Kněz a žena ...

Nepokřtěný člověk nemůže přistupovat ke svátostem.Ani k přijímání ani ke zpovědi. Nejprve je nutné nechat se pokřtít.

Zdravím všechny na této...Ahoj.Co já vím,tak bez pokřtění ke zpovědi nemůžeš.
Já musela jít k přípravě.Pak se může přijímat eucharistii.Po mši Svaté.

Zdravím všechny na této diskusi. Přečetla jsem všechno jedním dechem a je to jako balsám na duši - pokud vynechám několik málo vulgárních a zbytečných příspěvků. Chci vám všem moc poděkovat za mnoho krásných myšlenek a názorů. Já sama nejsem věřící v pravém slova smyslu. "Nepatřím" žádné církvi, dalo by se říct, že věřím jen v lásku, přírodu, v sebe...a v jednoho anděla, ale to je takový můj soukromý šuplíček v srdci.
Chtěla jsem se zeptat, zda je možné jít ke zpovědi, i když nejsem pokřtěná, nikdy jsem u zpovědi nebyla a nemám žádné znalosti...nevíte o nějakém opravdu šikovném knězi v Praze? Podotýkám, že se nechystám pod vlivem daného tématu na lov mladkého, krásného a charismatického kněze, mám doma báječnýho přítele, který je na dnešní poměry velice slušný, čestný a hodný...jen mě láká zkusit zpověď...nikdy jsem nebyla ani u psychologa, lidi spíš většinou chodí za mnou a svěřují se.
Předem děkuji za odpovědi a všem přeji krásnou noc.

Mladí kněží jsou fešáci. Jen je škoda, že pokud chtějí vykonávat toto povolání tak se nemohou oženit a zůstávají sami. Na každém povolání je něco dobrého a taky špatného.

GG

.

Moniko, to je tedy otázka na tělo. Je to hodně o zralosti. Pro některého kněze je to lehčí a pro někoho to může být těžší. A když přijde zamilování, to pak někdy prověří zralost a zodpovědnost ke svému poslání kněze a zodpovědnost vůči těm, ke kterým je poslán jako kněz.
Zamilování a jiskření řekněme erotické povahy může vyzrát k pěknému přátelství, pokud nedojde ke zkratu.

Vidíte,tady zbožňujete kněze a na diskusi
o papežovi je nenávist.

Tak jsem si početla snad nejplodnější diskuzi. A to jsem jenom hledala pro sebe gynekologa. Kam až jsem se to probůh dostala…Včera jsem pročetla rubriku Zneužití při gynekologické prohlídce. Já si nemohla pomoci, ale já se tak nasmála… I když si uvědomuji vážnost tématu. V podstatě je to o vztahu lékař-pacientka. Takže s nadsázkou v bleděmodrém je kořen problému stejný jako tady - sexualita. Nejstarší komunikační prostředek, který jsme nezvládli, vytěsnily a nahradili „vyššími“, ušlechtilejšími, morálnějšími a bůhví jakými druhy komunikací a teď se nám to vrací. Vždyť sexualita je dar od Boha a je nejplodnějším druhem komunikace. A jak tak koukám, tak bych mohla přispívat do kdejaké rubriky, protože jsem zažila hormonální protuberance všeho druhu (napsala jsem o tom i trilogii, ale nenašla jsem vydavatele). Tahle by se klidně mohla jmenovat Lékař a žena. Neboť co jiného by měl být kněz, ne-li lékař duší?
Jinak kromě jiných se mi nejvíce líbil příspěvek cínového vojáčka.

Dotaz na Josefa
Josefe, zajímalo by mě, jak je to se sublimací sexuality ve vztahu. Je něco takového možné? U sportovců a umělců snad ano, ale u ostatních lidí?
Prý se doporučuje zintenzívnit duchovní život, ale co když se místo Boha vnucuje představa právě toho, kdo má být zapomenut?
Tak co s tím? Děkuju Monika

Vždyť láska je krásná jen sama o sobě. Je to dar od Boha. Jak píše Exupéry ,, Skutečná láska oplátkou nic nečeká, proto nikdy nemůže být zklamána a podvedena." a ,, Nepleť si lásku a vlastnickým bludem - z něhož pochází to největší trápení."
Milovat neopětovaně je sladké utrpení, které má své tajemství.
Nakonec jsem zjistila, že to krásné na kněžích není v jejich pohledu, slovech, doteku ani lidské osobnosti...je to v tom, že mají lásku k Bohu. To je na nich tak úžasné!

Jak tady někdo dřív psal, že to pozná. Tak to určitě poznal, že jsem zamilovaná.

dejte pokoj

dejte pokoj

Za to,že se někdo zamiluje - nemůžeme.
Jsou to hormůnky.
Děkujeme,že jsi napsala,tak poučný přízpěvek.

Adolfina: jsem sice docela mladá, ale mám toho za sebou dost - jak za několik životů...
Taky mám zkušenost s tím, že to samo prostě nějak odezní. Čas všechno tak pěkně posune..Zůstane jan taková jemná sladkost.
Zamilovala jsem se do kněze jěště jako teenagerka - s celou tou romantikou, vášní i tragikou - jako v červené knihovně. Cítila jsem k němu tak mocné duševní spojení, že jsem dokonce věděla, kdy je doma a kdy ne..prostě jsem nějak ,, cítila", že přijel a je doma..
Po roce ho odvolali a mě to naprosto zdrtilo. Ale přežila jsem to. On o mé poblázněnosti věděl..a udržoval si odstup. I když velmi jemně a přátelsky. Necítila jsem se jím nijak odmítána.
Hned po něm přišel další kněz...a i láska k němu byla jiná..jak jsem rostla..Měli jsme se rádi jako přátelé, neudržoval si tak odstup. Nakonec se kněžství vzdal ( ne kvůli mě), oženil se, zmizel z očí..a i z mysli...
Jednoho kněze jsem měla taky ráda, kamarádila jsem s ním, svěřoval se mi se svými porblémy, ale pak se hrozně změnil..a já se s ním přestala stýkat.
Chci tím jenom říct, že cesty lidí jsou různé. Jednou jsme tady, podruhé jinde..
Postupem času poznávám, že ani ten první kněz, ani další nebyli hodní tolika zbožńování, že mají své vrtochy, mouchy,..a že daleko cennější je to přátelství, co mě s nimi pojí. Jsem vděčná za to, že jsem žádného kněze nesvedla z cesty, že to všechno bylo nefyzické, nenaplněné..jen romanické..krásné..

Kněz je pokušení pro mladá děvčata.
A iženy starší generace.
Jak tu bylo napsáno.
Ženy hledají pokoj,klid,úctu,pochopení.
Pokud doma nemají klid,utíkají sem.

Chodím na mše.?ŽE JSI ZAMILOVANÁ?

Chodím na mše.

Ano může to být zkouška pro oba.A on o tom ví?