Chci miminko!!!!!!!!!!!!

Předmět: chci mimi Autor: Nina Datum: 15.3. 2005 15:45:51 No samo, že partnera z toho vyšachovat nelze :o) Měli by se na tom shodnout oba :o) Biologické hodiny musí brát člověk v potaz, to určitě, spíš jsem to myslela ohledně té dvacítky, někdo se ve dvaceti na mateřství cíti a někdo ne. Mně se ve dvaceti vůbec nechtělo,uběhly čtyři a bum, zasáhla mě touha po dítěti a mého muže taky :o) Předmět: chci mimi Autor: Nina Datum: 15.3. 2005 15:48:10 čtyři roky :o)) Předmět: chci mimi Autor: yenn Datum: 18.3. 2005 16:07:05 U mne je to podobne, akorat ze bum...ubelo sedm let (od dvaceti) a chci ho taky :-)Jasne, kazda to mame jinak a podstatne je to proste CITIT...ja tomu neverila, myslela jsem ze budu jednou muset pouzit rozum, abych se odhodlala, jeste pred rokem jsem nemela ani pomysleni...ale priroda je mocna :-)

Předmět: chci mimi Autor: dominika Datum: 14.3. 2005 20:44:17 už víc jak rok se snažím otěhotnět a pořád nic je mi dvacet.máte někdo podobné zkušenosti poradte prosím jsem zoufala Předmět: chci mimi Autor: mario Datum: 14.3. 2005 20:55:52 no nevim ale ,,mimi" ve dvaceti je docela brzo. jinak nechapu otazku. Předmět: chci mimi Autor: smile:) Datum: 15.3. 2005 9:35:03 Dominiko a nezdá se ti,že je na mimi ještě moc brzo?Ve 20 máš studovat,cestovat,učit se jazyky,chodit na brigády,bavit se na diskotékách,prostě si užívat života.A ne sedět doma a uspávat miminko.Píšu,protože jsme stejně staré(v září mám 21)a mimino teda neplánuju vůbec(ani přítel nechce).A kdyby to na nás přišlo,tak nejdřív kolem 28 let(přítelovi bude 32).Až budeme mít zázemí,dostatek finančních prostředků a budemem vybouření.Ale pokud si ho teda hoooooodně moc přeješ a uvědomuješ si kolik ti přibyde starostí,tak tedy přeji hodně štěstí. Předmět: chci mimi Autor: Kačenka Datum: 15.3. 2005 11:08:15 Tak holky neodrazujte jí, každá máme jiný potřeby!:)Já bych taky mimi klidně i teď ve 20, ale zatím nemám to pořádný zázemí i když myslím že se to dá vždycky nějak vyřešit! A někdo prostě tu potřebu bouření, studování a cestování nemá a nebo už si to dostatečně užil! Já mám cestování za sebou, studovat můžu dálkově kdy chci a bouření jde třeba i s miminkem a nebo až trochu odroste, ale určitě si nemyslím že miminko je konečná a znám hodně lidí co mi potvrdili že není!:)Jinak jedinou radu co ti můžu dát je zeptat se doktora a začít se o to pořádně snažit třeba i s jeho asistencí! Předmět: chci mimi Autor: smile:) Datum: 15.3. 2005 11:12:01 Víš,Kačenko,já ji neodrazuji,jen sem ji nabídla jiný pohled.Jinak mě to dost zarazilo,že právě v dnešní době,kdy každý oddaluje rodičovství až za 30 let,tak ona chce mít dítě už ve 20.No prostě mě to zaskočilo.Ale rozhodně ji neodrazuji.Pokud je její matřský cit opravdu velký,tak ji přeji jen štěstíčko:) Předmět: chci mimi Autor: Kačenka Datum: 15.3. 2005 11:51:24 Tak to jo!:) No já taky před rokem ještě říkala, jak děti nesnášim a nikdy je mít nebudu a najednou je všechno opačně! Pro sebe jsem ráda že se můj vnitřní postoj změnil, ale vím že mám ještě dost času a že bych to teď asi jen tak lehce nezvládla!:) Předmět: chci mimi Autor: Jan Datum: 15.3. 2005 13:46:42 Dominiko je to každého věc a nikdo i když má tu nejlepší vůli, neporadí.To,že dnes každý oddaluje děti až na 30 let? Ty přece nejsi každý ty jsi ty.K názoru co má v životě cenu a hodnotu jsi dospěla dříve než ostatní tvé vrstevnice.Ještě si užiješ a nacestuješ se.Pozor vzdělání tak snadné není.A nyní argumenty:Ve 20 letech jseš biologicky v nejlepším věku kdy myslet na dítě,pravděpodobně ti to půjde a dítě bude asi zdravé,psychicky jseš neopotřebovaná,po dítěti ti tělo zregeneruje daleko rychleji a dítě bude mít mentálně maminku ne babičku.Je to ekonomicky náročné ale zvládnutelné.A má to řadu negativ, která už byla popsána.Kolem 30 začneš lítat ty i partner po doktorech a prudit,že to nejde,máš daleko větší pravděpodobnost že dítě nebude OK,známky těhotenství si poneseš déle,vypadneš z práce a težko se tam budeš vracet, ty i partner budete už tak trochu sobci a dítě může překážet navyklému pohodlí.Nevím skutečně má každé řešení svá pro a proti.Je jen na tobě jakou cestu zvolíš. Předmět: chci mimi Autor: Marika Datum: 15.3. 2005 14:06:37 "K názoru co má v životě cenu a hodnotu jsi dospěla dříve než ostatní tvé vrstevnice." Jane, třeba se pleteš. Třeba chce jenom novou hračku. I takové jsou. Předmět: chci mimi Autor: Jan Datum: 15.3. 2005 15:12:40 Mariko to je možné.Ale nelze vyloučit ,že by i takto mladá dívka měla už srovnány životní hodnoty. Předmět: chci mimi Autor: Nina Datum: 15.3. 2005 15:15:38 Já si myslím, že vůbec nezáleží na věku,ale na tom, jak se žena cítí. Vyjma ale nějaké, která chce mít dítě hodně pozdě, to už mi nepřipadá "normální", ale ve dvaceti může být člověk zralý, proč ne? Předmět: chci mimi Autor: Jan Datum: 15.3. 2005 15:40:11 Nino máš určitě pravdu ale to cítění ne vždy koresponduje s biologickými možnostmi.PS:taky by se na to měl cítit partner.

Ahoj holky. Tak ja jsem mela prvni dite ve 21 letech a druhe ve 33 letech. Nemam pocit, ze bych o neco prisla. Oboje bylo uzasny. V 21 jsem byla sice lehkomyslnejsi(urcite veci jsem si vubec nepripoustela jako ted) ale v soucasnosti mam pocit, ze jsem podruhe omladla a vsechno prozivam znovu jako v tech 21. Mit dite je fajn v jakemkoli veku. Pokud nekdo po nem opravdu touzi, nebude mit nikdy pocit, ze ho omezuje.

To nanana: Já jsem teď v podobném věku a taky bych chtěla miminko, ale nevím jak to říci příteli! Taky bych se tě chtěla zeptat, jestli teď necítíš, že jsi třeba "nepřišla o mládí" nebo jestli si to ještě po miminku vynahrazuješ? Asi nevím, jak to správně formulovat, možná to zní divně, ale snad mě pochopíš. Já si myslím, že když miminko trochu vyroste, tak se dá taky dělat hodně věcí, jenom bych nechtěla, aby mi snad bylo líto, že jsem něco kvůli miminku propásla. Jakej na to máš názor nebo spíš zkušenosti?Kačenka

Proč by mělo být mimi ve 20ti brzo? Tyhle názory mě děsí. Ono lepší ve 20ti, než to zkusit ve 30ti a pak o-ou, ono to nejde. Já jsem si s přítelem řekla, že mimi zkusíme a měli jsme ho ve 20ti. Žíjeme šťastně do dnes, chystáme se na druhé mimi. Moje kamarádka byla právě toho názoru, že ve 20-25 je brzy, že lepší je si udělat kariéru a pak až rodinu. Teď jí je 28, snažejí se a nejde jim to. Kariéra jí je teď ku prdu a lituje toho, že si mimi nepořídili dřív.

Moc se to do této diskuze nehodí, ale zajímalo by mě, jaké je to čekat a mít miminko. Také jsem ještě na to docela mladá a říkala jsem si, že nikdy nechci mít dítě, ale teď to na mě nějak hodně přišlo a hrozně moc toužím po děťátku. Zatím nedokážu zvážit klady a zápory a zajímaly by mě vaše názory a zkušenosti. S přítelem se o tom zatím bojím mluvit a tak bych ráda věděla něci víc od zkušenějších.

zbytečně brzo? tak to řekni tomu mrňouskovi uvnitř...vysvětli mu,že přichází úplně nevhod a ať se vrátí...¨myslím,že přítel by to měl vědět ale neočekávej nějakou velkou snahu ti pomoci a zájem,abys nebyla zklamaná.Pokud jsi se rozhodla ponechat děťátku šanci na život,tak je to na tobě(i když alimenty se ti budou hodit a dítěti náleží)Jen se rozmysli,zda to zvládneš a zda to tak opravdu chceš.Držím ti pěstičky.Brzo a pozdě v tomhle ohledu neexistuje...prostě se to tak stane.

Není to zbytečně brzo, ve dvaceti?

Priklanim se k Pajovi.

pro Pavlu: myslim,ze takovou vec by jsi mu rozhodne mela rict a jen vy dva to spolu resit

Nebyl jsem tazan, ale na tuhle otazku by mel odpovedet nekdo, kdo tveho byvaleho partnera zna a ne anonym z Internetu. Jsou prece muzi, kterym jsou jejich ratolesti ukradene a jsou muzi, kteri by v tomhle pripade usilovali o navrat k rodine, protoze dite je pro ne to nejdulezitejsi !

Ach Charlie..., no tos mi moc neusnadnil moje rozhodovani. Cekala jsem, ze tvoje odpoved bude ... neumim najit spravna slova....Tak tedy jinak, kdybys byl ty muj drivejsi partner, meli jsem se dobre, neublizili jsme si a pak jsme se proste z nejakeho duvodu rozesli, jak bys to bral, kdybych ti jen rekla, ze budes otcem (nebo jses otcem - nevim v jakem okamziku by bylo lepsi to rici). Samozrejme, bych respektovala nasi drivejsi dohodu. Jen bych ti to dle sveho svedomi a vedomi oznamila, tzn. ze bych netrvala na zapsani tveho jmena do rodneho listu a nechtela bych ti nijak jinak komplikovat zivot. Proste jen, si myslim, ze bys to mel vedet. Byli jsme prece u toho dva. Ja si totiz neumim predstavit, ze bych s takovym "tajemstvim" dokazala zit. Myslis, ze by si pak take mohl delat naroky na to dite? Kdyz by se o nej nestaral? Samozrejme, ze jako otec na nej narok ma taky, je prece z polovicky jeho. Nechci ublizit ani jemu ani diteti ani sobe. Byli jsme k sobe i drive ferovi. A nejsem si vedoma, ze by mel vice zen najednou, ale to vlastne clovek nepozna...Ale toto je prece neco jineho. Nechci mu kazit jeho novy zivot, ale take nechci mit vycitky, lze to pochopit? Charlie, rekni mi jen tvuj osobni nazor, rozhodnuti si musim udelat sama. Dekuji a nezlob se, ze jsem se na tebe obratila.

Ufff, Pavlo, ty mi ale dáváš! :-) Na jednu stranu mě samozřejmě těší, že ke mně máš takovou důvěru, ale musím přiznat, že se rozhodně necítím na to, abych ti v tak svízelné situaci radil, co máš dělat. Navíc bych byl nerad, abys můj názor chápala jako "ryze mužský" (za "ryzího muže" se ani nepovažuji). Snad se i shodneme na tom, že žádné "dobré" řešení v této situaci není, jde tedy spíš o posouzení toho, které ze dvou zel je menší. Neznám tebe ani tvého bývalého přítele, což je podle mě pro rozhodnutí do značné míry také určující, takže i z tohoto důvodu ber můj názor s rezervou. Asi jsou muži, kteří žijí bez nejmenších problémů s vědomím, že po světě běhají jejich děti a oni o tom ani nevědí (ostatně většinou to nejspíš koresponduje i s jejich sexuálním chováním), nicméně já osobně se přikláním k právu člověka na rodičovství, resp. na vědomí rodičovství. Na druhou stranu bych - být na tvém místě - určitě zvážil, jaká by mohla reakce tvého přítele, pokud bys mu všechno řekla - nezapomeň, že rodičovství je na celý život, takže když půjdeš s pravdou ven, už to nikdy nepůjde vzít zpět (se všemi důsledky, které teď třeba ani nejsi schopna domyslet). Jestli jsem tě správně pochopil, nehodláš vůči svému bývalému příteli uplatňovat žádné nároky. Uvažuj ale i nad tím, že by se jeho postoj (jednou) mohl změnit a že by naopak on mohl uplatňovat nějaké nároky na své dítě u tebe. Taky těžko dokážu posoudit, jak jsi schopna s tímto "tajemstvím" žít a jak se k tomu jednou bude stavět tvé dítě... Zkrátka věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet, je celá řada a - jak vidíš - i lidí, kterých se toto dilema týká, je víc (ne jen ty a on). Rozhodně ti tvou situaci nezávidím, ale každopádně ti držím palce, ať se rozhodneš "správně" (byť žádné univerzálně správné řešení není).

Narazila jsem na zajimave tema, ktere me bude brzy zajimat, ale z jineho pohledu. Obracim se za Tebe Charlie, nebot vypadas, ze mas smysl pro ferove jednani a zajimal by me i ryze muzsky nazor.S pritelem jsme byli dohodnuti, ze dite zatim nechceme. Ja jsem to akceptovala. Jenze osud tomu chtel asi jinak. Bohuzel jsem to zjistila, az kdyz jsme se s ppritelem rozesli a on chodi uz s jinou zenou.A ja ted nevim, jak se zachovat spravne. Nechci si ho vazat k sobe kvuli diteti, kdyz vim, ze ho nechtel, ale na druhou stranu se mi zda "nefer" mu to nerici. Myslis, ze je rozumne mu alespon - az se decko narodi - tuto skutecnost jen oznamit, bez jakehokoliv naroku?Nebo mu to nemam radeji rikat vubec?Dekuji za nazor

Charlie, jako vždy, souhlasím s tebou. Napsals to moc hezky, ostatně jako vždycky. :-)

Matysku, co máš dělat, ti neřeknu, ale poradím ti, co určitě dělat nemáš. ZAPOMEŇ na to, že bys snad - ve své bezbřehé touze po dítěti - vysadila tajně antikoncepci a "uvrhla" tak svého přítele do otcovství proti jeho vůli!!! ("Nefér" je opravdu hodně zjemnělé označení pro takové jednání.) Uvědom si, že dítě není zvířátko ani hračka, kterou odložíš, kdykoli tě omrzí. Dítě je ZÁVAZEK NA CELÝ ŽIVOT a podle toho bys k tomu měla také přistupovat - nemohu si pomoci, ale z tvého příspěvku nemám pocit, že tvá touha po dítěti je podnícena zralým úsudkem po zvážení všeho, co takové rozhodnutí přináší. Určitě by ses měla zamyslet nad tím, PROČ vlastně tak zoufale toužíš po miminku. Možná přijdeš na to, že ti v životě jen něco chybí a že "zaplácnout" svůj problém mateřstvím by bylo neštěstím pro všechny zúčastněné (tebe, otce i dítě).

Mám děsný problém. Je mi teprve 20 let, ale už si hrozně moc přeji mít miminko. Zvlášť když přichází jaro, děsně závidím těm, co vidím, jak vozí své ratolesti v kočárcích. Bohužel můj přítel o tom vůbec neuvažuje, je mu teprve 22 let a i když se budeme brát, chce dítě nejmíň za čtyři roky. Co mám dělat? Beru HA, ale připadá mi vůči němu nefér vynechat a postavit ho před hotovou věc. Má někdo stejný problém jako já???