Kdo poradí?

Máte někdo zkušenost s odchodem ze vztahu po 9 letech ???? Bude mi 40 a nevim jak dál... Ale ať si říkám pro a proti stále mi vychází : jít od toho ... Ale taky vím že se máme stále rádi ale denně se hádáme a trápíme .. Taky si neumim představit být sama . Někde začít v podnájmu ...nemám rodinu ani prátelé ....jen jeho ... On ve všem rozhoduje já už si připadám jak stín ...Přitom jsem Býk ... tohle už nejsem já ... co jsem bývala silná osobnost ,SŠ společenká , zábavná ... Te´d už jen depka a občas i víno a samota ...mindráky... jemu 51 .. hezký ale nedokáže se , alespoň ke mně chovat slušně ...to jediný po něm chci ... Znám modřiny i ponižování , to denně ..jsem jak inventář , hromosvod, majetek.... má to již rysy domácího nátlaku , ale to on nepřipouští .. jsem magor... a už mám někam vypadnout ...ví že jsem bez peněz ....bez pomoci..sama ... je to jak cukr a bič furt dokola ...

Beruško,úplně náhodou jsem narazila na tvůj příspěvek. To, co jsi napsala není zmatené. Při pozorném čtení,mezi řádky,čte člověk o hluboké osamělosti.Souhlasím s tím, kdo ti tady poradil, aby sis koupila knížku Miluj svůj život. Začni něco dělat pro sebe a nesnaž se řešit věci těch ostatních. A věř, že tvá víra,že těžko někoho najdeš je, promiň,nesmysl.Najdeš,až se zbavíš svého strachu někomu důvěřovat.Zbavíš se toho,až se zbavíš toho, co máš v podvědomí z dětství. Doporučuji server Věštění on-line.Jdi do fóra a potkáš tam spoustu lidí, kteří jsou ochotní ti buď pomoci,nebo si jen tak povídat.Držím palce a věř,že neexistuje problém,který nemá řešení.Je jenom na nás, jestli jsme ochotni to řešení hledat, nebo se postavíme do role oběti.Držím palce

Ahoj, jsem o dost starší, než-li ty měla jsem do nedávna problémy s tím, že jsem měla pocit, že každému musím pomoci a třeba, když se nepohodli dva lidé mého nejbližšího okolí tak jsem přemýšlela, jak je usmířit, jak jednomu nebo druhému vysvětlit, že to ten druhý jen třeba špatně pochopil...asi před rokem se mi život dost změnil, já pochopila, že za svůj život si zodpovědný každý sám. Zkus si sehnat knihu "Miluj svůj život" od Luise Hai a zkus se podle ní řídit třeba se ti uleví tak jako mně, držím ti palce Tereza

aha, tak takhle to teda je,vubec si nemyslim ze bys byla stara na to hledat si nekoho, vzdyt prece laska kvete v kazdem veku...:-)jen jestli nejsi zbytecne pred svetem uzavrena a jestli ke vsemu nepristupujes moc negativne. zkus se taky nekdy usmat a prestan se litovat, podle me jsi moc fixovana na svou matku a bratra, ten te zklamal tim ze se ozenil s nejakou "jednodussi" holkou, ale s tim nic neudelas, a branit mu taky nemuzes. Vzdyt je nemusis navstevovat, ne? Zkus si najit par dobrych pratel, pokud je uz nemas a zacni se soustredit sama na sebe a ne na druhe....asi jsem Te moc nepotesila, ale tohle je muj nazor.

Beruško, co blázníš? Rozhodně na tebe někde čeká ten Tvůj! Neskládej zbraně! Bože, jsi tak smutná, až mi z tebe běží mráz po zádech! I já bývám. Každý z nás. Ale naděje umírá poslední, přece, ne? To je stará známá věc! V nás lidech zakódovaná! Opusť sféru depresí a otevři se. Měj se ráda. Určitě to chceš, tak pro sebe něco udělej..

Moc Vám všem děkuji za odpovědi. Já vím, že je to zamotané. Bohužel to taky doopravdy zamotané je. Nevěděla jsem, jak to napsat jednodušeji. Vůbec si nemyslím, že bratr se svou ženou žijí jako sourozenci. Švagrová je po této stránce dost

Dam ti jednu radu, myslim, ze kdyz se ji zacnes ridit, dost se toho zmeni. A ta rada je jednoducha: zacni se starat o sebe! Jen a jen o sebe! Mozna to zni sobecky, ale vzdyt ty se staras jen o ty okolo a na sebe zrejme ani nemas cas! Nemas zapotrebi starat se o brata a o dalsi lidi kolem! Ver mi jen te vyuzijou. Takze bud trochu sobec a vykasli se na ostatni. Starej se o sebe, rozmazluj se, najdi si nejaky aktivity ktery te bavej....

no...zamotane to je ale na druhe pozorne precteni se to da zvladnout, co je problem, mas pocit, ze tvuj bratr a tva svagrova jsou spis sourozenci nez manzele? Nebo je ti lito ,ze ses o brachu starala a on se nakonec ozenil? Ses predpokladam tak o 7-8 let starsi nez on, je ti tedy nejmin 25, asi vic, proc zijes s maminkou? Mas pocit, ze ji musis chranit? Nebo chrani ona tebe? ALe pred cim, pred vlastnim zivotem?Pochop, ze nic nevyresis ani za bratra ani za jeho zenu a jeji rodinu, dokonce ani za sve rodice, jediny, komu ted muzes pomoct, jsi ty. Co se tak venovat chvilicku sobe? Vykasli se na ostatni, ty sama nic nezmuzes, mozna vase situace ani resit nelze, tvoje ale ano, pokud jsi nespokojena. Druhy konec republiky to neresi, resi to vlastni zivot. Kam jedes letos na dovolenou?

Jsi podle všeho mladá svobodná holka bez závazků. Co Ti brání v tom, aby ses osamostatnila někde jinde. Na světě je přece tolik nádherných míst.Vyřešíš si tak problémy s rodinou a třeba už tam na Tebe čeká nějaký muž.

Berusko, ja jsem moc nepochopila kde je problem??? to ze nemuzes najit chlapa? nebo ze si nerozumis se svagrovou?? ten Tvuj prispevek byl docela zmateny...

Píši svůj příběh a budu velice ráda za každou odpověď. V mých 4 letech se maminka rozvedla a zůstala se mnou sama. Později, když mi bylo 7 let, se maminka znovu provdala, vzala si též rozvedeného muže, který měl v prvním manželství dvě holky. Ty k nám vozil každých 14 dnů. Měla jsem tedy otčíma, za rok a půl se narodil bratr. Toho jsem měla moc ráda, upnula jsem se k němu. Takže když jsem dospívala, bývala jsem raději doma s bratrem, než abych chodila s vrstevnicemi. Otčím byl zlý, pil, měl jiné známosti. Nakonec se asi po 15 letech odstěhoval do domku, který pořídil z dědictví po svých rodičích. V dospívání jsem měla dost velké problémy s navazováním vztahů, které se v dospělosti ještě prohloubily. Hodně jsem plakala, a když jsem si myslela, že už vše překonám, brácha se oženil. Vzal si holku z rozvedené rodiny, kam