Reklama

Děti z rozvedených rodin

Jana v Býku (Pá, 20. 7. 2007 - 12:07)

Jsem z rozvedené rodiny trpěla jsem jeko zvíře do té doby než jsem sama měla děti.Nyní jen přepírám co jsem díky oboum ztratila.Rozvedli se když mi byly 4.Matka se mne zřekla a nechala si bratra,otec alkoholik mne přivedl do rodiny ženy co měla tři děti,spolu pak měli mou nejmladší sestru.Nikdy mne nepohladila,neřekla"mám tě ráda".Táta mne bil jak psa kolikrát do té doby než i krev tekla.Měla jsem tak odporné dětství,že nemohu odpustit ani matce ani otci.Nevlastní matka ke mě našla cestu až před 12lety,když zjistila,že se k ní chovám lépe než její pár dětí.A jsem sama matka,bohužel také rozvedená,ale děti jsou moje vše,můj poklad a největší láska.Následky?Snad občas ta sebelítost,návaly vzteku na oba rodiče,jinak pomalu zapomínám.

eva (Pá, 20. 7. 2007 - 11:07)

Tak to není pravda, moje rodiče se rozvedli, když mně byly 4 roky.Nevyrostla ze mě žádná složitá, labilní osoba s životními komplikacemi.Nevím, jestli jsem až taková vyjímka, ale problém jsem s tím neměla nikdy.Záleží, ale na tom, jak se k tomu oba rozvedení postaví, pokud si dělají naschvály a bojují přes děti, určitě se to na nich podepíše, ale měla jsem asi to štěstí, že i když otec se krátce po rozvodu znova oženil, měla jsem s jeho novou partnerkou už v pubertě vztah rovnající se vztahu matky s dcerou.Moje matka se vdala po 5 letech a mám sestru, která má jiného otce, ale všichni spolu vycházíme super.Jestliže jsem to někdy pocítila, tak to bylo teprve tehdy, kdy jsem měla své děti a byl problém, kdy za jakým prarodičem, aby se to toho druhého nedotklo, ale vždy jsme to vyřešili a pokud zásluhou mých rodičů se jim počet babiček a dědečků zdvojnásobil, dnes si z toho děláme srandu, že vždy měly dvakrát více dárků, peněz a dobrot.Tak já osobně žádné špatné následky nenesu a ani nemám špatné zkušenosti.

Andy (Pá, 20. 7. 2007 - 11:07)

Lostris díky za názor, taky druh "poškození" z důvodu rozvodu. U tebe je možná situace jiná, že jsi otce nepoznala a i brzy zemřel, takže ti alespoň nestrpčoval život. Mám totiž důkazné podežření o tom, že děti z rozvrácených rodin pykají celý život za to, že jejich rodiče nebyli zrovna ideální pár. Také si myslím, že si tyto děti tu rozvrácenost nesou celý život s sebou a vyrůstají z nich opět složití, labilní a rozvrácení lidé s životními komplikacemi. Doufám, že díky této diskusi pochopím, že tomu opravdu tak je a že to není jen můj subjektivní pocit:)
Je tu někdo další komu rodiče připravili takovou podpásovku, ze které se dodnes nevzpamatoval?

Pani M (So, 13. 3. 2021 - 22:03)

Tak ja bych tedy vyvrátila Vaše komentáře, jsem 30 leta zena, ktera vyrustala s rodici, meli jsme vse dum - bez hypoteky - mam sourozence, rekla bych rodinna idylka a otec zemrel - rekla bych ze me to tedy moc nepoznamenalo - nebot jsem trosku silnejsi osobnost - a snazim se nad vecma moc nepremyslet a brat je jak jsou.
Ale to jsem chtela jen trosku nastinit svoji osobu. Mela jsem stejny nazor, rikala jsem si - az si jednou najdu manzela, bude z uplne rodiny. Nasla jsem si muze ktery byl ze zacatku naprosto fantasticky pohadkovy muz. Po dvou letech jsme se vzali. To jakou paseku mi v zivote nadelal si ani neumite predstavit... dluhy, 14 dni pred porodem mi oznamil ze ma milenku (moji kamaradku a ze spolu budou zit, asi o tyden pozdeji praskly dluhy) ke stesti se mi z nich povedlo dostat, syna vychovavam sama. A on se absolutne distancuje od svych rodicu a rodice od nej. A to jsou tak krasna idylka. Myslim jeho rodice, a on byl tak krasny mazánek - s krasnym bilym sirokym usmevem.
V te dobe kdy jsem trosku potrebovala psychicky povzbudit, jsem mela kamarada s nejhorsich moznych pomeru - matka fetacka - vyrustal u babicky - a tolik co mi dal do zivota, a jaky ma pohled na rodinu, a jak moc je uvedomely... zavidim zeně ktera si ho vzala za muze. Ja uz dnes nikomu neverim, a jediny muz ktery pro me bude existovat je muj syn. Takze za me - nedelejte si predsudky - rozvod a nejaka komplikace v rodine je o tom jak se kdo s tim vyporada. A jaky pohled a nadhled a reseni si dite udela. Nic neovlivnime, jen to co predame nasim detem. Uz jsem taky rozvedená a muj syn s rozvedene rodiny, jestli se to pri 1. narozeninách také pocitá. Dnes si rikam, ten kdo je z rozvedene rodiny si alespon bude vazit te uplne - jen nazor.

Lostris (Pá, 20. 7. 2007 - 10:07)

Jsem také z neúplné rodiny, vyrůstala jsem jen s maminkou a jejími rodiči. Moji rodiče se rozvedli když mi bylo jen několik měsíců, takže si nic nepamatuji, ale otce jsem nikdy nepoznala. Zemřel, když mi bylo 13.
Já bych spíš měla co říct k tomu, když je dítě vychováváno prarodiči. Maminka měla časově náročné povolání, takže jsem ji moc neviděla, babička s dědou žili na venkově, navíc se o mně báli, tak mě nikam nepouštěli... Dnes vidím, že mi moc chyběl styk s vrstevníky a díky tomu mám dodnes značné psych. problémy ve vztahu k lidem. Byla jsem o strašně moc dětských radostí připravena.
Jak to asi musí na takové vyvíjející se dítě působit, když vyrůstá jen mezi starými lidmi, jejichž starosti a řeč se točí jen kolem zahrádky, králíků, slepic, pak nemocí a doktorů a hlavně ty typické všudypřítomné nářky "jak je ten dnešní svět špatný a zkažený..." To zase negativně poznamenalo mě. :-(

Andy (St, 18. 7. 2007 - 14:07)

Chtěla bych znát názory a pohled na věc dětí z rozvedených rodin. Já jsem jedním z těch, naši se rozvedli, když mi byly 2 roky, dnes je mi 26 a dodnes trpím jejich rozvodem. Už mě nebaví být dítětem z rozvedené rodiny a mít sestru též z dalšího nepovedeného manželství. Také Vás rozvod rodičů pronásleduje i po tolika letech? Děkuji za názory...

Reklama

Přidat komentář