Domacnost

Omlouvám se za překlepy v posledních větách :-( :-)

Také všechny zdravím!Nejsem vdaná, ale žiji s mužem ve společné domácnosti. Co se financí týče, tak ač mám já poloviční plat než on, tak vše dáváme na "jednu hromádku" a nikdy mezi sebou neděláme rozdíly. O všem se vždycky dopředu poradíme a zvážíme co a jak. A co se domácích prací týče, tak to nijak rozdělené nemáme, ale vždycky, když vidí, že jdu něco dělat, tak se hned ptá, zda nechci s něčím pomoct nebo co má udělat, aby mi práci ulehčil. Většinou, když třeba uklízíme, tak on uklízí takové povrchové věci jako jsou časopisy, hadry atd. a luxuje. A já stírám prach, žehlím. A v kuchyni? Tam po něm nic nechci. Mytí nádobí a vaření považuji za automatické, že dělám já. Asi bych ani nechtěla, aby to přítel dělal i když vařit umí.Co mě také moc těší, že když chodím ven věšet prádlo, tak jde vždy se mnou a nese mi koš s prádlem a pak mi podává kolíčky, abych se neohýbala. To mi přijde takové pěkné a takhle by se k sobě lidé měli chovat. A vše dělat společně a s láskou. Nevím, asi jsem neivní a nebo máš dobrého chlapa. Ale když pomáhá on mně v domácnosti, tak pak zase i já jemu pomáhám při opravách atd. Sice jenom podáváním třeba nářadí nebo tak. Ale je to to samé, jako on pomáhá mně s kolíčkama :-) Toho druhého to vždycky potěší a má pocit, že na to není sám.Tak to asi vše. Hodně štěstí všem.

Ahoj všem,u nás je to takto. Přítelovi nevadí domácí práce, dost často vaří a dobře, myje nádobí a někdy ho to i chytne a uklidí celý byt. Je to ale jen, pokud má volný čas (tzn. nudí se nebo není v práci a čeká na mě než se vrátím z práce). Kdyby si ten čas na to musel udělat, myslím, že by to bylo horší. Taky myje okna, to já totiž nesnáším. Občas pronese, že je doma nepořádek nebo, že je někde prach. Dřív jsem to hned řešila, teď mu řeknu ať to uklidí, když mu to vadí, že v domácnosti žijeme oba. Práci s prádlem nechává výhradně na mě, také po něm každou chvíli sbírám oblečení po bytě, protože není schopen se naučit, že patří do koše se špinavých prádlem. Jinak ho ale nijak neobskakuju, když si dělám kafe nebo něco malého k jídlu, zeptám se i jeho. Když si vzpomene o půlnoci, že má hlad, jde si něco vzít a mě tím neobtěžuje. Takže myslím, že takový kompromis. Ale kdyby měl hodně náročné (časově) zaměstnání, asi by to bylo jiné. Mějte se a hodně trpělivosti s těmi chlapi.

Jindro, utec od toho hnusnyho magora, ktery by Ti jen znicil zivot. Urcite najdes nejakeho muze, ktery Te bude skutecne milovat (to znamena nejen v posteli). Milovat = mit starost o druheho. Ver mi, mam vlastni zkusenosti. Utec, dokud je cas, ten chlap se NEZMENI!!!

Cau Leno chapu te a taky mam doma takovy poklad! Nastesti spolu jeste nezijeme... ja mam svuj byt, on u rodicu. Kdyz ke me prijde, uz parkrat pronesl jakej tam mam bordel! myslela jsem ze vyletim z kuze. Nejvetsi bordel mi tam vzdy udela on! Hadry na zem , nadobi neodnese. Ja tedy po chlapovi nechci aby zehlil, myl nadobi, luxoval...to si radsi udelam sama. Ale stve me ze me treba necha sekat sekackou celou zahradu(2 ha!!) a nepomuze. Kdyby se na me aspon nekoukal. To me muze tak akorat nasrat! Takze v sobotu sekam, v nedeli hrabu a odvazim na kompost, vecer chce teplou veceri a pak peknej sex. Jidlo na vikend si navaruju v patek pred praci rano, abych se mu pak mohla o vikendu venovataspon chvilku. Nedavno mi vycet ze ma malo sexu ze chce vic. Kdyz mu oznamim ze o vikendu mam spousta prace na zahrade , skoro mi vynada ze ta prace by snad taky pockala ne! Obcas mi tedy i pomuze ale tvari se u toho desne a jeste celych tech 30 min co ho NUTIM neco delat remca, jak ho to nebavi. Jestli se nezmeni tak si ho nevezmu. At si najde nakou z panelaku, bez zajmu a lenivou.

Tohle je fajn téma. Napíšu vám, jak je to u nás. Vstávám v půl šesté ráno a z práce se vracím kolem páté, ale vydělávám celkem málo. Z toho mála co vydělám přispívám na nájem a živím celou domácnost, což jsou nemalé částky. A práce v domácnosti? Všechno je na mě - občas se mi stane,že uklízím, peru a žehlím do noci, protože jindy se to nedá stihnout a pak se mě ještě ten můj zeptá, proč nemám žádné koníčky. Kdyby šlo alespoň jen o tu běžnou práci v domácnosti, ale tomu mému se musí prostě posloužit. On si snad po sobě neumyl ani lžičku.....Je to katastrofa. Pak nemám být vzteklá, unavená a frustrovaná!!!!

Poradek neni to nejdulezitejsi, nikdy bych nemenila nacancany byt , ve kterem bych se bala sednout na pohovku, protoze jsem ji pred 10 Minutami rovnala a uklizela. Poradek by nemel byt na ukor pohodli,....Nikdy jsem neuklizela rada, nikdy jsem si nedovedla predstavit, ze budu mit svou domacnost....a je to tady, klape vsechno super. Kazdou sobotu dopoledne mame pracovni den ( ja a muj manzel) rozdelili jsme si prace tak, ze kazdy dela, takovou praci, ktera ho alespon trochu bavi a ke ktere neciti odpor na 10 km, kazdou druhou sobotu mame vetsi uklid,,..... a kdyz jsou dny mezi sobotami, tak se zkratka u nas vsechno neleskne. No a co, komu to vadi muze vzit hadr a zacit pracovat. Muj muz nikdy nekritizuje hory papiru a mem psacim stoje a veci, ktere jsem nechala hozene pres zidli v koupelne,...a ja nekritizuji spostu casopisu pohazenych po byte, neurovnany gauc po odpoledni pauze apod. Nechame se proste zit....zit a nechat zit, to je umeni, a pokud to ve vztahu je, tak mate vyhrano....Existuji muzi, kteri pomahaji,...je treba vsak myslet na to, ze jsou vsichni hodne radi pochvaleni. Nikdy neberte veci jako samozrejmost, nikdy....Domacnost a jeji rizeni je na obou a pokud se lidicky maji opravdu radi, jde to i vedle hory nadobi.....Krome toho se nasla prace , kterou nemame radi oba dva ..a to myti nadobi,...hm co ted - setrili jsme a koupili si mycku na nadobi - vyborny pomocnik, bez nej bych asi prisla o nervy....ha ha ha

navrhuji takový model, kde je třeba se rozumně dohodnout, aby se ani jeden necítil ukřivděný. ale jsem proti abych přesně předem jmenovitě vyčíslovala co kdo udělá. snad kdo má v danou chvíli čas a co je potřeba. také zaměstnat děti a to nejen dcery! problém vidím v tom, že ženy u nás nemají sebevědomí a samy si namlouvají že domácnost je jejich doména. proč? najděte si také své koníčky, važte si samy sebe a nemyslete pořád jen na to jestli náhodou někde neleží zrnko prachu.

nějak nechápu jak spolu souvisí výše výdelku a podíl na domácích pracech? žena přece většinou bude mít nižší plat, protože nemůže věnovat zaměstnání tolik času kvůli dětem. jestli je chcete mít, tak jeden z manželů se obětovat musí a už to nikdy nedožene, i když dítě odroste. ten chlap, který vyhlašuje cosi o tom, že on vydělává víc a to stačí, ostatní ať dělá manželka je pako. ale nevím, jak si některá může něco takového dobrovolně vzít.

Mily aaa,zijeme spolu vice nez 100% a vyhovuje nam to!!!

Žiju s družkou.Já dostávám peníze do spořitelny. Z toho platím stavební spoření pro všechny, byt, pojištění pro všechny, připojištění atd. Ona peníze dostává na ruku. Z toho se platí jídlo a vše ostatní. Vůbec nepočítáme, jestli jsem náhodou už já nezaplatil o 10 procent více než ona. Připadá mi to zcestné. Když třeba peníze co dostává dojdou, tak se jdou vybrat ode mně nebo od ní ze spořitelny. Je to úplně jedno. A nejsem ženatý. Žiju ve společné domácnosti a tak jsou veškeré peníze jeden balík a jaké pak dělení 50:50.Připadá mi to pod úroveň a zbytečné.

Proc by spolu meli zit 50:50? My s pritelem zijeme spolu rok a taky vsechny vydaje platime napul. Prijde mi to spravny. Az bude pritel vydelavat vic a ja budu treba na matersky nebo az budeme manzele, tak se to samozrejme zmeni, ale zatim mi to prijde uplne v poradku.

Jaké pak dělení 50:50. To spolu žijete také jen 50:50?

Tak jsem si postupne precetla vsechny prispevky a zjistuji,ze mam doma "zatim"poklad a musim se trosku pochlubit.S pritelem se zname 4 roky,z toho pul roku spolu zijeme.Umyvani nadobi,utirani prachu,prani(pere pracka),zehleni(zehlim,jen co se skutecne musi)a drobny denni uklid zustava na mne.Ze zacatku jsem uklizela i pritelovi poznamky,ruzne vystrizky apod. kolem pocitace.Neustale se me pak ptal,kam jsem mu to dala,tak jsem rezignovala.Dnes mu reknu,ze si jdu zacvicit a kdyby se nahodou nudil,tak ze by si to mohl trosku porovnat.Vetsinou uzna,ze mam pravdu a nez se vratim,tak je poklizeno.Vareni(ja uvarim tak jednou do mesice,kdyz ho chci prekvapit),vysavani a obstaravani auta spada do nepsanych povinnosti pritele.S naklady na bydleni se delime 50:50.Na zacatku naseho vztahu byly vydelky meho pritele vetsi,takze vydaje spojene se zabavou platil z vetsi casti on.Nyni mam vetsi prijmy ja a snazim se,abych z vetsi casti hradila naklady na vedlejsi vydaje,aniz by utrpelo jeho muzstvi(benzin,obleceni).Vim,ze se pritel snazi,aby toto obdobi netrvalo dlouho,coz jsem rada.Nejak totiz zastavam nazor,ze predevsim muz je zivitel rodiny.A tu rodinu bych rada v dohledne dobe zalozila.Ve svych zalibach se vzajemne neomezujeme,spis si vyhovujeme.Ja chodim cvicit nebo si i rada dam odpolednich dvacet a muj pritel mezitim sedi u kompu nebo si "hraje" s autem.Mne je 25 a memu priteli 26 let.

Já si myslím, že je to fakt hrozně složité téma. Tisíc lidí, tisíc názorů. Ještě moje babička s dědou to měli jednoznačně rozdělené. děda živil rodinu a babička se starala o domácnost. Měli to jasně rozdělené. mužské a ženské povinnosti. Měli super manželství a v podstatě se nikdy nehádali. Babička se kupodivu necítila frustrovaná a děda nenadával, že "musí ženu živit". Vážili si jeden druhého. U mých rodičů už to bylo úplně jiné. Oba chodili do práce. Táta doma nehnul prstem a když bylo nejhůř, oháněl se tím, že víc vydělá. Ale, že oba stráví v práci stejný čas ho jaksi nezajímalo. A už se na něm začalo projevovat sobectví typu "já tě musím živit". S plněním těch svých mužských prací už byl taky na štíru. Doma chtěl mít perfektní servis, ale on dělal "své práce" jen když měl náladu. Když se s ním o tom máma pokoušela mluvit, řekl jí, že to dělají tisíce jiných žen, tak co se jí nelíbí.A pak je moje generace. Jsem člověk, který má zkrátka rád okolo sebe pořádek, hezké prostředí. prostě se cítím lépe.Vdala jsem se, měla postupně dvě děti. Dokud jsem byla na mateřské, tak jsem všechno celkem zvládala včetně velké zahrady a milionů kompotů a zavařenin. Už tehdy jsem si byla vědoma, že bych měla manžela postupně zapojit do chodu domácnosti, aby si příliš nezvykl na to, že se všechno udělá "samo." Ať jsem použila jakékoli fígle ničeho jsem nedocílila. Ani po dobrém, ani po zlém. Když jsem pak také "začala vydělávat peníze (to se dnes u ženy automaticky předpokládá)", tak se nic nezměnilo. Začala jsem toho mít plné zuby. Myslela jsem na to, jaké by to bylo, kdybych se jako on nikdy nemusela starat o to jestli mám co na sebe, jestli je uklizeno, jestli mám co jíst, jestli je postaráno o děti a došla jsem k názoru, že jsem bezplatná posluhovačka, živitelka rodiny atd. Ještě se očekává, že budu upravená a příjemná, vždy ochotná ho vyslechnout. Nikdy nebudu mít potřebu soukromí a budu se plně obětovat pro rodinu (když jsem si jí pořídila). A tak jsme se nakonec rozešli. Samozřejmě to nebyl jediný důvod. Ale hodně to k tomu přispělo. Řekla jsem si, že když už se mám o někoho starat, tak se budu starat o děti a ne o svéprávného zdravého chlapa, který mne používá jako osobní hospodyni a navíc to všechno bere jako samozřejmost. Musím říci, že se mi hodně ulevilo. Mám podstatně méně práce doma. Protože jeden chlap vydá za deset rozmazlených dětí.Přiznám se, že bych ochotně a ráda přistoupila na klasický model mé babičky.Ale perfektně zvládat rodinu a profesi dnes prostě nejde. Pokud nechci být úplně uštvaná. Proto se nedivím, že dnes spousta lidí musí volit mezi karierou a rodinou. sama vím, že když přijdu večer v šest domů z práce, prostě si potřebuji odpočinout a už vůbec nemám náladu a sílu doma něco dělat. A o víkendu se raději seberu a jdu na půl dne do lesa, než bych doma lítala s hadrem a okolo pračky. Děti už naštěstí poněkud odrostly, takže mou péči tolik nepotřebují. Takže teď je u nás docela chaos. Vadí mi to. Moc. Ale už prostě nemám sílu pořád všechno držet v perfektním pořádku.A kupodivu to má výsledky. Můj šestnáctiletý syn (jinak klasický mužský šovinista) s údivem zjišťuje, že se taky může naučit vařit, že mu neupadnou ruce, když si vypere sám ponožky, že vysavač se strká do zásuvky a že prach je lepší utřít mokrým hadrem.Myslím si, že spoustu problémů jsme si my ženy udělali sami. Chceme být supermanky a pak se divíme, že se to nedá zvládnout. A muži si na to snadno zvykli. Nikdo rád neopouští pohodlí. Fascinují mne inzeráty kde muž hledá finančně nezávislou a "nevypočítavou" ženu. Muži si dnes většinou už vůbec nepřipouštějí zodpovědnost, která jim přísluší. Ale po nás ji chtějí v plné míře.Nejsem zapšklá furie. Nechci zůstat sama bez partnera. Ale nevím jak to udělat, aby nečekal, že budu automatická pračka. Tím nechci říci, že všichni muži jsou takoví.

ja jsem se svym pritelem pet let,ze zacatku me bavilo skakat,varit uklizet....proste hrat si na domacnostAle dneska vlastne posledni rekla bych rok se ne to muzu tak akorat vykaslat myslim si,ze jsem ho rozmazlila ted chodi a nadava ze je bordel ja mu reknu at ho uklidi a je to.Sem tam to pomuze.Nejvice me rozcili kdyz nemuze najit ponozky ja bych vrazdila.Driv jsem vyskocila a sla mu je podat obvinuje me ze ho uz nemiluju.Tak nevim....co si mysli zkusenejsi.Me je 25,jemu 30 Predem diky K

Moje manželka byla v domácnosti dvanáct let. Celou tuto dobu jsem táhl náklady na chod čtyřčlenné domácnosti jen já sám. Za to jsem se nikdy nestaral o maličkosti typu mytí nádobí, vynášení koše a tak podobně. Před rokem nastoupila do zaměstnání, od té doby se dělíme o náklady v poměru 2:3 a o práci 1:1, bez řečí a brblání. Jde to, ale záleží to na nás mužích a na vás ženách. Jen si musíme uvědomit kolik oba dáváme a kolik bereme. Když je to fifty-fifty je to OK.

toto téma je nejčastějším problémem v naší domácnosti.Jsou třeba několikaměsíční období, kdy manžel domácím pracem nevěnuje ani minutu.Luxování, žehlení, praní (3-6 praček týdně), vaření, úkoly s dětmi ...obstarávám já. Manžel zpravidla hned na začátku víkendu oznámí, že má přes víkend práci, a tak víkend stráví střídavě - práce na počítači, a občas se odtud převalí k televizi a na jídlo. Nebo prohlásí, že měl "těžký týden" a dá si "volnější režim přes víkend".Pracuje ve vedoucí funkci, a i když vykonáváme podobnou práci, má mnohem vyšší výdělek, takže je ten, kdo "vydělává". Je pravda, že občas vezme děti sportovat, pokud naplánuje výlet, tak já z něj většinou moc nemám, protože jsem unavená. Když jej požádám o pomoc, tak buď - urazí se, nebo se pohádáme, nebo nastartuje období, kdy vydrží být několik týdnů - z mého pohledu "normální", a alespoň třeba uvaří nedělní oběd nebo za celý víkend vyluxuje a třeba vynese koš s odpadky!, občas mi také začně vyprávět, co bych po něm chtěla, že má zaměstnání, příležitostně se věnuje podnikání, vozí mě do práce!, občas na velký nákup, a nechodí do hospody (zato minimálně 2 - 3x týdně na sport)... Já sice můžu jít kdykoliv kam chci (pokud má ovšem čas hlídat děti), ale mně ten čas potom chybí. Problém je ten, že děti máme školního a předškolního věku, nějaký citový vztah k němu přece jen ještě mám, ale několikrát do roka mám chuť jej praštit něčím hodně tvrdým.

Musím se připojit k této debatě, mně manžel v domácnosti moc nepomáhá, max.nepravidelně utře nádobí, nebo jej umyje. Ale je pravda, že by mi nikdy neřekl, že je doma binec, vůbec mu nevadí, když není umyté nádobí, a pod. Někdy ho podezřívám, že kdyby v prostředku pokoje naděláno tak si toho ani nevšimne. Po sobě si však uklízí. Já vzhledem k této skutečnosti raději preferuji svého muže před puntičkářem ,který by sice pomáhal, ale zároveň by mě do něčeho pořád honil (do úklidu). Takhle si vše udělám sama a je klid.

Nejsem ženatý, žiji s družkou a není pro mně problém pomoci jí v čemkoli. Vařím už prakticky jen já - baví mě to, není problém vyprat a vyžehlit. Asi je to v tom, že jsem nějakou dobu žil sám a prostě jsem se to naučil nebo to tak nějak přišlo samo. Nemáme s tím žádné problémy.