Fobie
Jano,znám řadu dnes u panu,kteří neumí ani holku pozdravit a když kolem ni jde tak ji cumi na zadek a nohy.
Jano v tvém věku bych spíš predpokladal,že ten kluk ,který te takto atakuje se snaží te sbalit.Neumi ale mluvit moc s holkám a a tak voli vulgarni vyjadřování .Popremyslej o tom .
V 6. třídě jsem potřebovala během vyučovací hodiny na velkou. Nebýválo to u mne zvykem ani to nebylo nijak akutní. byl ale začátek hodiny a tak jsem to nechtěla celou dobu zadržovat. Přihlásila jsem se, že potřebuji na WC. Učitel mne sice s nějakým úšklebkem že se chci ulít pustil, ale když jsem se vrátila, řekl "Jano, tys tam byla nějak dlouho". Tak jsem musela přiznat, že jsem byla na velké. Začal se hlasitě smát a celá třída s ním. A od té doby se to se mnou stále veze. Otázky spolužáků typu "Jano chce se ti srát?" nebo "dávej pozor ať se neposereš", "posraná Jana" apod. mne provázely až do konce základní školy. Zajímavé, že spolužák se v 8. třídě na jednom mejdanu po požití alkohlou a cigaret posral a to nikdo nijak neřešil, je to kluk, to je u nich asi normální, ale já jsem byla v hledáčku celou dobu. Těšila jsem se proto na střední školu, že to skončí. Ale jeden spolužák, který tam šel se mnou, to i tam musel vyklábosit a posměchy některých puberťáků pokračovaly i tam. Možná i proto, že jsem tam jediná holka na elektrotechnické průmyslovce mezi samými kluky. Připadá mne to, že sraní u kluků je úplně normální, ale u holek něco výjimečného, terčem posměchu. Otázky typu "Tak co Jano, byla jsi ráno srát?" nebo "Jaké jsi měla hovno?" apod. slyším často. Mám už z toho fobii, na lyžařském kursu jsem například na záchod chodila výhradně v noci, aby o tom nikdo nevěděl a nezačal rozvíjet diskusi. Ale i když jdu někde na veřejné WC, tak cítím nějakou fobii. Ale někdy i doma, když na oné místnosti sedím, tak o tom často přemýšlím. Doufám, že tato noční můra skončí po maturitě. Velká potřeba je proto pro mne už fobií a noční můrou a přemýšlím o tom, že proč si zrovna do mne každý tak dovolí. Máte někdo podobné prožitky? Jana
Nemám přímo takové zkušenosti jako vy, ale něco podobného. Od malička mám strach z žížaly a všech plazů. V 5.třídě na ZŠ jsme měly pěstitelské činnosti a při preryvani záhonů spolužák vytáhl žížalu a jen ze srandy ji po mě hodil, trefil se do kapuci u mikiny, a já sem se mohl zblaznit. Všichni z toho měli ohromnou srandu a já se stal terčem posměchu celé třídy. Táhlo se to semnou celý zbytek školní docházky, tedy jen co se týče ZŠ až do 9 třídy. A samozřejmě si spolužáci neodpustili mě s tim zlobit a když byla příležitost během pěstitelek, tak mi nejaka ta žížala během mé nepozornosti skončila za trikem nebo i v teplakach. Jednou to zaznamenal učitel, zavolal nás, řekl jsem k tomu své a on pak nechal dotyčné po škole. Bohužel pro mě se nic nezměnilo a naopak mě zlobili víc a já uz radsi ani nechtěl, aby se to řešilo. Na víc se kluci rozhodli mi pomstít, za to že museli být po škole a na víc museli napsat stokrát : Nebudu spoluzakovi házet žížaly za triko. Takže to dopadlo tak, že krom běžného provokování s zizalou nasbírali sklenici žížal. A když končily pestitelky a já měl ten den službu v domku na nářadí, tak šli schválně poslední odevzdat náčiní. Zatahli me dovnitř, zabouchli dveře a poté mi řekli, že si to odskacu. I přes můj odpor mě svalil na zem, kde mě využili z holinek. Stáhli mi ponožky a pak do každý holinky nasypali žížaly. To už sem věděl, že je zle ale přes mou snahu se vysmeknout, kopani a nadávání, následně pak proseni mi obe holinky úspěšně zpet obuli a ješte mi jich par hodili do slipu. Chvílí me takle drželi něž me nechali, abych si je vyndal ze slipu a vysypal z holin. Nevím jak dlouho ale pro mě to byla věčnost. Hrozný pocit cítit jak se mi žížaly tísni v holinkach a lezou mi kolem prstů u nohou. Zjistil sem, že je lepší se bránit ale ne tak, že to řeknu uciteli. Každopádně nechuť k zizalam mi vydržela do dnes. A nedokážu na ně ani sáhnout, stačí mi je jen vidět.
Mam fobii z pavouku moc se jich bojim klidně se bojim i těch malych i těch ktery nekoušou mne děsi bojim se všech druhu pavouku prosim pomocte mi se toho strachu zbavit
Pro "loňského" Michala: (Ještě máš tutéž fobii?) Když píšeš "v práci" - nebylo to způsobeno právě něčím na pracovišti? Prašným prostředím? Strachem z polití žíravinou? A co kdyby ses ocitl v reálném přírodním prostředí - projít se úplně bos po pěkné polní cestě nebo travnaté pěšině? Byl by to šok? (Úmyslně neuvádím špinavé prostředí měst.) Pak by byl důvod k normálnímu umytí a třeba i k poznání, kdy to má smysl a kdy ne. (Ale fobie se asi logickým uvažováním neřídí.)
ahoj, tak aby nás nebylo...Taky by mě zajímalo něco o fobii z hub, můj pětiletý syn letos nechce chodit skoro ven, všude na něj "číhají houby". Nic nepomáhá vysvětlování, že houby se nehýbou, nejsou nijak živé, že je to něco podobného jako kytičky. Jakmile se ocitne "v zajetí hub", tak panikaří.
mam mentalne postizenou dceru a ma desnej strach s ptaku prosim da se to vubec lecit jestli ano byla stastna ja i moje dcera dekuji
Tak nechoď do lesa,když rostou houby! Co bys dělala,kdyby ti vadilo WC?
ahoj, tak aby nás nebylo málo, já například trpím mykofóbií. děsím se hub asi od mateřské školky, když jsem si toto uvědomila. poslední dobou se to jen zhoršuje. nejen, že je nemůžu jíst, ale nemůže je sníst ani nikdo v mé přítomnosti. vařené mi ale ani tak nevadí (zní to sice bizardně, ale uvařené považuju za mrtvé, a už u nich tak moc nevyvádím). nejhorší jsou ale takové ty, co rostou v lese po trsech, to je na zbláznění. mám moc ráda přírodu, ale od dnešního záchvatu hrůzy na procházce si myslím, že ještě dlouho žádná další nebude, hlavně ne na podzim. nechápu, co se to se mnou děje, obvykle jsem velmi pohodová holka s logickým jednáním, ale co se týče hub, je konec. realisticky vím, že mi nemůžou nic udělat, že se nemohou hýbat, že se mě samy nemůžou dotknout..ale vysvětlete fóbikovi jeho fóbii. zřejmě brzo vyhledám psychologa. kdyby měl někdo podonou zkušenost, budu ráda za příspoěvek. nic moc jsem na netu nenašla. děkuji, hezký den
Michal: pokud si neděláš legraci /nevim, čemu na tomhle foru lze uplně věřit/, tak by mohlo jít o obsedantně-kompulzivní poruchu, pokud máš nutkání si neustále mýt chodidla a měnit si ponožky a nedokážeš to neudělat, protože jsi např. přesvědčený, že máš nohy pořád špinavé, že se něco stane, pokud to neuděláš, ... a přinášelo by ti úzkost, pokud bys je fakt nevyměnil. Zkoušel sis někdy říct, že ikdyž máš pocit, že bys je měl vyměnit, tak to neuděláš, nebo tomu nemůžeš ničim zabránit? Tahle porucha se dá léčit pomocí kognitivně-behaviorální terapie, pokud tě to nějak významněji obtěžuje a nemůžeš se toho sám zbavit, tak bych terapeuta určitě vyhledala. Hodně štěstí.
Stale si umyvam chodidla v praci a vymenuju si ponozky az dvacekrat i presto, ze se me nohy nepoti ani nezapachaji.Je to asi psychicky problem.Prosim, poradte me, jak to resit. Dekuji
Naprosto stejným, hrozným...Ahoj. Já taky. Všichni se tomu divý, ale jsou hrozně divní, hlavně holuby ( ty městský) nevíš jak na to? :D
Dobrý den,prosím můžete mi poradit ,jak se mám dostat na vyšetření kvůli fobii,když se bojím být dál od domova a nedojdu ani do obchodu,i před domem se mi dělá špatně,léčím se na vysoký tlak a pokaždé když mě ovládne z ničeho nic strach se mi tlak i tep zhorší,potím se a je mi zle ,brečím,potřebuji odbornou pomoc,ale k lékaři nedojdu ani nedojedu k lékaři mam strach a nevím co se mnou.Také užívám léky Rivotril a Epilan.Jak se mám dostat na vyšetření když se tak šíleně bojím cest nevím,prosím co mám dělat?
ahojte, mam fobiu z prace, este som ani nenastupila, a uz mam strach, rano sa budim so strachom, potim sa, je mi zle, len lezim v posteli..ma niekto nieco podobne? ako sa z toho dostat?
Dobrý den,
mám problém že mě už přes dva roky trápí fobie z ukončování setkání s lidmi. Například zdravení, loučení atd...Jakmile mám nějaké sociální setkání, např. posezení v hospodě, nebo nějakou schůzku, tak vždycky mě zachvátí panika. Přečetl jsem si tady na diskuzi, že se to léčí psychoterapií kognitivně-behavoriální. Mám s poslední doby špatné zkušenosti s psychoterapeuty. Jde se této fobie zbavit i jinou cestou, např. sám, nějakým cvičením. Vím pravděpodobně příčinu této fobie, kdy a jak vznikla, ale nedokážu se jí nijak zbavit. Budu rád za každou radu.
Dobrý den, nevíte náhodou zdali se fóbie dokáži zbavit sama bez léků, když si zcela uvědomuji že je to blbost jen se toho prostě bojím ale snažím se stím bojovat? mám strach z drog, vidim je všude nechce se mi moc jíst ani kouřit, když něco snim tak to stojí úsilí a chvilkový stav potom je hrozný, chtěla bych se toho zbavit a přestat na to myslet, protože to pomáhá...
Vedel byste nekdo, co je pricinou fobii? Zejmena fobii z zivych "veci" - zvirat, lidi ... Muzete mit fobii z konkretniho cloveka? Vyhybat se vsemu, ceho se ten clovek dotkl napriklad - nebo to uz neni fobie?
ty taky nadhero
Reklama
Děkuji. Tak, žže by po mne jel, to by mne nenapadlo, ale nevím. Nevím, jestli to ví, žže já nikoho nemám, ale on užž holku má, chodí někam na vysokou školu, na kterou by chtěl po maturitě jít i on. Ale mne to nijak nezajímá. On celkově není vulgární, ani sprostě nemluví, jen tedy vytáhnul tu mou příhodu s vyprázdněním, která se nevím proč se mnou táhne stále a je mne velmi nepříjemná. Já se ale na něj nezlobím, možžná to nebylo zlým úmyslem, možžná toho i lituje, žže to vytáhnul, nepřipadá mne jako zlomyslný. Jenžže to nyní spíšše vytahují ti dalšší, kteří to vlastně mají z druhé ruky. I proto na WC ve šškole raději nejdu, ani na malou, pokud to není vyložženě nutné.
- Odpovědět
Pošli odkaz