JAK ZVLÁDNOUT PŘÍTELE

Mě napadá, že by mohl dělat něco kolem programování, vývojářství - počítače, logika, angličtina, mám dost kamarádů v tomhle oboru. Pokud to člověka hodně baví, většinou se to naučí nejlíp sám, může to dělat i sám za sebe - nikdo po něm maturitu potom chtít nebude. I v klasickém zaměstnání to není pravidlem, že vyžadují maturitní vysvědčení. Já dělám taky docela odbornou práci, kde jde o to, co umím prakticky a kolik mám zkušeností, ne jestli znám českou literaturu. Nikdo po mě maturitní vysvědčení nikdy nechtěl a to i když jsem pracovala jako zaměstnanec. Už to bez vysvědčení někde zkoušel? Já bych to nechala na něm, pokud je jinak zodpovědný a šikovný, tak se s tím nějak popere. Je mu 20, život má před sebou, i tu maturitu si později může udělat, když na to teď bude kašlat (půjde to asi hůř, ale nic není zadarmo), ale pokud ho teď budeš nutit, může se pokazit váš vztah a to se spravuje mnohem hůř, než nedodělaná maturita.

Bee - moc ti děkuji za názor. On je jinak hrozně milej a hodnej kluk. I zodpovědnej v jiných případech. Ve škole ho vždycky nejvíc bavily jazyky, protože se je nemusel ani učit a šli mu sami:-) Nebo matematika, protože se dá logicky odvodit. Baví ho jakákoli práce s počítačem a je na to i šikovnej, ale bez papíru ho k tý práci nikdo nepustí. Tak já budu doufat, že dostane rozum...

Teď koukám, že mu bude asi 20... to už se asi neprobere, Marku :-)A učení mu nejde? Na co je jinak dobrý? Co ho baví? Chce pracovat v kanceláři - co konkrétně chce dělat? Nezhodnotil špatně třeba svoje možnosti? Možná by pro něj bylo lepší věnovat se něčemu manuálnímu a do učení se tak příšerně nenutit. Já bych také třeba chtěla pracovat v nějakém prostředí a nějakým způsobem, ale prostě k tomu nemám vlohy a možnosti. Tak dělám co umím, i když mi to tak úplně vyhovovat nemusí. Můžeš mu pomoct s tím, že to spolu proberete, pomůžeš mu s konkrétními problémy, které bude mít zájem řešit, ale neměl bys ho do něčeho nutit nebo nedej bože ho profackovávat :-)Opravdu nejsi jeho rodič Marku, už ani ta maminka moc nezmůže a ve dvaceti je on sám zodpovědný za to, jak vede svůj život. I tu střední školu si může dodělat později - a třeba k tomu bude mít víc odhodlání až bude starší a znechucenější tím, že si práci vybírat nemůže.

Chápu, že se s ním nechceš rozejít, protože nemá (tedy možná nebude mít) školu, ale ono to není o škole, ale o jeho zodpovědnosti v budoucnu. O příčinách, ne důsledcích. Kolik mu je? Jestli mu není víc než 20, tak je ještě možnost, že "zrozumní", ale pokud je starší, tak těžko. Víš, zní mi to tak, že přebíráš úkol jeho rodičů a snažíš se ho tak trochu vychovávat - ale on přece není tvoje dítě, ale tvůj partner. Přenech iniciativu na něm, život je nejlepší učitel. Třeba si pořádně vymáchá čumák a to ho donutí zatnout zuby a dělat i to, co ho nebaví. A třeba ne. Ty zvaž, jestli tě vztah s nezodpovědným partnerem nebude časem pořádně štvát. Ještě je tu jedna možnost, existuje něco, co se nazývá prokrastinace, najdi si o tom něco na netu a zhodnoťte s přítelem, jestli má zájem s tím něco dělat a navštívil by třeba psychologa nebo nějakou poradnu pro studenty. Hodně štěstí, mám s tím také zkušnost - z pozice toho zodpovědného.

No on do práce chodí. Sice tu práci nesnáší, ale ví, že mu nic jinýho zatim nezbejvá a snaží se si tu školu dodělat dálkově, ale fakt se k tomu učení neni schopnej dokopat a mám dojem, že do posledního ročníku možná nějak projde a pak to prostě nezvládne.Opravdu ho miluju a nebudu mu přeci vyhrožovat, že se s nim rozejdu jen kvůli tomu, že nebude mít školu. S jeho rodičema je to trochu problém. Přítel se ke mě stěhoval v 17ti, protože ho to doma štvalo. Jeho rodiče se často hádali.Má ještě dva mladší sourozence. Teď tam chodíme více méně na návštěvy občas spíš z povinosti a nevypadají na to, že by je nějak zajímalo, co dělá jejich dítě. Možná ještě trochu jeho maminku, ale ta už asi rezignovala a spolejhá na mě, že mu nějak domluvim, když spolu žijeme, ale fakt už nevim jak na to...

marku, s tím nic nenaděláš... možná zkus pohrozit, že tě štve a že nevíš, jakou to má budoucnost, tenhle vztah, když ty bys ho nakonec musel živit. Třeba se probere. A když je takhle mladej, tak co jeho rodiče, jim je to jedno?? Pokud o tobě vědí a znáte se trochu, zkuste se dohodnout na společné strategii. Ale pozor aby se nezatvrdil a neřekl, že jste se spikli.

A najdi si radsi holku!

on bude takovej ten nemakačenko. Vykašli se na něj, proč se trápit zbytečně. Přítele si volíme sami, horší je to, co nedokážeme ovlivnit. To pak je k trápení se.

Takze jeste nema ani maturitu! Ja myslela ze uz studuje vysokou skolu!

No a hlavně ho nebaví vůbec nic, co momentálně musí, takže to bude asi těžký. Ať si najde jakoukoli práci, tak ho stejně bavit po čase nebude...Jinak je moc fajn. Má dost kamarádů i kamarádek. Je oblíbenej...

Jo...no jednou by chtěl pracovat někde v kanclu a v čistym prostředí ve skupině lidí,ale na to ho bez maturity nevezmou. On to dobře ví a škola ho prostě nebaví. Je hrozně línej se učit. Něco mu jde samo a má z toho jedničky. Matiku většinou nějak pochopí, nebo mu pomůžu s čímkoli, co je v mých silách, ale věci, který se musí naučit navzpaměť ho prostě nebaví a kašle na ně...s tim už mu já těžko pomůžu. Fakt nevím no...

Malokdo dela to co ho bavi! Bavi nekoho skola? Malokoho a chodi do ni jen proto ze musi! Do prace zas kuli penezum!

Tak to by si měl srovnat a dělat to, co ho baví.

A studuje to, co ho baví?

Doporucuju min sexu,protoze dost unavuje!!

Mám takový malý problém se svým přítelem. Je o deset let mladší. Hrozně ho miluju a myslím, že spolu máme hezký vztah. Všechno si říkáme, na všem se rozumně dohodneme. Žijeme spolu tři roky. Když jsme se dali dohromady, přítel ještě studoval a to je právě ten problém. Je strašně línej na učení. Neni schopnej se k něčemu donutit. Aby se k něčemu sednul a třeba hoďku se tomu věnoval, je pro něj hroznej problém. Má k tomu, jak říká, vyloženě odpor. Vůbec se neučil předevšim češtinu, kterou absolutně nesnášel. Prej je to jak dějepis a jde mu na nervy, že každej debil, kterej neumí ani napsat dopis a jen se naučí navzpaměť pár kravin, tak je lepší než on, kterej si na pravopis vždycky potrpí a tak. Nakonec, v posledním ročníku, studium ukončil a že si dá pauzu a dodělá si ho dálkově. Dálkaři mají prý vše jednoduší. Letos nastoupil do školy na dálkový obor na tři roky a stejně pořád neni schopnej se kolikrát do tý školy ani dokopat, když jí má jednou týdně a už vůbec neni schopnej se donutit něco naučit nebo něco vypracovat. Moc rád bych mu nějak pomohl, ale vůbec nevim jak. Vím, že je důležitý, aby si tu školu dodělal, ale fakt nevím, jak mu pomoct. Občas bych mu nejradši nafackoval, aby se probral..

Evidentne ne,ale tezko rict jestli ho vubec NECO bavi!