Deprese

Znova som si precitala po tretikrat tvoj prispevok, mam pocit, ci si sa nevydala za mojho byvaleho. Aj mna zhadzoval, najradcej pred priatelmi, rodinou a znamymi. K ostatnym bol super dobry, vsetci mi zavideli dobreho muza, takeho dobreho, kde som ho nasla, ze? Aj jemu sa nalady menili od rana do vecera. rano dosiel, bol hodinu mily, potom nasiel na zemi spinu, zacal mi nadavat do pojeb.... skur.... kur.. a musela som to umyt, potom sa za trest somnou nebavil hodinu, potom dosiel. Co Danulko, hnevas sa mna? ja krava samozrejme rada, ze je OK, hned by som mu navarila aj dala modre z meba. Z achvilu deti neico urobili alebo somhlasnejsie nieco povedala a uz bolo zle, a vyhukoval, jak si mohol tak jeb.. zenu zobrat, a ze kde by som ja takehodobreho nasla. Potom sa ukludnil, a povedal ze on by celu domacnost tak super ako ja nezvladol - protirecil si behom hodiny aj 5 krat. A este jedna vec ma napadla, vzdy ked sme boli niekde na navsteve alebo v spolocnosti a nieco som hovorila on si to zapamatal a doma mi za vsetko vynadal. Este aj teraz po tych rokoch ked je u nas doma navsteva, tak sa bojim ked vsetci odidu ze co mi moj terajsi muz zacne vycitat, samozrejme nepovie mi nic, to bola chora hlava mojho byvaleho, ale ja to mam v podvedomi. Nezmeni sa, stale viac nad tebou uvazujem a stale viac som si ista, ze take hovado ostane. &Je mi to luto.

Ahoj Nora,neospravedlnuj sa dlzky svojich prispevkov, na to je tu tento chat, aby sme sa vyrozpravali zo svojich problemov a starosti. Ja trpim panickou poruchou a nasledne na to depresiou od svojich 13 rokov, mam 29 ale poviem Ti, ze v zivote som nebola odmerana, hnusna, drza, ziarliva, alebo agresivna voci svojim blizkym. Samozrejme, ze obcas je clovek nahnevany podrazdeny ale v ramci bezneho zivota, neexistuje clovek, co by bol stale mily a dobrucky. Ale to co popisujes ty vo svojom prispevku mi nepripada, ze by to suviselo s depresiou. Ja som tiez mala takeho muza, ktory bol vulgarny, nadaval mi, bol podrazdeny, vsetko mu vadilo, nikoho nemal rad, a vsetko mi zakazoval, a tiez toprislo tak akosi naraz to jeho spravanie, ale nemalo to nic spolocne s depresiou. Ja som sa rozviedla. Nechcem ti hovorit do zivota, len moj nazor je ze chlap co raz zbije zenu, tak ju bude bit uz do smrti. Preco by mal prestat. preco by sa mal krotit. To by musel stale chodit na psychoterapiu, ja by som sa bala na tvojom mieste. Mozno ho este milujes, mozno sa ho nechces vzdat, ale ja to vidim ako moj zivot pred 3-4 rokmi. Teraz mam noveho muza, dobreho ako med, niekedy mi az vadi, ako mu nic neprekaza a ako ho dokazem zmanipulovat, ale vzdy si poviem, radcej sto krat takyto chlap ako ten pred tym. Nechaj si to prejs hlavou. Ale jednym som si ista, ked raz udrel, uz neprestane.Drzim palce, bud silna, rozhodni sa.

Dobrý den všichni,tak pročítám Vaše těžkosti a musím říct,že mám štěstí, že mě deprese nepostihly, nicméně se týkají mého manžela a to mne velice tíží. Je nám 27 let, jsme rok manželé, ale celkem jsme spolu 5 let.Můj muž měl dle mého nehezké dětství. Maminka již 25 let trpí manio depresivní psychózou a otec je alkoholik. Nicméně musím napsat, že po té co maminka onemocněla se ujal domácnosti se třema malíma dětma a dodnes vaří a stará se, v rámci svých možností.Ale vždy byl ke své ženě vulgární a když byl manžel se sourozenci malí, tak jí i bil. Mé problémy s manželem začali asi 2 měsíce před svatbou,manžel začal být podrážděný, stále mne urážel, rýpal do mne,ponižoval mne před lidmi a jeho do té doby lehká žárlivost přerostla v obludnost. Měli jme za sebou 3 roky ve společné domácnosti a nedokázala jsem si tu změnu vysvětlit jinak, než že si mnou začal být jistý a stal se z něho tyran po otci. Chtěla jsem sňatek zrušit, ale jeho chování se ze dne na den zase obrátilo, i přez strach jsem si ho vzala. Vše nastalo znova necelé 3 měsíce po svatbě. Donutila jsem manžela k návštěvě manželské poradny. Byli jsme tam párkrát a pak manžel další návštěvy odmítl. Jeho stavy se měnily, chvíli byl milionovej a pak zase katastrofa. Aniž bych mu to řekla, rozhodla jsem se co nejdříve rozvést.Celou tu dobu manžel špatně spal a zdál se mi úzkostlivý, nic ho netěšilo a zdálo se mi, že spíš přežívá a to mě přivedlo na myšlenku o depresích. Začala jsem ho pozorovat, přečetla si nějaké publikace a ve vhodné světlé chvilce již mu vysvětlila své podezření. Měla jsem štěstí a vystihla správný čas, takže manžel šel před 4 měsíci k odborníkovi,který deprese potvrdil. Užívá léky a také dochází na psychoterapie a velice se snaží. Jsou vidět velké změny v jeho chování a myšlení a celkově si troufám říci, že je to mnohem lepší,avšak z vteřinu na vteřinu se mu změní nálada a je to zase šílené.Jeho žárlivost a podezřívavost se nepatrně zlepšila, ale je to stále neúnosné.Dokonce mne před několika týdny poprvé uhodil.Jsem z toho všeho zoufalá. Byla jsem rozhodnutá zůstat a pomáhat mu. A věřila jsem, že časem (třeba i za rok či dva) se to hodně zlepší. Miluji ho, ale asi ne za jakoukoli cenu. Chci Vás požádat o radu, zda i u některých z Vás se v období, kdy se cítíte mizerně objevují projevy vybíjení si své bolesti na druhém a spíše asi u mužů projevy násilí? A nebo se u mého muže jedná ještě o tyranii spojenou s depresemi? Musím ještě napsat, že si to vše vybíjí jen na mně, k ostatním je za všech okolností úžesní. Jiní by o něm říkjí, že je úžasný a laskaví na asi by mi toto vše ani nevěřili. Kromě přátel, před kteými mne shazuje. Mnohokrát Vám děkuji ze reakce, určitě mi mnoho pomohou.P.S. Omlouvám se za délku svého příspěvku, ale neumím to popsat kratšeji a už jen to, že jsem to vše mohla napsat mi pomohlo.

Ahoj Ivanka, ja sa mam celkom fajn, uz byvam v dome, je nam tam zima, a dnes rano moj muzicek dosiel na to, ze nam taha cez komin, tak to riesi. Dnes nam tunasnezilo, je to krasne, ale viem, ze keby som mala depresiu, tak by mi to nic nepovedalo. Je to zvlatny pocit byvat inde. Ja som milovala moj byt, bol teply svetly a utulny. Tento dom je pre mna cudzi, cela dedina mi je cudzia, je to strasne neprijmy pocit ze nad nami ani poda nami niktonebyva, ze niesu nikde vedla dveri dalsi susedia. Mne vadi otvorene priestranstvo a dost ma to desi. Ale zvyknem si, urcite sa mi tam zapaci a nakoniec si ten zivot tam zamilujem. Teraz je mi clivo. Strasne. Hlavne ked som u nasich a vidim tam ten utulny bytim, a dojdem domov do tej jaskyne, je to velke a nevymalovane (dnes ma dojst maliar - konecne)ked tam dam zavesy tak to bude krajsie a teplejsie. Psychicky som na tom, tak raz hore raz dole, vcera vecer som myslela ze zosaliem, to ticho a zima a potom som si vymyslela ze ideme do Bratislavy kupit mi cizmy umyla som si vlasa vyfenovala a kym som sa urobila krasnou bolo neskoro a nikam sme nesli. Vianoce boli cudne,a koby ani neboli. Mavam take pocity bezmocnosti a opustenosti, bez radosti a chuti zit. Boze ake to bolo kedysi super, ked som sa vedela tesit zo zivota. Teraz len tak prezivam. Rano vstavam o 5.45 a 6.20 mi ide autobus, ale cely cas sedim je tam teplucko a tma tak si este tristvrte hodinku podriemem. Dnes nemam v praci vela rco robit, asi si nieco vymyslim. Je tu moj sef, co sa casto nestava, tak musim aspon nieco v sanonoch upratat. Ivanka, netusim ako ti pomoct aby ti nebolo zle, neskusala si tie inekcie???Ako si ublizujes? Preco je tvoj tatko vo vezeni. Nieco som citala o tom ale nepamatam sa presne. Mne moj tatko hovoril, ze mi to vsetko prejde az ked uplne obratim svoj zivot hore nohami. A bola to pravda. Potrebovala som poriadnu zivotnu zmenu. Odstahovala som sa vydala osamostatnila a vtedy sa to pohlo k lepsiemu. A uplne sa to vylepsilo ked som vykopla muza a ostala sama, vtedy som nic ine nemohla len sa drzat a nepadnut ku dnu, lebo by som stiahla aj deti. A nezabudni, ako spieva Honza Nedved .... ze po kazdy noci, prijde prijde hezke rano ..........Raz to rano pride pekne.

Ahoj Ivo,nebud smutna,taky jsem prozila vanoce sice hezky,ale mela jsem jinou predstavu.Bydlim v Praze,ale na vanoce jsme jeli na Moravu,od kud pochazim.Ten sileny stres me dohnal az na pohotovost,trpim panickou poruchou.Mela jsem pocit,ze je moje posledni hodinka,silvestr straveny v posteli...Asi umyslne jsem nesledovala zadne pohadky,byt se na ne vzdy moc tesim.Dnes jsem se vratila zpet do Prahy,nechci rict,ze mi je uplne fajn,ale o neco lepsi to je.Budu se moc snazit,a tobe Ivo drzim palecky,musime verit....

Ahojky všichni, tak Vánoce jsem přežila. Byli jsme s přítelem u mých rodičů. A dopadlo to docela dobře.Na Silvestra jsme byli u známých a taky docela v pohodě. Ale je mi smutno. Hodně smutno. Minulost si vybrala zase svojí daň. Myslím hodně na tátu. Jak se asi on má. Jaký prožil Vánoce ve vězení apod.Rozbrečím se u kdejakýho filmu. I u pohádky. Já fakt asi nejsem normální. Před ostatními se tvářím jako že se nic neděje. Ale je mi hrozně. Včera jsem celý den raději prospala. Ráno se mi nechce vůbec vstávat. Musím se hodně přemáhat, abych z tý postele vůbec vylezla. Ach jo. Je to tak těžký. Nic se mi nechce, nic mě nebaví, netěší...Začalo zase moje období sebepoškozování. Dlouho jsem si nic neudělala a teď v tom jedu na plný obrátky.Ty deprese jsou hrozný. Jak vy ostatní jste prožívali Vánoce a svátky? Taky vám je divně? Nebo jste je prožili v klídku a v pohodě?DANIELKO, jsi tady ještě? Jak se Ti daří? Jak se bydlí v novém bytečku? Napiš prosím Tě!

já sama mám dobrou zkušenost s akupunkturou a homeopatií ..... + doplnit vitamíny a minerály + terapie

Všem Vám přeji krásný nový rok...Taky patřím mezi ty,co trpí depresemi.Léčím se už tři roky.Před měsícem jsem vysadila už i ten poslední prášek(Zoloft),po psychické stránce to vypadá,že to zvládám,čili že jsem v pohodě,ale asi před týdnem jsem si u sebe všimla jakési aritmie srdce.Je možné,že je to z vysazení léků?Bylo mi řečeno,že to může být stresem,tak nevím.Dík za jakoukoli odpově'd.

Pájo, Tvé pocity a prožívání nevypovídají ani tak o depresi jako spíše o sociální fobii. Zkus si najít na tohle téma něco na netu a neváhej svěřit se do rukou odborníka. Psychoterapie by Ti měla pomoci. Je zbytečné trpět, pokud existuje řešení a ono zcela určitě existuje, jenom to za Tebe nikdo a nic nevyřeší. Poprat se se svým strachem a úzkostí musíš právě Ty.Přeju Ti, aby Ti to šlo úspěšně a co nejrychleji. Pajka

Dobrý den, je mi 25 let a už od dětství trpím nízkým seběvědomím mezi větší skupinou lidí, vždycky se mi rozbuší srdce,ruce a je mi hrozně úzko až se mi chce brečet.Vždycky jsem se snažila tento handicap maskovat a docela se mi to dařilo.Pracuji jako asistentka recepční, takže kontakt s různými lidmi je na denním pořádku. Asi před 3 měsíci se můj stav bezdůvodně zhoršil, už nezvládám svoji práci, pracuju jen na půl, nedokážu se soustředit, pořád jsem jen vystrašená, po večerech brečim a pořád myslím na to jak zvladnout další den, setkání s lidma atak. Chtěla bych podat výpověď z práce, ale hrozně se bojím shánět novou práci, chodit na pohovory je pro mě nemyslitelné. Bojím se i vyhledat odbornou pomoc, protože nevím jak budu moct komunikovat s doktorem. Vůbec nevím co mám dělat.Má někdo podobný problém?

Pani doktorko,i kdyz se na depresi lecim nejaky ten rok,stale zadny vysledek.Co si myslite vy,muze deprese trvat cely zivot?Jaka uspesnost je v elektrosocich?Dokaze mi nekdo odpovedet.Dekuji.

Chci vam vsem poprat mooc krasne Vanoce a hodne sily do zivota v Novem roce. Ja sama ji taky potrebuju, ale od te doby co beru AD a chodim si pro radu k psychiatricce jsem na tom mnohem lip! Drzte se! marketa

Ahojte vsetci. Uz sem chodim len zriedka, nie ze by ma postihlo take stastie a vyliecila sa ale mam vela roboty a niekedy si uvedomim az vecer, ze som nebola na doktoke. Ten let som prezila, bolo to super, vobec som nepanikarila, bolo to uzasne, aj ked to bolo snad najmensie lietadlo na svete, malo len 33 miest ale inak pohoda. Stahujem sa cez vikend a deti sa moc tesia. Az na to, ze ma moj byvaly potesil, ze berie vsetko z bytu, ako telka a chladnicka a tak. Ale nevadi, uz ma asi nic nepolozi. Ivka, pekne sviatky ti prajem, prezi ich aspon trosku v pohode. Ozvem sa po sviatkoch. Ahojte.

Myslim, ze by bylo dobre promyslet situaci. Nehledat chybu ve vlastni depresi, ale premyslet, jestli tento stav (deprese) neni zavinen opravdovym ohrozenim ze strany bratra. Jestli vam v minulosti bratr nejak neublizil, nebo jestli vam treba nejak nevyhrozuje, nebo vas skutecne neohrozuje. Je mozne, ze stav deprese je vyvolan podvedomym strachem z pomsty? Jake byly vase vztahy pred tim, nez jste se s nim pohadala. Proc jste se hadali? Neni mozne vyresit zivot tak, aby jste se s nim nevidala? Prestehovat se, zmenit zivot a zorganizovat ho tak, abyste s bratrem nemela nic spolecneho? Myslim, ze by to hodne pomohlo k lecbe tohoto psychickeho stavu a nemusela jste brat tolik leku.Sama jsem leta trpela depresemi a az po dlouhych letech mne svitlo, ze jejich pricinou bylo naprosto spatne manzelstvi. Rozvedla jsem se po vice nez 20 letech a znovu se provdala a je po depresich!

pavle tebe znám nedávno jsem píchal tvoji vlastní mámu do zadku a strašněse ji to líbilo a říkala že to máš taky rád tak nevím jestli tě mám ošukat nebo zmlátit.

ahoj ela, mohla by ssi mi prosim ta poslat kontakt na homeotata-homeopaticku, ktori ti pomohli?? dakujemžordi

Mirku, chapem ta, ako sa citis. Ale musim ti povedat, ze v tom nie si sam. Nechut na sex, to je sprievodnym znakom uzkosti a depresie u vacsiny pacientov. Ked si precitas pribalovy letacik vacsiny AD a podobnych liekov, dozvies sa, ze to moze byt jednym z neziaducich ucinkov tychto liekov. Vies, trochu ma mrzi, ze vsade sa pise o problemoch muzov, hladaju sa lieky, ktore by pomohli. Ano, u muzov je to ehm,"viditelne". Ale ver mi, my zeny mame presne tie iste problemy ako muzi. Len o tom mlcime. A mlcia o tom vacsinou aj lekari, co sa mi zda trochu nespravodlive. Mne tento problem urobil dost velky problem v manzelstve. Ked mi bolo zle, na sex som ani len nepomyslela. Ked zabrali lieky a bolo mi fajn, nemala som chut...A tak to je prakticky dookola. Ja viem, nepomohla som ti. Len som chcela poukazat na to, ze presne take iste problemy mame aj my zeny. Tiez nam to dobre miesa karty v manzelstve.

cha cha cha

Ahojte. Tiez mam podobne problemy ako Vy. Dost mi pomohla homeopaticka liecba, aj ked som sa uplne nevyliecila. Da sa to takto dost dobre ovplyvnit. Skuste najst dobreho homeopata.

text