Generalizovaná úzkostná porucha

Ahojte, som rada ze som vas...Ahoj Renatka, uplne zdielam tvoje pocity..som na tom rovnako len s tym rozdielom,ze sa este trapim na vysokej skole :)..ako si prezila ty statnice?mna cakaju tento rok a velmi sa toho bojim ci sa mi tie uzkosti este viac nezhorsia :(

ahoj všichni. Mě začala psychika trápit před 3 lety, kdy se mně narodila druhá dcera. Když jí byly asi 3 měsíce zapomněla jsem, že jsem ji z kočárku předělala do postýlky a zažila jsem neskutečný desetiminutový strach, že mně ji někdo ukradl. Od té doby se rozjela má deprese. Obvoďačka mi předepsala Remood. s tím že do roku až dvou budu v pořádku. Bohužel i když jsem tomu moc věřila, ještě se tak nestalo. Nejdéle jsem byla v naprostém pořádku půl roku, kdy jsem se měla vrátit do práce. Těšila jsem se, že tam mě vtíravé a špatné myšlenky ani nenapadnou, pač je tam supr koloktiv a budu zase dobrá. To jsem se ale spletla. Hned jak jsem nastoupila, začala jsem mít šílený strach, že nevydržím do konce směny,že k tomu nezvládnu domácnost k tomu se přidaly ty nechutné myšlenky, tak jsem se poprvé objednala k psychiatričce. Ta mně diagnostikovala generalizovanou úzkostnou poruchu a obnovit sezení u psycholožky a místo jednoho Remoodu, užívat ráno hned dva. Tak jsem se trochu uklidnila a čekám, že mně zabere ten druhý remood a bude zas dobře, postupně se mně zdá že je líp. Nejhorší jsou rána, ale už jsem si za 3 měsíce zvykla i v práci. Mnozí lidé s GUP tady píší, že to vyléčit nejde, ale mně by stačilo, abych zase aspoň chvílemi měla radost ze života a uměla se s tím trochu poprat. Jinak mám bezva rodinu a to mě drží nad vodou a úplně nejvíc kostel a Bůh. Díky za podporu

Ahojte, som rada ze som vas tu nasla, moj pribeh zacal v roku 2006,prisiel atak necakane mala som pocit ze sa zblaznim, ze neovladnem svoje konanie, pridruzili sa nutkave myslieny, tyzden som sa s tym trapila ale nakoniec som vyhladala odbornu pomoc a diagnoza bola na svete, zmiesana uzkostna porucha :-(. U mna spustacom mohlo byt ze som vyrastalo vo velmi stresovom prostredi, mama chorobne ziarliva rada robila sceny predomnou... mam ju rada a ona za svoju chorobu nemoze, ale bohuzial sme prezivali peklo dlhee roky :-( vzdy som si hovorila ze to ma chce zivot naucit aby som bola silna ale bohuzial vo svojich 23 rokoch to prislo :-(. Brala som lieky xanax a sertralin s nimi som vystudovala vysoku skolu :-)... Pravidelne som ich brala priblizne 2-3 roky... casom som ich zacala vynechavat, citila som sa dobre ale doktorka napriek tomu mi ich stale predpisovala, zistila som ze ich beriem len ked niekam idem, napr. na pohovor, zo zaciatku do prace, na statnice, ak som cestovala vlakom, do obchodu... mala som pocit ze tato tabletka mi dava istotu ze sa mi nich nemoze stat :-( vzdy ju mam pri sebe v kazdej kabelke... po siestich rokoch som si povedala ze toto nie je riesenie... dat si xanax ked mam stres v robote :-( ... tiez som v novembri bola na mesacnej dovolenke v zahranici a vobec ani ma nenapadlo si dat tabletku ani som ju nemala v kabelke.... tak som si povedala ze zivot musi ist aj bez xanaxu vsak ho nemozem brat dokonca zivota... a tiez takto riesit kazdodenne problemy nemozem, snazila som sa obmedzit potrebu tabletky ako sa len dalo.. v sucasnosti som 3 mesiace "cista"... ale vobec to nie je jednoduche... neviem ci som zavisla ci uz fyzicky alebo psychicky alebo sa mi vracia uzkost.... ale niekedy mam pocit ze tu tabletku potrebujem ze by som si ju mala dat lebo ona ma ochrani, ze bez nej sa mi nieco stane ze neovladnem svoje konanie :-(((((( zacala som sportovat to pomaha, ale stale neviem stratila som sebadoveru uplne .. bojim sa ze sa mi to vrati :-(((

cital som vase prispevky a je...anonym - Prečo ti na GUP ordinovali antibotiká ? Je jasné, že nezmyselne predpisované lieky úplne zbytočne poškodzujú zdravie a pečeň je úzko naviazaná na psychiku - jej zlý stav zhoršuje psychické problémy, taktiež ich zhoršujú problémy s chrbticou, nakoľko najmä v krčnej chrbtici sa nachádzajú mnohé nervové vlákna. S prístupom našich lekárov sa netráp, sú to ľudské hyeny - česť výnimkám, myslím, že všetci máme s nimi svoje skúsenosti. Veľmi je mi ľúto, aký si zo svojho stavu zúfalý, ale určite existuje východisko. Alopatická medicína má svoje obmedzenia a v určitom štádiu viac škodí ako pomáha - najmä tie hnusné chemické lieky. Skúsil si už prírodnú medicínu, trebárs vyhľadať lekára - nie šarlatána, ktorý lieči homeopatikami? Táto liečba naozaj funguje, nakoľko rieši príčinu problémov, nie ich následky a nemajú žiadne vedľajšie účinky - odporúčam pozrieť si trebárs stránku Andy Timkovej - andyreal.sk. Často veľmi pomôže zásadná zmena životosprávy, prechod na zásaditú stravu, aby sa organizmus odkyslil, veľmi pomáha užívanie zelených potravín, najmä zelený jačmeň pozitívne ovplyvňuje psychiku. Študuj na internete, hľadaj a veľa sa dozvieš, určite sa nevzdávaj, nebuď zúfalý. Zadaj si napr. do googlu - Škola verejného zdravia, Zázračné ph, skúsenosti ľudí s užívaním zelených potravín, skús si pozrieť stránky ako tepperwein.sk alebo gw-int.net. I táto cesta niečo stojí a nie je lacná ani po finančnej stránke, ale koľko nás stoja alopatickí lekári a ešte sme pre nich menej ako dobytok ? Vezmú ti ilúzie, zdravie a napokon i nádej - nie všetci, ale väčšina z nich.

...mozek je hodne slozitej, a proto i lecba techto nemoci...casem to snad bude jinak...radim, delejte hlavne to, co mate nejradeji...vychutnavejte plnymi dousky, kdyz je Vam dobre, a kdyz ne cerpejte z tech predchozich...bohuzel to mnohdy bez leku nejde...zkousejte, az prijdete na ty, co jsou pro Vas nejlepsi...dala bych prednost nejmodernejsim z rady SSRI...maji nejmene nezadoucich ucinku, jen nastup je pozvolnejsi...vyckat se vsak vyplati...at se Vam dari...

cital som vase prispevky a je to tal ako to opisujete u mna to zacalo tak ze som mal kolaps jeden za druhuhym a bral som mnozsvo antibiotik potom som mal poskodenu pecen a napokon stavi ake neprajem nikomu potom som po niekolkich injekciach strplo cele telo a upadol som do komy hypoglikemickej spadol mi cukor no cukrovku nemam a tera sa trapim s touto chorobou uz 7 tok viskusali na mne tolko likov ze to sa neda ani povedat prv som nevedel co sa so nnou deje az som mal dva krat za sebou anfilakticki sok takze som si uzil toho dost nemislim si ze jeto len psichicke nakolko mam chronicke problemi s chrbticou a ani nemenujem dalsie takze si mislim ze je to vsetko prepojene teraz beriem lieky aj injekcie dlhodobo a mislim si ze sa uz s toho nedostanem ,a ako som cital niekedy som natrafil na lekarov ktori mali velmi negativni postoj a pristup k pacientom vtedy sa clovek citi ako nejaka handra je to tak takze vam prajem abi ste nad tim vihrali ja uz take stasie nebudem mat ale snazim sa zitt uz len preto ze zivot mi bol dany niekim z hora a ked bude chciet zoberie ma z tohoto sveta plneho bolesti ktoru nosim v srdci .

Rozhodně nejsem zastáncem AD na všechno, ale rozhodně já mohu potvrdit, žě mě zachránila. Konečně spím, netluče mi srdce, nejsem chronicky unavený, mám radost z práce i ze soukromí a dokonce jsem začal pravidelně cvičit a mám na všechno energii, dokonce i na to cvičení :-). Usmívám se a mám téměř pořád ´dobrou náladu. Někdy je mi po AD šoufl od žaludku, ale to se dá vydržet. Po roce začínáme pomalu snižovat dávky AD. Na závěr, do AD jsem šel dobrovolně, protože jsem měl pocit, že začínám být závislý na BZD (Lexaurin, Neurol) a že bez Stilnoxu neusunu. Dnes nepotřebuji ani BZD ani Stilnox. Držím Vám palce, ať je Vám také fajn. Patrik

Zdravím všechny!
Ano, je nejlepší záchvat vydržet, a když se mi to podaří bez prášku, jsem na sebe pyšná a spokojená, že jsem to zvládla. Doma se snažím rozdýchat a přežít, ale když to příjde v práci a člověk potřebuje co nejdřív začít nomálně fungovat, bez toho aby se mu třásly ruce a nejlíp, aby si toho nikdo nevšiml, bývá bohužel lexaurin nejrychlejší řešení :-( Včera v noci mne chytl takový záchvat se zimnicí, že jsem se neubránila lexaurinu ani doma v posteli :-( Hrozně mě to vyčerpalo, celý den po mně není nic. Brala jsem AD, po prních, které mi předepsala psychiatrička mi dlouhou dobu AD předepisovala obvoďačka. Ta jim není také vůbec nakloněna, tak jsem je postupně vysadila, ale mám pocit, že do toho začít těžce zabředat znovu :-(

Opýtala som sa svojho...Tak tomu věřím, zasmála jsem se, ale nějak tak to je, jak píše mima.

Opýtala som sa svojho lekára, na akom princípe fungujú AD a prečo má pochybnosti o ich účinnosti. Uviedol mi príklad jedného pána, ktorý mal problémy s nočným vyprázdňovaním sa do postele. Pochodil všetky možné vyšetrenia a keď nenašli fiziologickú príčinu, poslali ho ku psychiatrovi. Ten mu predpísal lieky a na nasledujúcej kontrolnej prehliadke sa ho opýtal, či je problém vyriešený. Pán celý šťastný a vysmiaty povedal: "Nie je, ale teraz mi to už nevadí."

Ahojte.
Už niekoľko...niesi v tom sama,velmi pekne si to rozpisala,mam podobne problemy,neriesim to zatial nijak,lebo sa zato hanbim,no vidim,ze to budem musiet skor ci neskor riesit,co by si odporucala?

Môže byť šári, skúšam to sama na sebe, ale citovala som len lekára, ktorý konštatoval, že vedecké výskumy jej AD účinnosť potvrdili. Možno nezaberie vôbec, možno po čase áno, ale rozhodne nemá šialené vedľajšie účinky, ako alopatické lieky - napokon, ani jeden pacient nepotvrdil, že by nejako zásadne problém vyriešili. Vždy je tam konštatovanie, že síce do určitej miery pomohli, ale...
Ako už spomínal aj Patrik, benzodiazepíny sú vysoko návykové, takže pozor na ne - rozhodne ich dlhodobo neužívať, odkaz pre p. rebequ. Ja si 1,5 mg Lexaurinu dám len v najhoršom prípade, keď už záchvat nedokážem zvládnuť. Citujem psychiatra - psychoterapeuta, Dr. Steinbacha: "Dôležité pravidlo znie - záchvat vydržať. Nevyhýbať sa mu, nesnažiť sa o únik. Nával strachu, nech už sa javí akokoľvek nebezpečný, bude trvať len niekoľko minút a je úplne bezpečný. Mojim pacientom vždy hovorím - ešte nikdy nikto nezomrel na nával strachu - mohli by ste byť prvý, ale to je celkom nepravdepodobné." Aspoň ako malé povzbudenie. Sama na sebe viem, že keď ten des príde, človek lapá po dychu a myslí, že nastala jeho posledná hodinka, je všetko inak a nie je ľahké sa rozumovo tomu vzoprieť.

Já jsem na tom úplně to samé. Třezalka mi rozhodně nepomohla. Mám SSRI na den i na noc a jsem relativně ok. Teď jsme snížili s doktorem dávkování přes den, sice mám větší chuť na sex, což jsem rád, ale cítím se zase slabší a buší mi srdce. No snad se to zase srovná. Všichni se držte a mějte se fajn.

Mimo,
třezalka NENÍ účinnější než léky SSRI. Dvakrát jsem si to vyzkoušela sama na sobě. Třezalka se na mé potíže naprosto nechytala, zatímco citalopram pomohl alespoň částečně-zaplaťpánbůh za to.

Mám také úzkostnou poruchu, v současné době v mírně nestabilním stavu. Citalopram mi pomáhá aspoň jakžtakž fungovat-po jeho vysazení na jaře jsem, bohužel, do toho spadla na podzim znovu, a více než dostatečné dávky třezalky mi nepomohly ani náhodou.

Ahojte.
Už niekoľko mesiacov (približne od leta) sa potýkam s problémom, o ktorom som si myslela, že by, vzhľadom na môj vek, mohlo ísť o nástup menopauzy (občasné ľahké závrate, či napriek športovaniu mierne naberanie na hmotnosti). Až do minulého mesiaca. Už známe pocity závrate (inak to neviem pomenovať) prepukli do dvoch príšerných atakov (obidva vo večerných hodinách a, pokiaľ to môžem zhodnotiť, cítila som sa pred nimi absolútne pohodovo). Prišlo TO v okamihu. Akoby mi razom tuhla šija, tŕpol či drevenel jazyk, desne mi vybehol tlak, mala som pocit, že umriem, nutkanie napiť sa vody, alebo predýchavať pri otvorenom okne (aj keď som nemala pocit, že sa dusím). A panika, keďže som bola prakticky sama, že niet toho, kto by v prípade potreby privolal pomoc, chuť zabúchať susedom na dvere (neurobila som to, ale sadla som si na vonkajšie schodište, že "keby niečo..) :) Odznievalo to niekoľko hodín, pričom mi zvieralo hrudník a ramená, ako pri obrovskom stresovom vypätí či strachu, i žalúdok (mierne nutkavý pocit na vracanie) a ruky som mala ako ľad. V druhom prípade som sa navyše v noci prebudila na to, že mi je hrozne teplo a divo mi búši srdce (120 ú./min.). .. Pracujem ako opatrovateľka v zahr. a točím 14-dňové turnusy. Pokiaľ si pamätám (závrate počas tých mesiacov dozadu) a i tie spomínané ataky – udiali sa, keď som bola „von“ (v práci). Ihneď po príchode na SK pred dvoma týždňami som zašla za lekárkou, dali sme vyšetriť krv, či tam niečo nekolíše. Podľa výsledkov je všetko ok. Keďže moja dcéra sa lieči na panickú/úzkostnú poruchu (so sklonom k hyperventilácii a tetániou), problém je podľa mojej lekárky jasný – úzkostná porucha. Asi s ňou môžem len súhlasiť. Zaujímavé však je, že na SK som v relatívnej pohode. Aspoň teda pokiaľ ide o TOTO. Možno je to tým, že som tam (dlhodobo) v permanentnom skutočnom strese, lúskajúc jeden problém za druhým, situáciu za situáciou (všetko má totiž „odklad“, kým som v práci). Nie je čas na nezmyselné myšlienky, strachy. Potom „von“, kde je zasa iná „pohoda“, je fúra času na premýšľanie, uvedomovanie si reality – starám sa o pána v pokročilom štádiu demencie. Som v tej rodine už niekoľko rokov, prešli sme všeličím, ale asi to prestávam zvládať. Začína mi riadne švitoriť. Zaspávam so strachom, že sa neprebudím, desím sa choroby a smrti či stareckej nemohúcnosti. Prečo sa tu vlastne takto rozpisujem (?) ... Pekne si toto všetko uvedomujúc, vybavená informáciami a Lexaurinom (na predpis p. doktorky), s pocitom, že dva týždne bolo všetko v absolútnom poriadku, naklusala som včera do práce. Včera pohoda. Dnes to však tvrdiť nemôžem. Lexaurin zabral, ale mne je týmto jasné, že nie som za vodou ? Nechcem to zatiaľ riešiť cez psychiatra. Doteraz som zvládala krízové situácie sama, max. s pomocou najbližších. Dcéru, ktorá by to vedela pochopiť najlepšie, tým zaťažovať nechcem. Sama má starostí dostatok, tou „pomáhajúcou“ som v našom vzťahu vlastne ja. .... A tak mi napadlo .. zagooglovať a .. zdôveriť sa nejakému „fóru“ človiečikov s podobným problémom. Možno to pomôže mne, možno tým pomôžem niekomu ja. Min. vedomie, že s tým jeden nie je sám ? P.S. Veľmi, veľmi sa ospravedlňujem za obšírnosť a rozvláčnosť ?

Ešte by som rada dodala - najnovšie výskumy dokázali, že ľubovník je účinnejší ako lieky na báze SSRI.

Ahoj Mimo, jak jsem psal, AD...Super, fakt ma teší, že je ti fajn, lebo viem, čo je to za des. Nech sa ti darí.

Ahoj Mimo, jak jsem psal, AD mají velmi mnoho vedlejších účinků a patří mezi nejméně dokonalé léky. Na druhou stranu, já nemohl díky únavě a bolesti svalů ani vstát z postele. Musel jsem vyzkoušet více AD, než jsme našli ta pravá. A ano, ty měsíce, kdy jsem měl špatná AD byly děsné, stejně tak, než mi začaly účinkovat ta správná. Vím, jak mi dnes je skoro dobře. Moc mě nyní baví práce, chodím často mezi lidi (dříve jsem neměl na nic náladu), zkouším nové věci, včetně toho, že jsem přestal kouřit, začal chodit do fitka (já tvrdý odpůrce fitness), po většinu dní mám energii jako dříve a hlavně spím :-D. Dřív mi také bušilo tak srdce, že jsem začal být zásvislý na benzodiazepinech (mimochodem na BZD je závislých tolik Čechů, že? protože odmítají brát AD a řeší to). Já od včera po kontrole u doktora odebral jednu tabletku AD denně, wow, takže neříkám, že AD jsou jediná spásná, ale já už nevěděl, co mám dělat a nyní je mi fajn a žiju mnohem lepším životem než většina mých vrstevníků, kteří nadávají na život, přestali se hýbat a visí po práci doma u televize. Mějte se všichni dobře. :-) A Mimo, ty se měj také moc fajn.

Veľmi dobre viem Patrik o čom hovorím, jeden psychiater mi diagnostikoval GUP, druhý PP, inak by som nemala dôvod sa ozývať. Pokúšala som sa užívať aj AD, ale bolo mi po nich tak príšerne, že sa to nedá ani opísať. Keď som si povedala, že to predsa len znovu skúsim s inými liekmi, dostala sa mi do rúk spomínaná kniha od Dr.Virapena a zdesila som sa. Netvrdím, že v počiatočnom štádiu niektoré neprinesú istú úľavu, ale nikto ma nepresvedčí, že chorobu vyliečia - chcela by som sobne poznať človeka, ktorý to môže o sebe vyhlásiť. Lieky sú totiž úmyselne koncipované tak, aby pacienta ako tak udržiavali pri živote, nie liečili a pri psychicky chorých ľuďoch je to zvlášť otrasné. Ak nežiadúcimi vedľajšími účinkami liekov patriacich do skupiny SSRI sú okrem dlhého zoznamu iných i agresívne správanie, abnormálne myšlienky, samovražedné myšlienky a samovražda tak kde sme ? Malý úryvok z knihy: "Majú tieto agresívne lieky pri všetkých spomínaných hrozných nežiadúcich účinkoch vôbec nejaký úžitok ? Názor vedcov nezávislých od farmaceutického priemyslu znie: NIE!" Neberiem nikomu presvedčenie, že AD sú dobré a účinné, osobne i tebe želám, aby ti naozaj pomohli a neublížili.

ani neviem, kde mam napisat...prisli na mna vlke uzksoti, strach, obava, mam zacat po skole pracovat, lekar ma od toho odhovaral, a ja som to nejak vzala za pravdu, ze na to nemam. Navyse idem pracovat do zahranicia, kde sa mi cely ten kolotoc uzkosti s trachu a zacal pred rokom a pol. Beriem paroxetin a buspiron, poradte, mali ste aj vy taky strach, ked sa rano zobudite?