být jen milenka

Co na tvoji situaci...tak se hned druhý den ozval...a hned další jsme se viděli...a ted zase cekam, smurno je mi velke a nevim jak na to nemyslet a soustredit se doma na rodinu.

jaký máte názoz na to, že...Co na tvoji situaci napsat,tak snad alespoň kontakt očí,nebo náznak,jinak bych šla od toho,to zavání samolibostí a na to pozor,nejseš otrok jeho vášní a nebo jim chceš být?Nemáš to zapotřebí,viď,ignorant se z něj vyklubal a jiný asi nebude,ale tobě smutno bude určitě.....

a je to milování? nebo je...jedno jak to nazveme, prostě určitý druh lásky :-)

viděla jsem onehdy dva...a je to milování? nebo je to vzájemná tolerance a pochopení?

jaký máte názoz na to, že se dva dohodnou na tom,že se dva setkají, jen neví kdy a jak,aby to doma neprasklo, tak čekají a přemýšlí jak to vymyslet a pak se náhodně potkají a pomalu se ani před ostatníma nepozdraví, nebo dělají, že ten kontakt není takoví? Má být z toho dotyčná nervózní, že ji přehlíží? A pak se ani neozve? Že poseldní kontakt telefoní byl pozitivní a pak se vidí po 4 dnech a dojde k tomuhle?

Je to jen pohled chlapa, ale...potomstvo to je, ale je to vše komplikovaný a složitý, nechci to rozebírat. Ostatní to mají prostě mnohem jednodušší, my ne! Jo a já ho ráda mám, ale ne jako partnera, manžela. To je úplně jiná láska.

je možné milovat se ještě...viděla jsem onehdy dva starší lidi...ona mu pomáhala zapínat bundu(evidentně měl nějaké zdravotní potíže). Nevím, jestli si denně říkají, že se milují, ale to, že jsou si blízcí a patří k sobě, to bylo zřejmé.
sice to asi není k tématu o milence, ale spíš odpověd na otázku, že je možné se milovat i po mnoha letech.
Možná ženy to potřebují taky občas slyšet, dostat kvítek, i když nemají narozeniny..

Je to jen pohled chlapa, ale...Jako svobodná matka budeš totálně v prdeli. Zvlášť když se ten bejvalej nasere a najde si práci za 12 tisíc hrubýho.

U mě to není, že bych se...je možné milovat se ještě po 10 letech? Nebo už je to jen zvyk a povinost postarat se o todinu? Závazek, že jsou děti? Nevím sám...Myslím si, že ta touha zkusit něco co nemám je větší. a co výčitky? Myslíte, že jsou po tom? Nebo je to záležitost povahy?

Je to jen pohled chlapa, ale pokud ten "závazek" je potomstvo, byl bych stokrát radši svobodná maminka, než setrvávat s někým, koho nemám rád.

Jo jo, Žando, člověk si...U mě to není, že bych se ze zbabělosti nedokázala rozejít. Nejde ani o peníze. Máme prostě mezi sebou závazek, který nám to prostě nedovoluje a chtě nechtě to musíme respektovat oba. Takže vyhlídky jsou hrozný!

Jo jo, Žando, člověk si...a jak poznám, že jsem se zamilovala?
Je to už tehdy, když si o víkendu prohlížím jeho fotky?
Nevím, už to asi ani nedokážu..teda ne že bych si chtěla komplikovat zase až tak život.

Jo jo, Žando, člověk si zahrává, zamiluje se, nemůže být s tím milovaným a musí žít s tím nemilovaným...ze zbabělosti, že se nedokáže rozejít... a pak to bolí jak blázen. Znám to..

Ale to právě chci říct...pravda pravdoucí. Jsem dvacet let ve vztahu, už hodně dlouho máme mezi sebou velmi chladný vztah. A tak jsem udělala to, co jsem si myslela, že nikdy v životě neudělám. Ale ten člověk(ne milenec, spíš kamarád) byl citlivý, rozuměl mým problémům, řešil je se mnou, našla jsem u něj to, co mi doma moc chybí. První schůzky byly nádherný, konečně mi bylo pěkně. Jenže teď už k tomu člověku cítím víc než jen kamarádství. On možná ke mě taky cítí víc, ale umí se ovládat (zřejmě má zkušenosti) a tak to nedává najevo. Jenže já jsem se do něj zamilovala po uši a chtěla bych ho mít u sebe pořád. Ale to nejde! Jsem teď v hodně těžký situaci. Žiju život, který mě nebaví, doslova trpím a život, který bych chtěla žít, prostě nemám dovoleno žít - prostě to nejde! Jsou to muka! Ale beru to tak, že je to prostě osud!
Žanda

to už záleží na povaze....každopádně,když to chce někdo zkusit tak proč mu v tom bránit uvidí po první schůzce, jak se bude cítit....

A co výčitky svědomí? Moje kamarádka byla několik let v roli milenky a pak potkala parádního chlapa, jak z pohádky. Vzali se a ona teď dost lituje toho, že nežila dřív mravně, a tudíž má před ním blbou vrásku na duši.

takže vlastně milence mít. O nic přece nejde, je to jen prostě spestření života a hlavně sexu

být jen milenka je fajn, pokud ta dotyčná je léta vdaná a má milence proto, že vztah doma už není to, co býval, hezké vyprchalo a lidé pak hledají to, po čem touží, tady ženy i muži bez rozdílu. Takový milenec vdané jí dobíjí baterky, dává sílu zvládat šeď legitimního vztahu a rozmazluje a hýčká ji, což manžel dávno nedělá, zákonitě. Paradoxně z toho může vytěžit rodina, nespokojená manželka a matka totiž bývá nepříjemná, frustrovaná a protivná, ta ukojená, spokojená naopak. Milenec dává ženě sebevědomí, s ním prožívá chvíle pohody, doma je to o povinnostech a rutině, mnohdy nezájmu partnera a odcizení. Zná to spousta párů. Horší to je s milenkou svobodnou. Vdaná málokdy hodlá pálit nosty, má děti a zodpovědnost a tudíž je ten utajený vztah bez rivality, o pohodě, klídku, ti dva mají jasno, je to nezávazné a přitom příjemné. Mnoho svobodných mladých i starších rozvedených milenek o chlapa začně hrát přetahovanou, tlačit na pilu a pak to není už o pohodě, ale o soutěžení která, přetahování, sobectví a zákeřnosti. Někdo zákonitě trpí. Proto mnoho ženatých mužů hledá vdanou milenku bez potíží a přibývá jich dál. Jen ženatí prdlouši jdou do vztahu se svobodnou, tedy do nerovného vztahu věstícího potíže. Většinou si vybírají nladou, pevnou, krásnou pro upevnění ega, jako hezký doplněk k modernímu autu a samčímu pocitu-já na to mám....

Tak že bych mohl mít dítě, to mě nenapadlo, jsem totiž chlap.

Tak pokud jde jen o sex, tak...A uvažuješ o tom,že by jsi mohla mít s mužem dítě?To Tě myslím ze všeho toho zmatku oprostí a vykonáš svou povinost vůči státu jako zdravá každá žena v plodném věku!