Reklama

Jak si mám zvýšit sebevědomí?

Kamil (Čt, 8. 11. 2007 - 14:11)

Tonyo, zas tak úplně přesvědčeni o tom nejsou, ale umí se předvádět...

nástěnkář (Čt, 8. 11. 2007 - 11:11)

s tím otcem alkoholikem to asi nebude náhoda, já se léčím na sociální fóbii a můj otec byl taky alkoholik, což poznamenalo moje dětství, bohužel se to ale postupně ještě zhoršovalo.

Tonya (Čt, 8. 11. 2007 - 10:11)

Myslíte, že jsou přesvědčeni, jak jsou dokonalí?

Lili (St, 7. 11. 2007 - 18:11)

Taky jsem si toho všimla. Myslím si, že tito lidé si nepřipustí nějaké problémy.

Tonya (St, 7. 11. 2007 - 18:11)

Všimli jste si, že nejvíc sebevědomí mají lidi, kteří by to tak mít vůbec neměli? Kde to berou?

Sára (St, 7. 11. 2007 - 16:11)

ahoj Honzo, dekuju. Tu je muj e-mail: festivals"seznam.cz

malicka (St, 7. 11. 2007 - 14:11)

prosim,potrebujem pomoc..ide to so mnou dolu vodou,neviem co mam robit..mat tak aspon nejake sebavedomie,ale ja nemam ziadne!!!preco??...evelyyyn"azet.sk

Magda (St, 7. 11. 2007 - 06:11)

Sáro,
souhlasím,že nejlepší metoda je sebejistotu předstírat.Je to jako když když se naprogramuješ na pozitivní výsledek a on se skutečně dostaví.Ta nejistota se sice v jiných situacích bude pořád vracet a Ty budeš vlastně pořád začínat,ale funguje to a celkově se cítíš líp.Hodně zdaru.

Honza (Út, 6. 11. 2007 - 23:11)

Sáro,
já měl otce alkoholika, tak vím co to je a protože jsem měl stejné problémy, tak už dovedu trochu něco o tom napsat. Pokud budeš něco o tom ještě vědět víc a nepsat to tady všem, tak dej mail a můžeme to probrat v klidu.

Sára (Út, 6. 11. 2007 - 23:11)

ahoj Honzo, děkuju za tak rychlou odpověď. Myslim, ze s tim dětstvím jsi to označil přímo. Zvlášť když je jeden z rodičů alkoholik. Mně se to projevilo po dlouhé době až teďka na novém pracovišti, kde se snaží šéfka dost využívat a zaučovat do workoholismu...Zkusím se podívat na ty internetové stránky. Moc děkuju za odkaz.

Emma (Út, 6. 11. 2007 - 20:11)

Take patrim do "Klubu". Ja nad timhle premyslim uz leta a ne a ne se vzeprit. Jde to tak pomalinku, mozna prave proto ze se mi nechce k odbornikovi.
Co mi dost zatim pomohlo je pozorovani lidi co maji sebevedomi (kdyby tak vedeli jak jim zavidim...). Vsimli jste si ze tihle lide jsou velmi klidni? Kdyz se jich nekdo na neco zepta, daji si pauzu a pak odpovedeji. To neumim, mluvim prekotne o nepodstatnostech a zapomenu co jsem vlastne chtela rict. Pripadam si jako nemehlo, cervenam se, je mi trapne, a to i kdyz musim rici ne nekomu kdo je totalne nerealisticky. Pak nad tim v koutku premyslim a nafackovala bych si, dalsich par dni radsi nevychazim z domu...
Jednou jsem to zkusila s predstiranim. Predstirala jsem, ze jsem v klidu. Prestala jsem se chovat nervozne a nejiste, zacala jsem se pohybovat vice rozvazne s jakousi gracii, pomaleji, misto litani po ulici zpomalila, prestala prekrikovat, skakat do reci. Smat se rozpacite a snad prihlouple.
Dalo to hodne prace, ale vite ze to zacalo fungovat??
Sice jsem se nestala primo asertivni sebevedomou osobou na miste, ale pomalicku jsem se ji zacala prece jen stavat. Stoji me to stale dost ovladani, ale muzu rict ze okoli uz me bere trochu vazneji, a to mi vlastne dost zvysilo sebevedomi.
Zkuste to, alespon si na sebevedome hrajte.

Honza (Út, 6. 11. 2007 - 19:11)

Ahoj Sáro,
pokud hledáš něco zajímavého pro tebe, koukni na www.psychosomatika.cz a pokud jsi z Prahy tak se tam můžeš rovnou zajet podívat. Je to fakt dobré. Jinak co je zajímavé, zkus hledat Kineziologii.
Já jen z toho co píšeš, mám dojem, že to vše pramení z dětství, asi jsi neměla až tak dobré dětství a nikdo ti nedodával sebevědomí.
To, umět říkat Ne, je většinou chyba lidí s nízkým sebevědomím, nějak potřebují, aby je druzí brali a tak radši říkají ano i když se jim to dvakrát nelíbí, potřebují si nějak zvýšit už tak špatné sebevědomí a tak dělají tyto hlouposti i když to myslí dobře. Vím co teď píšu, znám to také a jediný, kdo může pomoci, jsme my sami. Je potřeba si uvědomit, co se stane, když řekneme Ne, chce to jen trénovat. Ale jsou to věci, které by měl vždy nejdřív vidět, slyšet odborník, psycholog a pokud jsou větší problémy, fyzické i psychické, potom psychiatr a ten umí pomoci antidepresivy, funguje to.

Sára (Út, 6. 11. 2007 - 16:11)

ahoj Honzo, nezlob se, nedal bys mi prosim kontakt na nekoho anebo nejake internetove stranky, kdo by mi trochu poradil se zvysenim sebevedomim - nebo spis uvedomenim si sve hodnoty, umenim rikat ne a nesnazit se dokazat, ze zvladnu vse, a pak jsem jeste 14 dnu unavena, a taky nesnazit se dokazat neco svemu okoli, za cims se skryva asi snaha o pochvalu. Tohle tema totiz hledam dneska poprve a vyhledavac me zavedl sem. moc dekuju a pekny den!

Honza (St, 25. 7. 2007 - 22:07)

Ahoj Markéto, je to trošku běh na delší trať. Když mi dáš na sebe kontakt, tak si o tom můžeme popovídat, vím o čem mluvíš.

První co můžeš zkusit, mít ráda sebe sama i se svými chybami, prostě se vzít taková, jaká jsi a neřešit to.
Zkus napsat svůj mail, díky Honza.

Kiki (St, 25. 7. 2007 - 11:07)

Existují kursy asertivity (umění prosadit se).

Markéta (Pá, 20. 7. 2007 - 21:07)

Otřepané téma, ale asi pořád aktuální. Prosím poraďte, jak si jde zvýšit sebevědomí? Co děláte vy, když se cítíte hrozně? Mám sice spoustu zájmů, ale to vůbec na zvýšení sebedůvěry nepomáhá. Cokoliv by mě mohlo bavit, zablokuju tím, že si říkám, že jsem nemožná a stejně mi to vůbec nepůjde a dělám to k ničemu. Sice v tom pokračuju, ale už mi to nepřináší žádnou radost..Navíc většina těch zájmů přímo vyžaduje průbojnějšího člověka, takže každá kritika a neúspěch mě ještě víc sráží k zemi.
Kromě toho si připadám celá úplně nemožná. Neustále se srovnávám s ostatními, co oni všechno mají a já ne, tolik dobrých vlastností, že přebijou i ty špatné..v tom jim přece nemůžu vůbec konkurovat. Zadělávám si tak skoro denně na deprese. Právě proto mám taky problém navázat nějaký vztah, což jsem si dlouho nechtěla přiznat, že za to může právě tohle, a hledala jsem milióny okolních příčin. Ale prostě vždycky se stáhnu zpět, protože pro toho druhého přece nejsem dost dobrá a i když si to třeba on zpočátku myslí, stejně nakonec přijde na to, že udělal chybu, že si se mnou něco začal, takže pro mě je snadnější utnout to hned na začátku a něco hlubšího ani nenavazovat.
O nízkém sebevědomí ve společnosti už ani nemluvím, to si snad každý dovede představit. I když se snažím vystavovat se různým situacím, v debatě reagovat atd., pořád mi přijde, že mi každé to sebezapření spíš ještě víc ublíží (možná i díky tomu, že se pak s chutí sama zkritizuju, co jsem to řekla za blbost)než nějak pomůže, abych byla průbojnější a sdílnější.
No prostě se vás chci zeptat, jak to děláte, že si uvědomujete svoji hodnotu?

Reklama

Přidat komentář