jak zjistit co chci od života?

Barunko, kdyz se vecer zamyslis nad tim, co se toho dne udalo a predevsim, co jsi udelala a rekla, nebo naopak neudelala a nerekla, ver mi, ze budes vedet, co z toho bylo spatne a co dobre. Dalsi den se jednoduse snaz delat jen to, co pak vecer budes moci ohodnotit jako dobre. Urcite to NEvyjde:) a vecer zase budes mit spoustu materialu k premysleni, proc jsi co udelala spatne. Klic je v tom stale znovu a znovu si to odpoustet a zkouset to se stejnou vervou kazdy den nanovo. Casem snad zacne prevlada spokojenost, zacne rust sebevedomi a ostatni uz prijde samo. Mne taky hodne pomaha sport, ale pozor musi to byt neco, co ti jde a co te bavi, se 'spokojenym' telem pak jde ruku v ruce i spokojena mysl. A co se tyce druhych lidi, at uz pritele nebo jinych kamaradu, musis s nimi mluvit, oni ti myslenky nectou. Priteli musis rict, ze je ti lito, ze jsi na nej zla, treba mu rict i to, cos napsala sem, a kamaradum musis rict, ze bys chtela, aby te vzali s sebou. Kdyz reknou ne, tak to asi nejsou az takovi kamaradi, kazdopadne by ses na ne nemela upinat, kdyz reknou ano, tak uz zbyva si to jen nezkazit, az s nimi budes na vylete:) Preju ti hodne stesti.

ahoj. prosím, nevíte jak dál? co se životem? před čtyřmi lety se se mnou rozešel přítel. už má dávno jiný život, ale já na něj myslím stále. ale asi ne proto, že bych s ním chtěla být, ale že bych se mu chtěla vyrovnat. nic mě v životě nebaví, nebo alespoň nevím co mě baví. nebo co by mě bavilo. dělám vše proto, abych se líbila jiným. nebo ležím doma a koukám na tv. je to asi jednodušší. nemám moc kamarádů a nikdy jsem jich moc neměla. nevím co si s lidma povídat. a když už něco řeknu, tak si pak nadávám, že to bylo špatně. nebo že moc mluvím o sobě. a přitom jsem prý moc hezká a momentálně mám i dobrou práci (z které mě ale s takovou brzy vyhodí). začal se o mě zajímat jiný muž. ale já ho pořád srovnávám s bývalým přítelem a vše co udělá jinak mi příjde špatné. pak jsem na něj zlá. pořád doma brečím, závidím jiným. s kamarády od bývalého přítele se sem tam stýkám a všem jim jen závidím jejich život. že všichni spolu také někam jezdí apod. mě neberou. nevím co dál..chtěla bych se změnit. ale nevím JAK... prosím...

Zdar vsichni. Vsechny odpovedi jsou ve vas. Premysleni je zbytecny. Poslouchejte se, co chcete, za cim jdete. Kazdy jsme prisli na Zemi splnit sve poslani. Tak hodne zdaru, at na nej co nejdriv natrefite. Verte si, mejte se radi a hlavne otevrete oci. Urcite to neni daleko.

Znam. Michale, co se stalo, takhle ti nikdo asi neporadi co treba bys mohl zkusit prvni krok si udelal, ze si zjistil, ze piti a drogy k nicemu nejsou.Ja si vzdy reknu chci tohle tamto, ale neprinutim se k tomu

mám podobný problém jako kami a asi teda i mnoho dalších tady. něco udělám nebo někomu řeknu a pak přemýšlím a přemýšlím, co jsem měla říct jiného, jak by to jinak všechno dopadlo, co jsem to vlastně řekla a co z toho mohlo a nemohlo asi vyplynout ("..no, co si asi teď o mně myslí??"..). prostě rozebírám své jednání až hrůza, nad vším, co se kolem mě děje, přemýšlím zbytečně moc a to mě vlastně ubíjí, pochybuju skoro nad veškerým svým jednáním.

Ješe bych chtěl říct,že jsem dost často lečil tenhle problém alkoholem a marihuanou.Ale po nějaké době sem zjistil,že to vlatně nemá význam.Marihuanu jsme omezil na minimum(není lhenké přestat) a alkohol si občas dám jen tak trochu.Chci tím říct,že to nemá cenu , lečit si svoje problémy drogamy a alkoholem.

AhojJmenuju se michalCo chci od života?Tak tahle otázka se mi honí v hlavě každý den.Od jedné události,ke které došlo pře třemi lety a kterou bych nerad zmin'oval,se nějak nemůžu nikam zařadit,nic mě nebaví a všichni lidé se mi zdají protivní a někteří až nesnesitelníá,včetně mích rodičů. Takhle to,už vzhledem ke psychyckému zdraví mé matky, nechci ale bohužel to tak je a já nevím jak se z téhle situace dostat.Školu jsem nedodělal a ani nikde nepracuji,nemám žádnou hodnotnou činnost a nevím a to vůbec,co by mě bavilo ,jedíné kčemu se trochu mám je musika .Každý večer když usínám ,se mi honí hlavou spousta nápadů,co bych mohl dělat,ale když se vzbudím je to pryč,sebedůvěra a vědomí že bych něco mohl dokázat upně zmízí a nastoupí sebezničování a odrazování všech ostatních lidí.Všechnoje to jenom vě mě,ostatní se mi někdy i snaží pomoci ale moje nesmyslné narážky a protivnost je odradí pokaždé.jako kdybych to nemohl zastavi,střídavé pocity,nejdříve se cítím docela dobře a najednou z ničeho nic "jako kdyby na mě za každým rohem hazel někdo kameny",tenhle pocit převládá.Mám prostě strach dělat cokoliv a kdekoliv,neumíto přesně popsat ale myslím že je to strach z neuspěchu.Peru se stim jak můžu a věřím že to jednou bude dobré,věřím že až najdu to co mě baví ,tak v tom budu uspěšný. Píší sem,protože vím že nejsem sám kdo něco po podobného zažívá a pokud si to někdo myslí,že je vtom sám ,tak není.

Dobrý den je to asi blbý dotaz, ale chtěla bych poradit, jak přijít na koníček co mě bavil.Víte já mám problém u čehokoliv vydržet a to už mám od mladí.A trpím jednou měsíčně dost hnusnými náladami a jsem na lidi v okolí zlá a nepříjemná a myslím, že něco co by mě bavilo a co by mě naplňovala by mi asi dost pomohlo:)Je to asi blbý dotaz, ale víc lidí víc ví:))Děkuji za vaše názory:))Dominika

Merlindo ,já jsem zase na tom asi tak,kdy mám pocit,že cíl ,který jsem si vytyčil se mi splnil a nyní tak přešlapuji co dál se životem,jaký směrem jít.

zdravím, pokud mohu z vlatní zkušenosti říci, tak já našla(nacházím) odpovědi na otázky ve svém srdci. Ale že mi trvalo, než mi to došlo. Chodila jsem k psycholožce, k numeroložce, ptala se přátel, Boha i doufala v mimozemšťany :)Na všechny otázky neexistují odpovědi, ale své touhy, poslání a cíle má člověk ve svém srdci. Co je na tom nejbolestnější je, že jako mládinké děvče, jsem měla jasno co od života chci, ale vnější okolnosti mě postavily do situace, kdy jsem své srdce umlčela.Jak psal pan Stanley, spousta lidí není spokojená se svou prací, řekla bych celkově se životem. Je to jednoduše proto, že buď sami neví co chtějí, nebo proto, že je to dřina a nechce se jim se změnit, nátáhnout se a třeba i dřít na naplnění svého života. Jsem také taková, ale lepším se a snažím se natáhnout, změnit se dosáhnout kam mám. přináší to vnitřní klid a hlavně, člověk nikdy neví co nebo koho ovlivní tím co udělá, či neudělá... ;)

Je to nějaký celosvětový průměr. Ale víte, jak je to se statistikami. Když podle statistiky střelíte před zajíce nebo za zajíce, tak je zajíc statisticky mrtví. Ve skutečnosti ale vesele běhá dále po světě :)

Zdravím, nikdy jsem si...Takže podle té studie se dožíváme 60-ti let? To už bych pomalu měl končit. Jenže mám v plánu tolik věcí, že mě na blbiny nešzbývá čas.

Zdravím, nikdy jsem si nemyslel, že takovou otázku budu řešit. Měl jsem spoustu životních cílů a mylníků, které jsem postupně naplňoval. Nyní zjišťuji, že mi bohužel chybí další zástupné cíle, které mě budou naplňovat. Jde o to, znovu nalést ten hnací motor, co náš žene zase dál. Četl jsem z jedné studie, že když je člověku 30 let, tak mu do konce života zbývá průměrně 11.000 dní. Z toho 70% všech lidí není spokojena s prací, kteru právě dělá. To je docela alarmující a o něčem to značí. Lidé ztrácejí motivaci a nevědí co dále.

Prosím Vás o radu. Jakým...Aj Davide,chtěla bych tě povzbudit v tom co pro své štěstí děláš. Myslím, že jdeš na to dobře. Trpělivě zkoumat a zkoušet, co by tě naplnilo, co by tě učinilo být spokojený. Nedej na tlak okolí, jen ti to přitěžuje! Hledej dál a vím že najdeš!

Jo tak to je tema pro neuveritelne sirokou skalu lidi , taky bych si byl moc rad jisty tim co v zivote chci a co a jak proto udelat ikyz zda se ze to je banalni vec ,Ale pozor zalezi to jen na mozku na nicem jinem ne na vzhedu nebo postaveni ci tak , ale pouze na mozku vse ,cely zivot nanem zalezi ,Tak zkuste si tzv vycistit hlavu ,zkuste odjet nebo prestat na chvili delat to co prave vetsinou delate ,strava cerstvy vzduch tekutiny orisky cteni klid ,relax jsou veci ktere vas mozek miluje doprejte si to ,Spravne vyzivujte svuj mozek a uvidite ze vsechno bude pruhlednejsi resitelne a prijdete ne otazky i odpovedi

Vidím, že je nás víc. Na jednu stranu je to uklidňující pocit na druhou děsivý. Taky hodně tápu a jsem jako na houpačce. Jednou je všechno jasné a říkám si - nějak bude - a pak chodím od ničeho k ničemu a nevím co se sebou dělat. Děs! Otázka je: "Co s tím uděláme?"

Prosím Vás o radu. Jakým způsobem je možné poznat sám sebe. Řeším tento problém už asi 4 roky. Vystřídal jsem už snad všechny práce.Dokonce když hledám práci tak ani nevím jakou mám hledat.Okolí na mě neustále tlačí, že nejsem schopen si najít takovou práci, která by mě bavila a v který bych zůstal. Jsem vyučený automechanik ale toto povolání jsem nikdy nedělal ani mě nebaví. Před 10 lety jsem si tento obor vybral, protože si ho vybrali moji kamarádi. Přál bych si poznat v čem vynikám, na co mám schopnosti, dovednosti a která práce by mě nejvíce bavila. Prosím můžete mi poradit, popřípadě na koho je možné se obrátit. Jsem opravdu nešťastný.Předem Vám děkuji za odpověď.S pozdravem a přáním hezkého dne D,Volín

Hledal jsem na internetu jak poznat sám sebe a narazil jsem na tuto diskuzi. Řeším tento problém už asi 4 roky. Vystřídal jsem už snad všechny práce.Dokonce když hledám práci tak ani nevím jakou mám hledat.Okolí na mě neustále tlačí, že nejsem schopen si najít takovou práci, která by mě bavila a v který bych zůstal. Přál bych si poznat v čem vynikám, na co mám schopnosti, dovednosti a která práce by mě nejvíce bavila. Prosím je tu někdo kdo by mi mohl poradit?

Jsem rádá, že tou hrůzou neprocházím sama. Nic mě nebaví, nic se mi nechce, nic nechápu a dejte mi všichni pokoj. Jak to že ostatní se smějí a dokážou vnímat radosti a krásu a já to nevidím a necítím!Jsem to a nejsem to já. Chci být jiná a nejsem jiná. Jsem ta nejhorší co nevnímá co ostastní. jsem jiná až ttto nahání mráz.

Nevim ,jak vy ostatní ,ale já od života již nic nechci.Mně úplně stačí když se mohu projít někde v přírodě,něco si přečíst a nikdo mně nic nevnucuje,nesnaží se mně někam manipulovat.Jinými slovy dá mi pokoj.