Jak překonat strach z odmítnutí

Strach z odmítnutí? Vím, že to není příjemné, ale raději dát tomu dotyčnému najevo, co k němu cítím než se pak zbytečně dlouho trápit, živit plané naděje a navíc přicházet o potencionální partnery. Když mě odmítne, budu se snažit tím srovnat, ale život jde dál, nemá cenu se trápit wůli někomu, kdo o mě nemá zájem.

Druhá stránka- třeba mě ten protejškek neodmítne:)) a sám přizná, že měl zájem, ale neměl odvahu to říct.

Třetí stránka-nikdo nikomu hlavu trhat nebude za to, že se mi líbí. Nakonec asi každému zalichotí, že se líbí:))'

Včera se mi povedlo získat nějaké nové informace o té slečně. Jsou však od její 15 leté kamarádky, takže důvěryhodnost může pokulhávat. Dle svých slov se o mně před měsícem spolu bavili a slečna o mně nemluvila příliš v dobrém. Něco na způsob, že by o mě zájem neměla. Když jsem však začal pídit po konkrétnějších informacích, její kamarádka se začala cukat...To je vše co vim.'

No, ja mam taky takovy problém, hodne kluku mi rika ze jsem pekna, jenze ja uz jsem se dost jednou zklamala a ted se bojim toho ze je ten dotycny zadany , je mu 22 a mej je 21, jenze ja sem fakt hodne nesmela. Asi v rijnu mi daval dost najevo ze by i mel o me zajem,jenze ja se v te dobe lecila s jednoho kluka, tak jsem na to nejak nemyslela, navic jsem zjistila ze mi libi jen vzhledem, jenze postupem casu,jsem se do nej uplne zamilovala, a kdyz uz jsem byla na neco vic pripravena tak kolem ledna tak uz bylo asi pozde...ja se v nem nevyznam, nevim jestli ma holku nebo ne(rikal jen o kamaradce neco,ale mel ji v mobilu na displeyi),ted konci skolu a planuje jet bud studovat do Prahy nebo do Australie.. jenze ja jsem uplne beznadejna, nedokazu mu to rict asi slovne, jen pisemne, jenze se mi to zda divne,nevim no.. a taky uz asi nemam co ztratit ze?? Nevím jak mam taky prekonat to , ze kdyz jsem s nim sama nedokazu se s nim moc bavit, predtim to bylo jeste v pohode, jinak nemam problem s ostatnima komunikovat, ale u nej to je nejaky zadrhel v poslednich mesicich, nevim co mam delat...'

Cabadaj: Já si myslím, že v těchto krajích spíš ženské neumějí odmítat jasně a srozumitelně, resp. podle nich to asi srozumitelné je, ale spousta chlapů to nepochopí, protože mají sklony vykládat si to jinak. Co jsem tak slyšela od svých kamarádek a známých, když o někoho nestojí, řeknou mu, že nemají čas. Jenže to je chyba, protože ten chlap si často namlouvá, že teď sice čas nemá, ale jindy ho mít bude, nebo že se jen tak upejpá, ale později ji sbalí. Lepší je rovnou slušně, ale na rovinu říct, že nemám zájem, jistě jsou i takoví, co ani takovéhle odmítnutí nepochopí (nebo spíš dělají, že ho nepochopili), ale určitě je jich výrazně méně.'

No ani se nedivím. V těchto krájích ženský neuměj odmítat normálně a mile na slušný oslovení, ale nepříjemně, podrážděně a namyšleně někdy jako by je člověk skoro otravoval - většinou...'

Martin Nebesář: Tak jestli jí je necelých sedmnáct, tak to máš mnohem větší šanci, že je nezadaná, než kdyby jí bylo třeba o pět let víc. A jestli měla nedávno nepodařené rande, vypadá to, že je volná.'

Je jí 16, respektive a v létě jí bude 17. Je ve znamení lvice... Nedávno měla nějaký sraz s někým, šli do kina, ale co jsem odposlechnul, nějak jim to nevyšlo...'

Stylově ji ulov, nehleď na okolnosti a střílej !!! :))'

Píšu sem, protože mě zajímají rady čtenářů. Před pěti lety jsem se seznámil s jednou slečnou. Bylo mi sedmnáct a sliboval jsem si od toho hodně. Slečna mě pravděpodobně brala jako zpestření prázdnin, takže to nevyšlo. Pak jsem se zakoukal do další slečny, ale až po dvou letech jsem jí dokázal říct, co k ní cítím. Prostě jsem se bál. po dvou letch už bylo pozdě. Další slečna se bavila tím, že si psala s více pány najednou - byl jsem jedním z nich. Poslední dvě, které jsem oslovil, byly obě zadané. Teď mám vyhlídnutou slečnu, kterou znám od narození. Je to skoro sedmnáctiletá dcera strýcova kamaráda ze střední školy. Máme společné aktivní i pasivní zájmy, ale nevím jestli je volná. Toto potřebuju nějak zjistit. Bohužel mám strach z odmítnutí a potřebuju ho překonat, jinak mohu dopadnout jako v minulosti. Ale nevím jak, protože se bojim. Díky za jakékoliv rady.'

Martin Nebesář: Na to existuje jediná rada, musíš svůj strach z odmítnutí prostě překonat! Vím, že se to lehko řekne a mnohem hůř udělá, ale představ si, že třeba ona má o tebe taky zájem, ale myslí si, že bys měl první krok udělat ty, a tak nic nepodnikne, ty taky nic, protože se bojíš odmítnutí, a tak mezi vámi nic nevznikne, což by byla rozhodně škoda! Doporučovala bych ti se s ní nejdřív skamarádit nebo jí aspoň zkusit dát nějak jemně najevo, že o ni máš zájem a uvidíš. Rozhodně bych ji na tvém místě nijak neuháněla. Riziko, že je zadaná, je poměrně velké (nepíšeš, kolik je jí let, tipovala bych tak kolem dvaceti?), ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. A i kdyby měla přítele, nemusí to ještě nutně znamenat, že je to napořád a že už nikdy nemáš šanci. Hodně štěstí!'