Generalizovaná úzkostná porucha

Něco takového měla kamarádka a byl to prý nedostatek vápníku... Zkus si koupit vápníkový šumák, tím nic nezkazíš...

Ludia a ma niekto z vas aj pocit stiahnutej dychacej trubice a pocit omamenosti a neprijemne pichanie v hlave. Uz to nejdem vydrzat. A som v anglii, tak ani k doktorovi nemozem.

ahoj,potom co som si precitala,mozes byt naozaj zavisla na Rivotrile a nezabudaj,ze to su kvapky predovsetkym pre epileptikov a tetanikov.

Bib, za každou psychickou nemocí ne, ale za GUP obvykle ano.

Leo, já si klidně chybu připustím, ale poslyš, přece není, za každou psychickou nemocí špatné sebehodnocení a malé sebevědomí?

Bib, spousta lidí je ve stresu, neumí odpočívat a má problémy v rodině - a přesto GUP nemají! Čím to? Chce to nehledat příčiny neustále jen ve vnějších okolnostech, ale u sebe, ve svých chybných postojích. Prvním krokem ale je si vůbec připustit, že by chyba mohla být ve mně - to je základ, pak se s tím něco dá dělat.

Leo nemám malé sbevědomí ani chybné sebehodnoceni a už vůbc ne sebelítost. A přeto GUP mám, nemůže to být jen tím, svou roli může sehrát více faktorů, jako třeba neustálý stres, neschopnost si odpočinou, problémy v rodině atd.atd.

ja nou tiez trpim asi 7 mesiacov, zacala mi po riadnom strese, lieky mi pohorsili, tak som sa rozhodla bojovat vlastnymi zbranami...vzdy ked ma to chyti - vacsinou okolo obeda abo doobeda, nejviac sa bojim ze mam daku strasnu psychicku nemoc- tazku depresiu abo schizofreniu alebo ze dako zle vnimam okolie a dlho som bojovala s pocitom ze neviem kto som, ale relaxaciou a meditaciou a nacvikom dychania sa mi to polepsilo, este sa musim naucit zvladat stres, lebo ten mi skodi najviac - musim povedat ze je to strasne tazke a kazdy den je takym malym bojom tak si vravim: je to take strasne? naozaj sa to neda zvladnut? co sa mi take hrozne moze stat? a zacnem sa rychlo dacim zapodievat, najlepsie daka riadna fyzicka robota aj ked meliem z posledneho od unavy..treba paatat ze uzkost pomalicky narasta ale nemoze rast donekonecna, potom zacne klesat a vtedy ked je dobre sa clovek musi posilnit aby to zvladol ked mu bude zle..vzdy mi to pomaha..

Nízké sebevědomí, chybné sebehodnocení, sebelítost. Léky mohou pomoci, ale nejsou řešením. Pomůže vhodná dlouhodobá psychoterapie, která změní postoj pacienta ke světu i sobě samému. Chce to ale trpělivost a alespoň minimální snahu se sebou něco dělat. Chyba není v okolním světě, ale v nás samých - jen si to musíme přiznat a věřit, že se s tím něco dá dělat.

Prosím vás, co je hlavním problémem u generalizované úzkostné poruchy? Nerozumím tomu. Děkuji

Steve, hledej jiného psychoterapeuta, ono to chvíli trvá, než si s někým sedneš. Počítej s tím, že dobrý psychoterapeut ti nebude říkat, co ty chceš slyšet a utvrzovat tě v tvé sebelítosti. To by bylo k ničemu, zbytečné vyhazování peněz.

Steve- máš zaměstnání, které si chtěl dělat a které tě baví? Máš vyřešené osobní problémy, tak aby ti to vyhovovalo? Máš nějakého opravdového koníčka na odreagování? Četls něco, co by tě mohlo do dalšího života inspirovat? Nejsi mooc přetížený a nepociťuješ vyhořeni? Jaký si člověk? Introvertní, nebo potřebuješ společnost?

Díky za moc za rady...jinak nějakou psychoterapii jsem zkoušel, docházel 2krát týdně a po půl roce mi psycholožka řekla, že jí supervizor doporučil psychoterapii se mnou ukončit...žádné zlepšení tenkrát nebylo.

Díky za moc za rady...jinak nějakou psychoterapii jsem zkoušel, docházel 2krát týdně a po půl roce mi psycholožka řekla, že jí supervizor doporučil psychoterapii se mnou ukončit.

Steve-V kroměřížské Psychiatrické léčebně je specializované oddělení, které se jmenuje 18B. Je bezlékové, provádí se tam psychoterapie a léčba trvá 6 týdnů. Používají se metody Prof. Mudr. Stanislava Kratochvíla. Zajímej se o to.

Steve, to jsi za ty léta nechodil na žádnou psychoterapii? Přece pořád polykat jenom léky a nic víc, to není řešení. To ti psychiatr nenavrhnul nějakou intenzivní psychoterapii?

Ahojte vsetci. Tiaz by som chcel prispiet k tejto diskusii svojim prispevkom. Zacnem asi tym ze uz dobrych sedem rokov sa liecim na psychiatrii, pricom za cely ten cas som bol lieceny na diagnozu obsedantno-kompulzivna porucha teda OCD. Pocas tohto obdobia sa mi s pomocou terapie a kvalitnych antidepresiv podarilo do velkej miery eliminmovat nepreberne mnozstvo obsedantnych myslienok a z nich vyplyvajucich ritualov.V tomto smere som naozaj spokojny a dokonca som bol s touto poruchou schopny vystudovat pravnicku fakultu. Uz ku koncu studia sa vsak u mna zacali prejavovat symptomy zrejme nejakej inej psychickej choroby kedze som zacal pocitovat velmi intenzivne pocity viny a zacal som mat pocit ze som sa dopustil niecoho co my uz boh nemoze odpustit a ze som teda uz za ziva odsudeny na zatratenie. Som totiz veriaci a nabozesnske principy vzdy u mojej choroby zohravali dost velku rolu.Tento stav permanentneho strachu zo zatratenia uz u mna pretrvava takmer rok a co je najhorsie dostavili sa u mna priznaky ktore ma nadobro vyraduju z akychkolvek pracovnych aktivit. Mam problemy s orientaciou v priestore a akonahle otocim hlavu aby som sa pozrel okolo seba dopprava ci dolava pocitujem silnu neistotu az zavrat. V hlave sa mi neustae prelievaju tlakove vlny a co je najhorie absolutne sa nemozem sustredit na citanie akohokolvek textu. Na akykolvek text pozeram ako keby som mal ne ociach nejaku clonu a nedokazem priebezne vnimat sirsie skupiny slov. Po lopate povedane moje citanie vyzera asi tak ze v kazdom riadku textu zachytim asi tak dve slova a to je vsetko. V takomto stave sa s karierou pravnika mozem nadobro rozlucit a aj pri roznych fyzickych pracach nemam potrebnu istotu a klud.Svoje problemy som zacal zvalovat na rozne pseudo dovody napriklad ze som posadnuty zlym duchom, ze mi skodia lieky ktore beriem no nic z toho nie je pravdive. Velmi rad by som pocul Vas nazor na tento moj stav lebo vskutku strasne tapam amam pocit ze z toho niet cesta von. Dakujem a vsetkym Vam drzim palce.

Nazdárek lidi, zase se mi trochu vrátily mé problémy. A tak hledám, zkouším.....A rád bych se podělil o své zkušenosti. Možná jen trochu vyzpovídal. Vše začalo zhruba před 10 ti lety...vždy jsem asi byl trochu úzkostnější, dbal na to, jak působím na ostatní atd. A tehdy to podle mě odstartoval nějaký stresovější zážitek....nějaké soudní přelíčení a já tam byl jen jako svědek velký stres a poté neuvěřitelné stavy úzkosti, kdy jsem si myslel, že umírám, neustále jsem si měřil tep, a když mi srdce začalo běžet tak rychle, že jsem už ani nestíhal počítat údery, vystoupil jsem z auta a čekal, kdy to přijde.....na kardiologii mě sestřička povzbudila slovy, že to není žádná sranda, že když se taková tachykargie rozjede, tak se také nemusí zastavit. Mno prostě psycho, ale tím si asi prošla většina z nás....
Po 2 měsících, kdy jsem nebyl schopen ničeho a úzkost se stupňovala i doma a byla prakticky už pernamentní a já jen ležel. Trochu to zrychlím.... štěstím jsem se dostal na psychyatrické vyšetření, čekal jsem jen 2 týdny. A okamžitě Zoloft a Lexaurin. Další 2 měsíce doma....moc velké zlepšení ne, snad je ty tachykargie pominuly... pak návrat do zaměstnání, vždy asi více trochu úzkostnější, ale s tím jsem smířen. Lexaurin jsem jsem bral jen při atakách a poslední 2roky vůbec. Poslední 2 nebo 3 týdny mám prakticky denně ráno, když jedu do práce a uvíznu v koloně ty problémy v ní jsou vlastně celý den.....:-) velké stavy úzkosti. Nebo když mám jít se šéfem na oběd strach z toho, že se mi zase udělá tak špatně, jak mi bylo naposledy, že nebudu moci dýchat, že omdlím, že ztratím kontrolu.... Naštěstí nebo naneštěstí tyhle stavy znám a vím, že snad neumřu, přesto úzkost nedokážu zvládnout a samozřejmě se vyhýbám takovým situacím...
Byla mi diagnostikována gen. úzkostná porucha a od svých 19 -20let beru Zoloft. Dnes mi je 31 a pořád se nechci smířit s tím, že mě tato nemoc tak moc omezuje.
Velmi rád bych slyšel Váš názor, co Vám pomohlo a pomáhá.......
Děkuji a krásný večer
S.

tahle nemoc je fakt sila
ja uz se stim potykam take sedm let,
jednou jsi nahore a jednou dole.Je důležite si uvědomit,že je to jenom nemomc a da se
lecit.
clovek si musi zvyknou na to, ze ty stavy prichazej a zase odejdou
jakmile si to uvedomis,, tak ses tim pak da pracovat.
ja napriklad vcera v noci prozila dalsi z mych zachvatu paniky a deprese v jednom a myslela jsem, ze to nezvladnu a ze uz to nevydrzim, ale vzala jsem si neurol a pul espritalu a do pul hodiny to zmizelo. vzdy to nakonec zmizi a to si musis rikat i v te chvili, kdy je ti vazne zle

Díky za to, co jste mi napsali, zkusím začít od začátku.
Je to děsný, jak se ty nálady střídají. Celý dopoledne jsem koukala z okna a brečela, odhodlávala se k tomu, že to udělám znova, ale líp, ne práškama, ale smyčkou a ted, když už venku vysvitlo sluníčko je mi líp.
Možná je to po telefonátu s mou doktorkou, možná tím sluncem. To je jedno.
Jisté je, že ty moje náladové propady jsou nebezpečný a neumím se jim bránit.
Somaticky jsem zdravá, máš pravdu, měla bych si toho vážit, já vím.
Pochybuju ale o tom, že si někdy někoho najdu, z opačného pohlaví mám strach. To je nejspíš tím, co mi způsobil můj otec, ale to je jedno.
Díky, že jste zareagovali na to, co jsem psala.Mějte se hezky.