hledám osamělou kamarádku/y, bezdětnou, znající vážnější deprese

Ano, sobec to nazývá...Ve vztahu by měla být nějaká rovnováha, to je jasný že dlouhodobě jeden nemůže jen dávat. mě by také nebavilo být jen vrbou a se svými trápeními být sama.
Ono je to nakonec dobré i v té diskuzi, že se tu člověk trochu vykecá. Z toho, co ho trápí, a co třeba v reálu nikomu moc říct nemůže či nechce.
Když jsem měla malé děti, sháněla jsem zase ženy s dětmi, že nás něco bude spojovat, ve skutečnosti byla pouze skutečnost že máme děti jen chabým poutem, vztahy postupně vyšuměly, protože jsme si neměly celkem nic co říct. Z těch mnoha pokusů mi zbyly jen dvě kamarádky, se kterými si píšu asi 15 let. Je dobré mít pro začátek jedno společné téma, to asi jo, ale jinak je to pak stejně o tom, jako u jiných vztahů. Najít v sobě něco víc než jen tu jednu věc...docela by mě zajímalo, jestli se to zakladatelce za ten rok v něčem splnilo.

Mně tak napadá, jestli je možné, aby se dali dohromady samotář se samotářkou? Znám jednu takovou milou i hezkou ženu, ale není to zrovna povídavý typ. Ikdyž taky určitě touží po všem co skrývá pojem láska.

Ano, sobec to nazývá skuhráním, ale když by sám měl problém, cpal by to ostatním horem dolem. Necitelný a neschopný vcítit se do druhých. Co se vstupu do života týče, jsou lidi, který to měli fakt hrozný a pak potkají blba, který je označí za skuhrajícího. Já jsem sama a děti zatím také nemám a jeden čas jsem se cítila jako zakladatelka. Nepochopená od těch, kterým život nadělil vše bez velkého snažení do klína. Označili mě též za skuhrající místo, aby mě povzbudili. Ale že já se věčně přizbůsobovala jim, naslouchala a řešila jejich věci, toho si nevšimli. Udělala jsem takovou zkoušku, v kom je chyba v tom naslouchání a pochopení. Přerušila jsem kontakt s těmi lidmi, co mě označili za "bigproblémovou" na nějakou dobu a čekala reakce a panečku to byste se divili jak mi bylo vyčteno, že co se se mnou stalo, že se dlouho neozývám a že se nezajímám o jejich problémky. O to víc to do mě nabombardovali naráz než před tím postupně po kapkách. Chyběla jim vrba, jejich diář, do kterýho oni házeli své depky. Zabavovala jsem se sama, více se věnovala svým koníčkům a přineslo mi to víc radosti v životě a také poznání, že jsem to nebyla kdo, byl sobecký. A další věc je, necpat lidem, který si neprošli podobným, čím já, svoje trable, je to marný hledat u takových útěchu, ale na oplátku zase neutěšuji já je. Prostě to už nedělám. Protože taktika, že čím víc budeme druhým naslouchat a utěšovat, tím víc očekáváme, že budou oni utěšovat nás prostě ve většině případů nefunguje. Je správné, že si zakladatelka hledá podobné spřízněné duše. Ostatní at si trhnou brvou tady. Najdi si svůj smysl života a vyprdni se na ostatní.Taky se tím i dost trápíš, že jsi takto postižená a cítíš se méněcenná, ale tak to není. Proto chceš kámošku se stejným postižením, nebudeš si připadat divná, což chápu. Ale snaž se s tím problémem vyrovnat víceméně sama, jde to blbě, znám to, ale jde to.Začni třeba dělat decoupage, je to snadné, levné a budeš mít radost z toho jak jsi šikovná.

na tebe taky nikdo zvědavej neni. dle tebe jsem skuhra ja i pampeliška a my spolu diskutujem,ty nám nemáš co diktovat a jsme na diskuzi, všimla jsi si? a když tě to obtěžuje, tak si toho nevšímej, stěžuješ si furt jak tě to obtěžuje...tak sem nechoď a nestěžuj si.

pampeliška - ale to je...ale nikoho nezajímá skuhrání, nikdo to nebude poslouchat, proč myslíš že tak dlouho nemůžeš najít......na skuhru není nikdo zvědavej....

Možná by byl pro tebe...pampeliška - ale to je zkreslená představa, že se chci bavit jen o nemoci. Mne je s člověkem co to zná lépe a dokážu pak komunikovat o kde čem, nejen o potížích. A samozřejmě, že si lidi musejí sednout, být tam sympatie atp. Samo o sobě nestačí,že máte podobné potíže. já bych ráda potkala osamělé jedince, co je to také trápí a spolu tu situaci měnily kamaráděním. Já když cítím pochopení, je tam potenciál na dlouhodobější kontakt, tak mi to zvedne hodně psychicky a chci se bavit o životě všestraně, jít do kina atp. Potřebuju se cítit na jedný lodi. Vyslechnout o dětech můžu, ale jsme na tom každý úplně jinak. V práci taky kolegyně mluví o dětech, vyslechnu, reaguju.....ale na kamarádění to není, mají svoje rodiny, svůj svět kterýmu se po práci věnujou.Vím i od holky co má děti, co říkala, že si s holkama co mají děti nemá co říci....A kdo má kolem sebe blízké z rodiny, mne těžko pochopí. Nemyslím jen děti...ale celkově rodinné vztahy stmelené.
Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá....Na druhou stranu já mám druhé vyslechnout o jejich naprosto rozdílném životě....ale ty si myslíš,že je zajímá můj život, moje situace, že je to osloví, když to není jejich téma? Nepotřebuju poučovat jak mám druhým dávat....to ve vztazéch vyplývá přirozeně, jestli si rozumíte. A naslouchat já umím.

Možná by byl pro tebe...no právě , tihle sobci jen berou, vysajou a čau.....nasajou energii a sami nic nepředaj.....

mám zkušenost, že s těma...Možná by byl pro tebe dobrej člověk, co má pochopení pro tyhle stavy, protože si jimi sám prošel, ale už je na tom lépe. Někdo, kdo vydrží Tvou nepohodu vedle sebe. Ale v přátelství vždy musí být jak braní tak dávání, obojí v rovnováze.
Musíš mít taky co nabídnout. Zkus nad tím popřemýšlet, jak bys mohla být přínosem. Třeba jen svou otevřeností se bavit o všem. Třeba i o těch dětech, prostě vyslechnout i druhou osobu. Téma nemoc se brzy vyčerpá, a je dobré mít na co navázat. Přátelství založené pouze na nemoci zabraňuje cestě z nemoci ven.
Nemůžeš se zavřít do svého nemocného světa, leda v léčebně.
Není nikdo, kdo by ti naslouchal, komu by ses vykecala?
Tak aspoň piš. Do blogu, nebo sem. Je fajn to ze sebe dostat.

mám zkušenost, že s těma...jasně, protože nasaješ energii z druhýho , kdyby ses bavila o počasí, nefungovalo by to......
a co píše závistivej magor na netu není důležitý, to ti nějak nedochází....zjvně s tebou nechce nikdo nic mít, když tak zoufale hledáš .....

mám zkušenost, že s těma...jasně, protože nasaješ energii z druhýho , kdyby ses bavila o počasí, nefungovalo by to......
a co píše závistivej magor na netu není důležitý, to ti nějak nedochází....zjvně s tebou nechce nikdo nic mít, když tak zoufale hledáš .....

si myslím,že právě...mám zkušenost, že s těma co jsou na tom mnohem lépe než já, se mi dělá ještě hůř, jeden o voze, druhý o koze, pochopení, empatie tam moc není. Probírat děti, dobré vztahy a zázemí v rodině apod. na mne jen doléhá. A s někým, s kým můžu mluvit více od srdce je to lepší, mám praktickou zkušenost.Dělá se mi líp a jsem veselejší.

nejde mi o to se sejít a jen...si myslím,že právě takovou kamarádku by si potřebovala.BVem si,když najdeš kámošku,která má podobné problémy jako ty,tak budete obě skuhrat,plakat a z toho se možná nedostaneš,zatím co ta zdravá-tedy s pozitivním myšlením,tě nakopne dopředu.Nevím,myslím si to.

nejde mi o to se sejít a jen si povídat o depresích, ale nemuset o psychických potížích křečovitě mlčet a mimo to se bavit o běžných věcech, jít na vycházku, na kafe...v létě k vodě. Pomáhat si právě k normálnějšímu životu, mírnit osamělost společným setkáváním,tím mírnit deprese, v mém případě. Ale to těžko můžu s někým plým energie, chutí do života,majíce početnou rodinu, děti,běžnej život....to jsme každý na jiné lodi, to na seznamování neni.

pochop že vykecávat se s...yosarindo, regovala jsem na příspěvek, kdo na mne reagoval. to je diskuze. Ty zase, že votravuju apod. Ty mne tady třeba votravuješ a nejen mne. Koukám,že na tomto tématu jsi už byla dříve, že ti tam někdo píše, že jsi zlá ženská....nikdo na tebe zvědavěj není, sama si vysávačka.
Jak je nějaká zlá odpověď plná jedu, je to yosarinda.Řádí na x diskuzích, lidem co je na sebevraždu píše, ať ji jdou spáchat, nevysávaj, neskuhraj a nevysávaj tady...
Yosarindo, nikdo na tebe zvědavej není, jestli tě to obtěžuje, tak sem nechoď a na jiný témata jako deprese apod. rovněž. ale to ty záměrně ráda vyhledáváš, ty jsi strašně ráda, když můžeš podle, jedovatě, zle reagoat na lidi, co jim neni do zpěvu...záměrně to vyhledáváš a pak jsi na ně podle zlá.

Mám zkušenost s kamarádem a další s někým z rodiny. Nepodporovat hovory o depkách, rozesmávat ty lidi a to se mi vždycky podaří..Na někoho z rodiny jsem používala "cukr a bič" střídavě. Dnes po dlouhé době léky brát nemusí a naučil se s tím žít..Je to makačka, pokaždé ten hovor zklouzne na chvíli tam,kam chtějí. Ale dlouho to tak nenechávám. Já kvůli tomu před lety udělala rok psychologie. Depky jsou ne vždycky ty nejhorší co nikdy nejdou vyléčit..

si myslím,že jsi dost zlá...ale to bys musela ty lidi dopovat energií celý dny, oni mají depky pořád.
A ještě si je pěstují jdou na výlet a pořád o nich melou, pořád pořád .
Jediný řešení jsou léky, většině lidem zaberou a endogenní depce stejně nepomůžeš , tam je to fatální , tam pokec je nanic .

ano to je pravda, deprese...si myslím,že jsi dost zlá a sobecká osoba. Sama naštěstí depky nemám,ale znám dost neštastných lidí co je mají. Braní léků je jedna věc,ale pochopení od jiného člověka je důležité. Někdy mně nebaví s takovým člověkem pobývat. Ale když vidím,jak jemu to pomůže?! Mám lidi ráda a také ráda pomůžu pokud to jen trochu jde.
A léky nejsou samospasitelné.často pomůže právě víc než lék, pochopení a láska-ne partnerská,ale běžná..což tobě asi vysvětlovat je zbytečné.

buď ráda, že nevíš co je...ano to je pravda, deprese jsou někdy o život to vím, ale myslíte si, že je vyřešíte tady?

Musíte jít k doktoru a brát léky, ne tady pořád omílat pořád dokola ......to je práce pro odborníka ....

já když jdu s někým na...buď ráda, že nevíš co je deprese a užívej si pizzerku.

děláš ty? Přesně to co...já když jdu s někým na výlet , tak si užívám přírody , užívám si pizzerky, v domácí pekárně koupím domácí buchty , nastavím tváře větrům.......já žádný problémy nemám , ta ženská si to dělá sama, jen brečí a pěstuje si depu....