JAK se znovu zamilovat do svého manžela

Pepíku, je to naprosto normální a běžný stav, napsal by ti můj chlap. Ani se to, nesnaž pochopit.Raduj se, že je něco k jídlu, že se nemlátíte a že manželka nepije a nezadlužuje se. I když jsem žena, jsem taky technický typ, analytický, s logickým myšlením,ale ženské hormony mají často navrch. Moc to nerozebírej. Ber to, jak to život přináší.

Možná je to tím, že neumíme...Já jsem technický založený člověk a když přede mnou někdo přednese technický problém dokážu ho prohlídnout skrz naskrz včetně alternativních problémů a souvislostí a hodně ze široka a i do hloubky a znám okamžitě vhodné řešení, ale když manželka naráží na nějaký citový a pocitový záležitosti tak to zřejmě nejsem schopný zavčas diagnostikovat jako problém a tím pádem to ani neřeším až do doby vyhrocení no a v tý době už jsem prošvihnul ten okamžik řešitelnosti. To jsem celej já. Prostě některý myšlenkový pochody ženských jsou mi zcela nepochopitelný i v mém středním věku.

Dlouhodobým soužitím manželů dochází k určitému názorovému srůstu, až nakonec ty její nabudou vrchu.

mám obavy, že odpověď na otázku v záhlaví této diskuze v mém případě zní-nejde to už. Jsem smířená, rezignovaná ... na jak dlouho ? Vydrží mi ten postoj ? Hodnotím ho čistě jako otce našich dětí-důležité měřítko-z takového hodnocení vychází stále se ctí. Jsem ochotná zapomenout na svoje skryté touhy, potřeby-ne po lásce, vášni-po přátelství, vzájemné úctě a trošce jeho času-to stačí bohatě po téměř čtvrtstoletí společného života-nicméně chci moc jak jsem zjistila. Změnil se neskutečně. Změnila jsem se i já, každý se měníme-na základě životních prožitků, zkušeností. Má cenu se bránit roli pouhopouhé hospodyně a poskytovatelky servisu? Já jsem nějak rezignovala, stáhla se, jsem ve své ulitě, v izolaci, prapodivně apatická a klidná, jen někde na dně duše se možná krčí maličký, ale velmi bolestný otazník ....

Pepíku, i tvoje žena na to přijde, pokud bude chtít. Jistotu ale nemáme nikdy, nauč se žít s nejistotou. Bojíme se toho, co přijde, ale všiml sis, že se stane vždycky něco jiného, než čeho jsme se báli?

Možná je to tím, že neumíme hned vyjadřovat svoje pocity. Děláme to, co nás naučili rodiče, být hlavně slušní a poslouchat a to se nedělá a to neříká. Mluvím o slušných lidech. Dlouho, mnoho let jsem neřekla manželovi, co vlastně nechci - co chci, jsem ani sama nevěděla. Aby se ho to nedotklo, aby byl klid..., ono se to urovná, atd. Nakonec, když jsem to vyslovila a bylo to venku, uvědomila jsem si, jak to ani nechci změnit. Mluvte spolu o tom co cítíte všeobecně v jiných věcech a pak přejděte na to, co vám vadí třeba v soužití. Já vám věřím, že jste stejně uštvaní a nešťastní.Břízy nechte na místě, ony za to nemohou a vaše žena si musí uvědomit, že ta pohoda musí být v ní.

No pak ale si myslím, že...No přesně tak to je!! Já jsem na tý svojí hodně citově závislej a pokud ted ty problemy neustojím tak mě potom může pomoct samota nebo mladší ženská u který bych získal ten nový životní náboj a naprosto jiný životní styl. Zatím se mi nic měnit nechce a nejraději bych byl kdyby ty ženský měli trochu sebezáchovy namísto těch chutí pálit za sebou mosty. Takže já do toho všeho vlastně jsem dostrkanej tou ženskou druhou mízou, stereotypem, znovunabíráním sil a konečně i tou nechutí furt něco vydržet. A co má chlap všechno vydržet, tak o tom už se nikde nepíše.

No pak ale si myslím, že krize středního věku u mužů je blábol a muži si hledají mladší ženy pro ženskou krizi středního věku... :-) není to tak?

Často, v době, když jsem...Lauro škoda že jsem tě nepoznal dřív, ty jsi mohla zachránit naše manželství, absolutně všechno sedí co píšeš na náš rodinný stav, taky mám na zahradě břízy a taky poslouchám od manželky "co mám furt vydržet?" a já nechápal o čem furt mluví..uřežu ty břízy až u země. Pro Toma: Tome ja myslím ty to čekej do dvou až tří let. Máš výhodu že budeš připravenej, já do toho padl extrémně rychle a taky jsem to extrémně řešil..asi jak slon v porcelánu

Často, v době, když jsem začala pracovat a moje práce nebyla to pravé, jsem se zadívala oknem na obnaženou, lomcující se břízu na neutěšeném dvorku v kalném podzimním dopoledni a bolestně jsem si říkala: toto mám tady vydržet až do důchodu? Tak dlouho? Věřte, že se situace potom mnohokrát změnila a tak to nezůstalo, ostatně ještě ani nejsem v důchodu. Nesmíte přemýšlet, jak dlouho to bude trvat. Zaměřte se na sebe a pracujte na sobě, dělejte to, co vždycky a buď to bude dobré, nebo ne. Je to paradoxní, ale vy nic, pánové , neovlivníte, při vší úctě. Kdyby byl nějaký návod, co dělat, aby to fungovalo, tak to všichni dělají. Tak snad jsem vás neotrávila.

Ježkovy oči tak na moji to sedí taky... a to je ji teprv 40... bohužel o akce se mnou nejeví zájem, zatím je ve fázi, jak si mnou zničila život a proč jen si nevzala Pištu Hufnága.... :-)))No a na jak dlouho se mám připravit, rok, roky, doživotně. Je mi přes 40 a to bych asi nedal...

já děkuji za tu obsáhlou formulaci "druhá míza" to sedí manželka utratí bez problémů za svý oblečení 20.000,- a když si kupuje už třetí kozačky tak se mně ještě stále neptá jestli se mi líbí, takže to bude asi fakt skrz jiný chlapy, "stereotyp" jsme planovali přestvbu baraku, ale k tomu už zřejmě nedojde a restaurace navštěvuje s kamarádkama, a sport si našla taky beze mne, a "znovunabrání sil" do padesátky jí schází ještě několik let, ale řečima už nadělala moc problémů už teď, suma sumárum to všechno sedí

Znovunabrání sil-v padesáti nebo dřív přijde přechod- blbá nálada, zlost na všechny a tak to schytáte, potíme se tak, že máme mokré vlasy. Hormony? Ne, ono to časem přejde a hormony nejsou bez rizika. V této době nás nechte, ať dštíme síru a jedy, neodpovídejte, nevysvětlujte, my vaše názory nechceme slyšet, chceme jen, sakra, nadávat a syčet.... Přišla mi vhod taková samota, četba knih, moc nemluvit,když je mi fajn a jen pozorovat. Nadělala jsem taky škod těma řečima. Prosím, neberte to vážně a jděte do povzdálí séct trávu. To přejde. Všechny vás zdravím, je mi 58 mám pořád jednoho manžela, není to žádný Redford, ale bojím se, aby mi neum.....dřív než já. Sex neřešíme, někdy se sopka probudí.

Stereotyp-mám ráda změnu, nesnáším stejné rituály, ale spoustě žen to nevadí. Začněte spolu něco tvořit, o něco se zajímat, co jste dřív nedělali. My začali chodit do tanečních pro dospělé. V neděli nevařím, dětem jsem řekla, že máme svůj program, takže k nám na obědy už nechodí a my jdeme jednou za týden do restaurace. nemusím vařit, umývat nádobí a tak...je toho víc, chci jen naznačit..

Pokusím se: Druhá míza: dnes je možnost nakoupit si pěkné hadry, chodit do kadeřniství, mít hezké doplňky. Dřív padesátnice byby babky s šátkem, teĎ se líbíme, dopřejte nám, ať se líbíme i druhým chlapům, jde jen o nevinný flirt, i to je silné slovo. Chceme si něco dopřát a ne jen plevelit zahrádku v teplácích.Žena ví,kdy jí to sluší, ne když jde z koupelny...to nepochopíte.

Taky to nechápu.... přece po...No s druhou mízou bych se vyrovnal, ale s nevěrou už asi ne, přece jenom jsem za poslední roky něco pro manželku udělal (ona pro mne taky) a dokud je ta domácí pohoda tak je v tom vztahu ten hnací motor pro toho chlapa, ale bez pohody s parohama to dál nepůjde. Vysvětlí mi už tady někdo co se skrývá pod pojmem druhá míza, znovunabrání sil, stereotyp atd?

Taky to nechápu.... přece po těch 20 letech není možno si přestat manželky všímat a obdivovat ladné křivky kaktusu... Chápete holky, že jste pro nás pořád velmi atraktivní a nelze si nevšimnout vaši krásy, když ráno vztáváte v noční košilce, vyjdete z koupelny v županu, nebo když věšíme vaše 3kové prádlo z pračky? Tak potom je těžké vám neříct, že Vám to sluší, pohladit... nebo jen letmo políbit... Nechci to jako kdyby nám bylo 17, ale celodenní komunikace 6x Hmmm a 1x No a co?, žádný dotek náznak, že nám na sobě ještě záleží, nejlépe když zmizíme z očí na chalupu (kde zajisté toho hodně uděláme) to přece nejde... To je už na bednu :-( Možná je u mně problém někde jinde, ale takovou tu ženskou 2. mízu tam pozoruji taky...

Souhlas, Lauro, já jen...o tom ja pravě píšu že za posledních několik málo měsíců se u nás ztratil ten respekt a váženost toho druhého, manželka si slovem na nic před tím nestěžovala!!!nebo mě aspoň ne, jestli někde na serveru doktorka nevím :-)

O to tady jde.Mít takový ten dobrý pocit, že někdo existuje. Netlačte na pilu. I když se to zdá na nic, nechte to být a neřešte to. Vyržet žít s jedním a tím samým vic než 20, 30 let? Co vám doma tak dlouho vydrží? Chce to nadhled. Chlap by neměl být odpudivý v projevech a zevnějšku, platí to i naopak.

Nicku- křečovitostí ten vztah...Souhlas, Lauro, já jen reagoval na ty nespokojený ženský, který si tu furt stěžujou na ty svý nudný šediváky, a nevidí v nich (nebo neumí vidět?) ty spolehlivý pohodáře a táty od rodin. Když to čtu, jsem vděčnej za to, že doma máme pohodový manželství i po 20 letech, i když je jasný, že nějaká velká touha a zamilovanost tam taky není, co si budeme povídat, ale navzájem se máme rádi a respektujeme jeden druhýho.