JAK se znovu zamilovat do svého manžela

Terko, přesně o tohle se chci teď pokusit. Musím to dokázat, nemůžu nikomu ve svém okolí ublížit. S manželem jsem 15 let. A poblouznění bylo skutečně hlavně díky tomu, že se mi najednou naskytlo něco, co sterotypní nudný každodenní kolotoč nenabízí. Měla jsem to odmítnout. Neudělala jsem to, bylo to až příliš lákavé. Díky moc za Tvůj příspěvek:-)

Milá Janko-stalo se -stalo, prostě se to nedá vzít zpátky. Pokud budeš chtít dál žít se svým mužem, uděláš pro to, co bude v Tvých silách. Prověří to Tvou sílu vztahu k němu. Nevím, jak dlouho se svým mužem jsi. Já jsem vdaná dvacet let. Milence nemám. Na manželovi si vážím především toho, jaký je otec dvěma našim dětem a faktu, že se stará dobře o rodinu. Já sama jsem se zařadila dobrovolně do pozadí. Přes všechny manželovy klady jsem se přes všechny problémy, nesnáze, špatná období, které dvacet let života zákonitě přinese, dostávala sama - ne proto, že by mně manžel nechtěl být oporou. Ale neuměl to. Jako typický Rak, který je ve své ulitě, nikdy se nesvěřuje se svými bolístkami duše, je tvrdý sám k sobě - totéž vyžadoval od ostatních. Realista, pevně nohama na zemi a konečně v podstatě člověk, který touží po svém klidu a je nervozní, když ho někdo naruší. To je konstatování. Dneska už by mně ani nenapadlo jít si k někomu poplakat, položit hlavu na rameno, pro útěchu. Řeším problémy sama - dřív, protože jsem musela, te´d už spíše i chci - zvládat sama. Může leckdo namítnout, jaký to mám vlastně vztah - vdaná a přesto jakoby osamělá, bez opory, když ji potřebuju... přesto si troufám říct, že moje manželství je pevnější a lepší než mnohé kolem mně. A pak - dvacet let - dlouhá doba, pak i to, co jsem napsala - zkrátka - ani já svého muže nemiluju. Mám ho ráda a vážím si ho. Kdo svého partnera po dvaceti letech miluje ? Nevyprchá zamilovanost ještě mnohem dřív, aby dala místo stálejším a pevnějším citům - tolerance, úcta, přátelství, společné vazby a prožitky ... ?Tím chci říct, abys to zkusila. Nemusíš ho milovat. Pokud ho máš ráda, věř mi - bohatě to stačí. Pokud najdeš milence a zamiluješ se - stačí málo, pokud spálíš mosty - a ta zamilovanost vyprchá. Nastoupí buď něco pevnějšího nebo rozčarování. Zkusit to dát si vnitřní a citový život do pořádku a hledat cestu k vlastnímu muži, myslím vTtvém případě stojí za to. Možná manželský stereotyp je to, co vrhá vdané ženy do náruče jiných mužů v touze po zpestření, úniku z kolotoče nudných nikdy nekončících denodenních povinností, po něze, pozornosti, dvoření ... je to na chvilku. Většinou. Takže to zkus - vzpomeň na všechny hezké společně prožité věci v dobách Vaší známosti i manželství, hledej na něm to pěkné, to, co Tě k němu poutalo ... hodně štěstí!!Terka.

Díky pane Chytrý. Já jsem se takhle rozhodla, že setrvám ve vztahu, který mám, právě hlavně kvůli dětem a vlastně i kvůli svému manželovi. Naše děti miluje tak, že kdybych mu s nima někam odešla, tak by to 100% nezvládnul. Ani ty děti. Problém tady mám jenom já a způsobila jsem si ho sama. Vím to a přijímám i to, že si to musím odtrpět.

to je fakt bezvadné. Ublíží dětem, které z toho budou mít trauma na celý život. Ublíží manželovi a jen proto, že to momentálně dost neprožívá. Jak se láska vůbec pozná?Jedna skvělá stará definice říká, že láska se nepociťuje, ale prokazuje. Láska znamená starat se o svého manželka. Láska znamená, že jí na něm záleží, že se o něj zajímá a snaží se ho učinit šťastným. To nemá nic společného s tím, co momentálně cítí!Když má žena milence, nemělo by to být, ale dá se to pochopit. Žena, která ublíží svým dětem, je hnusná mrcha. Je dobře, že Janka taková není.

A ježiškote tady jsou ale moralisti, vy svatouškové....Janko vykašli se na ty kecy tady a snaž se normálně fungovat, tamten úlet přebolí a jistě budeš mít manžela ráda jako dřív, možná i víc. Dej tomu čas.

Neumíš číst???Píše,že ho nemiluje.Co to má za smysl?Jen bude někoho trápit.

Možná si to budeš muset odpykat...Užívala si, teď musíš být skvělá, pozorná a citlivá manželka a přitom postrádat vnitřní zamilovanost. A musíš to vydržet. Literatura říká, že se do toho znova dostaneš. Ale bude to trvat.

Jen do mě, čekala jsem, že si to tady schytám. Ale i tak díky, i tohle jsem myslím potřebovala slyšet... Pochybuju, že by mě tady někdo politoval:-))

Sakra, a odpovedela jsis nekdy, co je zamilovanost a co je mit rad? Chce si to srovnat v hlave, devenko. A Tveho manzela lituji, mel by si najit jinou, ktera o neho bude stat se vsim vsudy, protoze ty za cas opet budes hledat tu uzasnou casove omezenou zamilovanost.

A nikoho hledat nehodlám. Stalo se mi to poprvé, neplánovala jsem to a rozhodně o nic podobného už nestojím.

On nic neví a nikam se nevrací, nic neztratil...

No,když ho nemiluješ,tak vlastně jen potřebuješ zázemí a někoho spolehlivého vedle sebe,než si zase najdeš milence.Originální.Nakopat prdel by ti měl a ne se k tobě vrátit.

Nevratná

Ahoj všichni. Celé moje téma, by mělo znít: Jak se znovu zamilovat do manžela po rozchodu s milencem. Ocitla jsem se teď na velmi podivné křižovatce svého života. Jsem vdaná, mám dvě úžasné děti a skvělého manžela. Bohužel jsem si, ze své vlastní pitomosti, tak trochu pohrála s osudem - měla jsem asi rok milence, který mi tvrdil, jak neskutečně mě miluje a já jsem se do něj zamilovala. Prosím nepište mi, jaká to byla blbost. To už teď taky vím. Jenomže můj milenec se na mě vykašlal a já teď nějak nemůžu zase najít cestu ke svému manželovi. Jsem z toho zoufalá, protože ho mám opravdu moc ráda, ale nemiluju ho. Máte někdo podobnou zkušenost?? A jde to vůbec vrátit se zpátky a po nějaké době být zase spokojená jako dřív? A jak ta doba může být asi tak dlouhá??