být jen milenka

Ahojik,no ja jsem milenka a vubec me to neva.Je sice pravda,ze se Martin,skoro kazdou noc vraci domu k manzelce,ale pro me je to spise vyhoda.Koupil me byt,spise bytecek,ale mam svy soukromi,nemusim chodit do prace,ale chodim,penize ktery me dava si ukladam,a vubec je na me hodnej.Manzelka uz s nim nespi tak casto jak by on chtel,tak ma me.Az odejde tak me zustanou krasny vzpominky.Je me 29,jemu 35.

Byla jsem nekolik let milenkou zenateho muze, milovala ho a trpela jako zvire, nenavidela jeho manzelku. Potom si muj dalsi pritel milenku nasel a ja zase trpela, kdyz jsem mu na to prisla. Dnes nejsem ani milenka, ani podvadena. Nastesti. Ale kdybych to zpetne mela hodnotit, tak byt milenkou bylo mnohem horsi.

Nuz,ja mam jine zkusenosti.Nejdriv jsem byla milenka,a ten muz si me nakonec vzal.Ted mam milence,ktery i presto,ze ma partnerku, me neustale nuti do uvah,ze bysme meli byt spolu.Diky tomu to chci ukoncit.A asi se uz stalo.Tak nevim,nekdy to-- byt jen milenka --nemusi nutne byt pravidlem...

Souhlasím je úspěšná , pohledná ale v jádru normální holka ,proč není tedy přirozená proč to zakrývá.Kdo má pořád tu upřímnost a charakter pod feministickou maskou hledat.Mnoho lidí to odradí vůbec ztrácet čas.Milenky staré i mladé jsou bezva.Ale jsou a budou to vždy jen milenky nikdy ne rovnoprávné partnerky.Vyjímka potvrzuje pravidlo.

Máš pravdu. Mňa tak pobavila Zuzka:..."Ale kdyz se objevi chytrej, spolecenskej, pracovitej, vtipnej, velkorysej, uspesnej chlap a navic citlivej k tomu, kteryho egoismus nepotkal vubec a jesitnost jen z velke dalky, tak meknem vsechny a je bitka. Tak to proste je. Ja mam ctitelu, ze bych s nema mohla dlazdit namesti a presto zadnej pravej...."No, tak keby si toto dali dievčatá do ženskej postavy, tak je to presne to, čo h?adajú muži. Skutočne mnohé ženy žijú a myslia niekde mimo túto galaxiu. Z toho sú potom i tie sklamania a večná nespokojnosť. Záleží na každej, kedy si to uvedomí. Sorry za tvrdosť názoru.

Píšou zde mladé milenky, ale přijde mi, že jsou trochu mimo mísu.Zejména co se týče přehnaného mínění o sebe samém. V 21 letech se chválit, jak je pohledná a úspěšná... no pohledná OK - když mladá, ale úspěšná? Vzdělání sotva dokončené, maximálně středoškolské, profesní kariéra veskrze žádná , vlastní rodina taktéž žádná - logicky... v čem je úspěšná kromě šu...í (sorry)?Od toho se odvíjí zbytek, hledají úžasné chlapy, ale co jim mohou nabídnout, aby s nimi tito měli trvalý plnohodnotný vztah?Nějak mi přijde nepravděpodobný, že si budou užívat do 25-30 s postaršími ženáči a nejednou se pak objeví ten normální mladej chlap, co se k nim hodí a budou spolu mít normální vztah, popř. založí rodinu -- ale třeba jo??

Nechtěla bych být ani na jedné straně..

Nevera skoro vzdy prinese nestesti. Nikdy bych v zivite nedala minutku zenatemu chlapovi, jenom bych mu rekla, aby si sel domu a spravne se postaral o svou manzelku. Mnoho muzu chteji mit sluzku, ktera se stara o domacnost a sami se chteji chovat jako svobodni. Lituji tech hloupockych mladych divek co se nechaji spadnou do te situace. Vetsinou ten zenaty nema plany se rozvadet a menit sve zasle koleje. Osobne ja nenavidim podvadeni a neveru a nikdy bych si nevzala na svedomi rozbit manzelstvi ci pratelstvi jine zeny. Tolik ja mam hrdosti. Samozrejme i vdane zeny podvadeji, ale presto je mi lito vsech lidi co ziji v tak rozbitem zivote.

hrůza-oprava-inteligence!já cvakla i o patro výš druhým prstem.

A pak také-když se zamilují?Někdo vydrží doma sedět,koukat na ženu,ke které už nic necítí a prostě to do konce života nějak přeexistovat..když už koexistují posledních pár let..někdo ale ne.Tady nehraje roli inteligendce a odpovědnost.Když je člověk tak neštastný,prázdný,vyschlý,že je mu na mašli,tak to chce bud lásku a žít,nebo antidepresiva a dožít..Pozn.-nejsem milenka zadaného

Já to neodsuzuji.Už ve staré Indii chodili ženatí za milenkami a v překladu Indické knihy která se datuje asi 5000let zpět je napsáno:Aby byl zaručen správný chod společnosti,je potřeba i prostitutek.Když vláda otevírá obchody s lihovinami,neznamená to,že doporučuje pití vína.Existuje totiž třída lidí,kteří budou pít za každou cenu,a zkušenost je taková,že zákaz prodeje alkoholu ve velkých městech vedl k nezákonnému pašování vína.Podobně lidé,kteří nejsou uspokojeni doma,potřebují zvláštní ústupek.atd.Tím ale milenky neoznačuji jako prostitutky,protože na tu asi každý nemá.Manželky by měli být vděčné milenkám už jen kvůli šíření pohlavních nemocí.Kdyby každá manželka dala manželovi doma co potřebuje,tak by to nehledal jinde,nemyslíte?

A myslíte že ta milenka je na tom líp,když milenec odejde domů k manželce.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Každému se vrátí to, co dělá druhému, ať je to dobré či špatné. Na to byste děvčata "milenky", chlapci "milenci" a ti, kteří milenku či milence máte, měli myslet. Nechápu jednu věc a to, když někdo někoho miluje, rozhodne se s ním žít spokojený a klidný život, mít s ním děti, prožívat vše dobré i zlé, atd., jak mu může za jeho zády dělat takovou věc? Říká Vám něco slovo "svědomí"? Vždyť jsme snad ještě inteligentní lidé, kteří své pudy a své chování dokáží kontrolovat. A takhle raňovat vyvoleného člověka (i když o tom neví)? Jak se mu pak můžete podívat upřímně do očí? Samozřejmě, že během života se situace v manželství může tisíckrát změnit - ze začátku dobře vyhlížející manželství se může rozpadnout z důvodů různého partnerova selhání a mezi to partnerovo selhání bych pokládala i opakovanou nevěru. Neříkám, že kdybych zjistila, že mě partner jedenkrát podvedl, že bych od něho okamžitě odešla, to určitě ne. "Uklouznout" může každý. Určitě bych se zamyslela sama nad sebou, jestli jsem mu k tomu "uklouznutí" třeba dala nějaký důvod. A určitě bychom si to spolu vysvětlili. Ale mít doma muže, o kterém bych věděla, že mě má jen na "udržování ohně v rodinném krbu" a jinak ho zajímá deset dalších žen, to tedy ne. Buďto žít jeden pro druhého v upřímném vztahu, anebo milenky. Jak se říká: jedním zadkem se nedá sedět na dvou židlích. Hezký den všem přeje Bětka. :-)

Celkem s tebou souhlasím, také prožívám neco podobného. Sice jsem skoušela svého manžela opustit, ale jeho láska mi nedovolila odejít. Zustali jsme kamarádi a společne vychovávame naše dvě děti. Milenec mi přinesl pokoj v duši.

Souhlasim s tim, ze chlapi jsou nerozhodni egoisti. Je to ale vysvetlitelne. My se snazime myslet dlouhodobe a pravdepodobne to nas muze napriklad zablokovat od rozchodu s manzelkou ...Zeny tak moc do predu nepremysleji a proto castokrat udelaji krok, ktereho pozdeji lituji.Timto jsem v zadnem pripade nechtel rict ze muzi nebo zeny se chovaji lepe. Nakonec maji vsichni trable takze to vyjde nastejno.

Katko delas na muj vkus moc velky obeti. Jestli mas partnery, at uz jednoho nebo vic a oba zadany a pritom ne zenaty s detma, tak myslim, ze prece jen bys mela byt tvrdsi. Sice z hlediska chlapa v tom neni moc velkej rozdil, ale z hlediska zeny asi jo. Musis si pripadat jako vyuzivana. To ja si tak nepripadala. Mela jsem zenace s ditetem a o rozvodu nepadlo slovo. Nabizi se, ze zustaval kvuli diteti, ale je to blbost, zustaval, protoze si takovej zivot vytvoril a byl v nem spokojenej. Nemel doma furii, ale normalni, troufam si i tvrdit milujici zenu. A pak mel me, milujici milenku. Supr ne? Pro nej urcite, ale pro me v dane chvili taky. Po letech jsem si uvedomila, ze to tak nemuze byt vecne a odpoutala se, ale nekdy bych se chtela aspon obcas vratit. Daval mi proste takovou emocionalni a vlastne i sexualni saturaci, ze kam se hrabou my dosavadni pokusy o jine vztahy. On tomu nerikal muzska zbabelost, ale rozvaznost. V necem mel i pravdu. Myslim ale, ze pokud ma chlap pouze pritelkyni, tak by si mel zavcas prezvykat kterou chce. Vis, ja jsem mozna asi naivni, protoze muj pritel mel svou zenu rad, nepochybne, ale myslim si, ze kdyby nemeli deti a nebyli ani manzele, tak po 10ti letym souziti by ji v podstate klidne vymenil, snad proto, ze zazemi se da casem vytvorit i jinde. My jsme si hodne rozumeli, a trvalo to 4 roky, takze zadna povrchni laska. Ale to dite a fakt, ze ona je jeho matkou a vzdycky bude, je nepominutelny. Proste rodinka a zazemi a svatej klid. Nechci ti radit, ale myslim, ze ti tvi jsou egoisti. Chci rict, to ze je ti 21 let neznamena vubec nic. Jednou muzes byt tisickrat vic milujici pecujici a vzorna manzelka, matka a milenka a on uz bude mit smulu. Ted ma zrovna moznost volby. A ze budes dobra manzelka to je temer jisty, nebot budes vedet o nastrahach mileneckych svodu a budes to nechci rict primo chapat, ale rozhodne velice dobre konstruktivne resit. Proste ho nechas az to prejde. A to je fakt k nezaplaceni zkusenost. Aspon nemas iluze ve svym mladym veku, co jsou chlapi vlastne zac. No, zadni lumeni, proste jen chlapi se svymi slabostmi i neodolatelnostmi...aspon do urcite doby.

Ahoj Zuzko, při čtení tvých příspěvků se mi chvílema až rozbušilo srdíčko:o)...podařilo se ti výstižně vyjádřit hodně z toho, co si myslím a cítím. Taky si myslím, že pravděpodobnost, že s menší či větší snahou by se mi podařilo svého milence "odlákat", není rozhodně mizivá....ale tak já to prostě nechci. Pokud se pro to být se mnou nerozhodne sám a jen o své vůli, já zádné promyšlené kroky podnikat rozhodně nebudu. Máš uplnou pravdu, že pánové jsou velcí "Zbabělci":o) Ten "můj" je toho dobrým příkladem.:o) Má mě jistě velmi rád. Dovolím si dokonce tvrdit, že je do mě zamilovaný. Myslím, že i on ví, že by se mnou byl štastnějsí. Jenže tomu by nejdřív musel předcházet rozchod s jeho "hodnou a citlivou" (a já taková snad nejsem?!:o)) partnerkou. Jeho odpor k tomu muset něco řešit z něj uplně číší:o)...nechce ji přece ublížit:o))) A proč mu vnucovat, že tahle zase ubližuje mně. Nakonec vždyť já na svou roli vlastně přistoupila. A potom je takdy samozřejmě to zázemí, které mu ona dává a představa, že by o něj přišel ho jistě děsí. A já mám pro tyhle jeho obavy uplné pochopení a vlastně je i považuju za dost rozumné. Tohle je můj druhý vztah, kdy zastávám roli milenky. A oba mají dost společného. Mimo jiné i to, že oba chlapci mě věkově dost převyšují. A já si prostě musím přiznat, že ve svých 21 letech v nich nebudím přílišnou důvěru v jistou budoucnost našeho vztahu. To se nedá než chápat. A tak si dávám pozor, aby po mě nezůstávaly vlasy na polštáři a pečlivě likviduju všechny stopy, které by mohly vést k odhalení, a tudíž destrukci jeho "úžasného" oficiálního vztahu...:o)

Díky Zuzko,aspoň někdo,kdo si to myslí a neustále mi něco nevyčítá.

Nemuze za to nikdo, Berusko, to je zivot.

Ťu tady Vaše názory,jen chci říct,že je hrozně jednoduché někoho odsoudit,ale každý by se měl zamyslet sám nad sebou a přestat si říkat,že jemu se to stát nemůže.I já jsem se bohužel-a to zcela neplánovaně stala Milenkou.Dlouho jsem se bránila jeho dobývání,ale pak si srdce řeklo a já se zamilovala.Ono se lásce dá těžko poručit.Jsme spolu už víc jak 4 roky,on je stále ženatý a slibuje a slibuje.Už kolikrát jsem chtěla všechno ukončit a založit si vlastní rodinu,ale nemám na to sílu.A kdo za to může?ON,že jsem se mu líbila tak,že se mnou chtěl spát?A časem se mu to vymklo z ruky tak,že si nedokáže představit život beze mne?Nebo Já?Že jsem se nakonec nechala ukecat,šla s ním na kafe a později se zamilovala tak,že bych s ním chtěla mít děti a žít s ním?Nebo jeho žena,že je jiná než před 15-ti lety,když si jí bral?