Katolici - jsou normalni?

Proč mi podsouváš vědomí vlastní výlučnosti, nic takového si nemyslím. Nejsem u katolíků dlouho, vím o některých křivdách, kterých se dopustila v minulosti. Nejsou pro mne nepřekonatelnou překážkou, jelikož dnes je situace jiná. Dokážu odpouštět. Žádná církev není bez chyby a já po dlouhých letech hledání považuji tuto za nejlepší. Ty můžeš mít jiný názor.
Nevím ale všechno. Pokud uvedeš konkrétní svinstvo, kterého se církev dopustila, budu se pídit, proč a nač, zda byl viník potrestán atd....a třeba to dojde tak daleko, že se s tím spolkem rozloučím.
Ale tys nic konkrétního neuvedl. Jen všeobecné nařčení. O ničem podobném nevím já ani mí známí. Můžeš mě poučit, jestli chceš.

Pro JMK: Zdravím tě, betoňáku:)))
Máš, jak vidím z tvých příspěvků v místo mozku z "víry" a vědomí vlastní výlučnosti prefabrikát a naše diskuse by tě jenom šokovala, nebo mohla zatvrdit. Jak snadno se hadovi kritizuje že kam se podívá, všichni křičí "jed"!:))))

Ořešáku, myslím to vážně, může být, že nějakej kněz se zachoval hnusně. přiznávám, že je to možné. Než tomu ale uvěřím, musím znát i názor druhé strany. Uveď třeba místo a já si to ověřím. Doufám, že si nemyslíš, že celá církev je banda podvodníků, když se tam najde pár špatných.
Náš Bůh je bůh všech i váš. Církev se může mýlit. Nebráním jí. Jenom říkám co je pro mě důležité. Nevím, proč jsem podle vás nízký, podlý hajzlík. To nechápu. Uznám vinu, pokorně smeknu, jen chci vědět, co dělám špatně.

Jistě,JMK, to se Vám opravdu povedlo, typická věta dáblova advokáta, že svědek je sám zločinec. A já jsem si donedávna myslel, že se budete snažit udělat aspoň dojem slušného věřícího. Ano, to by některým vašim bojovníkům za Krista šlo, trousit věty o tom, že jen váš Bůh má pravdu a kdo se protiví, i kdyby byl v právu, je hříšník. Kdo ví... Vždyť jaký je pro některé z Vás rozdíl mezi životem a snem. Když odpustíte, když ne Vy nevadí, Bůh určitě a rád, jste pro mě nízký, podlý hajzlík. Hlásná trouba nejlépe zní prázdná, že.

Zdravím tě, Hendy, jsi první, kdo mě zařadil mezi ortodoxní věřící. Užitečné tradice se snažím udržovat, zároveň však nejsem proti novinkám, jsou-li ku prospěchu. Doba si žádá změny. Nemám už ani pradědečky ani dědečky, když ještě žili, těšil se mé přízni ateismus. O válce mám nějaké informace z literatury, ale i od pamětníků a našeho bývalého kněze. Popiš přesně na co narážíš a já se ti pokusím odpovědět, takhle nevím, co myslíš.
K mé noramlitě - jsem normální v tom smyslu, že nepatřím mezi duševně choré.
Jinak bychom si ale museli vymezit výraz "normální". Co to podle tebe znamená ?
Je normální, když věřím, že svět nevznikl shodou neuvěřitelných náhod, ale že byl stvořen inteligentní bytostí ?
Je normální, že se snažím zjistit jaký je vlastně smysl mého života, proč tu jsem a kdo vlastně jsem ?
Je normální, že miluju všechny živé bytosti, přírodu, snažím se neubližovat druhým a dělat užitečné věci ?
Jestli zase hlásám, tak promiň. Chci jen diskutovat, názory se tříbí, člověk "pozná" jiné lidi na ledacos nového přijde. Měj se fajn, člověče.

Ivetko, buď trpělivá, protože Bůh tě miluje a ty to víš. Bůh je milující otec a my jsme jeho děti. O každého z nás má starost a každého z nás miluje.
Ale on promlouvá v klidu a v tichu a my kolem sebe máme pořád moc rámusu, a rozruchu, tak ho třeba neslyšíme, protože se nedokážeme úplně uvolnit a ztišit.
Až ho jednou pocítíš intenzivně, uvědomíš si, že byl už dávno s tebou, že tě nikdy neopustil a bude s tebou pořád. Přeji ti, abys zažívala tak nádherné společenství s bohem (alespoň tak) jako já, protože Bůh je láska, to nejkrásnější na světě.
Pokud teď Boha skutečně neuslyšíš, ulož si svou víru hluboko do své duše. Přijde čas, kdy se ti bude určitě hodit a pak ji najdeš jako svůj ukrytý poklad.

Šárí, já vím, že moje vyznání není jediné na světě, ale dnes už vím, že je nejlepší.
A přeji si to nejlepší i pro své děti - samozřejmě víra se nedá vnutit, ani naučit,
to musí chtít poznat každý sám. I ostatním lidem přeji, aby našli svůj zdroj štěstí jako já a nemusí to být zrovna mé vyznání. Lidé jsou různí, každému vyhovuje něco jiného. Ani v nejmenším neodsuzuji jiná náboženství nebo vyznání, každému co jeho jest, co pozná, že je pro něj to pravé.
Propojení a porozumění s lidmi jiné víry je pro mě samozřejmostí, nejsem od začátku u katolíků, vím že i v jiných církvích a společenstvích jsou také lidé různí, povrchní i hluboce věřící. Hlavní je, jaký je člověk uvnitř, zda dokáže pomoci druhým.
A ty už víš kam patříš ?

(P.S.: Čokoláda fakt není nic dobrého, pojídat jí byť kvůli draslíku nedoporučuji - nó, ale občas si taky dám -:)

Ořešáku, lituji všeho zlého, čeho se na vás či váší rodině dopustila církev i jiní,
ale těžko dnes budeme hodnotit, co se skutečně odehrálo za hitlerovské okupace
mezi vaším pradědou a místním farářem, mohlo to být jak říkáte a také úplně jinak.
Nechci tím naznačit, že píšete nepravdu, ale že prostě neznáte všechny okolnosti pro a proti. Uznávám, že všichni katolíci nejsou bez viny, někteří asi selhali
(já o tom nevím, jmenujte konkrétní případ, zjistím co se dá). Beze sporu naše církev má pošramocenou minulost. Hodně pomluv je ale neoprávněných, chce to rozebrat jedno po druhém, a zeptat se raději na stránkách katolík, nebo víra, tam je prostor.
Kdo chce znát pravdu, ten se nespokojí s tvrzením žalobce, ale vyslechne i obžalované.
Já vím naopak o několika kněžích, kteří za války riskovali svůj krk, aby zachránili druhé, ukrývali raněné vojáky, atd.... ono není nic černé ani bílé. Katolíci se z historie poučili a za spáchané křivdy se omlouvají (i za smrt J.Husa).

Ne že by mi byla historie úplně fuk, ale pro mě je důležitější to, co mi církev nabízí dnes. A to je velký dar, v dnešní době plné závisti, podvodů, chamtivosti, agresivity, egoismu a honby za ziskem
mi nabízí občerstvení pro duši. Poznávání jedinečného Boha, cestu víry, která naplňuje moje srdce.
Nabízí společenství věřících, kteří nelžou, nekradou, nepodvádějí, snaží se konat dobro, pomohou mi v každé situaci
- a to je v dnešní době velká vzácnost. Učí mě shromažďovat si ten největší poklad,
který mi nikdo neukradne, poněvadž je v nebi. Radujeme se společně z pomoci druhým - i naprosto cizím lidem.
V naší farnosti pomáhají katolíci (já se taky malinko občas snažím) matkám s dětmi v tísni (podařil se nový azylák ve spolupráci s charitou) nemocným (návštěvy na LDN - jsou vděční za každé lidské slovo, či podání ruky), tělesně postiženým (taková perlička: slepí muži absolvovali úspěšně taneční kurz, při tanci nepoznáte že nevidí) dětem z ústavů (z děcáku musí odejít v 18letech, nemají práci ani byt - dům na půl cesty) sociálně slabým rodinám (levný šatník, bazar věcí do domácnosti), romským dětem vyplnit jejich volný čas - to je také perfektní aktivita. Vznikl u nás romský taneční kroužek, ale ti jsou tak dobří, že je zvou všude možně, podnikatelé na plesy, společnosti na různá setkání - no prostě paráda, začaly v něm tančit i bílé děti, tak je to teď krásná spolupráce, jak má být.
Určitě naděláme spoustu chyb, jsme hříšní lidé jako ostatní, i když se snažíme být lepší, ne vždy se zadaří, ale chceme pomáhat, být prospěšní druhým, Bůh to ví.

Nevím proč jste nás označil za křiklouny, pokud jsou některé léčebné prostředky a výzkumné postupy škodlivé, tak se na to snažíme upozornit (nevím o co se jedná konkrétně), o tom dalším nic nevím.
Až nepřetržité prodávání v supermarketech - to chci i já, zrušit nedělní prodej, protože neděle má být svátečním
dnem odpočinku, relaxace, dnem kdy se člověk věnuje svým dětem, své rodině (když už ne Bohu)den pro koníčky a záliby. Nedělní davové nákupní horečky stírají rozdíl mezi všedním a svátečním dnem ke škodě věřících i nevěřících. O tom by se dalo dlouze hovořit, jak člověk potřebuje neděli bez zbytečného třeštění v supermarketech.
Tak nevím, jestli to k něčemu je, tyhle internetové diskuse. Jed se dá plivat snadno, bránit se je horší. Snad získáte alespoň trochu náhled zase z druhé stránky a představíte si třeba jen hypoteticky, že v řadách katolíků jsou i lidé, kteří nejsou špatní a myslí svou víru i lásku k druhým opravdu upřímně.

NEJSOU. Protože místo aby mysleli, čekají, co řekne Bůh. A pak se aspoň mají na co vymlouvat. Jsem katolík už 16 let a Bůh mě asi nesnáší, protože se mnou nemluví, ale nejsem v tom sama ,je nás jenom v týhle farnosti asi 60 podobnejch a s kněžíma mluví denně:)Ale taky neumí odpovědět konkrétně co říká, a furt odkazujou na Písmo:)

Katolíci nejsou normální, tedy duševně možná ano, ale tím, co si o sobě myslí a jak hodnotí svět kolem sebe, už příliš ne.
Například o mém dědovi se traduje, jaký byl hrubián, vrátil se z druhé světové a hned vyrazil s farářem, který ho šel přivítat a dát mu požehnání, dveře. A ještě Církvi natruc zakládal družstvo.
Jenže...Kdo by hledal v obecní kronice(kdyby se teda pod péčí současného faráře někam nevypařila, naštěstí mám kopii)zjistil by, že hlášení církevního "rádia Jerevan" nelze věřit. Tedy, to s vyražením dvěří je víceméně pravda, ale událo se to tak, že praděda byl nejprve četník, pak chalupník, pak, za hitlerovské okupace dostala farnost zálusk na jeho pozemky a tak ho pan farář udal, za ví Bůh co vlastně, prý si na něj vymyslel, že se jako četník podílel na křivdách na, dnes bychom řekli sudetoněmeckém, obyvatelstvu.
Když se praděda vrátil z pracovního tábora, kde dostal k jídlu suchý chleba a trapný pokus o marmeládu a k tomu polívku z vody, dozvěděl se po cestě, kdo mu to vlastně tak božsky pomohl. A doma se dozvěděl od manželky, co se stalo s hospodářstvím. A pan farář, který během těch krutých let baštil kuřátka s bílým chlebem a zapíjel vínečkem, za ním přišel zhruba s tím, že odpusťme si co sme si a pole Církvi nechme. To co následovalo, se dalo víceméně čekat.
Jenže tak to nikdo z katolíků nechce slyšet!!! Nepřipomíná Vám to, pánové, co se stalo tomu, kdo tvrdil a žil heslo Braň pravdu? Hus upálen, Masaryk zesměšňován....

No a tak nějak se prezentuje Církev i dnes. Křiklouni volající po zákazu určitých léčebných a výzkumných postupů, po restitucích , po návratu majetku sudeťákům, po odebrání důchodů bývalým družstevníkům, po nepřetržitě prodávajících marketech....Tak to vidím i já, z té druhé strany. To, že na té první jsou tak záslužné věci, jako DMS a pomoc černouškům v Kongu a babyboxy, nebo ta "duchovní atmosféra katolické rodiny" a "odkaz církevních svátků lidskému svědomí" to běžnému českému člověku v životě moc neposlouží. Ani mně jako křtěnému.

JaMajKo, ono je dobré negeneralizovat.
Dítě může trpět nedostatkem hořčíku, a proto ta spotřeba čokolády, a přitom může mít vážnou alergii na mrkev, takže tvoje vnucování dobra může být docela průser. Je dobré si uvědomit, že ostatní lidé můžou mít své vážné důvody k následování jiné víry a že naše vyznání není ani jediné na světě, ale nejspíš ani nejlepší.

To je trochu potíž s většinou křesťanů, že svou víru vnucují těm svým bližním, kteří o ni prostě nestojí a ani pro ně není vhodná, místo aby se více snažili o porozumění a propojení i s lidmi jiné víry. Také jsem si to v rodině užila, když se blízcí příbuzní stali katolíky, a někdy je fakt pro toho nevěřícího těžké ustát to v klidu.

no, nevíš, kde přestat. To je takové typické pro ortodoxní věřící. Za Heydrychiády jste taky nevěděli kde přestat, dokud ještě žil jediný poručík od četnictva, že. Nebo ti to pradědeček tají a svádí to na Boží úradek? Po válce jste si hráli na hrdiny a aby Vám vydržela gloriola, musel na to někdo padnout, že. Oběti režimu?
A mohl by sis taky všimnout, že o tvé NORMALITĚ nepadlo zatím ani slovo, JMK. Ale když ty máš to jiné vnímání skutečnosti, ty nemluvíš, ale hlásáš:)

Starost? Katolíci mají starost akorát tak o restituce. A málem bych zapomněl, o morálku, bohužel v jejich pojetí a aby někdo náhodou netrápil Romy:). Jinak mě cpou nechutnou shnilou 2000 let starou mrkvičku s tím, že je o moc lepší, než čokoládička:)jak to o vás z legrace říkal režisér Lukas, jste posádka archy s mrtvým kapitánem a s 2000 let starými rozkazy zoufale přizpůsobovanými dnešní době:)

To je blbost, že se to snad nedá ani okomentovat.

Starost o kostelní pokladničku, že jóóó!
Nic víc tak faráře nevzruší, jako když mu na ni šáhnete, ať už sypete, nebo kradete

Píšeš, že máš fundamentální katolíky v rodině. Někdy si představuji, jaké by to bylo krásné žít v takové velké věřící rodině. Já žiju ve smíšené rodině s evangelíky, ateisty a dřívějšími katolíky.
Je to OK, žádné boje, ale chybí tam to hluboké duchovní propojení, to je škoda.
A jak věřící vnucují ostatním jejich boha, s tím souhlasím - ale v rámci rodiny, doufám. Na veřejnosti se vnucují akorád jehovisti. Já taky umím lézt na nervy, jak sis všiml. Někdy si nemůžu pomoct. Začnu se bránit, když na mě někdo zaútočí, že nejsem normální, atd... a pak nevím kdy přestat. Je to jako když chceš dítěti, které mlsá čokoládu, vnutit zdravou mrkvičku. Víš, že neuspěješ, ale máš o něj starost, tak to různě zkoušíš - co kdyby.

Roberte, Ježíš zemřel zcela běžným způsobem, ale my spíš slavíme Jeho zmrtvýchvstání. To dokázal jen On, pokud vím, zvítězil nad smrtí. A máš pravdu, že někdy moc tlachám. Pro dnešek už končím, měj se krásně a zase mi napiš.

JMK: vidím, že opravdu potřebuješ hlásat tu víru v každé větě - nebudeš psát, abych se zeptal Boha, ale vzápětí přidáš myšlenku, že se mohou boha ptát i něvěřící. To je ten dar věřících lidí, ostatním pořád jejich boha vnucovat. Já tomu říkám květnatá, umělá řeč - vy nemluvíte, ale přinášíte svědectví atd. atd. Bohužel o tom něco málo vím, protože mám fundamentální katolíky v rodině.
Jinak musím opět kontrovat, velikonoce mi nic mimořádného nepřipomněly, protože nejsem přítelem žádných velkolepých událostí, davové hysterie ap. Nechci se Vás dotknout, ale Ježíš zemřel v té době zcela běžným způsobem popravy a takových mučedníků byla v histirii celá řada, jenom se z nich nestaly legendy. Toť vše.

Zdravím tě, Noemi, spřízněná duše. Tvá slova jsou jako třpytivé kapky deště, oživující vyprahlou zem. Pán Bůh tě opatruj.

Znám jednoho těžce postiženého vozíčkáře, přála bych Vám i sobě ten optimismus a radost, kterou má v sobě. A ještě k tomu utrpení, jestli není Bůh, pak je tenhle svět teprve totální beznaděj a nespravedlnost. Pro utrpení ve světě nebude mít podle mě ani křesťan nikdy vyčerpávající odpověď, něco nám zůstane skryté. Ale máme naději, a nedávné Velikonoce nám to znovu připomněly, že konečné slovo nebude mít ani utrpení, ani smrt, to vše pomine... ale Bůh. Křesťanství není náboženstvím strachu, ale radostné zvěsti.