Jak se chovat k rodičům, prarodičům

Sabino, když jsem četla tvůj příspěvek, jako bych to četla o své babičceč a mé mamince ... když někomu přejeme dlouhá léta, měli bychom přát v první řadě taky dobré vyrovnání se stářím ... moje babička nejen moji maminku (svou dceru), ale nás všechny dokázala vyprovokovat k takovým hádkám, že to až pěkné nebylo! a příčiny často byly malicherné! taky tvrdila, jak ji chtěl někdo přepadnout, jak se k ní někdo v noci vkrádal do pokoje ... těžko se mi na to jen vzpomíná ... ale byly i světlé dny, kdy bylo moc pěkné si s ní popovídat :-))) a právě v těch chvilkách jsem z ní tak nějak dostala, že nejvíc ji trápí, že už se cítí nepotřebná, že my všichni pro někoho žijeme, o někoho se staráme ... vždycky mi pak bylo jasné, že všechny ty hádky "o ničem" jsou vlastně vyvolávány jen kvůli tomu, aby měla pocit, že je středem pozornosti ... nejtěžší odbobí ale začalo, když babička v 89 letech začala mít opravdu zdravotní problémy - hlavně pohybové. Doktor ji poslal na zotavenou do nemocnice; po práci jsem za ní chodila - jeden den bylo vše v pohodě, baštily jsme jednu čokoládu za druhou a druhý den na mě křičela, že jestli ji okamžitě neodvedu, tak ji mám na svědomí - přitom se nemohla postavit na nohy; tehdy jsem brečela zoufalstvím, když jsem se ji snažila podpírat a vodit po chodbě ... až když zůstala ležet, tak u ní nastala změna - dalo se s ní pořád pěkně povídat, ale nějaké výčitky a hádky už byly pryč. Babička začátkem tohoto roku zemřela (v 90-ti let) a musím říct, že i přes ty divoké roky odešla v klidu ... Sabino, chce to opravdu vydržet - když se já s odstupem dívám na svou babičku, tak čím starší byla, tím větší měla strach z toho, co bude a to že nám někdy připadala zlá, to byla zlá na své stáří a na to, že my jsme ještě mladí a máme šanci dočkat se i věcí, po kterých ona jenom toužila ... zažila jsem ještě i dědečka a ten byl úplně jiný - byl šťastný za život, který prožil a na konci života se tak nějak odebral do říše fantazie - nechal, ať se o něj druzí starají a jen četl cestopisné knížky, které pak převypravoval, ale tak, jako by to prožil sám :-))) hodně trpělivosti!

Já vím, jen nevím ted jak se zachovat, zda normálně tam za ní chodit dál a dělat,že se nic nestalo, když víme,že ona tím ted žije a nebo jí nechat chvíli "vydusit".

jedina rada - vydrzet. Lepsi to uz totiz nebude.
A hovory a vysvetlovani jsou v tomto veku k nicemu.

Mám problém a nevím si s ním moc rady. Máme v rodině babičku, kterou všuchni milujeme a pěčujeme o ni jak jen můžeme. Má dvě děti, dceru a syna, denně jsou v telefonickém kontaktu a 2-3x týdně každý z nich ji navštěvují, plus my, vnoučata tam také chodíme min. 1x týdně a 1x týdně je ona u svých dětí. Jako rodina fungujeme myslím dobře, nejsou zde závažnější problémy, až nyní. Babička nařkla svouji dceru - moji matku, že jí před 3 lety zmizela necelá tisícovka korun a nějaké dva ručníky.Chtěla po dceři vrátit klíče od bytu. Maminky se to nesmírně dotklo, dělá vše pro svoji matku, ale toto nemůže nijak překousnout.Klíče vrátila,ale teď vnitřně trpí, protože to samozřejmě není žádná pravda. Máme pocit,že buď si babička záměrně vytváří problémy sama a nebo je nějak nemocná,což ona si sama nepřizná. My, máme podezření na stařeskou demenci, či schizofrenii (babička má neustále pocit,že ji někdo okrádá v obchodě, zvoní jí na byt o půlnoci, nebo jí záměrně někdo volá). Snažili jsme se jí tyto myšlenky vyvrátit, oymlem nám zazvoní nebo zatelefonuje kdokoli, t se stává, ona však na to nechce přistoupit. Jinak je to moc hodná ženská, jen už je 8 let vdovou a tak má moc času na "vymýšlení". Problém nyní je, jak se k ní chovat, mamince moc ublížila, ale zárove? si uvědomujeme, že tu už nemusí být dlouho, vzhledem ke svému věku 76 let. Chtěli bychom, aby byla v pohodě, užívala si pohody, klidu, vnoučat, má teď první roční pravnouče, ale zároveň je to moc těžké, pokud si hledá jakékoli záminky na hádky. K psychologovi,či psychiatrovi ji nedostame, nepřipouští si,že by neměla pravdu. A ted co s tím? Máte někdo nějakou radu? Nechceme jí ustupovat, zárove? nechceme žít rozhádaní, protože o tom život není, mám z toho moc hořké pocity, i když ji mám moc ráda.