červenání

Připojuji se k řadě z vás co trpíte tímto problémem protože to utpení je.Hlavně si myslím že pro nás muže o to větší že to nemůžeme ani maskovat makeupem.Někdy to jde, ale přijdou chvilky kdy se každej ptá, proč jsem červenej, jestli mi není vedro a v tu ráno mi je ještě hůř.V místnosti kde je chladno úplně hořím, většinou kolem oběda a k večeru, nebo přchody zima teplo atd.,kdo tímto trpí ví o čem mluvím.Zkuste dělat kariéru když sám u sebe pozorujete že svítíte jako žárovka.U mě se tento stav promítá zhoršenou náladou, jakmile tento stav nastává.Malinko zkusím poradit, v létě když se opalím a udržuju tento stav, je červenání méně znatelné, alespon si to myslím.Používám disoreal ale ten vůbec nepomáhá.Rosaceutical možná malinko chvilku pomáhal, ale po třech měsících nevím pořád je to stejné a s přibývajícím věkem snad ještě horší.Ted jdu zkusit leaserovou terapii dva imulsy cca 500 kč na klinice plastické chirurgie více o tom nevím, zatím jsem jen objednanej.Hodlám do toho investovat max.,prostředků protože žít s tímto komplexem je velice obtížné.Často se mažu běžnými krémi, je to skoro až závislost, která uleví pálící tváři, ale červenání mastnotou vynikne.Pokud budete mít někdo nějakou radu nebo tip, budu rád za cokoli na muj email jeankonig"seznam.cz Jinak pro ty co mají komplex ze seznámen.Nebojte se toho,i přes tento komplex mám docela dost nabídek k seznámenía občas i slýchávám že jsem hezkej kluk.:) Pravda je ale t,že utíkám pokud na mě červenání přichází.

Ahojky anonyme,tak já jsem se ještě v té době,co jsem se seznámila s mím současným přítelem vůbec nečervenala(to je 6let zpátky).Teď je to tedy už horší,když mě třeba nějakej kluk osloví a chce mě pozvat jen na kafe nebo tak něco,tak musím být určitě rudá jako rak,ale zatím jsem se nesetkala s tím,že by to nějakého kluka odradilo a to jsem měla a stále mám ctitelů až až:-)A ani mi nikdy žádnej kluk neřekl,že jsem červená nebo něco podobnýho.Jednou mi jeden dokonce řekl,že se mu to moje červenání líbí!:-)Takže mě se ještě opravdu nikdy nestalo to,že bych někoho někdy mým červenáním odradila a taky doufám,že se to nikdy nestane:-)

ahoj, lidi můžu se vás zeptat jak se s tímhle naším hendikepem seznamujete s protějškem? protože jenom pohled na červenej obličej musí každýho odradit. děkuju za odpověd

Pro Jendase: ten samoopalovák vyzkoušej, mě vyhovuje Nivea nebo L´oreal, pokud to dobře rozetřeš, nedělá to žádné skvrny na obličeji. Jo taky nezapomeň natřít krk. Navíc člověk vypadá mnohem zdravěji a lépe, když není úplně bledý. Z té kosmetiky pro muže těžko říci, záleží taky, jestli už ti třeba rostou vousy, to potom už asi vůbec nemůžeš nic z make-upu používat, protože by to bylo hodně vidět. Jinak není špatná krycí tyčinka Miss Sporty (myslím, že je to odstín 001), ale s tím opatrně, ať to nepřeženeš... Tak jak napsal red - je dobré naučit se prosazovat své názory a pokud jsi třeba v kolektivu, zapojovat se do diskuze hned od začátku a co nejvíce a ne až když na tebe "přijde řada", protože to už se na všechno moc soustředíš a právě i na to červenání..

taky si myslim, ze to souvisi se sebevedomim, cervenani me potkavalo na zakladce, ale na stredni uz vubec, mozna je to tim, ze jsem si naucil utvaret vlastni nazory a taky si je obhajovat, v tom zapalu pak clovek nema cas myslet na nejake cervenani, dobre muze byt si zhluboka vydechnout, uvolnit se a hlavne na to nemyslet

pro AJIK: prosimte co bys doporucila pro kluka z te kosmetiky, preci jenom je to spíže ženská záležitost, o tom samoopalovacím krému už jsem přemýšlel, co myslis o tech licidlech pro chlapa?

ahojte všichni, je docela zajímavé pročítat vaše příspěvky k červenání se. Když jsem ještě chodila na střední, bylo to pro mě taky docela utrpení. Přitom jsem vždycky byla docela výřečná a měla ráda společnost. Když jsem byla vyvolaná, tak jsem taky často zrudla a připadala si trapně. Musím ale říct, že čím jsem starší, tím je to lepší. Teď mi bude 26 a nečervenám se už skoro vůbec. Řekla bych, že je to tím, že se mi docela zvýšilo sebevědomí - chodím velmi často do společnosti, mám docela významnou pozici v práci, kdy jsem často ve styku s lidmi v pozici "nadřízený" a taky jsem dost vylepšila můj šatník, make-up, účes atd. Toto všechno určitě zapracuje na sebevědomí, jehož nedostatek způsobuje právě červenání. Těm, co se červenají bych doporučila samozřejmě zapracovat na sebevědomí a také není od věci používat třeba make-up nebo krycí tyčinku a pudr + zdravíčka (nevypadáte potom jako jednolitá maska) a také není špatný samoopalovák na obličej - přece jen, na opálené kůži je zčervenání méně viditelné... Přeji hodně štěstí.

Ahojík Katko mám také ten samej problém jak vy. Také se červenám. Já se spíš červenám když se narazí na choulostivé téma. Z určitýma lidma se můžu bavit o všem i o sexu ale z některýma jako například v práci to nejde. Hned jak někdo narazí na téma sex tak z červenám. Vadí mi i hrozně když jsem středem pozornosti. Například když někde sedím a někdo se mě na něco zeptá a všichni na mě začnou koukat tak hned znervózním a zrudnu. Tohodle jsem se také bála když jsem věděla že vlétě 26.7.2008 budu mít ve svých 23 letech svatbu. Řekla jsem si hned že tam budu určitě rudá na všech místech hlavně jak mě můj táta povede k oltáři a nebo jak mě začnou všichni fotit a natáčet. Kupodivu ti musím říct že jsem tam nezrudla ani jednou. Hned ráno jak jsem vstala jsem si řekla že se nebudu všímat všech pohledů na mě a když už budu středem pozornosti tak se budu jen usmívat dělat si legraci a budu se spíš držet mého ninějšího manžela. Ten den jsem se cítila tak krásně a šťastně že jsem se opravdu nečervenala ani při slovu ano. Nesmíš na to tak myslet . Hned jak vylezeš z auto se nadechni a řekni si ,,Dnes jsem nejkrásnější ze všech a každému ukážu jak jsme hezkej pár a žádná nervozita z červenání mi tento den nezkazí´´ . Katko přeji ti hodně štěstí a aspoň trochu mysli na to co jsem ti napsala a uvidíš že to tak hrozné nebude. Také jsem se toho hrozně bála a také jsem to zvládla měj se hezky. Danuše.

čau,jsem 18 kluk,kterej se začal červenat tak před 2 lety ,a to je na tom to nejhorší.kdybych to měl celej život tak mě s tim všichni znaj, ale ted když nedej bože někoho potkám ze základky tak hrozně zrudnu ,ale ten člověk to na mě vubec před tim neznal,tak to je pro mě nejhorší.vždycky jsem byl bavič třídy rád sem vystupoval před třídou,ale ted zčervenám,už jenom když mě někdo vyvolá v lavici.nebo také si myslim že nejsem ošklivej ,holky mě měly rády,já jsem s nimy chodil ven i na rande,ale ted to vubec nepřichází v uvahu,já zrudnu už když se na mě podivaj.a všechno tohle začalo,když sem nastoupil na střední do prváku a se mnou taky jeden kluk kterej se hrozně červenal ,ten byl i červenej normálně a když se ho někdo na něco zeptal tak byl jak rak,a já jsem si to asi nějak začal uvědomovat a asi tak za pul roku sem na sobě zjištoval že mužu červenat.a postupem času sem začal červenat i v těch běžných situací.i když jsem sám sobě si řikal že prostě nebudu se červenat, že to ustojim tak to nešlo,prostě tohle už nejde nijak vrátit.jediný vim že po alkoholu nečervenám,tak vim že je to prostě v mí psychice,ale už to nejde vrátit.třeba na tý diskotéce,když mám nějakej alkohol ani nemusim bejt nalitej,tak sem sám svuj s holkama se uplně normálně bavim i balim,ale vim že je to jenom tam,že se prostě nemužu nikdy snima setkat v normálnim dnu.rád bych našel holku,která mě pochopila,nebo měla i stejnej problém jako tady všici ,ale nebaví mě chodit jenom na ty diskotéky a vědět že je to jenom na jeden ,max. víc večeru a pak sní nikam normálně nepujdu i kdybych chtěl. zdravim vás PS:kdyby si chtěl někdo psát nebo se setkat.tak sem napište ja vam dam e-mail,A DRŽTE SE!!!

Červenka, mne sa to tiez stalo aj pri rozhovore s rodinou, z nicoho nic...presne flaky na krku hrudi a hlavne lica uplne bordove:(( az mi z toho pulzovalo v hlave a nechcelo to prestat, bolo mi z toho zle:( lenze ked sa ti to stane pred rodinou, je to ten lepsi pripad...ked sa to stane v spolocnosti najradsej by som sa schovala niekam pod stol...chce sa mi z toho plakat a neraz kvoli tomu aj skutocne placem...strasne ma to obmadzuje, to si clovek ktory nema taky problem ani len nedokaze predstavit:(((

Di už do prdele s tou reklamou sám si to žer

Ahoj Červenko, mám to podobně s tím rozdílem, že mě se tohle děje jenom při nervovém vypětí, kolikrát ani nevim jak to vznikne...
Jsem společenská, komunikativní, mám hodně přátel a snadno navazuji kontakty s lidmi. Ale kámen úrazu nastane, když mi o něco jde, soustředí se na mě pozornost pro mě ne moc známých lidí atd.a týká se to výhradně práce-pohovory, různé oficiality atd.
Dneska jsem byla podepsat dohodu ohledně zaměstnání, prostě nějaká menší změna tak si mě pozvali do zasedačky. Jenže jsme byli zavřeni v malé prosklené kanceláři snad 3x3 metry, a kromě manažera tam byla i jeho asistentka a personalistka.A mě se v tu chvíli jak se na mě upíralo tolik očí, udělalo špatně, prostě strašnej nával horka,a rozklepaly se mi ruce tak že jsem stěží podepsala ty papíry. Oni na mě byli všichni nalepení a je známo, že člověk kolem sebe potřebuje mít určitou zónu kam pustí jen svý nejbližší...Asi to na mě zas tak vidět nebylo, jinak by se určitě zeptali jestli jsem v pohodě, ale je to hrozně nepříjemný:(

Zdravíčko...Tak včera jsem si povídala s mou mámou,bavili jsme tak všeobecně o všem možným a najednou to na mě z ničeho nic přišlo.Cítila jsem,že to na mě "zase"jde,rozbušilo se mi srdíčko,naskákaly mi fleky na krku,hrudi a tváře mi hořely jako ještě nikdy předtím.V tu chvíli jsem si říkala,že musím být rudá jako rak a mamka se mě ještě zeptala,proč jsem tak červená,jestli nemám náhodou horečku a to už jsem teda nevydržela,udělalo se mi úplně špatně a se slzami v očích jsem odešla do svého pokoje.Už se tedy červenám i před svou mámou a přitom vůbec nevím proč.Z lidí strach nemám-ba naopak,moc ráda bych se s nimi normálně bavila,chodila do společnosti a tak,ale copak můžu,když se mi tohle pořád děje a to jen tak,z ničeho nic při každičkém rozhovoru s někým?Už nevím,jak dál.Chci být zase normální holka jako ostatní.Když si představím,že s tímhle budu možná bojovat celý život,tak je mi zase do pláče.Copak nám nikdo nemůže pomoct?:-(

Ahoj lidi,já jsem na tom tak špatně, že se červenám jen když čtu o tom, že vy se červenáte. Červenání je moje noční můra - červenám se i když se například dívám sama na film a někomu se tam stane trapas, tak se začnu červenat,jak kdyby se stalo mně. V létě se budu vdávat a už jen při té myšlence hádejte, co na mě jde:o( Nevím co s tím.

Je mi 17..Jestli teda ta otazka patrila me?Miku

Je mi 17..Jestli ta otazka patrila me?

Ej lidi, nevím čím to je ale nějak to už přechází nebo co...:D.... ne jako pořád se červenám ale ne uplně vždycky jak to bylo jednu dobu....jako je to mazec...pořád mě to sice trápí ale díky vám vím že na to nejsem sama:)bojujme!:)

pro Pavla: Prosimte, o tom psychoterapeutovi premyslim, dokonce jsem se snazil domluvit, ale na 2 mesice uz mel plnz terminy, zajimalo by me jak moc to je financne narocny, děkuji

ja bych doporucoval navstivit nejakeho dobreho psychoterapeuta zbavit se cervenani sam myslim ze to nejde mam 50 roku a porad s tim bojuju uz chodim rok k psychoterapeutovi a mam konecne nejake zlepseni

chce to bojovat