Jak vychovat šťastného jedináčka?

Samozřejmě,je to v lidech,chtěla jsem spíš říct,jak nevychovat nešťastného jedináčka.Každý rodič má se s svými dětmi nějaké plány a je pravda,že je to pak většinou úplně jinak.Nezáleží jen na tom,jak se chovají rodiče,ale také,jak se chová dítě.Dříve se říkalo,že dítě nemůže za své rodiče a naopak.Pravda je taková,že dětství vašeho dítěte rychle uteče a vy rádi vzpomínáte na dobu,kdy jste mohli být s nimi a tak dnes vím,že dát děcku svobodnou volbu zájmů ale také povinnost doma je to nejlepší,co mu můžete do života dát.Nejsou všechny děti hodné,milé,krásné,zdravé,ale na každém ,i na tom největším raubíři je něco,co je hodno vaší lásky a to musí dítě vědět vždy-že ho rodiče milují.

Pro Janu.Myslis si ze by manzelovi rodice byli lepsimi lidmi - s umernejsimi pozadavky a unosnejsimi postoji, kdyby vychovali vice deti? Neni to proste lidma?

Evko, je mi Tě líto, že čas strávený s dítětem pro Tebe znamená ...dva roky trčet doma. To raději zůstaň u toho jedináčka. Mám dvě děti, věkový rozdíl tři roky, jsem na mateřské . Je to nekonečná práce, taky zlobení, nemoci, atd., ale stojí to za to.

Ahoj.Pročetla jsem si celou tuto diskuzi. Já sama ještě žádné děti nemám, ale mám na toto téma vytvořený svůj názor, protože jsem už o tom moc přemýšlela a zvažovala pro a proti. Je mi 22 let a rodinu plánuji založit tak ve 25 letech. Mám přítele již pět let a rodinu plánujeme zakládat spolu. Spolu jsme se domluvili na tom, že budeme mít jen jedno dítě. A to hlavně z důvodů, aby jsme dítě mohli patřičně zabezpečit a dát mu vše, co potřebuje. Pro někoho je asi nepochopitelné brát to pouze z té materiální stránky, ale já to beru tak, že až jednou budu mít dítě, chci si to užít, chci si koupit kočárek jaký se mi líbí a dítěti dopřát vše co potřebuje a při tom všem se nervově nehroutit, kde na to vezmu. Proto s rodinou ještě čekáme, až budeme více zajištění, bude pořádně zařízený byt, něco našetřeno... Aby mě tu hned někdo "neatakoval" tím, že jsem sobecká, tak nemám na mysli zařízení bytu za statisíce a statisíce mít k tomu na účtu, postačí daleko méně. Nejsem ale ten typ, abych neměla kde bydlet, neměla ani korunu, ale hlavně, že bych byla matka dvou dětí. Taky bych jednou chtěla svému dítěti, pokud bude chtít studovat, studium dopřát. Pak mu trochu pomoci se postavit na vlastní nohy a něco mu našetřit a to bych bohužel více jak jednomu děcku dopřát nemohla. Taky si nemyslím, že jedináček musí být sobecký. Sobecké dítě může být vychováno i v rodině s více dětmi. Vše určitě svědčí o výchově a o přístupu rodičů. Neznamená, že když dítě dostane od rodičů více, tak že si toho nebude vážit a nebo, že to bude brát jako samozřejmost. Myslím, že dítě potřebuje vrstevníky, ale když se rodiče s dítětem nezavřou doma a budou ho brát mezi děti, později mu umožní mít své koníčky a mít své kamarády a vlastní zájmy a navíc mu samotní rodiče dají doma dostatek lásky a pozornosti, tak z něho bude dítě jako všechny ostatní a ne žádné "individum ", kterému by - obrazně řečeno - koukalo z očí - jsem jedináček ... sobec ...

Já to vezmu z jiné stránky.Můj manžel je jedináček a jeho ambiciózní rodiče jej v dětství nutili hrát tenis,protože to patřilo k bontonu,nebrali na vědomí,že on se pro to nehodí a protože byl levák a to bylo pro ně nepřijatelné,tak ho tchyně bitím převedla na praváka(dodnes si plete levou a pravou ruku).Zkrátka nebrali zřetel na jeho schopnosti a nadání,a tak si vykoledovali to,že byl stále v opozici.Rodiče mu dodnes dávají najevo,jak je zklamal,že není doktor,nebo pan inženýr a on v nich vidí špatné rodiče,kteří mu zkazili léta dětství a nemají mezi sebou hezký vztah.

A kdyz uz jsme u tech duchodu.... me proste nepripada normalni nevychazet z vlastnich zdroju a nechat si doplacet nejake socialni davky (ktera "bezna" rodina dnes vyzije z jednoho platu?). Pripadala bych si jako neschopny parazit. Tim se nikoho nechci dotknout, nesoudim timto ostatni, jen jsem chtela rict, jak bych se ja citila v takove situaci.

S tim nemuzu nez souhlasit. Pripada mi taky velmi sobecke a vypocitave mit dite tak nejak "do poctu", abychom na stari nezustali sami, nebo jako nahradnika, kdyby se tomu prvnimu nedejboze neco stalo.

Myslím si, že o počtu svých dětí si musí rozhodovat každý pár sám. Dříve byla trendem a ideálem rodina se dvěma dětmi. Musím si proto pořizovatdalší dítě jen proto, že ostatní mají také dvě? Proč? Abych se společensky neznemožnila? Musím se nějak zviditelňovat počtem dětí? Nemusím.Já jsem bohužel v situaci, díky mým zdravotním důvodům i naše dcerka zůstane jedináčkem. Rozhodně si nemyslím, že by tím ve školce, nebo mezi svými kamarády trpěla, byla neoblíbená. Vše záleží na výchově. Pokud budete mít dvě nebo i více dětí s větším věkovým odstupem od sebe, zrovna tak z nich můžete vychovat neoblíbené, rozmazlené sobce zahleděné jen do sebe. To není skutečně jen výsada jedináčků, jak je popisujete vy.Zrovna tak si nemyslím, že by rodina s 1 dítětem, matkou na mateřské dovolené za necelé 3 tisíce korun, otcovým platem 10 tisíc korun mohla uvažovat o dovolené na "kanárech" nebo o novém autě.

Mít jedno dítě je sobecké? A ke komu? K němu? Když nikdy nepoznalo, jaké to je mít sourozence, jak může litovat, že ho nemá? Prostě neví, jaké to je. A sobecké ke společnosti? Aby bylo na důchody? Aby se o mě měl kdo starat? Proč vlastně chci děti? Proto, abych se jim chtěla věnovat nebo proto, aby se o mě měl jednou kdo starat? Není to jen pokrytectví rodit děti a tvářit se, že dělám dobrou věc, než mít jen jedno a opravdově se mu věnovat? A konečně - myslím, že tohle je každého věc a rozhodnutí. Nemáme právo to komukoliv rozmlouvat...

A nepřipadá vám mít jedno dítě trochu sobecké. Kvůli dvouleté přestávce v práci nebo kvůli šetření na nové auto. S takovým přístupem pomalu vymřeme a až budete v důchodu a nikdo vám na něj nevydělá, tak budete nadávat. Nehledě k tomu, že v případě jakékoliv nehody zůstanete sami. A to nemluvím o tom, že až budou mít naše děti svoje děti a všechno se to sejde je to o něčem jiném. Takže se milujme a množme. Radši nebudu jezdit na dovolenou na kanáry a bud mít dvě a víc dětí. PS: záměrně jsem nemluvil o vlastnostech jedináčků, kteří většinou bývají rozmazlení, nezapadnou do kolektivu atd.

Pro Evku:Nepředstavuješ si někdy sebe bez svých sourozenců? Nepřipadala by sis poloviční, o vztahy , o jejich blízkost, vzpomínky???

Jé to je prima, že někdo načal toto téma. Mám 5letou dceru a taky zřejmě zůstane sama. Prostě se mi do dalšího nechce, ačkoli první dítě bylo plánované, chtěné a jsem ráda, že ji mám. Jenže kolem mně jsou samí bezdětní nebo i bezpartneroví lidé (mluvím prosím o třicátnících, ne o sotva odrostlých pubertě) a já mám pocit, že těď jsou na řadě zase oni, aby trčeli zavření dva roky doma s dítětem a přišli díky své absenci v práci o platový postup. Nicméně řekla bych, že jedináčků je čím dál víc. Když jsme byli my malí, neznala jsem skoro nikoho, kdy by byl sám, dneska je jich spousta - ve školce, sousedi, známí. Na druhou stranu člověk se zase může zcela věnovat jen tomu jednomu dítěti. Řekla bych, že cesta bude, jak zde již někdo psal, vodit hodně jedináčka mezi další děti, brát jeho kamarády s sebou na výlety nebo pokud lze tak i na dovolenou atd.

Jednoduché pravidlo.Když je šťastný jedináček,jsem šťasní i my.Vše spočívá v lásce k lidem a tudíž i k dětem a je opravdu jedno kolik jich člověk má.Držím palce a přeji hodně štěstí.Alena

Taky teď řeším podobnou věc. Oba s mužem máme dva sourozence ale chceme (můžeme) mít jen jedno dítě. Necítili jste se osamělí, třeba večer, když návštěvy odešly....? Jaké to je usínat sám v dětském pokoji?

Díky Katko, snad budu stejne uspesna jako tvi skveli rodice. Piste dal. Dekuji.

Jsem jedináček. Dnes jsem již dospělá. Všichni přátelé říkají, že jedináček se pozná, avšak, že já se tak nechovám. Myslím, že je to tím, že jsem vždy vyrůstala mezi dětmi. Rodiče dovolovali, abych si domu brala kamarády, vždy, když jsem cokoliv s rodiči podnikala, tak jsem si s sebou mohla vzít nějakou kamarádku... A též od určitého věku mi dávali docela dost svobody a tím pádem i důvěry, kdy jsem musela prokázat určitou zodpovědnost sama za sebe. Nikdy jsem nepociťovala přehnaný strach ze strany rodičů, což myslím bývá u rodičů jedináčků časté.

Ahoj.Máme 4,5 letou dceru a vypadá to, že už to tak zůstane. Myslim že důvody které vedou rodiče k tomu mít jen jedno dítě jsou různé, myslím, že je více lidí kteří přemýšlejí jak vychovat svého jedináčka aby byl šťastný. Nechci se bavit o tom že z každého dítěte, které nemá sourozence vyroste rozmazlený sobec....Pomůžete mi rozvinout diskuzi na toto téma? Předem dík.