Jak znovu začít?

Ač stejná otázka u vás...Ještě jednou díky za názory!
Je to zvláštní, ale s tím posledním příspěvkem nemůžu souhlasit. Moje šance je mizivá, nemůžu najít jehlu (holku) v kupce sena (holek) když nevím kde mám vůbec najít tu kupku :) Připadám si jak v paralelním světě a čekám, až mi někdo podá červenou pilulku. Pořád nad tím přemýšlím a říkám si, kdy si stanovím datum kdy skutečně zkusím ten speed dating, ačkoli jsem to vždycky považoval za projev zoufalství většího než ... než asi úplně cokoliv, nenapadá mě odpovídající měřítko :)
Ještě k tomu speed datingu - jednoho z kamarádů to dovedlo k tomu, že emigroval za oceán a našel si holku tam. Ne, to si výjimečně nedělám legraci. Přišlo mu to jednodušší, než si sehnat holku tady. A ten druhý zanevřel po tolika neúspěších na vztahy úplně, zlomilo ho to.
Jak tu někdo psal, že mě může těšit, že jsem nebyl něvěrný, tak je to zvláštní, ale mě to netěší. Stejně tak mě může těšit, že mám opravdu pevnou vůli, nikdy jsem se neopil, nikdy nikoho neokradl... Ale člověka to šťastnějšího neudělá. Naopak, přemýšlí, jaký to má vůbec smysl. Fakt tohle nikomu nepřeju, člověku to úplně od základu změní pohled na svět a nemůžu říct, že k lepšímu.

Ač stejná otázka u vás dvou jiná odpověď.Myslím, že Jakub má velkou šanci najít dobrou holku a založit rodinu.Škoda že jsi na nevěru nepřišel dříve, už jsi mohl mít dávno novou holčinu.No a Mílo ty máš holku pryč, kluk bude u táty.Chce to zbalit někoho, kdo má už taky odrostlé děti, neboť s tvojí povahou by mohli mít problémy.

chtěla jsem ti Jakube...Děkuji za ochotu a rychlou odpověď! Můj problém rozhodně není akutní, dokonce si myslím, že speciálně tuhle otázku letos řešit ani nebudu a proto se omlouvám za to, že někoho odrazuju od spánku :) Ta otázka je opravdu přitažená za chlupy, jen mě to zajímalo, protože fakt nevím za jak velkého exota bych měl být považován. Pokud je odpověď neřeš to pak fajn, super, přesně tohle jsem doufal, že uslyším!
Jinak k tomu 17 letému klukovi... Bude to znít zvláštně, ale přesně tam jsem skončil. Protože přibližně v tom věku jsem měl svůj první a poslední vztah. Uznávám, v té době jsem neměl plat několikanásobně převyšující český průměr a neuměl řešit diferenciální rovnice v oboru komplexních čísel (obojí je teda ve vztahu stejně na nic), nicméně co se vztahů týče, na tenhle věk navazuju... Takže jsi mě odhadla naprosto přesně :)

Jak teda vidíte tu moji...Přesně jak se píše nade mnou, na potkání bych to nevykládala a stejně postupem času poznáš, do jaký míry je to důležitý. Nemyslím si, že je to až takovej handicap. Třeba to může brát tak, žes dokázal být celou dobu věrnej a to je pro tebe plus. Ještě být tebou, neodsuzovala bych seznamky na základě toho, že nějací tví znamí mají takovou makovou zkušenost. Je to škoda, protože mi to nepřipadá nějak potupný a spousta lidí se tak skutečně seznámí. Jestli chceš uklidnit, jako mužskej můžeš mít rodinu i později s mladší partnerkou. Takže hlavně netlač na pilu, protože když budeš moc chtít, nebudeš mít nic. Mně osobně by nekonvenovalo, kdyby byl ze mě chlap posranej v tom stylu, že bych ten vztah táhla a všechno mi zobal z ruky.

Jak teda vidíte tu moji...chtěla jsem ti Jakube odpovědět až zítra, protože už jsem hrozně unavená, ale vidím, že problém je akutní :o) To, že jsi měl v životě zatím jen jednu sexuální partnerku bych vůbec neřešila! Tedy rozhodně ne z pohledu, že by tě kvůli tomu někdo hned opustil. Proboha, uvažuješ jak sedmnáctiletý kluk. Samozřejmě to nebudeš žádné povídat při prvním kafi (to by totiž bylo jasné, jaký z toho máš mindrák) a pokud se budeš s nějakou scházet déle a padnete si do oka, poznáš sám, zda to říct nebo ne. Jestli se ti ona případně svěří, že jsi její stopětapadesátý a že se jí hnusí panici apod., tak bych mlčela jak zařezaná. Ale jestli to bude normální holka, která tě bude mít ráda, tak ta takovouhle informaci OCENÍ. Jako sukničkář a nevěrník můžeš bodovat asi u kamarádů, ale holky z tohoto zrovna u svých potenciálních vážných známostí utržené nejsou. Pokračování zítra, jdu spát.

Jak teda vidíte tu moji otázku s tím, jestli případně zalhat, nebo to netajit? Nemám se koho zeptat a myslím, že kolegyně v práci by se po téhle otázce na mě dívaly jako na člověka akutně potřebujícího odbornou pomoc, a rychlost šíření téhle informace by byla rychlejší než Zemanova přestávka mezi cigaretami. Moje cesta do práce by pak byla možná pouze po předchozím důkladném studiu pražské kanalizační soustavy.

@surikata: Já si opravdu nemyslím, že bych byl bez šance, jen ve svém životě naprosto nikoho nepotkávám a seznamka mi přijde jako věc, do které vstupuju ochuzen o to počáteční napětí. Navíc z mého pohledu, o co víc do vztahu investuji teď, tím víc bude mít šanci na úspěch...

@Míla: Stejná chyba jako u mě, aspoň Tě může těšit, že nejsi v tomhle sama... Opravdu nejlepší co člověk může udělat je snažit se jakkoliv zabavit, třeba začít běhat, chodit na jazyky, naplánovat cestu kolem světa, scházet se s kamarádkami... Pokud bych se užíral každý večer sám doma, tak bych se asi zbláznil. Jako každý jiný.

@už nezačínej: Můžeš prosím být konkrétnější? Zkusil jsem mašli na pomlázce, hod přibližně 75cm, teplota vzduchu (25+-1)°C, vlhkost 65%, tlak 990,9 hPa (nekalibrováno). Chvíli jsem na ní pak koukal a žádný viditelný výsledek. Měl bych zkusit jinou vzdálenost, barvu, okolní podmínky, nebo jiný uzel?

chtěla bych znovu začít...a nebylo by ti teď lépe kdybys ten telefon nebrala?

Je to stále dokola. Jediné východisko - hoď si mašli!

chtěla bych znovu začít ale nevím jak. Můj bývalý manžel byl můj první a já jeho taky.
Všechno bylo báječné. Narodila se nám dcera, syn, oba jsme měli dobré zaměstnání. Já jsem byla docela přísná protože jsem na to byla zvyklá z domova. Nejdřív povinnosti a potom zábava. Neměla jsem čas na koníčky z mládí všechen čas a sílu jsem věnovala dětem a manželovi. Spát jsem chodila kolem půlnoci a vstávala v pět. Aby bylo všechno hotovo a jako ze škatulky. Manžel se stával čím dál víc pohodlný ale já myslela že je unavený z práce. Pak povýšil a začal často pobývat mimo domov. Ale vše bylo nebo se mi zdálo že je v pořádku. Často mi nosil květiny zašli jsme si do společnosti. Jednou byl na týdenním školení. Ten den v noci ho začal strašně bolet zub a tak rychle odjel na pohotovost. Nechal doma mobil, který byl jeho nedílnou součástí.
Najednou mobil zvonil a objevilo se tam Honza. O Honzovi často mluvil a že s ním byl i na tom školení. No tak jsem to zmáčkla a aniž bych slovo řekla ženský hlas jak to byl výborný týden a jestli už řekl manželce o rozvodu. To byla řacha. Neřekla jsem ani muk a hovor ukončila. Když manžel dorazil po trhání zubu tak jsem mu to řekla co jsem slyšela. On řekl no tak už to víš.Mám jinou odstěhuju se tam hned zítra a podám žádost o rozvod. Nepřemlouvala jsem ho. Ráno jsem šla do práce jako ve snách.
Když jsem přišla domů opravdu byly všechny jeho osobní věci pryč. Dětem jsem to řekla.
Alena mi vynadala že za to můžu že jsem hrozná a všechny jen komanduju. A protože byla ve čtvrťáku a už jí bylo 18 a měla kluka co už pracoval našli si podnájem a odstěhovala se také. Syn kterému bylo 13 se začal ve škole horšit chodil za školu chytil se party kradli a po čase skončil v ústavu. Dcera se mi omluvila ale bydlí s ním. Manžel si zažádal o svěření syna do své péče. Tak čekám jak to dopadne. V práci jsem spokojená. Aspoň to. Chtěla bych znovu začít ale jsem tak zklamaná že nevím jestli to někdy dokážu. Přišlo to jak z čistého nebe. Normálně jsme spolu spali jezdili na dovolené plánovali. Museli jsme prodat chatu, velký byt finančně se po rozvodu vyrovnat. Mám teď jedna plus jedna. Nejhorší jsou večery. Taky jsem jeden čas uvažovala o sebevraždě. Ale věřím tomu, že mě jednou děti pochopí a budou ještě potřebovat. Začít znovu je tak těžké.

Jakube, vypadá to že máš smysl pro humor, umíš si ze sebe udělat legraci tak se nepodceňuj, myslím, že máš docela velkou šanci :-)

Když nad tím teď přemýšlím, tak ta moje otázka má i jinou rovinu. Vzhledem k tomu,že jsme byli tak dlouho spolu tak moje bývalá přítelkyně byla zároveň jediná, se kterou jsem měl kdy sex. Daň za to, že jsem byl věrný, což ona, jak se po rozchodu ukázalo nebyla ani vzdáleně. Poučení: být dlouho věrný nemá smysl :) Nicméně, mám pocit, že jednak nemám velkou naději někoho najít, ale pokud už bych někoho našel a daná by se dozvěděla, že je v mých 29 moje teprve druhá sexuální zkušenost, tak by to mohlo zase brzo skončit.
Je proto lepší tohle případně zatajit, nebo být upřímný....?

Ještě jedna věc - soudě podle mých příspěvků nahoře to musí vypadat, že jsem naprostý zoufalec :) Podle svého nejlepšího svědomí zoufalý nejsem, jak fyzicky (nemyslím si o sobě, že bych mohl někoho odrazovat svým vzhledem, nebo aspoň mi všichni tvrdili opak :), nadváhou netrpím a sportuju jak to jen jde), ani psychicky (nemám, a ani jsem neměl žádnou psychickou nemoc, problémy s mluvením, komunikací, školou, prací nebo vůbec čímkoliv), jen jsem zjistil, že být tak dlouho ve vztahu byla zatracená chyba a nevím co s tím :)

Díky moc za odpovědi! Já jsem tenhle příspěvek poslal asi před dvěma týdny a když se tady ani po několika dnech neobjevil, tak jsem to vzdal a usoudil, že neprošel ani sítem administrátora :)
Nápad s kamarády/kamarádkami je dobrý, nicméně tohle jsem zkoušel a oni buď sami znají jen samé zadané, nebo mě seznámit nechtějí s tím, že bychom se k sobě nehodili. Prostě v tomhle je můj výběr omezený. Kupodivu kamarádů mám opravdu hodně, ale zřejmě je v mém věku tak 90% holek zadaných. Jednou jsem si dělal statistiku, vypočítal si, kolik je v Praze holek přibližně v mém věku, odečetl tu jednu, a za předpokladu, že nechci likvidovat už fungující vztah (což znamená, že se mi tahle množina smrskne na 10% ), a že pravděpodobnost, že by o mě měla zájem a já o ní je asi 10%, mi vyšlo, že takových je v Praze cca 343 :) Ze statistického pohledu jsem teda v podstatě bez šance, ale na život se nedá koukat jen přes čísla.
Inzerát na téma "hledám někoho fajn na lyže" je dobrý nápad. Bohužel to teda trochu limituje moje lovící snahy na asi dva měsíce v roce, protože nečekám, že by se mnou někdo z fleku jel na víkendy do Rakouska (já klidně, auto mám a čas taky), ale nápad je to dobrý.
Vizážista mě taky napadl, dokonce jsem se k jedné objednal, ale to neřeší můj problém, že se s nikým, opravdu a skoro doslova pokud nepočítám metro s nikým, za den nepotkám. A upřímně, sbalit někoho na vzhled v metru je vyšší liga, než do jaké se já kdy dostanu :)
Speed dating. Já ani nevím proč, ale z nějakého důvodu se obávám, že tohle nefunguje. Ten důvod asi bude tem, že několik mých kamarádů to zkusilo a dopadli jako Cassanova na planetě opic - ženské buď naprosto nevyhovovaly vzhledem, inteligencí, délkou fousů apod., a nebo ty, řekněme, vyhovujicí víc, zase nejevily sebemenší zájem o ně. Dokonce bych řekl, že jim to psychicky uškodilo ještě víc, než pokud by tam vůbec nešli, protože tolik zklamání za jedinný večer ještě nezažili :)
Ještě pár poznatků. Zkusil jsem po nějaké době zase volejbal, překvapivě i tam jsou samé zadané. Taky mě ještě napadl kurz svádění, do toho zřejmě půjdu i za cenu, že to k ničemu nebude.
Ještě jednou, díky vám oběma! Zatím pořád nevím, co dělat, ale aspoň jste mi rozšířili obzory.

Já bych zapracovala na vzhledu, pže nejprve posuzujeme očima. S tím by ti mohla poradit nějaká holka, případně kadeřnice, stylista. Kámošce se podařilo seznámit přes speeddating. Nejdřív se bála, že tam budou samí zoufalci, ale chyba lávky. Doba je uspěchaná, takže když to hnusně napíšu, i ti hezcí nemají čas se seznamovat a jdou do toho. Btw kámoška je krásná holka, co by mohla mít na jednom prstu dvacet kluků, ale v okolí nebyl nikdo nezadanej, o koho by stála.

Můžeš se seznámit přes kamarádky nebo kamarády zeptat zda někoho fajn neznají. To je nejlepší cesta protože znají jak tebe tak i tu druhou osobu. Mohli by dobře posoudit zda se k tobě hodí. Na lyžích nebo u moře samozřejmě někoho můžeš potkat. Na lyžích si přisedneš na vlek a můžeš začít s konverzací. Nebo si podat inzerát, že hledáš někoho fajn k moři či na lyže.

Zdravím všechny,
měl bych otázku, na kterou asi neexistuje jednoduchá odpověď ale i tak to zkusím.

Je mi něco lehce před 30 lety a před nějakou dobou jsem se po více než deseti letech vztahu rozešel s přítelkyní. Okolnosti bych nechtěl rozebírat, víceméně se prostě našel někdo lepší než já a tak jsem dostal kopačky. Můj problém tkví v tom, že vůbec netuším, jak znovu začít hledat někoho na nový vztah.

Klasická odpověď je buď
1. nehledej, on se někdo najde dřív nebo později sám,
nebo
2. zkus internetovou seznamku.

Možnost číslo jedna je u mě v současném okamžiku podobná, jako že zítra vyhraju v novozélandské sportce. K tomu musím dodat, že v životě jsem ani jednou nesázel a nežiju na Novém Zélandu. To z toho důvodu, že už od dob střední školy se vyskytuju víceméně jen v mužských kolektivech. Daň za technické zaměření :-) Na vysoké škole to bylo totéž a ani phd. neznamenalo v tomhle ohledu žádnou změnu. Moje současná práce do téhle škatulky zapadá taky, a co se týče toho trocha kamarádek co mám tak ty už jsou buď dávno zadané, nebo rovnou šťastně vdané s pěti dětmi na krku. Nebo jen jedním ale i to stačí:-) Sourozence taky nemám. Jinými slovy ve svém okolí žádnou nepotkávám a pokud bych měl vycházet z posledních dvaceti let, pak na 95% ani nepotkám.

Možnost číslo dvě se mi příčí z toho důvodu, že neznám nikoho komu by pomohla a možná mám naivní představu, že ke vztahu nemůžu přistupovat jako k nákupu auta, kde si nadefinuju cenu a pak jen vyvažuju parametry :) Nebo jsem prostě jenom snílek a vztah bych chtěl začít méně pragmaticky.

Tím se dostávám k otázce jak znovu začít. Měl bych začít s nějakým koníčkem? A jakým? Aktuálně jezdím na kole, hraju hokej, lezu na stěně a v zimě na lyže, ale to jsou zase věci kde nikoho opačného pohlaví nepotkám. Uvažoval jsem o volejbalu, nicméně ten neumím takže bych musel sestavit tým sám, ale to zase z kamarádů => čistě mužská záležitost. Nebo bych měl změnit zaměstnání? Moje současná víceméně manažerská pozice je, řekněme, slušně platově ohodnocená, ale klidně půjdu někam kde se moje šance zvýší a můj plat sníží. Nebo si zajít za vizážistou a zeptat co ho nebo jí co dělat abych někoho zaujal jen vzhledem? Nebo bych se na to měl vykašlat, přiznat si, že v tomhle věku už nikoho mého věku a povahy neseženu a odjet někam do háje či dělat baču do Rumunska?

Určitě nejsem jediný kdo tenhle problém řeší/řešil, jen nevím jaké jsou mé šance a jak by to řešil někdo jiný. Díky moc za názory, beru jakýkoliv návrh, dotaz i kritiku.

PS:Pokud to má nějaký význam pak Praha, výška 188cm váha asi 87kg

Taky by mě zajímalo, jak to teď Kuba má. Jestli už našel, co hledal?
S odstupem času všechno vypadá jinak...

Ahoj Kubo, narazila jsem na Tvůj příspěvek a zaujal mě ;o) A teď budu zvědavá. Je to skoro rok, co jsi sem psal a mě by zajímalo, jestli už jsi šťastně zadaný? A jestli ano, jaká cesta byla ta pravá? Děkuji za odpověď ;o)