Dítě, kariéra nebo studium?

No, já právě nejsem zaměstnanec, dělám na živnosťák, takže mám velkou svobodu, ale žádnou jistotu. Ale je fakt, že tenhle problém bych řešila asi v jakémkoliv věku... Mě děti nikdy nějak zvlášť nevzrušovaly, ani nemám pocit, že bych z nich teď byla nějak odvařená, kdybych děti mít nemohla, asi bych se s tím nějak smířila, ale nedávno se kamarádce narodila holčička a mě nějak přepadla touha mít vlastního drobka :-)Není to něco, že teď strašně CHCI, jinak život nemá smysl, spíš takový jemný nenásilný pocit, že by bylo fajn kdyby nám (mě a mému miláčkovi) přibyl do života malý človíček.A také ty rozumové důvody, kdy mi ze zdravotního i psychologického hlediska připadá, že čím dřív tím líp.

Agátko, oni na tebe ale počkat musí. Po mateřské se musíš vrátit na stejné místo a po rodičovské aspoň do firmy, třeba na jinou pozici. Pokud chceš jedno dítě, neviděla bych to vůbec černě. a pokud jsou s tebou spokojení a děláš už tam dost let, tak by tvoje místo na tebe mohlo počkat klidně ty 2,3 roky.Ale holky mají pravdu a já to taky tak vidím, že na děti jsme mladé a připravené jen krátký čas, kdežto pracovat budeme ještě desítky let. Já vím, že jen práce a koníčky a cestování by mě neuspokojovalo, neměla bych pocit plného života. je to moje zkušenost. Asi tak loni jsem měla dost depky, prostě splín ze školy, z života..žádnou velkou perspektivu, cítila jsem se manipulovaná, zatížená a tak. No a pak jsem jednou jela na víkend ke švagrové, která má malá dvojčata. A pak mi to došlo. Když ke mě malá neteř s láskou a důvěrou vztáhla ruce, pochopila jsem, že život má smysl.:-)

To chápu. V klidu si to promysli, jsi mladá, i na to dítě máš ještě čas, nech to klidně rok uzrát a potom uvidíš, jestli ten mateřský pud bude silnější.

Asi máš pravdu Jano, vidím to možná moc dramaticky, jen vím, jak je fajn práce v životě důležitá a já teď fajn práci mám, v klidu, naprosto mi vyhovuje a kolem je bezvadný klektiv, což není asi samozřejmost :-(Mám pocit, že mateřstvím bych o tohle přišla, protože rok, dva na mě nikdo čekat nebude...a pak nevím, jestli bych takhle fajn práci našla.

Ale co se týká Tebe, Agáto, tak bych Ti poradila, abys do toho mateřství šla, evidentně dítě moc chceš, tak čekat je zbytečný. S prací se neboj, evidentně jsi chytrá holka, která se po mateřské zvládne vrátit v klidu a v pohodě do práce. Navíc od kamarádek vím, že děti jsou mnohdy motor ke všemu, co si člověk zamane :-) A na kariéru je dost času, s tím, jak se u nás posouvá doba odchodu do důchodu, na to budeš mít x desítek let čas :-))

Já jsem jednoznačně pro práci a školu, ale je to tím, že mít dítě nijak moc nechci, takže kdyby se mi to kolem 35 nepovedlo, tak se mi nezhroutí celý svět. A nebo bych si potom nějaké dítě vzala alespoň do pěstounské péče, nějaké starší, které má menší šanci na osvojení.

A kolik lidí jsou celebrity - jsou-li u nás vůbec nějaké?Obvykle to není v prvním manželství.Na Lucii Bílé je dobře vidět, že čím starší žena, tím větší problém mít děti. Zničila si i své zdraví. Dgmar Havlové se dítě také už nepodařilo a Veronika Žilková měla na dítě v pozdním věku extra smůlu. Pochybuji, že by s nimi někdo měnil.Mě tenhle model nepřipadá dobrý.

Docela mi připadá, že dnešní móda (celebrity) je mít dítě kolem čtyřiceti...

Iveta: asi ano, jen mi nedá spát ta práce...chtěla bych vědět, nakolik je možné věnovat se práci na mateřské, jaký je návrat do práce po mateřské a jaké je to s případným pozdějším studiem...já si můžu něco vysnít, ale je mi jasné, že realita je asi trochu jiná :-(

Agáto jestli to opravdu tak cítíš tak asi není co řešit. Podle posledního příspěvku je opravdu vidět, že to miminko opravdu chceš za všeho nejvíce.Rozhodni se podle toho jak to opravdzu cítíš.Podle sebe.

Kačko, mluvíš mi z duše. Mám pocit, že dnešní nastavení společnosti mladé holky (i kluky) směřuje jedině ke kariéře. Já mám prostě pocit tlaku - musíš studovat, pak už se ke studiu nedostaneš, ideálně ještě jet do ciziny a učit se jazyk, lítat po světě... kariéra nade vše - mladý perspektivní, flexibilní - jsou toho plné inzeráty, už chybí jen slovo workoholik.Já netvrdím, že to je špatně, ale připadám si už málem jako mimozemšťan, když přemýšlím (v mém věku!!!) o rodině, dítěti, klidu a zázemí a nešílím z peněz, přesčasů, angličtiny, lítání po světě...A samozřejmě na mě tlačí ještě ta příroda :-)Zabředla jsem do té práce, dělám ji už od střední a musím odolávat tlaku, který se tvoří zcela přirozeně a to, abych byla lepší a lepší, místo si udžela a pracovala co nejvíc. Člověka to občas směřuje k tomu, aby zapomněl na sebe, svůj volný čas, zájmy a nedejbože aby ho nenapadla myšlenka na založení rodiny. Chtěla bych mít miminko, protože mám pocit, že jsem na něj ted připravená, protože pokud by to teď z nějakého důvodu nešlo, tak se s tím smířím a nebudu se užírat tím, že jsem propásla šanci, časem se vrátit k práci, kterou teď dělám a až budu mít chuť a sílu, tak bych chtěla studovat.Nevím, jestli je tahle moje ideální představa utopií.Nechci se zařadit ani do jedné škatulky - úspěšná žena kariéristka nebo mamina, žijící jen svými dětmi.Jde vůbec uskutečnit něco mezi tím?

Agátko, mám stejný postoj jako ty. Je mi 25, studju poslední rok VŠ a mimčo bych chtěla už výhledově, ne až po 30. Praxe bude nutná, ale nehodlám to hrotit. Klidně vyměním dítě za léta praxe. Stejně budu muset po dětech začínat od začátku. Zatím jsou moje plány takové, že bych chtěla po státnicích nějakou dobu pracovat, nejméně tak, abych měla nárok na mateřskou, tj.asi rok. Pokud nám už potom nebude nic bránit, začneme se snažit. Antikoncepci neberu už teď, abych tělo nezatěžovala a odhalila možné problémy včas. Nemocem se dnes člověk nevyhne a i proto je lepší s dětma moc nečekat. Vím, že na umělé oplodnění bych nešla. Chci mít buď své dítě vzniklé z aktu lásky a přirozeně, nebo vychovávat cizí (ať už adopce, nebo pěstounská péče).

kk: souhlasím, taky mi přijde sympatičtější, když mají děti mladší mamku...a na umělé oplodnění bych asi nešla, nesnáším cokoliv umělého a zbytečnou chemii cpanou do těla. Mám známou, které je 33 a pokouší se už tři roky, cpe do sebe spoustu hormonů - není to zdravé pro ni a už vůbec ne pro to malé, kdyby se povedlo. Za tuhle cenu bych vlastní dítě nechtěla. Asi bych zvolila adopci, ale trochu by mě mrzelo, že si nemůžu prožít těhotenství. To čistě teoreticky, pokud by to nešlo.

Souhlas s Evou, mám to podobné, první dítě v 21. Patent v kolika si pořídit dítě není.Nevím, zda je lepší brzo nebo počkat. Nevím, zda bychom my, co jsme měly děti brzo, byly šťastnější a úspěšnější v práci a bylo nás méně rozvedených, kdybychom byly počkaly s dětmi. Myslím, že ne, je to jedno v kolika se otěhotní. Vesměs nelitujeme. Za sebe si myslím, že mladší matky mají k dětem blíž, snáz je vychovávají. A také jsme dnes ještě relativně mladé a můžem užívat života. Oboje má nějaké výhody a nějaké nevýhody.Když někomu nezbyde podstoupit umělé oplodnění, stojí to mezi několika desítkami tisíc, tak do 150, 200. Může se vyšplhat až na 500 tis., to je české maximum, nedávno to říkal specialista lékař v TV.

Agátko, statisticky mají mladší ženy zdravější děti a méně komplikací při porodech. Nikdo ti to nezaručí, jen máš větší pravděpodobnost, že to tak bude.Alergie asi moc nesouvisí s otěhotněním, ale s tím, že sama můžeš mít alergické dítě, určitě. Riziku se v tomto případě nevyhneš, ale když si nejdeš jako otce dítěte alergika, budete mít ještě větší šanci (asi 90%), že i dítě bude alergik. Kdo by nechtěl všechno, aby se mu dobře dařilo, měl kde bydlet, mohl cestovat, děti akorát pro něj? - vždy to dodržet podle plánů nejde. Řiď se podle sebe - svých citů a svého rozumu, ne podle toho, jak to dělají druzí, to nemusí být vždy dobré a každý má priority jinde. Sama musíš vědět, co případně oželíš a bez čeho se obejít nechceš.

Souhlasím s kk. Já jsem měla dítě, když mně bylo 19 a druhé ve 21 letech. Dnes je mi čerstvých 40, s dětmi mám vztah úplně super, udržuji si stálý respekt, ale na druhé straně tu funguje i kamarádství. Mám čas na sebe a na partnera, na přátele, prostě na co momentálně chceme a v podstatě mi nic nechybí:-) Nikomu jeho životní postoj k věku mateřství neberu, ale taky zároveň nevnucuju, je ale pravdou, že kamarádka chce mimčo, je jí 35 a jde na umělé oplodnění, které se pravděpodobně vyšplhá na nade mnou psanou částku. Takže opravdu vše má své pro a proti. Ale já nelituju, jsem ráda, že je mám a zároveň, že jsem je měla tak brzy. Ještě bych chtěla dodat, že jsem šla z mateřské na mateřskou, tj. celkem 6 let doma s dětmi, do zaměstnání jsem se vrátila strašně ráda a za pár dní jsem byla v reálu. Takže bych tu dobu strávenou na mateřské taky nezatracovala, je to nádhera:-)

Tak si to zkuste ve 30-ti,hloupí! Nás to stálo 50000.

Mě se také moc nelíbí současná móda - dítě kolem třiceti, ale chápu to. Nemám ambice být ženou v domácnosti, ani drsnou kariéristkou, moje priority jsou rodina, cestování, vzdělání, všeho s mírou :-)Dítě nechci brát jako nějaké omezení, konec svobodného života, nálepku "mamina" a všechno, co ten výraz "mamina" obvykle asociuje. Naopak mám pocit, že to je změna, která člověka formuje zase někam dál.Moje zdravotní problémy jsou chronické, jsem těžký alergik a ono to s plodností asi nijak nesouvisí, přesto mám strach čekat, člověk nikdy neví a děti mladších maminek bývají prý zdravější.

My o něco starší, jsme se vdávaly měly první dítě brzo. S kamarádkama se shodujeme, že nelitujeme. Spíš naopak. Práce - kariéra se dožene. Všechno má své výhody i nevýhody. Na něco je to lepší, mít děti brzo, na něco horší, a opačně. Je to individuální. Ze zdravotního hlediska je ideál kolem 25.:)

nepíšeš, jaké máš zdravotní problémy, ale ve třiceti mají dnes děti snad úplně všichni, i později. Nevím, proč bys ve svém věku měla chvátat na dítě - je to ten nejlepší věk,kdy se člověk začíná pomalu formovat, užívat života, vydává se určitým směrem. Pokud má někdo celoživotní ambice být ženou v domácnosti a matkou, tak potom je to v pořádku a ať si pořídí dítě brzy. Ty mi ale taková nepřipadáš, takže věř, že bys tohle unáhlené rozhodnutí v budoucnu obrečela.