hledám osamělou kamarádku/y, bezdětnou, znající vážnější deprese

ona chce jít na schůzku a...děláš ty? Přesně to co odsuzuješ na druhých. Vysávačko.

pochop že vykecávat se s...ona chce jít na schůzku a vykecáváat se celý dny o svým těžkým životě a do toho nikdo nepude, jen blázen....

potýkám se s osamělostí,...pochop že vykecávat se s tebou o tvých depresích nikdo nebude, to je jen vysávání energie z lidí a na to nikdo není zvědavej!

samota pro někoho zlá není, pro někoho je - taky záleží na míře samoty, kvalitě vztahů...někdo je samotář založením, někdo ne, v nějaké míře je samota přijemná, ve větší pro nesamotáře nepřijemná....

Já jsem taky z rodiny, ve které byly vážný potíže. Otec s matkou se v jednom kuse hádali, byli na sebe jako dva rozzuření, uštěkaní psi. Když mi bylo 10 let, matka onemocněla a v mých 17ti letech umřela. Z otce se stal nesnesitelnej despotickej tyran a já jsem šťastná jako blecha, že s ním už nebydlím. Tyhle zážitky se na mě taky hodně podepsaly, jsem k lidem nedůvěřivá a nevěřím jim. Samotné mi je mnohem líp, po takových zkušenostech jsem se naučila samotu vyloženě milovat, jedině tak mám klid. Takže jak vidíš, samota neni zlá.

potýkám se s osamělostí, z toho mám větší deprese, děti si nemůžu dovolit,bohužel. Přitom mi rodinný život chybí, někam patřit... Děctví jsem prožila hodně v deprivaci, osamělosti, depresích,v rodině byly vážné potíže, nešlo mi to pak dál ve vztazích,fungování, ve špatných stavech jsem dochodila školu, pracovala s přemáháním, nezvládala to. Pět let mám částečný invalidní důchod na tyto potíže...pracuju na chráněném pracovišti, tam se mi líbí. Chybí mi kamarádky s podobnými potížemi na povídání(nejen) o tom, mírnit osamělost setkáváním.Jsem z Prahy, je mi 35 let. [email protected]