Chození s holkou, která bere antidepresiva

Potíž je asi v tom, že jsem si zvykl užívat si to, že si to užívá ta holka. Jeden čas jsem měl partnerku, která díky lékům neměla orgazmus (možná nikdy). Jí to nechybělo, sex dělala kvůli těm pocitům blízkosti. Po nějakém čase nám sex začal uvadat (a rozešli jsme se z jiných důvodů). Později jsem si uvědomil, že v sexu je pro mě důležité prožívat s tím druhým podobné emoce a pocity. Že se mi vyhovuje partnerka, která ma pro sex podobné zaujetí, jako já.To neznamená, že to tak mají všichni muži, u mě to tak naneštěstí je.

Když jsem se seznámila s manželem tak jsem mu o AD neříkala, asi tak za 3 měsíce když mi řekl, že mě miluje a já jeho taky tak jsem šla s pravdou ven a on to bez řečí pochopil. Fakt je ten, že mi AD zabírala dobře takže na mě nebylo nic znát. Po roce užívání a partnerství jsem se problému zbavila (měla jsem deprese ze samoty), a sex byl i s AD skvělej. Teď jsem bez AD už rok a šťastně vdaná a doufám, že už je potřebova nebudu, ale kdyby přece tak co, vím, že to manžel pochopí.Zdarec

Rosťa: Ale mně se sex líbí, miluju se ráda a docela často, jen to tolik neprožívám po té tělesné stránce. I to bys považoval u holky za problém nebo ti šlo spíš o to, že bys nerad slečnu, které to stačí např. jednou za čtrnáct dní?

To já samozřejmě vím, že milování není jen o sexu. :o)Jestli ovlivní AD citový život, to nevím, možná někoho ano, u mně se nic takového nedělo.

Naturo, některé lidi AD hodně ovlivní i co se týče sexu. A absence sexu vztah poznamená i v citové rovině, i když to tak možná nevypadá...bohužel. Není to jen o fyzickém aktu.

VictorieNěkdy je to ale fakt síla chodit s člověkem s depresema a je to na partnera velký nápor. To ne každý vydrží delší dobu.Přesně, když léčba začne zabírat, tak je už jedno jestli bude vysazování trvat měsíc anebo rok, důležité je, že se člověku udělá líp:)NaturaA hlavně ono taky nejde jen o to si pořádně zadovádět, ale i tu vnitřní stránku:)

Co máte s tím sexem? Zas tak hrozné to nebude. Mně to fungovalo normálně. I s AD.

Já bych holku s AD asi nezvládl. Ne proto, že bych ji nepodpořil při řešení problémů (to spíš naopak, tohle beru jako pozitivum, být pro toho druhého užitečný/opora).Problém by byl se sexem. Pro mě je sex hodně důležitý a nižší vzrušivost a "utlumený" přístup k sexu bych dlouhodobě těžko snášel (s tím už mám zkušenost). Takže jestli hledáte kluka, tak nejlépe takového, co mu na sexu moc nezáleží..

Určitě ti nikdo z nás neradí abys je vysazovala, to ne, tak jsem to nemyslel. Ono časem se to více a více lepší. Přeji ti, abys je jednou nemusela brát vůbec a byla v životě štastná. Určitě jsou muži, kteří by ti rádi dávali lásku a kteří by stáli o hlubší vztah a nevadili jim nějaké problémy, každý je máme a nikdo nejsme donalý ani ti co hledej ty dokonalý, z těch si nic nedělej.

ještě pro Jardu a Jiřího: Ono to u mě je asi hodně o nedostatku serotoninu, tzv. endogenní deprese, resp. bez nějaké objektivní příčiny. Někdy se stane, že tu depresi nějaká vnější okolnost pomůže spustit, i když musím říct, že od té doby, co jsem byla u pana Jukla, jsem docela v pohodě, i když to samozřejmě není stále růžové. Od rozchodu s posledním přítelem jsem single (asi rok a čtvrt), nehledám chlapa za každou cenu, přesvědčila jsem se, že se vyplácí si počkat, on se pak objeví někdo skvělý (mimochodem, vůbec by mi nevadilo, kdyby bral antidepresiva). Mám na chlapy docela vyhraněný vkus (nemyslím jen vzhled, ale celkově), takže se nespokojím jen tak s někým, jen abych nebyla sama.

Jarda, Jiří: Ano, začala jsem chodit k jednomu léčiteli (pan Jukl - mimochodem, je tu o něm taky jedna diskuse), který léčí bylinkami. Mám s ním dobré zkušenosti i z minula, delší dobu jsem u něho nebyla, teď jsem k němu zase zašla, dal mi bylinkové čaje a nějaké potravinové doplňky a cítím se podstatně lépe. Ale prášky nemůžu jen tak ze dne na den vysadit (on mi ani neříkal, abych je přestala brát, a tak to má u správného léčitele být), obzvlášť když je beru přes 13 let (teda ne stále ty samé, prostě beru psychofarmaka od čtrnácti prakticky neustále, samozřejmě pod dohledem lékařky), ale když se teď cítím lépe, snažím se je pozvolna vysazovat. Doufám, že jednou budu úplně bez nich nebo aspoň budu brát jen úplně minimální dávky.

Chodit s holkou, která bere AD se určitě dá, ale je to pořádný nápor na psychiku partnera. Nejde jen o nějaké předsudky typu "blázen", ale o způsob společného života. Depresivní člověk často leží, spí, hodně nebo málo jí, o nic se nezajímá, nikam se mu nechce chodit, nic dělat, všechno vidí negativně, je protivný...to je tedy pořádný tlak na "zdravého" partnera.Pokud AD působí, už to je asi jednodušší, ale depresivní člověk má jistotu, že je s ním partner opravdu z velké lásky. Deprese u mužů: jak tu někdo psal, deprese jsou u různých lidí různé - u uzavřených mužů je deprese možná snesitelnější - zamlklost, protivnost - vzniká jakési charisma, pro ženy možná přitažlivé svou tajemností, dlouhodobě překonatelné velkou láskou a obětavostí. Naopak muži, kteří si stěžují, mají potřebu o své depresi mluvit, ventilují sebelítost navenek - ti ženy asi příliš nepřitahují.Zkušenosti mám bohaté - posuzuji, jak na mě působili různí muži s různou depresí, jak já sama působila na partnera s těžkou depresí, s depresí zvládnutou AD i bez deprese :-)

Je fakt, že braní antidepresiv je jedna věc, ale druhá věc jsou ty důsledky. Já nemám třeba ani pomyšlení na sex. S nikým nechodím i když bych chtěla. Jak psala Natura, tak jsem na své "střední úrovni" a mám problém s projevováním emocí.

Něco je na tom, že zatímco chlapa na ženské v první chvíli zaujme především vzhled se vším všudy, tak ženská si chlapa až tak úplně podle vzhledu nevybírá.To v první fázi sbližování.Ale pak stejně dojde na tu duševní stránku, jak si budou rozumět, to i chlap pak pochopí, že krásná tvářička není vše.Jediný problém obecně bych v AD brala (když pominu to že je to chemie) ten, že stabilizuje psychiku do určité "střední úrovně" a zabraňuje prožívat emoce naplno. Tím zabrání nejen depresi, ale i euforii. Život se stává plochý, jednotvárný, ale tolik "nebolí".Řekla jsem to brutálně a kategoricky, neberte mě tak doslova, ale ta podstata v tom je přesně taková.

LištičkaJak říkám, faktorů je mnohem víc, ale myslím si, že roli to může hrát velkou.Nemůže ti pomoci, ale může věrně stát poblíž a čekat, aby ti mohl pomoct a vysílat pozitivní energii. I když člověk sám o tu pomoc mnohdy ani nestojí.

Ony jsou různý typy depresí a na některejch lidech to je znát. A u chlapů to je různý ano, já s tim problém měl.

já beru AD a nikdy jsem to žádnému klukovi neřekla,vlastně to ví jen mamka,jinak nikdo,charisma nemá s antidepresivy a depresemi nic společného viz příběh režiséra Lébla ,ten se oběsil po vleklých depresích a přitom měl velké kouzlo osobnosti,jak říkali jeho přátelé a jiní,Kopecký,Vašut,jasně,že se musíš z toho dostat sám a jen s odbornou pomocí,protože i když ti ten druhý chce pomoci,nemůže to pochopit

No přesně tak to je, jak píše Granvin, ten to zprávně pochopil. Chlap s D si nemůže najít holku, protože nemá charizma, je mu psychicky zle a je to na něm vidět, holku by nudil a odpuzoval, takže je to začarovanej kruh, z kterýho se musí dostat většinou sám a s odbornou pomocí i s pomocí svého okolí, pokud mu pomoct chce a nevys... se na něj, což se většinou stane, takže zase si pomoct sám.

NaturaSvým způsobem by to tak i být mohlo. Když si vezmeš, že pro kluka hraje velkou roli vzhled holky a fyzická přitažlivost, zatím co pro většinu normálních holek je krom tohodle důležitější jeho charizma a povaha...pokud má tedy kluk deprese, tak nemusí být pro holku duševně přitažlivý, ale pokud má deprese holka, tak může být přitažlivá alespoň fyzicky. No, ale faktorů je samozřejmě mnohem víc...

Pravda, mluvím o sobě, bohužel:-(...Ale zajímám mě mužský názor víte:-(