červenání

Já se s tím snažím bojovat, ale jsem na vše úplně sama, nemám přátele, ani rodinu, je to velmi těžké, někdy to už chci vzdát, ale snažím se to překonat. Navíc nikam nechodím, takže je to prostě nanic, ale strach je zatím silnější.

Ahoj všichni,
tak jsem si zrovna přečetla všechny příspěvky co tu jsou. Mám stejný problém a když tak nad tím přemýšlím,došla jsem k určitému závěru. Ta operace o které se tu psalo té holčině nijak nepomohla. Jen se přestala potit v podpaží a na rukou ale naopak se potí na břiše a zádech. Veškeré leasrové řešení je spíše doporučování na rozšířené žilky na obličeji nikoliv na červenání. Snad jediná trochu učiná věc je leaser IPL o kterém zde píše jeden klučina. Podstoupil ji 3X a stála kolem 6000. Ale také si nejsem uplně jistá zda je to léčení na červenání a ne jen na ty žilky. Podle mě a logického uvažování je jediné řešení takové: neutíkat od toho a naopak se tomu postavit. Hold jsme to my, které červenáme více než ostatní,ale také nás je jak si můžete všimnou spousta.Pravda je asi taková, že si musíme uvědomit kdy červenáme,zamyslet se proč červenáme, co je nám nepříjemné a říct si: přece kvůli tomu nebudu červenat celý říct: já tak krásně červenám,noa!!! Ono na té knížce od Leviho něco bude, na pilates, na joze,dostat se do uvolněného stavu. Vím, že je mnohem lehčí pro všechny od toho utéct,zahrabat se doma a nikam nechodit! Ale je tohle řešení??? Radši na sebe holky patlejte dál ten make up a chodte ven.Pokud se tomu budeme vyhýbat bude to horší a horší. A naopak věci které budeme dělat denně nám příjdou po čase normální. Já začnu s pilates, se čtením knížky od Leviho a klidně budu na sebe patlat dál ten makeup. Doma se kvůli tomu teda nezahrabu. žijeme přeci všichni jen jednou! tak hlavu vzhůru!

Ahojte všichni, jsem moc ráda, že nejsem jediná co se červená, i když ve svém okolí neznám nikoho, jen sebe:-)Jsem na tom stejně jako tady všichni, když na mě někdo promluví, ve škole když jsem měla mluvit- to je teda už dávno:-), zkrátka když to nejmíň potřebuji, tak okamžitě zrudnu a když mě někdo řekne "ty jsi rudá" tak pak jsem rudá o to víc:-)Jak tady píšete, kdo to nemá, neví jak hrozný to je!Musím ale uznat, že rokama to trošku mizí.Nejhorší to bylo ve škole, tam se mě docela smáli hodně! Tak zatím všem ahojky:-)

Úplně vás chápu, dřív sem neřešil taky nic jinýho, ale řekl bych, že čím jsem starší, tím se toho rudnutí pomalinku zbavuju. Snad se toho zbavím úplně.A vy holky budte v klidu, až budete mít dítě, tak na nějaké červenání ani nepomyslíte..:-)

to mě řek že sem červená jak rajče i táta a to mi fakt vytřelo zrak nemohla sem to pochopit, nejhorší je že když ti někdo řekne proč rudneš tak na to není žádná odpověd teda aspon v tý chvíli, je to prostě hnusný pak sem se rozbrečela a nemohla jsem přestat naštěstí mě nikdo neviděl. ale prostě bych to těm lidem co to říkáj přála aspon jednou aby to zažili. =(

Keby naozaj vedeli ako sa citis a co prezivas tak by si to asi nedovolili, ale je pravda ze si svoje ego zvysovali na ukor nekoho ineho, co je neospravedlnitelne. Skus sa nejako postavit proti svojmu osudu a bojuj s tym, lebo ked to nechas tak, uskodis velmi svojmu zivotu.

Tak k tomu Jani ani nemám, čo povedať. To naozaj neboli kamarátky, ale riadny potvory. Nechápem ako môžu takí ?udia existovať !!!

Já jsem se třeba o přestávce bavila s "kamarádkama" a něco jsem říkala, třeba něco, co mi bylo trochu nepříjemné a ony dvě se na mě začaly vždycky zírat, tak jsem znervozněla a začala rudnout a pak jedna z nich třeba řekla: " Dívej, jak Jana zase rudne, je celá rudá, asi nám lže",(nebo něco takového), i když jsem nelhala, tak jsem rudla ještě víc, načež se na mě žačali dívat i ostatní ve třídě a třeba si i něco šeptat, tak jsem třeba pak řekla, že jdu na záchod, nebo jsem začala něco hledat v tašce a čekat, dokud to nepřejde za smíchu kamarádek, no hrůza. Nemluvím pak o situacích, kdy jsem měla mluvit před třídou, nebo s někým, kdo se mi líbil, byla jsem rudá až za ušima. Je teda pravda, že nikdo se mi (kromě těch mých dvou kamarádek) neposmíval do očí, ale i tak to vycítíte. Nebo třeba jsem si sedla po zkoušení celá červená a jedna z těch mých kamarádek třeba řekla, že jsem rudá a to tak, aby to všichni slyšeli, totéž i při tělocviku při nějaké námaze. Po nastoupení na vysokou jsem s těmito kamarádkami přerušila styky, jsem za to ráda i když už dnes nikam nechodím, ale stejně jít někam s nimi bylo o ničem, stále mě zesměšňovaly a ponižovaly, asi aby se cítily líp, ale já jsem nebyla schopná se bránit, protože jsem si myslela, že mají pravdu a že jsem vážně nemožná, doma jsem to pravidelně obrečela. Dnes jsou ty dvě spolu na vysoké, já jsem sama, někdy toho lituji, protože nemám žádný společenský život, ale když si na ně vzpomenu, tak většinou změním názor a říkám si, že je lepší být sama než s někým, kdo se snaží zvýšit své sebevědomí a dokázat si, že je lepší na úkor jiného.

*nezažila

Teda ja som ešte nazažila, že by sa mi vyložene niekto posmieval z toho, že som červená. Možno aj hej, ale neviem o tom :). Ale stalo sa mi ako určite Vám mnohým, že ma upozorňovali na to, že sa červenám. Asi to bolo pre nich fakt nepochopite?né...

Honzíku, nevím, co ti poradit, myslím, že my všichni tady s tím bojujeme jak se dá, zkus si přečíst diskuzi, třeba tady něco užitečného pro sebe objevíš, já jsem zatím lék na tuto hroznou věc nenašla, snad ti trochu pomůže to, že v tom nejsi sám. A mimochodem, dobráky, kteří se mnou schválně mluvili a posmívali se mi při rudnutí, jsem taky zažila, tomu se asi nedá vyhnout, ale asi jsem na tom byla ještě hůř než ty, protože se jednalo o mé "kamarádky", takže to bylo dennodenní posmívání se a upozorňování všech na mé rudnutí a pro mě to bylo něco hrozného a ponižujícího, doma jsem pak jenom brečela, v současnosti se raději všem lidem snažím vyhýbat i když vím, že je to špatný přístup, chce to trošku se nad to povznést, ale i pro mě je to těžké.

ahoj lidičky... mám obrovský problém s červenáním... vyjdu ven na ulici potkám někoho a zrudnu jak rajče.. mluvim pred vice lidmi zrudnu.. sem zkousenej u tabule.. rudnu proste furt... i kdyz se na me nekdo dívá.. nebo kdyz promluví ke mě... snažil sem se tomu zabránit.. ale ve většine pripadech je to na prd... přemejslel sem o odsraneni žilek... ale je to financne narocny.. i o plastice sem uvazoval.. a vim kdy nezrudnu... kdyz sem opily tak nerudnu... to sem hrozne pratelskej a oslovim i toho cloveka pred kterym kdyz sem strizlivej tak rudnu vic a vic... taky mam za sebou spoustu trapasu.. dokonce se mi i lidi v autobuse posmivaly... je to kruty.. sou dobraci ktery za mnou pridou a schvalne na me mluvi a ja jak zacnu rudnout tak se zacnou posmivat a nahlas rikat: hele jak rudne a vic a jemu snad praskne hlava atd.. je to hrozne trapny a nevim si stim rady... jak tomu zabranit.. ahoj rudnouci se lide..

Umění sebevlády, Vladimír Levi

Pro Martin44: a jaký je přesný její název?

Pro Mark: Je to kniha o sebeovládání a autogenním tréninku, pročti si tak měsíc staré příspevky, debatovalo se tu o tom.

Pro Petru: Měl sem asi kliku, že jsem ji našel. Hned jak sem si tu o ní přečetl tak sem ji zkusil vyhledat a podařilo se. Našel sem ji v jednom brněnském antikvariátu. Snad zítra by měla přijít.

Pro Martin44: A kde jsi ji prosím sehnal, někde v bazaru? Já ji nikde v obchodech ani na netu nenašla, jen v knihovnách. Nechceš uvést, odkud ji máš, teda pokud to není tajné?

Kniha od Leviho? Co je to za knihu?

Ahoj, včera se mi podařilo najít knihu od Leviho, o níž ste se tu zmiňovali, tak sem si ji objednal. Zkoušel ste ji někdo hledat? Jsem na ní zvědav.

Zdravím
Je to půl roku co jsem tu psala jako všichni ostatni jak se toho mam zbavit a podobné... Po tom Půl roce Jse uz nečervenám a je to jednoduche Musite si dodat sebevedomi a nesmite na tho vůbec myslet!...Asi si řeknete že to neni jednoduche!..Ale Pokud jsem to zvladla já ve svych 16 letech tak proč né vy...A jsem Tak ráda ze uz nemusim zaživat ty trapne chvile kdyz ste rudi jako rajče a nemate kam utect a wsichni by se mohly smichy potrhat!...Todle se da překonat a i bez psychologa!...Musite si proste verit! a Ne co vas prvni napadne Ja tam jit nemuzu Budu upůlne ruda a mit z toho deprese!..Todle je to nejhorsi!..Ani krapet na to nemyslet a jit s čistou hlavou!...přeji hodne štesti!

Řekla bych že k psychložce už asi nepujdu, a prostě se na to vykašlu:)...
Sice s tím mám pořád problémy, ale řeknu vám, že ted sem začala s cvičením Pilates a to vám dodá duševní pohodu, že jak cvičíte na všechno zapomenete, protože se soustředíte jen na to...I po cvičení máte pocit sebejistoty a cítíte se uvolněně a jen tak něco vás nerozhodí...Neovlivní to nějak vaše červenání, červenat se budete dál, ale ten fakt že vypadáte půvabně, protože máte skvělé držení těla, zpevněné svaly a užasný pocit, vám dodá na sebevědomí a sice se budete potom červenat furt, protože vám každý řekne že vypadáte skvěle..takže si pak na to zvyknete;).....Vážně to zkuste..:) možná vám to pomůže a jestli ne prostě si řekněte sem taková jaká jsem..:)