JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

Po precitani tychto clankov som zistila ze mam asi tiez poruchy uzkosti, teraz som si uvedomila ze som ich mala uz davno ale vobec to nebolo take hrozne az kym som nevyskusala marihuanu. Asi po 2 tyzdnoch som potom dostala strasny zachvat a bala som sa ze sa zblaznim, potrebovala by som co najskor pomoct ale vsetci lekari mi dali terminy az o tyzden a ja teraz neviem ze co mam zatial robit.

ahoj vsetci..som velmi rada ze som nasla tuto stranku, pretoze sa mi vsetko ruti pod nohami a sama sa snazim analyzovat problemy no neda sa to vzdy.vzdy som bola pozitivny a otvoreny clovek, posledny mesiac mi dal tolko zabrat ze som sa psychicky zrutila. Ci uz to bolo na pracovisku ako na bojisku a v istom case umrtie v rodine(aby so nezabudla zijem v Hollandsku a lietanie na poslednu chvilu nieje lacna zalezitost) sa to nakopilo a proste pri navrate naspat po dvojdnovom stresse som to nezvladla.Prve prisli navaly sebalutosti, potom zlost a potom uz som nevedela kam a za kym s tym ist. Pripadam si este stale ako v zacarovanom kruhu ale pomali sa dostavam do stavu kde moj pud sebazachovy krici aby som sa uz konecne prebrala. S tym "nie" som zacala posledne dni.Je to dost tazke pretoze moj sef prechadza asi niecim skoro podobnym a tazko sa dostava akceptacie od clveka ktory sam nevie co so sebou, ale rozhodla som sa brat vacsie doraz na vlastne vnutorne ja. Zatial mam stale vypadky nalad a moje rakcie voci okoliu su stale neni v poriadku.Navali uskosti, zlosti a sebalutosti sa dostavuju uz v nie tak silnych davkach ale predsa este nepocitujem uplnu spokojnost so svojim zivotom. Svoje aspon docasne odreagovanie som nasla pri dlhych prechazkach po plazi a hudba ktora ma vie priviest uplne na ine myslienky.Som rada ze som sa s vami mohla o to podelit...

ahoj tady Venda.Přečetla jsem si vaše rady a mám s toho dobrý pocit .Také to vyskouším

Slyšeli jste v televizi tu zprávu o zmizení té sestřičky z PL Kosmonosy?
Vím, že se mě to netýká, nejsem zdravotník, ale nemůžu si pomoct, BOJÍM SE, že se mi stane něco podobného... :-(((
Taky tak na vás působí televizní zprávy?

Ahojky! Díky moc za radu, prožíwám teď momentálně příšerné období a newím, jak se z toho dostat. Mám mnoho problémů, we škole to nezwládám... Už jsem mluwila s jednou učitelkou - je psycholožka a ta mi moc nepomohla. Také neumím říkat NE, a je to problém. Ale fakt díky za radu, budu jí potřebowat! Papik!

Pokusim se. Myslim to zvládnem,vydrž.

tomas prepni sa na chat panicka porucha3 je tam nas kopu ludi s tvojimi problemami dokonca dneska je zraz v Jeseniku ludi s týmito problemami, sme tam skvela partia.

ahoj,mám panicko-uzkostnou poruchu ,především nevlezu do MHD.Jsem z Prahy 4 a touto cestou se ptám zda-li je někdo ochotný semnou trénovat MHD a jiné stresové situace.Blíží se mi konec důchodu a já nevím co si počnu pokud se něco nezmění.Tak se zatím mějte a přeju všem hodně sil.

Nevíte o někom, kdo je dobrý na léčbu této poruchy v Brně. Děkuji za tip

Ahoj Lili děkuji že jsi mi to napsala. TeNto rok se chystám Do psychyatrické léčebny k Panu doktorovi Práškovi. Doufám, že mi pomůže. Jsem v pohodě, ale už bych se chtěla na vždy zbavit prášků. Prosím jestli jste tam někdy někdo byl mohl by jste mi o tom něco napsat víc. Cítím se dobře, ale někdy mě atak popadne. Děkuji a zdravím vás všechny Kiki

Dva emaily od MichalaPrvní:Muj problem je v tom ze kdyz sedim nekde s prateli a nekdo se na mne trebadivne podiva nebo se na neco zepta, najednou dostanu hrozny strach. Tresouse mi ruce stahne se mi hrdlo a kdyz promluvim tak se to jeste zacnestupnovat. Pritom nemam jediny duvod k takovemu stavu.Hrozne mi to nici zivot, neustale na to musim myslet, nejhorsi je ze kdyzjdu na nejakou schuzku tak mam proste strach uz predem. Nikdo se mne na tojeste nezeptal ale je my jasne ze si toho kamaradi vsimaji a to je pak jestehorsi.Druhý email po 14 dnech:Musim pripustit, ze ze zacatku jse mi ani nechtelo uverit tomu, co jste miposlal a ze mi to ma pomoci.Neznam nic jineho, co by mohlo obtezovat cloveku zivot vice nez stavybezduvodneho strachu ze setkani s prateli. Samozrejme stim souviselo i to,ze jsem se rano probudil a skoro cely den jsem se trapil kvuli tomu co jsemprozil a co me zase ceka!Snazil jsem se prijit na to, co me privadi do takovichto krajne neprijemnychsituaci a jen se mi potvrdilo to, ze kazdy problem ma vice aspektu, jakjiz diky Vam vim. Takze jsem se skusil zamerit na konkretnejsi problem, nezze MAM STRACH MLUVIT PRED LIDMI.Konkretne na to, že:...neustale pri mluveni pozoruji sam sebe......me rozhodi to, co si o me pri mluveni ostatni mysli...Jeto NEUVERUTELNE ale jiz druhy den, se vse zmenilo.Me strachujici a uzkostne reakce, byli o minimalne 60 % mensi a od te dobyse pro mne vse zmenilo.Uz se zdaleka tolik nebojim jit nekam, kam mne nekodo pozve,a co vic, zase muzu vypravet sve zazitky, a ne byt jenom do poctu.Vim ze jeste nemam vyhrano ale jsem na moc dobre ceste, to vse DIKY Vam.Máte-li stejné nebo jiné osobní problémy,tato metoda Vám stejně jako Michalovi může pomoci.Dnes už není nutné jimi TRPĚT DO KONCE ŽIVOTA.SCHÁZÍME se pravidelně s více lidmina téma Jak překonat sám sebe.Informace na emailu: WarriorClub"centrum.cz

Petre, jestli umis anglicky, nebo ti nekdo muze pomoci' klikni na Google-Panick attacks. Je tam mnoho informaci ohledne PP, prirodnich leku a pomocnych therapiji. Jinak antidepresantske leky take pomahaji, ale neleci, maji vedlejsi ucinky a dlouholete uzivani muze uplne zkazit zdravi. Dale k dobremu zdravi je pomocne jist rostlinna jidla, mit hodne pohybu a byt obklopen veselou spolecnosti. Jinak zjisteni duvodu PP - (a je to vetsinou v psychyce) je take pomocne. Preji ti uspech

Peter, přečetl jsem to jedním dechem. Díky! :-) V mém příběhu je nejméně několik společných bodů, ať už namátkou ta uklidňující injekce na pohotovosti (s diagnózou "neuróza z přepracování"), nebo třeba přesně ta úleva, když jsem se konečně dozvěděl, o co se tady jedná. Máme taky dost blízké "datum vypuknutí", já dostal záchvat poprvé v červnu 2004. Pajka už Tě pozvala na chat "Panická porucha 3", kam píšu i já, tak si tam kdyžtak můžeme vyměňovat zkušenosti o tom, jaké děláme pokroky ;-)

Dany, panická porucha je dost dobře léčitelní, ale po zklidnění antidepresivy nebo anxiolytiky by měla následovat psychoterapie zaměřená na poznání principu poruchy, svých možností a nácviku modelů chování při atace. Vědomí vlastní síly s ní zatočit dělá obrovský pokrok. Jakmile se přestaneš bát, nemá prostor zlobit a vycouvá. Chtělo by to najít dobrého psychoterapeuta. A Ty se netrap, i s PP lze prožít krásný život se vším co k němu patří...

Zdravim vas.Tak jsem zabrousil sem k vam se podivat precist Jak na deprese a panicke poruchy.Hodne me to pomohlo ze jsem si mohl precist nejake ty prispevky.Samozrejme je prectu vsechny ale az pozdeji.Sam mam depresi a myslim ze dost vaznou. Me problemy sou v diskuzi >Deprese!Chci umrit!Muj pribech

Přispěju taky svou troškou do mlýna.Mám syna, který v 17 letech poprve dostal panický záchvat. Když jsem pochopila, že je to duševní porucha, dostala jsem záchvat taky. Sice ne klasický, ale zpanikařila jsem a všechno se začalo kolem mne kazit. Nechtěla jsem připustit, že by moje dítě mohlo navštěvovat psychiatrii. Snažila jsem se ho přemlouvat na bylinky a podobně, což on rezolutně odmítal. Pak jsem mu začala vyčítat, že si to zavinil sám, protože se doktorovi i mně přiznal, že si na gymplu dal párkrát marihuanu, aby nezaostával. Musím podotknout, že syn nikdy nepil alkohol a to trvá do dneška. Vyčítám si, že jsem se vůči nemu zachovala drasticky. Aspoň takhle mi to syn po čase podal. Když mi vysvětloval, že on nemůže za to, že v noci nespí a pronásledují ho vidiny, a ráno nevstane do školy, nevěřila jsem mu. Potom začal brát léky jako Prozac a pod., a zase jenom spal. Doktoři mi nepodali uspokojivé informace, až na to, že synovi se v puberte nějak vymkly hormony spod kontroly. A já do dnes nemůžu pochopit, jak to, že můj syn trpí psychickou chorobou, když nikdo v rodině tohle neměl. Je tomu už 5 let, mnohé se změnilo, našel si dívku, pracuje, zdá se to zklidněné, ale já jako máma žiju stále v napětí, co se když se stane něco nečekané? Dá se s panikou nějak vybabrat? Bojím se o něj.

Peter, držím Ti pesti a pozri na www.lundbeck.cz tam najdeš strucne ku stiahnutí literaturu od MUDr.Praška o panickej poruche. Taký manuál :-) A eště existuje tu chat len o PP, pozri sú tam fajn veselí ludia, ktorí majú vela zkuseností s tou mrškou - je to Panická porucha 3 - sme totiž strašne ukecaní ludia :))) možeš vojsť...

Aj ja by som sa chcel podeliť prostredníctvom tejto diskusie o svojich problémoch. Možno to niekomu pomôže,ako napríklad mne ked som čítal vaše príspevky. Trpím PP skoro rok. Všetko to začalo začiatkom leta 2004. Bol som úplne normálny chlapík(27), až na to že som občas bral drogy,alkohol atd. V ten den ked som mal svoj prvý atak bol dosť náročný,mal som skúšky na vysokú školu,po skúškach som sa chcel nejako odreagovať tak som vzal drogy v myšlienke že sa dostanem do pohody a uvolním sa.Ale naopak,svoje napätie som ešte zvíšil. Dostal som svoj prví atak,myslel som si že mám infarkt,nasledovala návšteva na pohotovosti kde mi dali inekciu na ukludnenie.Po týždni som to dostal zase a zase a zase. Samozrejme,že zo strachu o svoj život som vysadil drogy, cigarety, alkohol a vlastne všetky zlé návyky. Ináč to je jediná pozitívna vec tejto mojej poruchy-stop drogám a pod. Teraz s odstupom času, ked som dokázal prijať svoju poruchu, tak jej možem podakovať, že v živote existujú aj krajšie veci ako sa je opiť,pofajčiť si alebo nafetovať si hlavu. Ale späť k môjmu príbehu. Ataky prichádzali nepravidelne ako sa im zachcelo,ja som samozrejme ešte nič netušil čo sa so mnou deje. Pripisoval som tomu rôzne význami: srdečné problémy, abstinenčné záchvaty atd. Ale stále som bojoval a nejako to zvládal. Občas som bol dosť mimo až tomu nemôžem uveriť do akých stavou sa môže človek dostať. Potom to samo prešlo na pár týždnou, takmer som na to všetko strašné zabudol. Cez leto sme s priatelkou odchádzali do Anglícka na leto. Bol som celý čas o.k.až na letisku sa to všetko začalo, začala sa mi točiť hlava a ja som bol zase v tom naspäť. V lietadle som si prežil doslova peklo,celý čas som plakal priatelke do ramena a bol som niekde inde.Po pristáti sa to upokojilo ale bol som s toho tak nenormálne vyčerpaní ako nikdy.Pripadalo mi to ako keby som pracoval 100h bez spánku.Des.Po tomto zážitku som zoztal úplne odolní voči všetkému, myslel som si že ked som prežil toto už ma nič nerozhádže. Mal som pokoj asi 2mesiace a potom to prišlo zase. Myslel som si že som sa zbláznil,chodil som po meste a bol som úplne mimo ako, nereálni svet,svet hrôzi a utrpenia. Sám som pochopil že to bude psychická porucha a nie niečo srdečné atd.Po príchode z Anglícka domov som myslel že sa všetko zmemí a ja začnem zase normálne fungovať,žiť,byť štastní. Ale naopak myslel som stále na to čo bolo,že sa zbláznim,že skončím na psychiatrii ako poslední človek ktorí nedokáže výsť ani na ulicu.Moje sebavedomie kleslo prudko dole a to bolo to najhoršie čo sa mohlo v tomto prípade pre mna stať. Mával som hrozné pocity, nespavosť, nepokoj na duši, sebalutosť, plač, žiadne pocity lásky k svojej priatelke, špatné vydenie, vlasy a svetielka v zornom poli, odhodlanie zomrieť atd. Bolo to stále intenzivnejšie a časté. Takto som dokázal fungovať asi pol roka. Po pár prebdetích nociac a strašních zážitkoch som našiel v sebe trošku energie,zdvihol tel. a objednal sa psychologovi. Bol som už úplne na dne a s vierou,že mi už nikdo nepomôže som sa vybral do ordinácie aj s priatelkou,ktorá stále stála vedla mňa a neuveritelne mi pomáhala a povzbudzovala. Po hodine som vyšiel z ordinácie(do ktorej som sa mimochodom strašne bál ísť)ako úplne iný človek. Reakcia mojej priatelky: to čo s tebou spravil?ved ti sa usmievaš? Moja odpoved: mám panickú poruchu a som sťastní,chápeš? V tech chvíli som bol ako v nebi. Zistil som že sa na to neumira,že sa na to nezblázni a mnoho dalších vecí. Aj ked som tam bol zatial len 2krát,som omnoho viac v pohode.Teraz idem za tri dni na moju 3terapiu a hrozne sa teší. Od moje prvej návštevi ubehlo 1mesiac,mám pociť že som spravil obrovský krok vpred. Zatial to zvládam bez liekov.Uvidím ako to pôjde dalej.Som dosť citliví človek asi ako každý s touto poruchou.Ale pestávam sa jej čoraz viacej báť.Aj ked mávam svoje "stavy" snažím sa proti tomu bojovať.Viac športujem,relaxujem,cvičím dychové,uvolnovacie cvičenia-to mi poradil psycholog.Snažím sa to dodržiavať čo najviac a pomáha to. Atakov sa už tolko nebojím-nech len prídu,vždy sa postavím a bojujem od začiatku.Viem že nezomrem aj ked ma to v živote omedzuje.Aj ked to bolo hrozné,možno ešte strašnejšie ako ten prvý.Myslím že to musí každý prekonať sám,na každého zaberá niečo iné,každý človek je trošku iný.Odkaz všetkým PP: všetkým vám verím že sa stoho dostanete.Stratiť môžete všetko ale nádej vám vždy ostane!!!!

Ahoj lidicky!kiki tobe nechci brat iluze,ale ja trpim PP temer 5let mezi timhle cernym kruhem sem otehotnela a me uzkostne stavy a strachy se behem tehotenstvi zlepsily jen o malo,podle me proto ze jsem hodne sve myslenky soustredila na miminko.ale par ataku jsem behem tehotenstvi mela...a po porodu?i kdyz bych mela myt spoustu starosti a prace kolem mimca a mela byt v "pohode"nebyla jsem!Naopak bylo to horsi!Zacala jsem mit utkvelou predstavu ze umru a ze mam asi rakovinu(jak jinak?)ha...ve finale sem nebyla schopna se postarat o dite tak jak bych chtela a asi mela.skoncila jsem u psycholozky a od te doby papkam CIPRALEX.Takze s miminkem bych kiki pockala az budes fit,ale samo delej co citis!Materstvi je mozny lek uvidis...A mila Nel me se stalo prave pred 4roky neco podobneho az na to ze u nas to skoncilo smrti!muj tatka to zabalil behem mesice.sezrala ho rakovina!A to byl u me hlavni spinac!Vsem doporucuji PRASKA!NADMERNE OBAVY O ZDRAVI.Ale taky Vam vsem chci rict aby jste si nechali pomoct!Zajdete k psychologovi,nic to neni!Ale pozor!!!Nemusi Vam kazdy psycholog sednout!Chce to vyskouset!Sami to v zadnem pripade nezvladnete!A bacha na partnery!Ja vim o cem mluvim!!!mam za sebou rozvod..momentalne mam super pritele ktery me dokaze vzdy z temna vytahnout!Po roce lecby je mi o 95%lepe,ale obcas se me to snazi jeste dostat!Ale dokazu to uridit do klidu spolu s partnerem.kdykoliv ho potrebuji je u mne a drzi me!Opravdu Vam vsem,nebo nam vsem drzim palce!Lidicky drzte se a nebojte!Neumreme!NEEEEE TED!!!!Vase LILI..

Pajko,napsala si to skvěle