Jak dopadají vztahy ženatých s vdanými

Já se ráda pobavím s každým, i když s lítostí to fakt nemá cenu. Ta se fanaticky drží své jediné "pravdy" a nikdo ji napřesvědčí, že život je o něčem jiném. Možná prodělala zlou zkušenost, takže už bude vždycky nenávistná ke všem vztahům, sexu a lidem, možná je jen neuvěřitelně naivní a zaslepená. Každopádně by jí (jemu) prospěla psychoterapie, ale to se nedá vnutit. Musí mít strašný život - neumím si to vůbec představit, pořád se utápět v nenávisti k celému světu, hrůza.

Danaé - proč se ještě s ní bavíš? Myslím "lítost". Je to zřejmě zapšklá ženská. Já ti fandím. A věřím že se jí může stát to samý a neubrání se tomu.

To je pravda,neznám nikoho,kdo by dopadl. dobře.Kašlete na to,nic kromě zlomeného srdce a momentální rozkoše to nepřinese.A za to se draze platí

Dopadají hrozně a radím každému aby to nezkoušel!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Je to asi nomorální,ale má to jisté oživovací kouzlo. Žijeme jen jednou a když to dome není jak má být a jsou společné závazky - děti, tak proč hned rozvod. Nejdříve pochopení a čas.

Láskou svého švagra jsem si jistá, je to neuvěřitleně citlivý a hodný člověk, který mi nikdy nelhal, máme k sobě vzájemnou důvěru, řekli jsme si věci, které jsme nikdy nikomu neřekli, máme k sobě úctu, jsme podobné povahy, máme podobné osudy,vím, že nezúčastněným lidem se to zdá nepravděpodobné, víme jak to dneska chodí. Ale nikdy jsme spolu nebyli jen pro hezké chvíle nebo sex, bohužel pro nás, protože pak by jsme si mohli v klidu říct, bylo to krásné, sbohem, máme rodiny. Můj manžel a jeho manželka jsou sourozenci, zvyklý všechno dostávat na talíři od dětsví, bez ctižádosti a jejich láska je spíš sobecká, nikdy toho pro nás moc neudělali, alespoň teda můj manžel, 7 let jsem byla vzornou manželkou, ale on dával přednost kamarádům a svým zájmům, lásku a city mi chtěl dávat, až když už jsem je nemohla přijmout. Vím moc dobře co mám doma a bezdůvodně nic pošlapávat nechci. Jeho manželka je obdoba toho mého jen je to ženská. Opravdu ten náš vztah nevznikl náhodou, už předtím jsme oba zavírali oči nad jejich chybami a snažili se být spokojeni s tím co máme. Ale dá se takhle žít ? Vím, že každý má chyby a každý jednou zevšední a zakázané ovoce atd, ale známe se, žijeme již 10 let vedle sebe v jednom domě, víme co od sebe můžeme očekávat a hlavně se milujeme, oba cítíme lásku, lterou jsme nikdy v životě nepoznali. Dá se tohle zahodit ? Vím, že chceme stavět štěstí na neštěstí, je to fakt strašné, když se rozejdeme, zůstanou z nás trosky.

takže ona miluje jeho, tvůj manžel miluje tebe a vy stejně chcete všechno pošlapat. Ani nevíš co máš doma, protože jiný chlap by tě po přiznání toho vedlejšáku poslal do prdele. Musíš si pogratulovat, jak jeho lásku k tobě posíláš ke dnu. Bravo!

Tedy docela silný kafe. Jak to můžeš vydržet? Držím ti palce, aby ses nesplálila! Opravdu to on cíti stejně jako ty? Šťastnou volbu!!!

Moniko,chápu tě,ale radu ti dát nemůžu.Protože já sama se rozhoduju 4 roky,odejít nebo zůstat,pořád beru ohledy na děcka,na rodinu,ale mám pocit,že čím jsou starší,tím je pro mě všechno horší,měla jsem to udělat hned.Někdy to prostě nevyjde ať se člověk snaží jak chce,všechno je marný.A je zbytečný myslet si,že se něco změní.Pokud s manželem nespíš a je ti jedno,jestli někoho má,je prostě mezi váma konec.Moje rada je-odejdi pryč.Já to nedokázala,ale měla jsem to udělat.Chci to udělat,najít tu odvahu.

Zapoměla jsem vložit jméno.

Ahoj,
již skoro pět let žiju v hrozném stresu,zažívám pocity štěstí i šílenství zároveň. Mám totiž milence a to svého švagra, je to láska jako z románů, až tomu sami nejsme schopni věřit. Víme, že děláme hroznou věc a ubližujeme, ale nikdo to neplánoval. Nejdřív jsme si jen rozuměli a notovali nad našimi protějšky a pak jsme zjistili, že bez sebe nemůžeme žít, několikrát jsme se rozešli, protože nejsme ani jeden takový, že by jsme se jen tak sebrali a šli, ale vždycky jsme se zase dali dohromady, nejdelší odluka trvala 2 roky, bylo to strašné období, kdy jsme jen přežívali. Máme oba dvě děti, jeho manželka ho miluje, ale cítí, že ho ztratila. Můj manžel o nás věděl, protože jsem nevydržela a řekla mu o nás, s tím, že odejdeme, po jeho prosbách, breku a slibování, že se změní, že mu mám dát šanci, jsem řekla, že to zkusím a taky jsem byla těhotná, takže jsem neměla moc na výběr. Teď už víme, že to byla chyba, mezitím se i jim narodilo druhé dítě, ale vše začalo po dvou letech znovu. Jsme opravdu rozhodnuti spolu odejít, jen se bojíme udělat ten krok, jsme tak strašně propojení. Moje švagrová chce být ještě ke všemu mojí nej kamarádkou, svěřuje se mi, vím jak o něj bojuje, říká mi detaili, z kterých šílím. Vím, že nás všichni odsoudí, ale naše láska je tak silná, nemůžeme bez sebe žít. Co dělat ? Brát ohledy na děti, které vyrostou v nepříliš šťastných manželstvích, žít ve lži a někdy ve stáru litovat ? Je to strašné a nikomu to nepřeju. Někdy si připadáme, že nemůžeme tam ani zpátky. Nezvládáme být "jen" milenci. Já s manželem už přez půl roku nespím, myslím, že jsem ho i dohnala k tomu, že někoho má, je mi to jedno. Má kamarádi, rád se napije a už o mě nebojuje, ví, že jsem sice zůstala s ním, ale v mém srdci je někdo jiný.

Pro Janu,taky jsem se rozhodla to prostě nechat být tak jak to je,samozřejmě pořád budu bojovat sama se sebou,budu mít výčitky,strach,ale jiné řešení není.Rozejít se nedokážeme a nějaké radikální řešení s tím,že se sebereme a odejdeme,na to taky nemáme,ani já,ani on.Uvidíme,jak to dopadne.

Je to síce téma pro ženy, ale. Vývoj lidstva jasne prokázal, že prechod od matriarchátu k rodine, byl čistě racionálny. Základný zákon genetiky určuje každému jedinci poposunout své gény do další generace. Nu a ktomu se nejlíp hodí rodina. Vše ostatní kolem je morálka vytvorená židovsko-křesťanskou kultúrou. Či se nám to líbi, nebo ne podvedome hledáme partnera, který bude k tomu nejvhodnejší. No a samozřejme ho hladáme v nejbližším okolí. Když sem s Liberce jak vím, že pro mne nejvhodmejší partner není napr. v Klatovech ? No a je potom jasné, že príroda nám káže celoživotne se snažit najít toho pravého. A vůbec, proč vlastne spojovat lásku so sexuálnými potrebami? Proč by ženská milujíci sex mala být kurva? Celý život je spojení v snahe o blaho duše i těla. Na tom je založený pokrok lidtva páni a dámy moralisté.

PP,mluvíš mi přímo z duše.Prožívám to samé.
Rozum říká SKONČI TO!Ale prostě to nejde.Pro mého manžela byly vždy přednější kamarádi.Snažím se tomu nechat volný průběh a uvidíme.

Jany FAKT ti přeju,abys žila pořád tak spokojeně jen s tím svým jedním celý život,já to taky chtěla a moc.Možná proto teď tolik bojuju sama se sebou,se svýma citama,pocitama,svědomím.

Vdávala jsem se ve 20 letech,naprosto nezkušená a šíleně zamilovaná.A těhotná.Manžel je hrozně hodnej kluk.KLUK.Tím zůstal pořád,má strach říct cokoliv odlišného než jeho rodiče(bydlíme s nima),je radši,když jsem já naštvaná,hlavně aby se jeho rodiče nezlobili.On je fakt hodný,ale ztratil zájem o všechno,co nás kdysi spojovalo,nakonec i o sex.4 roky jsem bojovala,snažila se ho nějak vyburcovat,chtěla jsem se odstěhovat od jeho rodičů,zbytečně.Celých 18 let jsem byla věrná a nikdy jsem ani neplánovala někoho si najít,i když jsme spolu už 4 roky nežili a vlastně se jen míjeli u televize.Prostě jsem to vzdala.Tak mě prosím neodsuzujte,vím,že život není jen růžový,ale i šedý,i černý.Ale pořád je to život.

Přece jen ještě napíšu. Proč myslíš, Jany, že ti, co se zamilovali coby vdané a ženatí mění partnera každou sezónu? Stát se to může a taky stává, že se něco změní a přijde jiný vztah, není to jen o zpovykanosti a nudě. Jak vidíš, většina se tím spíš trápí, nechce zničit rodinu. Jak píše PP, připadá si dlouho nechtěná a nemilovaná a pak něco jako zázrak. Samozřejmě, růžová se změní časem na tu šedou vždycky, ale připusťme, že ten, koho si vezmeme, nemusí být ten pravý. Chybí třeba i životní zkušenosti, odhad, své dělá i momentální zamilovanost. Jistě, v manželství do jisté míry vždy jde o určitý kompromis, jenže někdy to nejde dál. To byl i můj případ, tolik odsuzovaný vulgární lítostí. Ano, vdala jsem se, ale manžel časem ztratil zájem o jakoukoli komunikaci, nejen o sex. Odkryl svou pravou povahu, což mi trestuhodně uniklo. A snažila jsem se hodně, to mi věřte, abychom spolu vycházeli dobře. Byl čím dál hrubější, došlo i na násilí. Pak už to nešlo dál, a když mi známí říkali-on ti sprostě vynadá a ty se mu za to ještě omlouváš, bylo jasné, že už to vidí všichni a že je konec. Nebudu popisovat, jaký byl rozvod, hrůza, sprostota, podrazy na denním pořádku. Diví se snad někdo, že jsem dala přednost jinému vztahu? Děti jsme neměli. Další vztah též skončil, až v tom současném se zase vzpamatovávám a pokouším se opět věřit v možnost šťastného partnerství. Jsme spolu třetí rok, dva roky žijeme společně, a nic nešedne, naopak. Pro lítost jsem ovšem pouze "kurva roztahující nohy jinému", ale problém má asi spíš ona než já. Nelze vidět černobíle.

Ano, xxcd, ja se vdala jednou a mam deti, a nechci každou sezonu jaro-leto menit partnera, vždyt manželstvi z lasky a v kterem jsou i milovane deti jde udržet, musi se i davat, ne jen brat, a ty milačkove zamilovany kdyby žily spolu, tak jim to take zmeni barvu s ružove na šedou..

I pokud by ses vdala kvůli šatům, tak snad slavnostní obřad nezmění postoj člověka k životu, k partnerovi, k lásce ... Tak proč se, pokud cítím lásku (pravou), nevzít !!?? Třeba už kvůli dětem, nebo i dát najevo jiným, povrchněji myslícím lidem, že je to opravdu vážné a že si nenecháváte zadní vrátka ... V pravé lásce totiž zadní vrátka neexistují ...

Souhlas s Litost, proč se vubec vdavate, jen kvuli šatum??