Jsem těhotná...zvláštní pocit

Děkuji moc za příspěvky...Nelo myslím, že prožíváme naprosto to stejné a možná je z toho člověk zmaten, protože všude vidí, že těhotenství je strašně krásné a každý je heppy..no a ono to ze začátku asi uplně tak není a jsem z toho překvapené.. Včera jsem mluvila s kamarádkou gynekoložkou a tak mi to povrdila, že je to uplně normální, že do 3 měsíce se s tím musí počítat:). I mě je špatně, nemůžu vůbec nic cítit a hlavně jsem hrozně unavená a stále bych spala...nojono:))Barboro, myslím, že zrovna nejsem člověk, co to moc prožívá, jen mě velmi překvapilo to, že člověk neprožívá pocity nadšení hned od začátku a spíše to jsou pocity nejistoty...Všem přeji krásný den...

........zase nějakej chytrák, co se neumí ani podepsat.Vím, že tohle všechno si prostě musím vytrpět,že je mi zle, zvracím,omdlívám,ale prostě mám nějaké protichůdné pocity a když už tu toto téma bylo založeno,chtěla jsem se o něj s holkama podělit.Jak jsem psala,já si sama nerozumím, proč to tak je,proč mám někdy takové myšlenky:-(((

jj, Barboro moje řeč, aspoň někdo normální :o))

Je to normální, hormóny dělají paseku, ale ustálí se to. Měj se hezky.

Já z toho vědu nedělám,jen mě zajímá jestli je normální to,že jsem z toho zmatená a občas mám z toho i depky..Jestli to jiné holky taky zažily toť vše

Moc to prožíváte, těhotenství není žádná nemoc ani vyznamenání. Je to normální proces v životě. Zvracení po 1. trimestru skončí a bude to v pohodě. Chtěly jste děti, tak jinak to nejde. V poslední době se některé chováte jak celebrity, které z toho ovšem těží značný kapitál. Jsem těhotná v 8. měsíci a normálně pracuji, a dělám všechno tak, jako dřív. Jen mám volnější šaty a nervu se do džínů a krátkého trika, aby byly vidět i pohyby mého miminka. Je to na prču. Trochu normální přístup, nemyslíte matky.

Zas někdo háže moudra

no nevím o čem tahle diskuse je :o/. Ono je fakt že v těhotentstí s ženou cloumají hormony ale že by to docházelo až k tomu, že bych ho pak měla proklínat? No to teda nevím. Nezlobte se na mě, je to můj názor, ale v tomhle případě, jste podle mě nebyly na to těhot. připravené a neměly jste si ty děti nechat udělat !!!

Ahoj Kordulo,nedá mi to nezereagovat.Před týdnem jsem se dozvěděla,že jsem v 5 týdnu těhotenství,nyní už teda v 6.Miminko jsme s manželem chtěli, snažili jsme se o něj rok,počítala jsem plodné dny, z každé menstruace jsem byla zklamaná,že jsem i brečela.Teď to přišlo a jsem těhotná.A je mi z toho na nic.Nerozumím si,najednou se mi v hlavě hlavně v noci odehrávají hororové scénáře, bojím se průběhu těhotenství,bojím se porodu,přijde mi líto že musím odejít z práce,ale to všechno jsem přece věděla dávno a o mimčo se snažila.Já tomu prostě taky nerozumím.Teď mi ještě ke všemu začlo být strašně zle,celé dny zvracím, omdlívám a to těhotenství normálně proklínám nemůžu si pomoci.

To je fakt, myslím, že žádná žena nemůže dopředu vědět, jak bude ragovat, až jí doktor těhotenství potvrdí. Je to strašně subjektivní. Sama nevím, jak budu regovat. dneska si myslím, že budu štěstím brečet, ale uvědomuju si, že možná ne. Taky by mě to bylo divné. Ale fakt je to normální. Je to velká změna. Nikde není řečeno, že nastávající matka musí mít celou dobu jen super pocity a být permanentně šťastná.

Je to o pocitech a myslím, že v těhotenství je to ještě intenzivnější něž předtím, pokud si jen člověk říká co kdyby.... Ty pocity jsem měla i předtím, ale je to jen takový slabý odvar oproti skutečnosti, když se ukážou na testu dvě čárky a gynekolog potvrdí - jste těhotná.. Asi některé ženy v ordinaci zašnou skákat radostí..já koukala a vše se ve mě pralo... Někdy jsem v pohodě a někdy hrůza..Vůbec jsem nečekala, že to se mnou takhle zamává...

No jo, ale co když cítím ambivalentní pocity, stejně jako Kordula? Mám pocit, že na jednu stranu dítě chci, na druhou nechci, jednou tak a jednou tak. Když jsem si myslela, že jsem těhu, měla jsem radost, ale i strach. a myslím, že i kdybych opravdu byla, bylo by to stejné. I ze zkušenosti jiných vím, že pocity Korduly nejsou nic výjimečného, je to normální.

Ale je tu diskuse na nějáké témá takže si myslím,že fňukání o mimino sem fakt nepatří.K tomu účelu už je diskuse chci miminko.Myslím,že holky se tady chtějí dozvědět o zvláštních pocitech již během těhotenství.Takže nesouhlasím s tím,že jsou pocity v tomto případě stejné

Tak pardon. Ale popravdě si myslím, že pocity jsou podobné. Oboje je vyvolané hormony a psychikou. Obě období jsou rozporuplná.

To snad né..Tady je diskuse už o těhotenství a pocitech né o tom jak by jste si přály dítě,na to máte diskusi chci miminko a tam si můžete denně stěžovat na to jak je to těžke,že ho ještě nemáte..

Ket, podobne pocity mam taky. Srdcem si moc preji mit dite, mame presne naplanovane, kde budeme mit v byte postylku a prebalovaci stul. A ja porad cekam - dostanu to, nedostanu...? Zpozdeni o jeden den ve mne vyvola nadeji, o kterou druhy den prijdu.Venku vidim matky s detmi a tak moc jim zavidim a potom prijdu domu a nas byt je tak prazdny. Tolik bych si prala, aby u nas taky kricelo dite. A tak je mi casto smutno a placu a snazim se necim zabavit. Bohuzel mi nadseni a spokojenost nikdy nevydrzi dele nez par hodin.

Uf, není to fakt žádný med....ráno se probouzím s dívnýma pocitama, je mi špatně od žaludku a ještě různý představy o mimču:(((....nikdy jsem se necítila takhle zvláštně, vždy jsem byla člověk hodně v pohodě a stále vysmátý, ale tedy teď to se mnou mává... Ráno mi pomohlo, když jsem sešla dolů z ložnice a přítel mě obejmul...Ach jo, chci být v pohodě!!!!

Je tu diskuse o těhotenství,koho zajímá že ti hrabe a ještě ani těhotná nejsi.

No, mně jak začaly tikat biologické hodiny, tak brečím i když v telce vidím malé děti, nebo nedejbože miminko nebo štěně. ještě že mě nikdo nevidí, poslal by mě na psychinu. No a v těhu asi budu všude s sebou nosit pakl kapesníků. Jinak já na hormony svaluju vinu za své podivné chování už teď, hlavně v době před menstruací. Ať si manžel zvyká.:-))

To můžu potvrdit. Většina žen by chtěla mít rovnou to svoje miminko, bez těhotenství a bez porodu. Ikdyž některý ženy se dokonce v těhotenství cítí psychicky i fyzicky nejlíp ze svýho života. To je ale rozhodně menšina...V prvním těhotenství jsem byla nervozni i z toho neznámýho a ve druhým zase z toho, že jsem věděla, co mě čeká, protože jsem měla u prvního trochu problémky..., ale bála jsem se zbytečně, protože tentokrát to bylo všechno naprosto vpořádku. Podvědomí ale člověk neošálí...Taky jsem občas kvůli blbostem vybrečela snad kybl slz. Prostě mi něco přišlo líto třeba v televizi a už jsem šahala po krabici kapesníků...No chlapi to s námi mají hold těžký, ale ten můj to naštěstí všechno bral s humorem, je děsnej kliďas.... Hlavně třeba, když jsem brečela hodinu u skříně, že nemám co na sebe, ve všem jsem vypadala jak idiot. Nakoupila jsem si sice i těhotenský věci, mimochodem ty ceny hrůůůza..., ale když se oteplilo, tak jsem byla v háji. Po dlouhých chvílích strávených před zrcadlem jsem nakonec vytvořila nejschůdnější model a pak u vchodových dveří zjistila, že mi k tomu nejdou vůbec žádné boty! To už se manžel za břicho popadal, podával mi krabici kapesníků a já se nakonec smála taky :o). V šestinedělí jsem zase třeba brečela proto, že mi manžel sežral čokoládu. Prostě síla ;o).Tak se holky držte toho, že to je fakt normální a před partnerem to jedoznačně všechno svalujte na hormony, ať to jimi je nebo třeba není ;o)))).