat, to ani neumím. Jen možná pro doplnění této složité otázky - mám pocit, že správnost či špatnost úplně všech svých skutků nemůžeme pochopit zde na Zemi. K pochopení dojde až v jiném světě, kdy svůj život můžeme spatřit. Právě až tam dochází k té "výchově", o které tady byla řeč. Ne však výchova trestem, ale - sebevýchova. Věřím tomu, že duše sama si na základě hodnocení předešlého života vybírá za pomocí vyspělejších bytostí podmínky dalšího života i budoucí smrti. Stát se obětí hromadné katastrofy, to může být výběrem duše, která tím něco řeší... Mějte se všichni krásně a pište dál.

YnnosiJestli se nám vše vrátí? Následek toho k nám dojít musí. Pokud jsme stále stejní, nezměnili jsme se, pak dorazí na nás plnou silou. Pokud se ale změníme, tak už na nás tak nemůže a vyváže se třeba jen symbolicky. Např. někdo někoho zabil. Za nějaký čas přichází k němu zpětný následek jeho činu, ale buď 1. on se nezměnil. Tak ho třeba přejede auto a zemře. (dar tohoto života nevyužil)Nebo 2. změnil se do té doby tak na půl, je "černobílý", následek je méně silný, např. auto do něj narazí, zlomí si nohu a pak v době léčení má čas přemýšlet o svém životě nebo 3. úplně se změnil, září láskou, to krásné kolem něj nedovolí přístupu toho špatného z minulosti, chrání ho, následek se k němu vrátit musí, ale nemůže se na něm zachytit, je jen symbolický, např. někomu podá pero, které mu spadlo. Takovouto jednou radostnou ochotou si odčiní takový hrozný čin. Veliká milost.Následky našich činů se nám vrátí znásobené v budoucnu. Co si zaseješ, to musí sklidit. Zaséváme jedno zrníčko a vyroste nám jich mnoho. (Z jednoho zrníčka máku třeba stovky zrníček v dozrálé makovici :-)Zákon akce a reakce platí, někdy přijde následek okamžitě, někdy za delší dobu. Ale přijít musí. Jak jsem psala, když se změníme, nemůže se na nás tak zachytit a "škodit", ale vyrovnání dojde jiným způsobem. Co je na takovém životě, když vím, že co si zaseji, budu sklízet, nudného? Prostě vědomě nechci dělat něco proti svému svědomí, něco, co cítím jako špatné, protože nechci druhým ubližovat, nechci ani pro sebe, aby mi to někdo udělal ještě v daleko horší míře.Proč by se měl zvýšit počet sebevražd? Vždyť sebevražda je zahození velkého daru života, co asi přijde za následek? Dost hrozný, tak proč bychom si to vše ještě daleko více ztěžovali? Potom jsou ty problémy ještě daleko více tíživé než zde. Měla by přijít spíše snaha o sebezlepšování. A s tím poučováním. Např. Když se Vám bude dít něco nepříjemného, třeba Vás budou pomlouvat nebo jinak ubližovat, nebo třeba budou umírat ve válce vaši blízcí, ... bude Vás to bolet, budete to prožívat na sobě, bude Vám to vadit. Třeba vydáte rozhodnutí - to bolí, to nechci nikdy nikomu dělat. Takže ani nemusíme vědět konkrétně za jaký náš čin v minulosti toto přišlo (to by bylo opravdu dost složité, když navíc je to vše už tak propletené a zamotané námi samými, někdy říkáme něco jiného než si myslíme, něco jiného činíme, to je pak zmatek). Stačí, když to okusíme na vlastním prožití, jestli to přináší bolest nebo radost a pak podle toho jednáme a chováme se k ostatním.A svoboda to je. Máme svobodnou vůli se rozhodnout, jak chceme. Následek pak ale běží podle zákonů (rozhodnu se skočit ze stromu - když padám, už nemám na výběr, jestli chci dopadnout nebo vzlétnout nebo se vrátit zpět, prostě spadnu na zem, zákon přitažlivosti zemské)Krásný den přeji!

Prokop Remeš a jiní, co vystudovali teologii i psychiatrii, by te z tohodle omylu rychle vyvedli.

Nechápu. Pro mě člověk věřící = člověk trpící intrapsychickými bludy.

Příspěvek nad tímto patřil Dance.

No to určitě :D

Já si NEemyslím že VŠE špatné, co uděláme, se nám jednou vrátí. Byl by to totiž nudný život. Kdyby jsme něco udělali špatně a 100% věděli že se nám to v budoucnu vrátí, musel by se počet pokusů o sebevraždu zvýšit tak o 50%. Jen si to představte, uděláte něco špatně, pak znova a zase a už máte jasné 3 problémy do budoucna?Nee, tak to není. Vše je v našem vědomí, tudíž i kdybych někoho zabil a opravdu to nepovažoval za nic špatného, nemyslím že by se mi to vrátilo. A ani Bůh by mě nepotrestal.O to jde, máme svobodu, ale když na to, že děláme chyby, nepřijdeme sami, k ničemu to není. Tím se vracím i k tomu, že nás trestá Bůh-ne, trestáme se sami a to je dobře, protože kdyby to dělal On, nebo ty jeho Zákony (jak vy říkáte), nebyla by to svoboda, prostě nebyla. Byla by to sprostá výchova, sice ne způsobem akce-reakce, tedy že něco uděláme a do minuty nás přejede auto, ale že se nám to promítne do budoucna. Říkáte, že se s toho poučíme a pomůže nám to v naší cestě- to těžko.Pokud mě zítra potká něco špatného, co jsem zavinil nějakým svým činem= když mi bylo 5 a plácnul jsem Frantu lopatičkou na písečku, tak si to rozhodně nedám do souvislosti a tím pádem se ani nemůžu poučit, protože nevím, co jsem vlastně udělal špatně.Je to jasné?Já myslím že ano.

Zatím odepíšu jen na tohlej.: Spravedlnost, dokonalost a láskyplnost zákonů vložených do stvoření, zákonů Božích (zákonů přírodních, vesmírných, jak je chcete nazvat?) Prostě těch, které vše řídí a drží. "Potom to někteří popisují nádherně, že se jim nechtělo vracet ... "blue: Ano,při nedostatku kyslíku v mozku prožíváme nejrůznější stavy,nejčastěji blaženosti...Kde se ve vás bere taková jistota?j.:Je mnoho lidí, co to prožili, je mnoho lidé, kteří tam smí nahlížet a i tím pomáhat.Jedinou spravedlnost kterou já vidim je ta,že každý má svoje štěstí,že každý si ho najde v něčem jinym,ale ani to neznamená že skutečnost bude taková jako sen,takže to taky neni tak růžový..Stavy v blízkosti smrti-tady jsme si asi nerozuměli,já jen chtěl říct že ty stavy jdou navodit i uměle a je známo že chemií lze navodit pocit levitace,stejně tak mohou reagovat některé části mozku bez kyslíku.Neznamená to že neexistuje žádná vyšší životodárná síla,ale prostě nechápu vaší jistotu..

Bluegrasshopere, s tou rakovinou prostaty to takhle "jednoduché" zase nebude. Tam je hlavní něco jiného.Strava, prostředí, životní styl jsou důležité, ale naše postoje k životu, náš vnitřní život, naše chování je důležitější. A já mluvím hlavně o tom, toto přehodnotit nám pomůže. Že některá jídla se nemají konzumovat často, to si možná na druhou stranu s sebou neodneseme, ale naše silná prožití ano a ty nám pak pomáhají na naší další cestě.blue: A jak poznám co jsem udělal v minulim životě?j.:Nejlépe tím, do jakých podmínek jste se narodil a jak se vyvíjí Váš současný život. (Jak by jinak byla spravedlnost, že někdo má postižené tělo, někdo se narodí ve válce, někdo v chudobě, bohatství, v láskyplném prostředí ...) ten Váš současný život samozřejmě ovlivňují i Vaše každodenní rozhodnutí, Vaše činy. Co jste si zaséval a zaséváte, to sklízíte ve svém životě. blue: "Co třeba pětileté dítě? To není nevinná oběť? A postižený člověk s inteligencí a chovánim dítěte není nevinný?..Pořád nechápu jestli podle "vás" ty tresty přicházejí náhodně nebo podle toho že si myslíte(a taky že bůh si myslí) že si to někdo zaslouží....(nebo je pětileté dítě potrestáno za svůj předchozí život?..)j.: tak pětileté dítě. Někdy se člověk (na druhém břehu) rozhodne, že pomůže lidem, které má rád, že přijde k nim jako dítě pomoci jim. Žijí třeba jen takovým stylem života - práce, zábava, hromadění hmotných statků, nebo dělají větší chyby v životě ... a kdyby neprožili něco osobního těžkého, tak by třeba svůj život "promarnili". Přijde k nim děťátko a těžce onemocní. Co oni? Většinou je to trápí, třeba to pomůže stmelit rodinu dohromady, přehází jim to (na správná místa) životní hodnoty. Ti lidé se tím často úplně změní. Někdy dítě odejde, splnilo svůj úkol, pomohlo jim. Bývá to i provázané, že třeba nějaké takové chyby dříve dělal také a tímto si je má možnost odčinit. Tak to jsou některé z příkladů, kdy těžce onemocní nebo odchází malé děti. Psala jsem, že to nejsou žádné tresty, jsou to buď následky našich činů nebo pomoci (i když se tak nezdají). Proč nějaká událost přichází, nezjistíme vždy hned. Někdy to pochopíme až s odstupem dlouhé doby. A ty příčiny jsou třeba provázané, je jich více. "Že by to spravedlnost zákonů nedopustila. "blue: Spravedlnost kterých zákonů?j.: Spravedlnost, dokonalost a láskyplnost zákonů vložených do stvoření, zákonů Božích (zákonů přírodních, vesmírných, jak je chcete nazvat?) Prostě těch, které vše řídí a drží. "Potom to někteří popisují nádherně, že se jim nechtělo vracet ... "blue: Ano,při nedostatku kyslíku v mozku prožíváme nejrůznější stavy,nejčastěji blaženosti...Kde se ve vás bere taková jistota?j.:Je mnoho lidí, co to prožili, je mnoho lidé, kteří tam smí nahlížet a i tím pomáhat.blue: Celkově je vaše teorie(paní j.) zajímavá,ale nemělo by podle ní být lidstvo někde dál? Dál než tomu bylo třeba před dvěma tisíci lety?Nebylo by jednodušší říct lidem aby na sebe byli hodní než říkat že vlastně žíju od doby co vznikl život a akorát si vlastně nic nepamatuju? j.:Jestli by mělo být lidstvo dál? No, moc jsme se nepoučili, stále děláme veliké chyby, tak jsme tam, kde jsme. Je to o snaze každého jednotlivce, jen když změníme sami sebe, tak můžeme změnit svět. Jenže on prostě někdo nechce být hodný! A takových lidí je dost. A nebo dělá chyby neúmyslně.Dávné doporučení zní - Miluj bližního svého jako sebe sama.

Alo a bluegrasshopere,vy asi nepočítáte s další existencí po smrti, pak by byly vaše otázky oprávněné. Pro toho, kdo s tím počítá, je jednoduché vysvětlení. I když třeba v posledních chvílích svého života, třeba díky velikým bolestem (i proto nejsem pro euthanasii) pochopíme, prožijeme cosi důležitého, ve veliké nouzi se obrátíme k Bohu s prosbou a pokorou, budeme litovat svých špatných činů, ... je to veliká pomoc na naší další cestě. Takže si to do hrobu neodneseme, ale dál tam, kam jdeme. I do dalšího života, který nám je milostivě darován si to neseme. A dále - svými myšlenkami a postojem něco stavíte do světa, ovlivňujete tím ostatní, takže to Vaše prožití a silné přesvědčení např. o pomoci nemocným, působí na ostatní, kteří jsou tomu přístupní a pomoci třeba mohou. Váš další život zde na Zemi se pravděpodobně bude vyvíjet tímto směrem, když je to tak silné. Takže to zbytečné není. Každá podporující myšlenka, modlitba opravdu pomáhá. A navíc ani těžce nemocný člověk, kterému lékaři "předpovídají", že už dlouho žít nebude - to není podle mě nikdy jisté. "Zázraky" se dějí.Ano, zdravotnictví má své velké chyby, ale lidé by také měli převzít zodpovědnost za své zdraví a celkově za sebe sami, ne slepě věřit ve všem doktorům. Léky mají vedlejší účinky a jejich užívání není vždy nutné, očkování mají někdy strašlivé následky, ... Jestli píšete o sobě, tak zkuste takhle psát dále po internetu apod., zkuste dát ostatním vědět, co jste zažila a jak to bolí, jak to lze dělat lépe. I prožití a rady ostatním mohou pomoci, i když Vy sama třeba aktivně nemůžete. A co hospici? Ty přece lidé zakládají s takovýmto cílem, jak píšete, sice pro lidi spíše u konce života a také pro důstojný odchod, a ta láskyplná péče je potřeba vždy, ale vidíte, že se také někdo z ostatních snaží, že už něco takového existuje. Nejsou všichni takoví, jak jste popisovala. A:Pochopila jsem jak lide dovedou byt zli k nemocnym, jaka nevrazivost se skryva v lidech, jak mnozi dovedou slabost nemocnych zneuzivat k svemu prospechu (financne ci k sikanovanim). A navic tohle vsechno skryvaji za slovicka sve udajne duchovnich schopnosti. j. - činy o nich hovoří a za své činy nesou zodpovědnost. Štěstí jim to nepřinese, jsou spíše politováníhodní, že neví, co tím sobě a ostatním způsobují a že si to budou muset prožívat na sobě o mnoho hůře. Tak za ně spíše poprosme, ať "prohlédnou" a dokáží se změnit.

Nepovídej, a kdy byl Bůh vědecky vyvrácenej, spíš by byl vyvrácenej vědec, kterej by tenhle nesmysl slyšel.

Bůh je přežitek, kterej je dávno vědecky vyvrácenej. Naprosto nechápu, jak se může najít ještě někdo, kdo tohle bere vážně.