Jsem těhotná...zvláštní pocit

Já jsem si ještě před dvěma dny myslela, že můžu být těhotná,. A taky jsem měla rozporuplné pocity. Když mi pak přišla menstruace, na jednu stranu jsem si oddychla, na druhou stranu mi to bylo líto. Myslím, že i těhotenství budu prožívat stejně. I když si člověk dítě přeje, tak stejně je to krok do neznáma. Něco, co se už nedá vrátit a hormony vezmou vaši psychiku na výlet po horské dráze. To je normální. Nakonec je stejně každá těhulka naštvaná a přeje si, aby už to měla za sebou a držela mimčo v náručí. Poslední měsíc je asi nejhorší v tomto.

No je pravda, že jsem i na partnera protivná...a to i tehdy pokud je ov velmi milý, ale vadí mi moc o mimču mluvit a plánovat a tak když začne, odseknu a nechci o tom mluvit...je toho nějako na mě moc a asi se na to musím postupně připravit a zvyknout:)...doufám, že se to zlepší.. Ale každopádně mě odpověď od LEny trochu uklidnila..díky:)

Mně je 22 ale to mimčo jsem chtěla..Nevím možná je to tím létem venku krásně a já teď nic nemůžu..Nebo snad v tom jsou i hormony,že jednou jsi šťastná,jindy na dně..Nevím,ale nechápu co se to semnou děje..

Holky, v klidu, není to nic nenormálního, vždyť jde o takovou velkou životní změnu..., o něco nového, tak můžete přirozeně pociťovat nejistotu i strach. A nezapomeňte, že psychiku ovlivňují i hormony, které se teď v těhotenství bouří jako blázen, to stejné může nastat ještě po porodu...., ale to se taky většinou tak do šestinedělí upraví. Každý těhotenství může být navíc různé i u stejné ženy. Já jsem byla teda v obou těhotenstvích protivná sama na sebe, prostě taková vnitřní nezvozita, kterou nešlo nijak zkrotit a to se všude píše, jak má být žena klidná a vyrovnaná, takže jsem byla nervozni ještě z toho ;o))). Většinou to tak vůbec není, že by žena byla naprosto vpohodičce... V druhým těhotenství jsem byla až tak nepříjemná, že jsem se dokázala se svou první dcerkou hádat den co den. Bylo mi to moc líto, ale nějak to bylo pořád silnější než já. Někdy jsem měla pocit, že si snad vzteky vyškubu vlasy nebo co ;o))). Čekala jsem, že se mi narodí kdovíjaký nervák, ale naopak mám tak hodňoulinkou holčičku, že si tohle mateřství skvěle užívám...Po porodu jsem se brzy uklidnila, každý říká, že ze mě to štěstí jen srší...Na konci těhotenství jsem byla nervozní asi nejvíc, měla jsem pořád pocit, že jakoby "nic nestihnu". Tomu se pak říká syndrom budování hnízda a může se projevovat třeba tím, že ženská smejčí celý byt jako blázen apod. Prostě se snažte tím netrápit, jednou se tomu zasmějete ;o).

Mužu se zeptat na věk?...mě je 30 a tak si myslím, že věk už na to 100% mám:)), ale asi si člověk zvyk na určitou svobodu, klid a pohodu, své koníčky a teď mě trochu straší představa, že to bude všechno omezené.. Když čtu některé příspěvky v jiných diskusích, jak jsou ty holčiny nejšťastnější na světě atd, tak si připadám divně:))...jsem ráda,ale je tam i to něco....

Ano,já si dítě s partnerem taky přála..Teď jsem ve čtvrtém měsíci a mám takové divné pocity..Někdy se těším,jindy mám strach..Teď ale mám trošku obavy jestli je normální,že mě to občas snad i štve..

Ahoj, včera jsem byla u dokrota a zjistil mi pátý týden těhotenství..Mimčo jsme s partnerem plánovali, ale mám teď takové zvláštní pocity-radost a strach...Prosím je tu někdo se stejným problémkem?