Inkluse - Chcete aby se i mentálně zaostalé děti učily v normálních základních školách

Tuto pasáž zde musím uvést....

"Učiteľka opisuje, ako mala v triede utečenecké dieťa s obrovskou traumou, ktoré len neustále plakalo. Pedadóg sa tak najprv snažil len o to, aby sa dieťa začalo v triede cítiť dobre. „Najprv sedelo len v hernom kútiku, po trištvrte roku sa začalo učiť trochu po nemecky a pripustilo fyzický dotyk. Po čase sa mi dokonca posadilo na kolená, to som sa až rozplakala. Investovala som do toho dieťaťa takmer rok, zorganizovala som mu prekladateľa, ktorému som mohla zavolať počas vyučovania. Vtiahla som do celého procesu aj rodičov a získala si ich dôveru, išlo to dobre – a potom bolo dieťa po letných prázdninách jednoducho preč. Presťahovalo sa, pravdepodobne do ďalšieho utečeneckého tábora. Obávam sa, že pri ďalšom podobnom dieťati už nebudem do toho až toľko emocionálne investovať,“ vysvetľuje nemecká učiteľka.

Zanedbané deti z „normálnych rodín“

Učiteľka spomína aj špeciálnu, nemalú skupinu detí, ktoré majú problémy, lebo sú v rodine zanedbávané. Už ako prváci sa samy zobúdzajú, do školy odchádzajú bez raňajok, ich slobodné matky často pracujú do večerných hodín a výchovu nezvládajú.

Podľa učiteľky tak nie je vôbec výnimkou, že už prváci ostávajú v škole do piatej hodiny a odchádzajú sami domov. „Sú rodiny, kde sa nikto o nikoho nestará. Aj pri deťoch z blahobytného prostredia. Po materiálnej stránke majú všetko, aj tak ich však nikto nepočúva, lebo obaja rodičia pracujú a aupairka je zaneprázdnená. Takýmto deťom na druhý deň v škole úplne prepne. A keď im napíšem hodnotenie, že „vaše dieťa sa nespráva podľa pravidiel“, tak sa mi jeho otec vyhráža žalobou.“

Nemeckí učitelia tak čoraz viac plnia aj úlohu vychovávateľov a suplujú zanedbanú výchovu rodičov. Najhoršie z toho podľa učiteľky vychádzajú nenápadné deti bez akejkoľvek poruchy či jazykového hendikepu, ktoré chcú v škole napredovať vo vedomostiach.

Preto pre nemecký denník otvorene priznáva, že dnes by sa už opäť pre povolanie učiteľa nerozhodla, lebo nevie nárokom detí vyhovieť. „Moja práca ma baví, ale nie za takýchto podmienok. Stala som sa učiteľkou, aby som sprostredkovala žiakom nejaký obsah, ale to už ustupuje stále viac do úzadia... Považujem to za nedôstojné, že musíme všetko deťom predžehliť a odstraňujeme akékoľvek kamene z cesty, vždy deťom po vôli.“ "

Jak vypadá inkluse v praxi popisuje tato ucitelka ze zakladni skoly v nemeckem Frankfurtu - https://www.postoj.sk/21394/diskriminujeme-normalne-deti-tvrdi-nemecka-ucitelka_

Totální nesmysl.

Buď se...Pod to se podepíšu také. Lépe bych to nevystihl.

Omluva a opravy:

...novodobé školství produkuje, nikoliv novodobé množství produkuje, jak jsem napsal.

A těch 54 žáků ve třídě bylo na základce, nikoliv na střední.

Totální nesmysl.

Buď se učitel na mentálně postižené žáky v normální základce "vykašle" a pojede tempem, vyhovujícím žákům nepostiženým, nebo se jim přizpůsobí, a tím těžce poškodí kvalitu vzdělávání normálních dětí.

Pokud by ovšem takto zpomalil, považuji za vysoce pravděpodobné, že rodiče zdravých dětí si budou oprávněně stěžovat, nebo, pokud to půjde, převedou své děti do škol, nezasažených morem inkluze.

To by ovšem vedlo k jednoznačnému důsledku, kterým je postupný vznik tříd, kde s mentálně zaostalými dětmi zůstanou jen děti sociálně slabých rodičů, kteří nebudou mít možnost, ani finance na přemístění svých ratolestí jinam.

Opravdu kouzelný důsledek idiotských plánů dobroserů, přesvědčených o své pravdě.

V tisku jsem také narazil na poměrně neuvěřitelné číslo - údajně se počítá až se 13 000 asistenty!

Jak je tedy možné, že za socíku nebyl ve třídách jediný asistent, ve třídě nás bylo v plném počtu 36, matka absolvovala střední školu koncem padesátých let, a ve třídě bylo 54 studentů a studentek...

Učitelé učili a nedržkovali, kvalita vzdělání nepochybně výrazně vyšší, než dnes - úplně se stačilo jen malou chvíli dívat na ty tukany, kteří nasedli k panu Hámovi do taxíku a mnohdy nebyli schopni zodpovědět zcela jednoduché otázky.

Nedělám si iluze o kvalitě školství základního, středního, ani vysokého, přičemž vysoké školství navíc chrlí absolventy prapodivných humanitních oborů, předurčených krýt svou kalorickou spotřebu výlučně za erární oběživo, nebo v mnohých neziskovkách, v nejhorších případě vítačských a začleňovacích - lze tedy říci, že novodobé množství produkuje množství přemnožených parazitů.

Co se přemnoží, bývá škodlivé, a na zahrádce se to snažím vyhubit.

Učňovské školství trpí nedostatkem zájemců, rodiče vidí ve svých dětech budoucí podnikatele, manažerky, nebo alespoň asistenky ředitelů a tiše se opájejí představou, kterak jejich sotva zletilá dcerunka urve padesátiletého tatíka od rodiny, když sice padesátník může být vzhledu nevábného, pohled na něj však vylepší naditá prkenice.

Takže časem bude problém sehnat třeba elektrikáře, či instalatéra, což se podaří jen v případě, že pětadevadesátiletého řemeslníka vyneseme do schodů včetně invalidního vozíku.

Nejsem žádným obdivovatelem předchozího režimu, jen suše konstatuji, že za socialismu dobře fungoval systém pomocných škol, kdy jejich absolventi sice nikdy nedosáhli maturity, kterou dnes hravě získá i jedinec, přijatý na střední školu se studijním průměrem 3,5.

Jenže ty děti se tehdy dokázaly i vyučit a najít uplatnění - kdo dnes zaměstná mentálně zaostalého absolventa s maturitou?

sportovci mají svoji...Raději na to neupozorňovat nebo se toho nějaký nadšený sluníčkář chytne a postižené sportovce zařadí mezi normální - při sprintu na 100 metrů budou postižení běhat 5 metrů a když náhodou nějaký doběhne do cíle mezi prvními, budou slzy dojetí a hesla: I postižený může zvítězit, když má ty správné podmínky.
Vůbec nejsem proti postiženým, ba naopak, ale myslím, že potřebují speciální odbornou péči, aby mohly dle svých možností co nejnormálněji fungovat v životě a zdravé děti zase potřebují ve škole jinou odbornou péči, aby dosáhly požadovaného vzdělání pro specifická povolání, která budou muset v budoucnosti vykonávat. Studium normální pedagogiky a speciální pedagogiky mělo svůj význam. Každá skupina dětí- zdravých i postižených má úplně jiné nároky na vzdělání, ale i na výchovu, jiné potřeby... V mimoškolních aktivitách by pak mohl být velký prostor pro propojování těchto dětí. Nejsem ani proti, aby na normálních školách byly speciální třídy a některé předměty se třeba propojovaly (nebo jen někteří žáci na některé předměty dle jejich schopností), ale v jedné třídě to je prostě nesmysl. Dovedle bych si představit, že ve speciální třídě bude dítě, které bude mít třeba velký talent na sport, tak pak nevidím důvod, že by třeba na hodiny tělocviku chodilo s normálními dětmi, jiné třeba autistické dítě může být machr na matematiku, tak pak by se zůčasňovalo matematiky, ale třeba mu může dělat velký problém cokoliv, kde se má vyjadřovat, proč ho pak trápit a ostatní děti brzdit např. při hodině dějepisu?

Já mám zkušenost z druhé...Něco podobného jsem slyšel i od svých známých a kolegů, kteří ještě učí. A když jsem si nedávno prohlížel bakalářskou práci na internetu, byl jsem šokován její úrovní. Něco takového (a určitě i něco lepšího) by před lety zvládl průměrný žák SPŠ. Chytré děti se rodí pořád, ale čím dál víc mi přijde, že z nich chtějí vychovat nemyslící roboty. A inkluze tomu jen nahrává.

Máte někdo zkušnosti, že...Já mám zkušenost z druhé strany, ze střední školy.

Takový lehce problémový žák zpomalí tempo výuky, naruší strukturu hodiny a v podstatě nestihnete odučit všechno podle plánu. Je to škoda vůči žákům, kteří by měli na víc.

Ostatně dneska je např. učňovské školství, až na vyjímky, že to podporuje a trochu platí nějaká fabrika, jeden velký podvod.
Když se podíváte do rámcového vzdělávacího programu, co by takový žák měl umět, tak by to měl být pomalu malý Einstein. Ale praxe je žalostná, řada má problém si zapamatovat jednoduché věci. Nedávno u nás proběhl test učňů z matematické gramotnosti. Měli spočítat délku kroku chodce, když měli údaje o vzdálenosti a počtu kroků. Některým vůbec nevadilo, že jim délka kroku vyšla třeba 2,5 m.
Někteří z nich jsou alespoň zruční manuálně, třeba aranžerky, kuchařky ap.

sportovci mají svoji plympiádu, proč asi?

Máte někdo zkušnosti, že vaše dítě chodí do školy s více postiženými či hůře zvladatelnými dětmi?

Bože to je...Vidím to také tak. Mimoškolní aktivity - ano. Ale vzájemné "obohacování" při výuce ? Blbost. Zhovadilost.

Mně by jenom zajímaly...Příjmy těchto "aktivistů" jsou zřejmě mnohem větší, než ty Vaše. Jinak by tak srdnatě nebojovali za podobné nesmysly, k jakým se inkluze nepochybně řadí. Ono něco podobného funguje i se začleňováním cikánů. Osobně znám jednu takovou "aktivistku", která si se začleňování cikánů udělala docela slušnou živnost. Nedávno se v trošku přiopilém stavu (in vino veritas) pochlubila, že má 36000,-Kč čistého na ruku. A to je každou chvíli na "studijní cestě" v zahraničí, kterou jí samozřejmě platí nezisková organizace. A efekt ? Jak by řekli naši ekonomové - kladná nula.

Hanko, to tedy je. Budeme...Trefil jste hřebík na hlavičku s tím parlamentem. Tleskám.

Hanko, to tedy je. Budeme...Mně by jenom zajímaly příjmy těchto aktivistů. Vůbec ne ze závisti, ale abych si udělal obrázek, do jaké míry jsou vedení potřebou konat dobro a do jaké míry je to otázka příjmu z těchto aktivit.

Můj názor je jinak takový, že násilnou inkluzí jsou diskriminováni pro změnu zase lidé, kteří nechtějí být tohoto součástí.

Bože to je...Hanko, to tedy je. Budeme chápat jinakost, pomáhat - ale nedokážeme sečíst dvě jednoduchá čísla, nebo správně napsat slovo s více, než pěti písmeny...

A ti lidi s mentálním postižením už v parlamentu nejspíš dávno jsou, v pozoruhodně velkém počtu.

Najděte si chvilku - ale...Bože to je dementní...setkávat se s jinými dětmi, chápat jinakost, učit se pomáhat je možno kdekoliv jinde než při výuce...je možno zorganizovat projekty jak v rámci skoly, tak při mimoškolních aktivitách, ale nonstop narušovat výuku, tak to je nesmysl na entou.

A neměli by se též politici naučit chápat jinakost, učit se pomáhat, empatii atd...mohli by si vzít do parlamentu lidi s mentálním postižením, třeba by je to obohatilo, na chod státu už by to horší vliv mít nemohlo...

Najděte si chvilku - ale...Přečetl jsem si ten článek. Že by zrovna americké školství plodilo nějaké empatické génie, to se říct nedá. Špičkové university jsou soukromé, neskutečně drahé a tím pátem určené pouze pro bohatou elitu. Sice tam mají pro velmi nadané žáky stipendia, ale dosáhnout na ně může jen výjimečně nadaný student. Běžné státní školy jsou tam hluboko pod úrovní našich. A pak je tu velmi důležitá otázka financí a sehnání vysoce specializovaných pedagogů. Paradoxně - čím většího blbce vzděláváte, tím musíte mít vyšší vzdělání. A velmi silně pochybuji o tom, že se tu během pár let objeví z ničeho nová generace nadšených a specializovaných pedagogů, kteří budou zvládat stresové situace ve třídách se začleněnými postiženými dětmi. Naprostá iluze. Za prvé - nejsou prachy, za druhé - nejsou lidi.

Najděte si chvilku - ale nedoporučuji u čtení jíst ani pít, abyste nepoprskali počítač...

Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/rozhovor-jana-bradley-inkluze-skolstvi-f0l-/olomouc-zpravy.aspx?c=A160718_2260425_olomouc-zpravy_stk#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main

Malá ukázka z rozhovoru:

Od odpůrců inkluze zaznívá, že děti s postižením budou zbytek třídy zdržovat. Souhlasíte?

Možná to trochu ovlivní dynamiku běžné třídy, ale není nutné vnímat to jen negativně. Setkání s „jinými“ dětmi může všechny obohatit. Učíme se tolerovat jinakost, učíme se empatii, chápat odlišnosti, pomáhat někomu, kdo má handicap. To jsou přeci pro život velmi důležité dovednosti. Možná důležitější než nazpaměť naučená tabulka chemických prvků.

Já jsem jenom zvědav kdo tu šaškárnu zaplatí až se přijde na to, že to byla totání kravina!

Ano, to je celkem pecka, ta...Já bych to ani neléčil, je potřeba mít lidi z různých názorových táborů. Vím to podle sebe, kdy lítám z leva do prava, podle konkrétního tématu.