Ach, ten zivot...

Ahoj Casandro! V zivote se stanou veci, kterym nerozumime, ale to neznamena ze se nam zivot musi zastavit. Nevim, jestli se zlobis na sveho syna ze odesel, ale musis si uvedomit ze on take urcite nemel moc radosti kdyz te videl trpet. Neni duvodu proc by jsi nemela se s nim cas od casu videt. Takze zajed za nim a nech mu vedet ze ho vzdy budes milovat at zijete spolu ci ne. Porad muzete mit krasne pratelstvi. Ahoj

Je to fakt, sice se tim sverovanim rady nic moc nezmeni, ale kdyz to clovek napise, sdeli, trochu te tihy se prenese na jine misto. Ulevi se. Ja rikam, ze lehce uvolnim ventil papinaku, jinak uz bych vybuchla, jak me ty krivdy co me potkavaji preplnuji.Taky se rika, co te nezabije, to te posili...asi to tak v zivote musi byt, mame se z toho poucit. Zkousim od svych starosti ziskat nejaky odstup, podivat se na to jakoby zvenci..prostrednictvim te myslenky, ze je to neco, co me ma nekam nasmerovat. Ze si to musim prozit, protoze to ma nejaky smysl, ktery ja ted sice nechapu, ale nakonec to pochopit mam.Clovek opravdu pak na vsechno kouka trochu jinak a to bolave...je nejake jine. Zivot asi neni fer, nekdo to ma jednodussi a nekdo tezsi, cert vi proc.

Svěř se,třeba se Ti uleví.

Taky mě potkal zajímavej osud, už 5 let se nemůže naše rodina vyhrabat z hnoje, prožívám duševní muka a nevím jak tohle dopadne.... více psát nebudu, moc to bolí...

To zu: víš, já ani žádnou satisfakci neočekávám. Ani po ní neprahnu. Nechci, aby život mému synovi ukázal, zač je toho loket. Chtěla bych, aby ho těžkosti života minuly i za tu cenu, že nikdy už za mnou nepříjde. Já mu dala ze sebe co šlo, na víc už nemám sílu. Víš co? Minule jsem musela vytáhnout fotku a podívat se, JAK MOJE DÍTĚ vůbec vypadá! Nedokázala jsem si ho vybavit!!!! Hrůůůůza!!!!!

Ano, život bolí. Mám ještě jednoho syna, z druhého manželství ( to se rozpadlo po sametové revoluci, kdy jsem dva roky finančně držela nad vodou celou rodinu já sama, neboť můj druhý manžel si myslel, že už nemusí pracovat a že peníze leží na ulici. Stačí se sehnout se a sebrat je. Hmm, nakonec mi zvonili u dveří lidé barevné pleti a ptali se mě, které dítě je jeho. Nadělal si dluhy a přivedl v ohrožení mé děti :o( Tak jsem uťala i toto manželství. A zůstala sama se dvěma dětmi.. dál to znáte, přišel můj druh, se kterým jsem dodnes ). A já se teď strašně, strašně bojím, že mi to samé udělá i druhý syn. Je mu 15, prvním rokem na střední škole. Já se bojím mu cokoliv říct, vytknout, zvednout na něj hlas. Je toho kolikrát zapotřebí, však to znáte, puberta.. Bojím se. Moc! Napadají mě blbé myšlenky. Jako že když spím, nic nevím, nemám žádné starosti, žádné bolístky.. a že kdybych usnula napořád, nikdy by už žádné nebyly... Hloupost. Já vím. Ale leckdy jsem naprosto zoufalá..

Nebyl by ten zivot krasny kdyby muzi se chovali spravne? Moji zname je uz po sedumdesati a vypada velmi hezky a mlade. Mela tri nestastne manzelstvi, ale ted uz je dlouho vdovou. Ale ted rika ze proziva tu nejkrasnejsi cast zivota a miluje svobodu, potkavat nove lidi a zit v ruznych zemich na delsi dobu a i kdyz ma sance, uz se vdavat nechce, proste si zije!

Casandro, ma tohle take za sebou. Vydrz, satisfakce prijde nakonec taky.Mam dve dcery, jednu dnes uz dospelou, jedna je jeste na zakladce.Tu starsi muj manzel, jeji otec nemela rad. Narodila se, jako by mu z oka vypadla, za par dnu sel na vojnu, vratil se za dva roky. Nikdy k ni vztah nenasel, chudera dyslektik to nemela lehke ve skole...od nej(ac to ma po nem) uzila take jen ponizovani a vysmech. S narozenim druhe dcery, v ktere se on videl vse bylo jen horsi. Povazovalo ji za posluhovacku k diteti a stale ji daval za vzor malou jak je sikovna a jaky ona byla debil...strasny. Utesovala jsem ji, davala ji silu a sebevedomi...pomahala ve vsem. Plakala, ze ho nenavidi...jak je to desny.jenze..po case na nej praskly nevery (ve velkem poctu), sam je priznal i s tim, ze neumi byt jiny...byl konec. vedela jsem, ze do nej bych nepichla ani 3m tyci. Nasla jsem si noveho pritele a chtela se odstehovat. Mel obe dcery moc rad a i ony k nemu citily totez. Bral je rovnopravne a to zvastt ta vetsi ocenila. jenze...jak to tak byva, bylo ji 15 a zamilovala se...nevhodne do 25 leteho muze, ktery uz mel rodinu. nebyla jsem naklonena tomuto vztahu a doufala jen v platonickou lasku...jinak mi to pripadalo pedofilni. Priteli taky, byv.manzelovi taky. reseni by bylo jendoduchy. Jenze ono to nebylo platonicke a dcera se nakonec priklonila ke svemu nenavidenemu otci, ktery v tom videl sanci jak si se mnou vyridit ucty (nestacilo, ze vybral komplet nas spolecny ucet a prodal nase spolecne auto a penize odlozil na neznamy ucet). Povedlo se, dcera se ode mne odvratila, vycetla mi rozchod!!! a postavila se na stranu sveho nenavideneho otce a odstehovala se k nemu ( zacal jim podstrojovat). Zije s nim dodnes...je to uz 5 let. Vse cim ji ublizoval a poznamenal ( vztah s tak dospelym muzem byl jen naplnenim neuznanych citu od otce) bylo zapomenuto..nejhorsi jsem byla ja.Lidi zlaty, kdyz zazijete tohle, takovou nespravedlnost, myslite si, ze uz nemuze byt hur. Muze...hnala to nesmyslne dal...stvala na me socialku, ze ji nechci davat jeji sestru!!! (jsme slusne postavena rodina, uspesna), tahala me po soudech....ostuda, nepsravedlnost...Soudkyne i socialka nastesti rozumne zeny.Az do doby, nez ji ten jeji pritel (nikde nepracujici, od ni se nechal vydrzovat, ona pracuje a studuje zaroven)okradl a rozesel se s ni (uz nevypadala tak detsky).Pak prisla satisfakce. Cas uz nikdo nevrati, skody nikdo uz nenapravi, poneseme si je vsichni uz porad, ale prisla a rekla...mela si pravdu mami.Ted je dospela, samostatna, ma noveho a hodneho pritele, moc nechodi, ale vim, ze je spokojena.Vsechno prebolelo...m ohlo by to mit happy-end...nema, muj pritel v dobrem i zlem...se na nas vykaslal, dal prednost volnosti a vetru ve vlasech...rika se druha miza nebo co....preskocilo mu, utraci nesmyslne sve penize a ceka, ze ho budu zivit...a kdyz jsem chtela rozhovor o pravidlech (do te doby nebyly potreba)...byla to voda na jeho mlyn...mam odejit, kam chci, hlavne rychle i s dcerou.Ach ten zivot....

Já jsem, zlatíčko, tzv. na druhé straně barikády v tvém případě. Se svým manželem jsem přivedla na svět dítě, které pak společně se mnou bylo neustále ohrožováno na životě. Podrobnosti nebudu rozepisovat. Po půl roce jsem se rozvedla a od té doby jsem s exmanželem bojovala o dítě, později byla prostředníkem mezi nim, ještě i když syn se stal dospělým. Do rodiny jsem přivedla muže, který mě měl rád a o syna se spolu se mnou staral po všech stránkách 10 let. Až jednoho dne se mu znelíbil a dal mi nůž na krk. Buď můj partner, nebo on. Volila jsem kompromis. Přítel se odstěhuje a já budu mít vlastně dvě domácnosti. Opustit jsme se nechtěli, chtěli jsme synovi vyhovět. Ne! Takhle si to nepředstavoval. Musím se s ním rozejít úplně. Ale já neměla důvod, jen přání mého syna. A tak se odstěhoval syn. Nejprve k mojí sestře, kde vydržel dva měsíce, nyní je u svého otce. U toho otce, se kterým 20 let BOJOVAL! A mě opustil. A mně je smutno a srdce mi pláče bolestí a mám pocit, že všichni okolo stoupají, nebo nějakým způsoběm zakotvili... a já klesám. Ve svých čtyřiceti jsem duševně v prdeli. Pro syna, pro kterého jsem x let pojídala antidepresiva, nechala se pro něj mlátit, ponižovat, urážet, nespala jsem s ním a pro něj x nocí... A já už mám život ze dvou třetin za sebou. Ty ho máš celý. Máš ho ve svých rukách. Nenech si ho NIKÝM na světě vzít! Nenech! Přeju hodně štěstí, trpělivosti.

Ahoj,z tvych slov je citit beznadej a strach. Nevim, jestli se neco zmenilo od te doby, ale muzu ti rict, ze jediny co muzes nyni udelat je to, abys neklesala na mysli a robila ty vec, ktere te bavi a naplnuji. Vim, ze je to tezky,mam s tim zkusenosti vic nez dost. Po maturite Ti zacne novy zivot a hlavne nedelej to, ze se budes za vztah tvych rodicu citit zodpovedna.Ty mas svuj zivot,tak si ho nenech nikym vzit. Preju hodne sily a elanu do dalsich dni:-)

Musíš se snažit být silná a přes všechno se přenést.Vím,že se to povídá,ale já s dcerou jsme před pár lety prožívaly něco podobného,co Ty.Manžel si našel mladou se dvěma dětma,ta ho zblbla natolik,že mne i dceru,tehdy 13letou,v opilosti napadal,škrtil,vyhrožoval že nás zabije.Dcerka sama volala policajty.Ti nám NIKDY nepomohli,spíš se zdálo,že se dobře baví.Manželova milenka okradla moji rodinu o tolika peněz,že to ani nemůžu napsat.Jejich hříšně sprostej vztah trval 3 roky,než se doneslo ke mně,která coura to je.Když jsem zavřela kohoutek,odkud jí přitékaly prachy,rychle odpadla,jasně,že jí nešlo o nic jiného,než o finanční zabezpečení,protože byl od ní o 34 let starší.Dneska má třetí dítě se třetím chlapem a děvka je to čím dál tím větší.Naši rodinu úplně zničila,v tom jí ještě pomáhali její rodiče,kteří brali taky všema deseti.Moje dcera tátu nenávidí a nikdy mu to nezapomene,studuje a má svůj byt / koupil ho pro tu děvku,ale podařilo se mi ho zachránit /,takže domů přijde moc málo.Přes všechno se přenesla,překonala tu strašnou duševní bolest,kdy ublíží ten,od koho by to čekala nejmíň,táta.Obdivuju ji,dobře se učí,má své cíle,hodného kluka a zdá se,že je šťastná,i když... Se mnou už to tak dobře nedopadlo,léta léčím nervy a čekám,kdy to se mnou praští,ale jinak čas vyléčí všechno.Zapomenout se nedá,ale je mi to celkem už lhostejné,co bylo.Věřím v Boží mlýny.V našem případě melou sice hodně pomalu,ale na každého dojde.Vím,že je toho na Tebe moc,kdybys to nemohla zvládnout a začala trpět nespavostí a ještě jinými problémy,nestyď se a navštiv psychiatra,dají Ti něco na zklidnění,co Ti pomůže přečkat nejtěžší chvíle.Věř,že nejsi sama,kdo tyhle problémy má a musíš se s tím poprat,život máš jen jeden.Já Ti přeju,aby to Tvoje trápení netrvalo dlouho a nijak Tě nepoznamenalo.Pa.

Posledny mesiac bol pre mna plny stresov, nervozity, depresii a smutku..a je to stale horsie a horsie.. Problemy v rodine, skola, priatel, jeho rodina...moje zdravie... Otec si nasiel milenku, o domacnost sa poriadne nestara, mama je kvoli nemu znicena, stale viac. Mam pred sebou maturitny rok a ucenia mam nad hlavu. S mojim zdravim to v poslednom case tiez nevyzera velmi ruzovo a k tomu sa pridavaju obcasne problemy s mojim priatelom ktoreho mam velmi rada.. Neviem ci to bude niekto citat, chcela som sa len trosku vyrozpravat, neviem co robit, ako sa zachovat, ako to zvladnut. Viem su aj horsie problemy, no takto tazke som to este nemala...