Kouření-zkušenosti s odvykáním.

Vím že máte pravdu, je mi to taky jasné. Jenže pocit, že už nikdy si nebudu moct zapálit a vychutnat si ten blažený pocit prvního potáhnutí mě ničí víc než kouření samotné, musím mít pocit, že můžu. Nevím jak to bude pokračovat, lidka má pravdu, nikotinový receptory jsou hrozný a zákeřný potvory. Teď bych si teda hned zapálil, naštěstí nemám co, jít někam na benzinku pro cigára určitě nepůjdu. Klaním se všem co to zvládli, není to vůbec jednoduché. Přeji Vám všem dobrou noc.

Jane, vilda má pravdu, ty mrchy nikotinový receptory se prý zmnožují geometrickou řadou, každé další odvykání je čím dál tím těžší. Já jsem také zkoušela omezit kouření na minimum, rvala jsem to na sílu a po několika měsících se dopracovala ke slušné depresi. Z deprese mi pomohl návrat k té mé krabce denně. Takže teď se chystám na druhý pokus - se Champixem a bez jakýchkoliv kompromisů.

Nepovoluj si žádné "zkušební" cigarety - to je začátek konce. Taky jsem zkoušel jestli mi to bude něco říkat (po 10 měsících) pak jsem si povolil 3 denně a už v tom zase lítám. Prostě když si dáš tu zkušební je to jako když vynuluješ počitadlo kilometrů v autě. Začínáš znovu od nuly.

Je to lepší, ne že bych neměl chuť, dá se to ale lehčeji překonat než na začátku. Vím že bych neměl, ale občas si s kolegou který je na tom stejně ke kávě zapálíme, tak jednu za 3dny. Líp se mi dýchá ale jak známo, cigaretový kouř vysušuje pleť. V mládí jsem měl problém s mastnou pletí a teď ji mám zase, ne tolik ale přece jen. Za vodou ale zdaleka nejsem, přibral jsem pět kilo a někdy mám chuť s tím praštit, uvidím co bude dál, občas nevím jestli to má smysl.

Tak Jane, jak jsi na tom?

Já to čtu, ikdyž už nekouřím. Když už jsem tu přispěla, tak mě zajímá, jak se diskuze dál vyvíjí....Věřím, že to hodně lidem může pomoct, hlavně jako psychická opora. Jen piš dál a vydrž to, držím pěsti ;o)

Dnes těžké příznaky, mám závratě, jsem podrážděný, nervozní, každá drobnost mě vytočí. Opravdu paráda. Nevím jestli to tady někdo čte a nevím jestli mám v psaní pokračovat, je to pro podobně postižené-jen aby věděli, že v tom nejsou sami.

Dnes, po 11 dnech jsem si povolil zkušební cigaretu, jen abych věděl co to se mnou udělá. Nic, měl jsem na ni sice chuť ale nevychutnal jsem si ji, jako by byla úplně bez chuti. Možná jsem na dobré cestě, uvidím za delší dobu. O dalších krocích vás budu informovat. P.S. Jsem rád, že sem přispívají lidé kteří s tím mají zkušenosti, snad to tak zůstane.

já přestala taky.....po 25ti letech, kouřila jsem dvacku až třicet denně.dlouho jsem se na to psychicky připravovala,určila si datum a ten den jsem přestala.Bylo to moje rozhodnutí a byla jsem o tom přesvědčená.Neměla jsem ani abst.příznaky, prostě to odešlo jen tak......od té doby nekouřím,na pivko jdu taky a nemám s tím problém. Můj muž taky přestal asi po pětatřiceti letech,kouřil 60 a víc,měl těžký stavy,nervy,teplo,zima,návaly....prostě hrůza,bral na pomoc i léky,ale vydržel.....taky od té doby nekouří,ale má na to dodnes chut,zatímco u mně chut zcela vymizela. Přibral dvacet kilo,já asi pět.Takže u každýho je to jinak,ale tohle je moje zkušenost.

...a ohledně zkušeností s odvykáním: Já jsem se snažila si kouření psychicky zprotivit. Co nejvíc jsem si představovala všechno nepříjemný, co může s kouřením souviset, např. v horkým dni,při nemoci, po ránu nebo při velkým šluku..když se člověku navalí nebo se mu zamotá hlava...nebo když se člověk na nějakým tom flámu "překouřil", tak prostě ty nepříjemnosti..., až jsem si to dokázala vsugerovat tak, že když si představím, že bych si měla zapálit cigaretu, tak se mi předem navalí! Je fakt, že to radši nechci zkoušet už ani ze srandy - no co kdyby mi to náhodou nevadilo a nenavalilo se mi, že...Já jsem si to zprotivila psychicky a to pro mě bylo to zásadní a taky dlouhodobý řešení, protože dřív jsem byla na kouření závislá hlavně asi psychicky (prostě mě to bavilo, uklidňovalo, relax...). Funguje to u mě na 100%, ale nevím, jestli je to recept pro každýho. Manžel přestal týden po mě. Nijak jsem ho nenutila, bylo to taky jen jeho rozhodnutí, jen jsem pro něj byla asi příkladem a chtěl mi možná dokázat, že to zvládne taky. Tehdy si přál strašně hifi věž a tak jsme se domluvili,že když to vydrží, tak si ji může koupit. Několik prvních dní chodil stále na dvůr a místo cigarety se tam jen tak procházel. Zvládl to perfektně a to kouřil cca 14 let (já 8). Taky vždycky tvrdíval, že má slabou vůli a že to nikdy nedokáže. Ani jeden z nás už na cigarety nemá chuť. Jen ze začátku jsme se báli chodit na pivčo, protože tam to člověka asi dokáže zlákat, ale brzy jsme zjistili, že to tak není a neláká nás to ani tam. Je to super, protože jsme si jistí, že už se ke kouření nikdy nevrátíme. A to jsem po narození prvního dítěte (resp.po kojení) znovu začala kouřit a pomohlo mi až to psychický zprotivení cigaret ;o). Držím všem pěsti, ať to dokážete, pokud jste opravdu rozhodnutí :o).

No my zrovna ne, ale je fakt, že jsme ze začátku hodně zvýšili spotřebu žvýkaček ;o). Ale i tak to přeci stojí za to, hlavně za to zdraví, čas, vůni a nakonec i peníze (ikdyž ty se většinou utratí za něco jinýho a ne že by se přímo "ušetřily" ;o))).

Kouřit přestalo hodně mých známých a kolegů, neznám nikoho kdo by nepřibral.

Kopřivo, je to individuální. Já a manžel jsme přestali kouřit před cca 4 roky a ani jeden z nás nepřibral...

Tak dík,to znamená,že budu dál kouřit:-(

Chápu také Ivana, chodím také na noční. Jak píše - člověk se musí správně nasrat. Za těch 10 dní mám 2kila nahoře.

Prosím a kolik jste kdo přibral?

Neboj, přejde to. Dík Champixu jsem přestala před více jak rokem kouřit, dneska už si vzpomenu jen opravdu sem tam, spíš vzácně. Ani při kouření druhých mě to už neláká si zapálit, i když cigaretový dým mi v první chvíli voní.

lidko dík, ono to není lehké ani s tím preparátem. Zítra to bude teprve 10 dní od poslední cigarety. Stojí to za prd.

Prý je dobrý preparát Champix, na netu jsou různá diskusní fóra, třeba na www.ordinace.cz

Přestal jsem před deseti lety kouřit a kouřil jsem 60 cigaret denně a když jsem měl noční tak až 80 denně. Mohu říct, že jsem měl absťák asi půl druhého roku než to úplně přestalo.Připadal jsem si jak Baba v přechodu.Měl jsem návaly horka a nebo mě zase rozklepala zimnice.Ale nechá se to vše překonat jen se musí člověk na to správně nasrat!!!