Ako som zvladla panicku poruchu a uzkost

ahojtemne pomohli dost lieky z najhorsieho, odporucam bratpred troma tyzdnami mi nastali priserne uzkosti, budia som sa so strachom, cely den napata a zaludok sa uplne triasol...zacali neprijemne pocity na cele a v sanke. SLa som za doktorom, ze preds musi existovat nejaka liecba okrem AD, dal mi spitomin a velmi si ho pochvalujem, strach odisiel a opat ako tak normalne fungujem. Hladam si praqcum sama som lekarka a najvcsie obavy mam z toho, ako to s tymi trvalymi stavmmi zvladnem v praci

Keby nám manželkina babka...Ahoj ja som pred 5 rokmi mala diagnostikovanu PP busenie srdca naval tepla a pod. ale nastastie uz po mesiaci som sa dostala k dobrej psychiatricke nasadila mi lieky a nic mi nebolo to fakt musim povedat ked som brala lieky akoby sa mi nikdy nic nebolo stalo. potom som otehotnela cele tehu bolo ok aj po porode kojila som viac ako rok neskor som pocitovala tlak v krku ziadne take stavy ze sa bojim niekde ist a tak. zacala som brat minimalne davky antidepresiv vravela doktorka ze je to barlicka moja, uvazovala som o druhom babatku s doktorkou sme znizili lieky a ked sa potvrdil test vysadili. teraz mam uz druhe dietatko kojim ho. mavam take ze aky neprijemny pocit v krku akoby neprijemne steklenie inac nic vadi mi to ale viem ze chcem svoje dietatko kojit a nechcem brat pritom lieky. rada by som uz ich nikdy nebrala ale ak bude potrebne budem musiet. inac pre tych ktorym nezaberaju niektore lieky. mne zabral seroxat v kombinacii s frontinom.

Ja len dúfam,že svoj očistec,už prežívam tu počas svojho života-v trvaní 22 rokov a po smrti mi bude odpustené a bude mi dovolené si telesne aj duševne oddýchnuť.Róbert

Keby nám manželkina babka neposielala po dedkovi maso,nemohli by sme si ho sami dovoliť kúpiť.Nepomohli nám ani moji rodičia.Podnájom bol drahý.Veľmi ma vnútorne zožieralo a trápilo,že ako žijeme.Že nedokážem zabezpečiť svoju rodinu.Popri tom som sa trápil aj ja so svojimi problémami s vojny.Uzavrel som sa do seba,prestal som dávať na javo svoje city k manželke a k synovi.Manželka ma na to upozorňovala dlhé roky,ochladla ku mne.Medzi tým sa nám narodil druhý syn a dcéra,pri zrodení ktorej som dostal od manželky druhú šancu pre náš spoločný život.Vydržal som pár mesiacov.Potom znovu prišla moja uzavretosť a chlad.V 2007 roku manželka spoznala človeka,ktorý jej dáva stále na javo,čo k nej cíti.Zlomilo ma to,otvorili sa mi oči,aj keď už bolo neskoro.Manželstvo sa mi po 17 rokoch mojou vinou rozpadlo.Začal som ešte v 2007 roku chodiť k psychiatrovi aj ku psychológovi.Beriem už neviem kolkáte antidepresíva v poradi,možno ich bolo 6-7 druhov a kombinácií.Samozrejme menili sa mi aj velkosti dávok.Úzkosť pociťujem do teraz,nemám pravidelné zamestnanie,t.j.ani príjem.Bývam v 3-izbovom byte v podnájme spolu so vysokoškolákmi,pričom ja mám samostatnú izbu,kuchyňa a toalety sú spoločné.Rodičia ma nechcú nechať u seba bývať,vraj mám byť samostatný.Smiešne-po tom všetkom,čo mám aj vastnou vinou za sebou.Úspory nemám,dlžoby áno.Nepijem,nefajčím,neberem drogy,nie som gambler.Úzkosť pociťujem v priebehu celého dňa s rôznou intenzitou.Cítim sa,akoby som bol zovretý v obruči a nemohol sa nadýchnuť koľko potrebujem,neviem sa uvolniť a z chuti sa zasmiať.Píšem sem preto,lebo som sa rozhodol vysadiť antidepresíva a začať s homeopatickou liečbou.Nesťažujem sa,mám kopu chýb a nie som dokonalý.rád by som však počul názor na homeo.liečbu.Chodím k doktorke Dubajovej v Nitre.Prosím vás odpíšte mi,ale na moju mail.adresu,lebo ako sa poznám túto zabudnem. Je: [email protected]úfam,že môj príbeh otvorí oči tým,ktorí ich majú zavreté a sú hluchí k radám ľudí okolo nich.

Dobrý deň,môj problém začal,keď som sa vrátil pred 22 rokmi z voj.zák.služby.Bol som rád,že som doma a mám pokoj.Po pár dňoch som však dostal návaly strachu,úzkosti,závratov a každodenných bolestí hlavy.Zaskočilo ma to,dostal som strach,že čo sa to so mnou deje,teraz keď som v pokoji doma.Bral som antidepres.,potom mi psychiater povedal,že už nemusím a bude to ok.Ok to však nieje doteraz.Medzitým som spoznal svoju manželku,zobrali sme sa.Svokra nám robila problémy,keď som jej dcérou ešte len chodil,aj keď sme boli zobratí a robí aj teraz,keď už sme rozvedení.Moji rodičia,keď videli,čo mne a mojej manželke-svojej dcére robí,nepomohli nám.Narodil sa nám syn,bývali sme u mojich rodičov,po podnájmoch,potom nás svokra oklamala,povedala,že môžeme ísť k nej bývať,no najprv,že iba moja manželka so synom a potom,keď prerobí izbu,sa tam budem môcť nasťahovať aj ja.Samozrejme nič z toho nebolo.Vždy ráno,keď odchádzala do práce,zamkla svoju dcéru aj s mojím synom v byte,aby nemohla ujsť.Samozrejme všetky klúče poschovávala.Raz sa podarilo mojej manželke klúč nájsť.Zobrala malého,do kočíka dala jeho veci,ktoré sa do kočíka vmestili a so strachom ušla k mojim rodičom.Potom nastalo peklo.Moja svokra začala k mojim rodičom vytelefonovávať,dokonca aj osobne prišla pred dom mojich rodičov robiť škandál a posielala tiež svojich príbuzných.Moji rodičia mali toho plné zuby a prikázali mne aj mojej manželke so synom,aby sme sa čo najskôr odsťahovali,že prečo oni majú toto znášať.A to som zabudol opísať moju svadbu-či skôr drámu.Začali sme chodiť po podnájmoch,svokra nám to všetko "spríjemňovala".Popri tom ma stále trápili moje psychické problémy,už som nechcel znovu brať antidepresíva,ktoré pred 20 rokmi neboli také ako dnes.Mali omnoho horšie a ťažšie vedlajšie účinky ako dnes.Chcel som sa z toho dostať sám.Chodi som do práce,manželka bývala doma s malým na md.Nezarábal som dosť na to,aby moja žena s malým synom si mohli kúpiť každý deň jogurt a to nehovorím a mase.

Dobrý den.Zhruba před třemi lety jsem se ze dne na den vzbudil a úplně jsem se třásl, pohlcovala mě strašlivá úzkost na hrudníku, závratě, mdloby. Po trápení týdnu jsem se složil v nemocnici. Doktoři mi udělali všemožné testy a nic. Prej jsem byl úplně zdraví. Můj bratr trpí schizofrenií, tak jsem se začal bát, že mám něco podobného taky. Šel jsem na psychiatrii, dali mi prášky, ale žádnou diagnozu mi neřekli, pouze to, že se to zlepší. Zašel jsem i na psychologii, ale ani prášky a ani psychologie mi nepomohla. Stále cítím neustálou úzkost, napětí, nervozitu, pocity, že mě nic nebaví a bezmoc. Vůbec se nemůžu soustředit na práci, pouze mě hlava neustále šrotuje o tom, jak mi je. Můj názor na toto je, že trpím nějakým druhem úzkostlivé poruchy, ale nevím, jak se z toho všeho natrvalo dostat.Nemá někdo nějakou užitečnou radu, co mu pomohla? Děkuji

To je přesně, co myslím,...pracovala som, doteraz v rádiách ako moderátorka správa a pretože so už nechcela brať antiderepsíva, zmenila som prácu čiže žeraz robím na úrade. V mojom prípade sa porucha zhoršovala a nemohla som ísť pred mikrofon bez liekov. moja kolegyna síce prekonala túto poruchu vraj tým, že si povedala, že to rpekoná, ale mne sa to nepodarilo psychoterapiou...nemohla som riskovať a ísť pred mikrofon s tým, že nedokončím správu a bude ma počuť x ludí v éteri...chcem tým povedať, že v niektorých profesiaách /napríklad aj herci a moderátori/ berú lieky, lebo inak by to nevzládli bez práškov...

No, možná má doktorka pravdu. Někdy chce celé to nesmyslné trápení a dokazování si, že něco vydržím, přerušit. Podívej, školu si můžeš dodělat kdykoliv. Nehledej vztah s mužem, ale začni dělat malé kroky sama. Opravdu jen to nejnutnější a pravidelně, choď hodně na dlouhé procházky, pracuj třeba na zahradě, tělo se zregeneruje. Jsi hodně sugestivní? Tak si přestaň myslet, že jsi nějak výjimečná a že TY to nejlíp všechno musíš vyřešit. Pocity méněcennosti a sebestřednosti, to jde často vedle sebe. Každopádně změň psychiatra, aby se na věc podíval z jiného úhlu a podstup psychoterapii. Přeji ti hodně štěstí.

ahojte, po dlhom case som tu znova, mam pre vas sklamanie, PP a uzkostne stavy sa vratili pred rokom v plnom prude, takmer to bolo na hospitalizaciu a myslela osm, ze ani nenastupim do skoly. Fungujem len silou zotrvacnosti, boli ma cele telo, mam napatia od vlasov po paty, vysadila som pred 4 dnami antipsychotika, ktore ma len tlmili a cela uzkost sa zmnohonasobila a citim, ze zacne palenie hlavy. Povedala som si, ze to skusim len na paroxetine, obcas atarax, hlavne pred skuskou. Neviem, ako sa mi podari dokoncit skolu a uz si vobec neviem predstavit po minulom lete nastup do zamestnania. Tak silne som to este nemala ako posledny rok. Pridala sa bohuzial aj derealizacia. Myslim, ze si za to mozem dost velkou mierou sama, pocuvala som prilis svoje okolie a mam tu vlastnou, ze som velmi sugestivna. Malo mi chybalo do spachania samovrazdy. Je mi smutno, ze vam neprinasam ziaden pozivitny prispevok, dokonca moja lekarka to nazvala, ze mam schizoafektivnu poruchu, aj ked ja si to nemyslim, pretoze bludy ani halucinacie nemam. mam stale strach, o to, ze ma zacne palit telo a strpne mi tvar, ze sa v derealizacii nenaucim poriadne na skusku, ze ma vyhodia zo skoly, ze skoncim na invalidnom dochodku,no proste z uspesnej osoby sa stala kopa nestastia. Najhorsie je, ze okolie vam to nechce verit, len vas povzbudzuje, ale ja tieto dobre mienene kecy uz ani nepocuvam. Je mi z nich zle. Pamatam si, ked osm bola zdrava, moj jediny problem boli chlapi a hlava smutku zo skriepok s nimi. Teraz je moj problem existencionalny a jedneho takeho moralistu som po rokoch pustila k vode, pretoze pocuvat odporucania, ako nic v zivote nedokazem a som leniva, to bola bezmoc, ktoru som v tu chvilu pocitovala. Psychiatricka mi odporuca prerusit studium a vobec svoj zvoleny odbor nerobit. Super podpora. Piste, co mate nove.

Ja som PP dostala po užití...3mesiace si nezazila nic stresujuce len nevhodne uzitie THC.. samozrejme... :-)

Ahojte. Ani neviem co by som vam tak v rychlosti napisala . Ale je codim ku psychologovi , k psychiatrovi a momentalne som zacala chodit na biofeedbeck a to mi velmi pomaha . hoci ako tu citam ja mam moju pp asi dost slabu niekedy si myslim ze zomriem . Ale velmi mi pomaha moja rodina a hlavne moje dve krasne dcery.

To je přesně, co myslím, neříkám, že se nemají brát AD, ale jak jsi napsala, i já jsem četla, že tě AD jenom utlumí a stres nebo paniku to nevyléčí, spíš ti to jenom pomůže se toho líp zbavit a rychleji. Já jsem AD nebrala, byl v tom víceméně strach z toho užívání, mám doma Citalopram, ale nikdy jsem ho neužívala. Mylím si, že nejlepší je psychterapie, před lety jsem chodila k psychologovi, kvůli tomu, že jsem nemohla jíst, nebyla to anorexie atd. ale prostě jsem do sebe nemohla nic dostat i když jsem strašně moc chtěla, chodila jsem na biofeedback- nevím, jetli se to tak píše:-)) ale nějak tak se to vyslovuje... Jsou to hodně nepříjemné pocity, ale vždycky si říkám, že jsou mnohem horší věci, že můžu být ještě ráda. Jinak Janico, přeju ti aby jsi to zvládla, co možná nejlíp i když jsi už ušla pěknou část cesty.... Jak jsi psala, že jsi měla před zkouškou, mě se to rozjelo po zkoušce

s dovolenim pozijem jeden prispevok istej damy z nemenovanej webovej stranky. Dufam, ze aj tento moment prispeje k vasej pohode:Toto vsetko, co popisujes, je na 99,9% psychika. Toto vsetko som mala aj ja: pred 10 rokmi som chodila k neurologovi, trpla mi lava ruka a noha, krutilo mi v nej, unava, zavrate, zhorsene videnie, stazene dychanie...Okrem toho som mavala silny predmenstruacny syndrom, zvysenu nervozitu pred menstruaciou. Psychiatri tuto diagnozu nazyvaju: uzkostna porucha, panicka porucha, posttraumaticka stresova porucha, neurovegetativna tetania, neuroza. Stale ide zhruba o tu istu poruchu.Urob si maly test: vtedy, ked mas zhorsene videnie, si zmeraj tep /tlak/. Normalne mas tep 70, tlak 120/80. Vtedy, ked budes mat zhorsene videnie, budes mat tep /trepnem/: 100-120, tlak 135/90. Preto mas zhorsene videnie, lebo mas "zrychlene /podrazdene nervy", co sa prejavuje zrychlenym dychanim a vtedy sa zvysuje tlak i tep, pri extremne zrychlenom dychani zacnu trpnut ruky a nohy. Lahni si, uvolni sa a relaxuj 10 minut a potom si zmeraj tep a tlak, uvidis, ze budes mat znovu "ukazkovy" tep i tlak: 70, 120/80.Ja som mala tazku dlhotrvajucu panicku poruchu po porode, bolo mi "vsetko" - bolest srdca, teplo v hlave, pocit na odpadnutie, ked to na Teba pride, zacne Ta chviet, "potrasie Ta" - nic sa Ti nestane, ked Ta potrasie, napatie vychadza z tela von, potom budes mat triasku /zimnicu/ a potom uz Ti bude dobre az do dalsieho "ataku". Cela panicka porucha sa da liecit volou - netreba brat lieky, ale dlho to trva. Je to naozaj psychicke, ani ja som tomu neverila, lebo mas rozne ine priznaky. Chod na dlhe prechadzky do prirody - chodza velmi pomaha, aj ked je Ti "uplne" zle, nelez, oblec sa a chod na 2 hodiny von, nabije ta to. Chod medzi ludi, rozpravaj sa s nimi o hocicom, tliachajte, rob, co mas rada a co Ta nabije. Ja som to vsetko mala tiez na materskej, ked mal maly 9 mesiacov, vtedy prisiel "vrchol" choroby, bola som hospitalizovana na psych. klinike, 17 dni som nespala. Dostavala som sa z toho 1,5 roka, teraz je uz od tej epizody 2,5 roka, teraz uz sa mam uplne dobre. Lieky som nebrala, mne pomohla psychoterapia a hlavne som si pomohla sama. Najlepsie na to su dlhe prechadzky a laska. Neboj sa, na tuto chorobu sa neumiera, aj ked niekedy mas pocit na umretie. Je to velmi neprijemne, ale nie je to nebezpecne.

mas stastie...ja som siahla po pohodlnejsom sposobe, po AD, nemala som cas liecit to este aj nejak inak, najma ked to vypuklo pred dolezitou skuskou a vtedy som sa chytala kazdej slamky. Teraz mam znizenu davku, stale beriem. AD nie su vsemohuce, je to o hlavicke, len kazdy si musi najst svoj sposob, ako sa zrelaxovat a vratit do povodnej ako tak pohody. Niekde som pocula, ze AD su v podstate tbl proti stresu, znizuju prah citliosti na nasledky stresovej situacie. Ale samotny stres neriesia, teda ani dosledky.

Mě je jinak dobře, ale 10 dní před menstruací je to děsný, hodně se motám a není mi dobře a jsem strašně unavená, taky jsem si tim panikařením založila na vysoký tlak, mívala jsem 120/80 kdykoliv jsem si ho změřila, ale ted 135/90 a hlavně mám vysoký tep.... Právě, jak říkáš, člověk tomu nesmí podlehnout do krajnosti, včas to zastavit, jsou mnohem horší nemoci a životní situace a my se můžeme těšit pevnému zdraví a ne si to kazit stresem a a nervama,akorát si tím zakládáme na nemoce. Chce to opravdu pořád něco dělat, uklízet, cvičit a hned zahnat vtíravé myšlenky, taky si to každý den říkám před spaním. Naštěstí jsem to zvládla bez léků, jde to a at mi nikdo neříká, že ne, že to jde jedině za pomoci psychiatrů a AD

mila vanesso, mne sa stav uplne najviac yhorsuje prave pred menstruacioua v jej prvyh den...dnes po dlhsom case, asi tak po mesiaci sa mi objavila slabost v tele, pritom mala som vyborny den, kopec srandy, tiez po dlhsom case aj fyzicku aktivitu, a ked som si lahla do postele, prisla na mna typicka nahla slabost tela...a hovorim si, no vyborne, ja ze je to uz za mnou a zase si tu, mrska jedna. Trosku som podychala do bruska a preslo to. Rozhodne z toho nemienim ustupit. Nejake telesne symptomy mi nebudu kazit moju chut nieco v zivote dosiahnut, co , prirodzene, tato choroba vo vysokej miere ohrozuje. A kazdy vecer opakujeme dokolecka...pozitivne veci o svojej buducnosti, skalopevne presvedcenie o vnutornej spokojnosti ...nevzdavat to, ja to nevzdavam, praktizujem to len mozno dva tyzdne, takze o nejakom zavere nemozno hovorit...ale nevzdavame sa!!! cmuk

Ahoj Janico,taky trpim panickou poruchou, ale myslim, ze se mi dari bojovat. Povypravim ve zkratce. Asi pred rokem jsem dostal panicky zachvat, myslel jsem, ze je to infarkt a loucil jsem se zivotem;). Nicmene nakonec se ukazalo, ze jde o panickou poruchu. Stav se horsil a nevedel jsem kudy ven, kazdy kdo zazil tak vi co je za hruzu vlezt do sprchy, jak spatne se usina, strach, ze tohle motani hlavy bude posledni. Tak jsem zacal patrat, mam za sebou nejaka spatna obdobi a zachvat paniky byl vlastne vyvrcholenim. Pro mne byl zakladem dobry psycholog, clovek, ktery poukaze na problemy a pomuze s nima bojovat, nicmene je to boj uvnitr a tak clovek musi bojovat hlavne sam. Dalsi zasadni zvrat nastal kdyz mi muj doktor navrhl bio-feedback. Zjistil jsem jak strasne moc se neumim uklidnit, pri prvnim sezeni byly moje vysledky uplne nulove. Nicmene pri druhem uz to slo lip, coz mne inspirovalo k hledani informaci o relaxacnich technikach, to byl dalsi zvrat, po case jsem byl schopen se uklidnit, uvolnit, nemelo to efekt jen na zachvaty paniky, ale hlavne na to jak jsem se cely den citil, casem se mi prestala motat hlava, prestalo mi busit srdce.. Dalsi veci, ktera muze byt ve chvili takoveho zachvatu napomocna muze byt i to, ze si clovek uvedomi, ze mu nic neni, ze neomdli, neumre, v klidu dycha, zaobira se necim jinym nez je on sam, obecne se mi zda, ze ve chvili kdy jsem se prestal sledovat tak se mi ulevilo:). Nemuzu rict, ze bych byl uplne v poradku, myslim, ze ta potvora porad nekde uvnitr drima, obcas se v noci vzbudim a mam pocit, ze se dusim, ale jsou to jen nepodstatne drobnosti oproti tomu jak mi bylo zhruba pred rokem. Abych to shrnul, naucit se relaxovat a prestat sledovat sam sebe bylo to co mi da se rict zachranilo zivot;)

Ahojky všichni, já jsem trpěla a vlastně ještě tak trochu trpím pp. Je to asi 7 měsíců, začátky ai každý zná a jelikož jsem asi tak trochu i hypochondr, tak se to stále zhoršovalo, nakonec jsem 4 měsíce nevyšla z domu. Zbavuji se toho postupně, vlastně, nic není hned:-) Snažím se hodně sportovat, pilates a tanec, hodně si pouštím hudbu, třeba, když jedu vlakem a cítím, že se něco o mě pokouší, tak si zapnu mp3ku a samo to ustoupí,začla jsem jíst zdravě, nic těžkého a mastného, hodně zeleniny a rybu, pořídila jsem si taky pejska, tak chodím hodně ven a péčí o něj jsem zapoměla na nějaké pocity... Jinak jak píše Janica, nejhorší to je v období premenstruačního syndromu, kdy nemůžu spát, je mi špatně, motá se mi hlava atd. Snažím se k tomu doplňovat vitamín B a hořčík.

jednoznacne sa mi zhorsuje stav v prvych dnoch mensruacie, to je taky zvlastny telesny pocit, ktory som nikdy predtym nemala, idalne len si lahnut a nejak nechat prejst tie dva dni. Zatial som na nic ine neprisla. A jednoznacne dychat. Aj ked sa to zda uz zbytocne, neprestavat s tym nacvicovanim, kym to neprejde samo pod kozu. A vecer si beriem priklad z tej nemeckej stranky, na ktoru som poslala kontakt...zavriet oci, prezit v mysli to, coho sa bojim a potom prezit to, ako chcem, aby dana situacia vyzerala. Praktizujem to len kratucko, ale docela to robi jemne naznaky zazrakov.A este som kdesi citala, ze antidepresiva ochudobnuju telo o vitamin B, som toho prikladom, nakolko niekolo mesiacov som mala nepretrzite kutiky, poslednu dobu , asi dva tyzdne uzivam Bkomplex a aj kutiky su prec. Ked na mna prichadza akoze palenie koze, zacnem dychat a upokojim sa vnutorne. A super je pre nejaku vec sa nadchnut. Uplne najvacia blbost je pozorovat sam seba, to je cesta spat. Len ako sa prestat pozorovat:-), ked telesne priznaky sami o sebe upozornia o tom, ze sa nieco v tele chysta?Inak, o paleni pokozky je toho docela dost na nemeckom webe pod heslom napr. brennen Haut.Zatim

Ahoj Holky,nevím kam napsat tak píšu vám.poslední roky se strašně bojím,aby se členům mé rodiny něco zlého nestalo,manžela a děti těžko někam pouštím,a když odjedou nemůžu se na nic soustředit,dokud zase nepřijedou,dost se kvůli tomu doma hádáme.Mám za sebou ošklivý vztah s agresívním alkoholikem,který mě málem zabil,ale na poslední chvíli jsem i se dvěma dětmi unikla./tohle se mi ještě občas vrací ve snech/.Nyní jsem štastně vdaná,ale objevil se strach a sílí a sílí,před půl rokem jsem musela absolvovat těžkou gyn,operaci po které už nemůžeme mít s mým nynějším mužem miminko,jak jsme si oba strašně moc přáli,ještě se s tím vyrovnávám,jelikož on svoje vlastní dítě nemá a od té doby je to horor,už se bojím,abych nepřišla i o to jediné,co mám,svoje děti a muže,moje původní rodina totiž nefunguje,opřít se mohu pouze o manžela a děti.Po operaci jsem měla velké deprese z nich už jsem trošku snad venku sama bez doktora,jsem se snažila to nějak překonat.5let se totiž léčím s migrénou beru profylaxa denně Rivotril+Stugeron a při záchvatech ještě Cínii+Indometacin a obvodní lékař mě odmítl kamkoliv poslat s úzkostí,prý bych brala už příliš mnoho léků,tak mám raději chodit do sauny,jenomže to nepomáhá.A ted co se blíží Vánoce,je to obzvlášť děsný.S večerem na mě sedne obrovský strach o vše co mám ráda a prostě mám chvíle,kdy to už sama nezvládám,nevím,co s tím,ani kde se to ve mě vzalo.Mám stále strach,aby se jim něco nestalo.Prostě jsem živa už jen ze strachu.Migrény mám 2x do měsíce vždycky týden,ty jsou spojeny s depresemi,které pak odezní s migrénou,ale ten velký strach zůstává.Přemýšlela jsem nad homeopatiky,abych se vyhla ještě dalším lékům,nebo nad nějakou léčbou zároveň i migrény,protože nevím jestli to taktéž nesouvisí s migrénou,léky ale vysadit nemůžu.Neporadíte mi prosím někdo,budu vám moc vděčná,lidičky.Lenka lena.dvor"seznam.cz