Léčitel Tureček

Turečka nikdo asi nenutil tam jít. Ten člověk je ALE PŘESVĚĎČEN,že umí léčit, diagnostikovat, a že je nej na světě. Kromě toho si tím taky asi vydělává,ne?Tureček o sobě nepochybuje.A to je to strašné. On je ve svých očích nejlepší. Heřt může mít jiný názor než Vy, ale není žádný diletant. Naopak, choval se tam velmi umírněněně. Vždyť tam mohla přijít nějaká léčitelská hvězda, jenže kdo?

Ale kdepak. To je jako když do diskuze o státním rozpočtu pošlete špatnýho ekonoma a bezdomovce. Nad tím bezdomovcem vyhraje i ten ekonomický diletant. A o to šlo. Prezentovat diletanta jako hvězdu. Kdyby hajtra Jílková nebyla zaujatá, tak nepozve nulu Turečka, ale oponenta na úrovni. Jenže to by dostal diletant Heřt na p....el, což rozhodně nebylo záměrem ...

Zastánci alt.med. asi nedovedou jinak reagovat na kritiku lidí jako je Tureček či Doubrava, než sem stále kopírovat texty.
Doubrava zámečník, Tureček řidič ...ale chápu, že paní Jílková musela zastánce alt.med.naštvat...když Turečkovi vykládala, jak neumí určit nemocný orgán a on se jen podivně usmíval...jinak stránky pana Turečka jsou silné čtení...na dálku určí diagnozu v procentech, všichni mají slabé ledviny..no ale zrovna ta novinářka na něj díky bohu nedala a šla k lékařům..mohla jinak špatně dopadnout...a o tom to celé je...

Myslím, že její pořad je vesměs prospěšný. Po shlédnutí pořadu s Jílkovou člověku naroste sebevědomí důsledkem zjištění, že i až takhle blbá ženská to může taky někam dotáhnout. I když se veřejnoprávnímu médiu divím, že takovou vygumovanou hajtru pustí před kameru ...

Mě by zajímalo když je nějaká diskuse která je trošku zajímavá, proč nějaké hovado napíše sáhodlouhý text, který nikdo nečte.
Já jsem ten pořad neviděl, ale stačilo mě před asi 3 týdny s těmi policajty, musím souhlasit že komentátorka je příšerná, já ji zažil jednou osobně a také se chovala jako takové malé hovádko. Takže jedna rada je: srát na její pořad!

24. 4. 2008 17:38:26,
Divadelní drama, oblíbené od prvopočátků světové kulturní historie a ověnčené květinami slávy a úspěchu již z rukou svých antických tvůrců, bylo vždy vyhledávané jak pro schopnost objektivně a věrně nastavovat zrcadlo své době, tak pro neutuchající tvůrčí duch a odhodlání k vytváření nových a nových dimenzí literární skutečnosti. Proslulé divadelníky neustále svazovala a zároveň povznášela nutnost ctít společenské konvence a povinnost respektovat sociální tendenčnost. Proto byly jakékoli změny spíše dílčího charakteru. Vývoj světového dramatu tak můžeme sledovat jen matně a v náznacích a rozhodně ne tolik schematicky, jako tomu je v případě ostatních literárních žánrů.
Prkna, která znamenají svět, vždy vytvářela pro diváka alternativu k soudobému životu, stávala se pro mnohé spásným útočištěm, ochranným krunýřem před hořkou realitou, přesto ale v takto stvořeném světě nepanovaly zásady pravdivého života. Dramatické kousky skutečnost barvily a zjednodušovaly, třecí plochy obrušovaly, nesouvislá pohoří, vyvrásněná společenskou nesnášenlivostí a dobovou nepřízní, zahlazovaly a přenášely do zcela jiných rovin. Dramatici svět zmenšovali do rozměrů divadelního jeviště, hry byly často pouhou maketou světové scény, jen nemnoha autorům se zdařilo být skutečně originálními. Mělo - li dojít k opravdu významnému zlomu v poněkud ustrnulém vývoji divadelnictví, musela i společnost jako svébytný komplex, určující chod všech složek lidské existence, zásadně změnit tvář a odbočit z vyjetých kolejí. Destabilizace a ochromení tradičních hodnot odhalily šance dramatického žánru na rozmělnění některých zkamenělých rysů a na novou fasádu jeho oprýskaného zdiva. Ani vnitřní a hluboce zakořeněné zákonitosti však neměly zůstat beze změn. Jednalo se o nastolení nového řádu do slovesného umění, které provázely rozsáhlé změny v celkové politické i sociální koncepci společnosti.
Oním smrtonosným, destruktivním, ničícím a podlamujícím faktorem byla první světová válka, která však přes svůj jednoznačně negativní přínos vyslala i některé podnětné impulzy, jež měly přispět ke katalýze neodvratných společenských změn. Nyní se přesuneme od obecných problémů k situacím konkrétním, z celosvětového jeviště do našeho středoevropského prostoru. Divadelní žánr jako takový v českých zemích patřil vždy k nejpopulárnějším, nemůžeme mu upřít velký podíl na formování národní kulturní historie. Světová válka zasáhla i zdejší společnost tíživě a nemilosrdně, muže odvlekla z vyhřátých divadelních lavic do zákopů, jimiž úporně procházel ledový stín smrti, a když celá katastrofa dospěla ke konci, došlo k absolutní konverzi světového řádu a redefinování společenských hodnot. Drama, do té doby nepříliš využívané, vypučelo náhle v květinu mámivou a ohnivou, svými kořeny rozrušující jakékoli zárodky další války. České divadelnictví do té doby neprošlo velkými změnami, nyní však dostalo nový tvar a mohlo naplno využít svůj potenciál. Vratkost doby zrodila divadlo proměněné a originální, často ještě tápající ve slovesné formě a schopnosti konstruktivně podat divákovi nosnou myšlenku. Deformovaná doba splodila i deformované divadlo, mnohdy nenormální a podivínské, pokládající však již základy modernímu českému divadlu. Radost z konce války a později strach z fašistického nebezpečí, náhlý hospodářský vzestup a stejně rychlý pád, mnoho snů a vědomí o nemožnosti jejich uskutečnění, to vše dalo vzniknout svébytné odnoži české kultury, poněkud kontroveznímu dramatu, snažícímu se neohroženým novátorstím zahladit společenské kontrasty - avantgardnímu divadlu. Tento dramatický žánr reagoval na podněty novodobých světových literárních směrů, obzvláště byl pak ovlivněn politickou a sociální situací v komunistickém Rusku. O osudech českých divadelníků této éry si v následující studii povíme ještě mnoho. Pokroucené zrcadlo, které pečlivě nastavovali každodenní skutečnosti, vrhalo na jeviště obraz fantastický, často však těžko pochopitelný. Pokusíme se v této práci nastínit atmosféru jedné etapy české historie, etapy složité a obtížné, jež je pravdivě vylíčena v peripetiích meziválečného avantgardního divadla. Věříme, že téma zpracujeme hodnověrně a pravdivě, bez větších historických nesrovnalostí. Přistupme tedy ke kardinálnímu těžišti celé práce - avantgardnímu divadlu.

SITUACE ČESKÉHO DRAMATU NA POČ. 20. STOL.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století dochází v Evropě k pozvolnému zlomu ve vývoji všeobecné literární kultury. Národy starého kontinentu se odpoutávají od tradičního pojetí umění a dospívají postupně k nekonvenčnímu, odvážnému výrazu. Soubor snah o destrukci zpátečnického konzervatismu a rozrušení přísně systémových mechanismů ve společnosti označujeme jednotným slovem avantgarda. Celé hnutí se v podstatě omezuje spíše na oblast umění, svým působením však zasahuje i do roviny politické a sociální. Avantgarda zastupuje vše pokrokové a moderní v lidském životě, koncentruje v sobě všechny formy uměleckého radikalismu, rázně kráčí vždy o jeden krok před celospolečenským rozvojem. Svým revoltujícím přístupem se formuje v zářivý předvoj budoucích změn, jenž sebevědomě modeluje ostré kontury věcí následujících. Zpravidla důsledně zavrhuje dědictví minulosti a odmítá uznat empirické výdobytky dosavadního umění, hledí směle vstříc budoucnosti a udýchaně chvátá za svou vzdálenou hvězdou, jež matně probleskuje za obzorem. Metoda neprozkoumaného experimentu skýtala značná úskalí a četné nedokonalosti, otevírala však uměníchtivým vrstvám okno do světa fantastického a rozmanitého, v němž barevné a hudební odstíny odhalují samotnou esenci lidské duše, světelné odrazy a mystická zákoutí otevírají oči a záhy oslepují a krkolomné tvary svazují tradiční řád do veškerého chaosu bohatosti a plnosti života. Avantgardní drama nemělo být syrové, hrubé a chladné, jeho smyslem bylo přiblížit umění plnosti a nespoutanosti života, horkou krví a zdravými plicemi vtáhnout diváka do světa odlišného, přesto však stejně živého a rozmanitého. Divák se stal svébytným prvkem všech těchto divadel, prvkem, jejž nebylo možné eliminovat. Celé avantgardní hnutí v českém dramatu buduje visutý most přes propast mezi divadlem a divákem, celý vztah má být upřímnější a také vřelejší.
Nové tendence moderního světového dramatu začaly pronikat do českého prostředí na počátku dvacátého století. Již na konci století devatenáctého odezníval překonaný romantismus a posléze i realismus. Naopak se hlásí snahy o využití psychologické analýzy, z nových směrů se prosazuje hlavně symbolismus a impresionismus. Po vrcholném období v letech osmdesátých a devadesátých vzrostl význam divadla opět v době první světové války, o jejímž vlivu jsme se již zmínili. Tyto podnětné změny jsou spojeny především s osobností Jaroslava Kvapila, dramatika, básníka a od roku 1900 režiséra Národního divadla. Pod jeho vedením dosáhlo drama nového výrazu a velké umělecké hodnoty. Stalo se tak i díky generaci vynikajících herců - např. Eduarda Vojana, Hany Kvapilové, a dalších. V předválečných letech i v průběhu války se objevuje v divadelním umění expresionismus - nejvýznamnější bylo působení režiséra Karla Huga Hilara v Městském divadle na Královských Vinohradech (od 1910) - např. Ze života hmyzu bratří Čapků, hra Arnošta Dvořáka Husité, apod. Právě v Hilarově expresoinistickém divadle pokračoval progresivní vývoj činohry na počátku let dvacátých. Své divadelní zásady formuloval v trojici knih z let 1915 - 1930 Divadelní promenády, Boje proti včerejšku, Pražská dramaturgie. Osobnost K. H. Hilara je rovněž spjata se scénou Národního divadla, kde ve funkci v roce 1921 vystřídal Jaroslava Kvapila. Zde působil až do své smrti. Důležitým mezníkem byl samozřejmě rok 1918, který přinesl v podobě samostatného demokratického státu svobodu tvůrčího projevu pro umělce, jež reprezentovali širokou škálu směrů a názorů. Vedle velkých divadel s poměrně dlouhou tradicí vzniká celá řada méně oficiálních drobných souborů postavených na základech lidové zábavy. Na jedné straně jsou to např. dělnické ochotnické soubory (např. Dědrasbor - dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla), vyjadřující hlavně nespokojenost se sociálními poměry, na druhé straně četné a oblíbené kabarety, mající počátky již v dobách předválečných - např. Červená sedma nebo levicově orientovaná Revoluční scéna, spojená se jménem bohéma E.A.Longena. Je ovšem nutno poznamenat, že činnost mnoha těchto kabaretů skončila záhy - v průběhu dvacátých let.
Již za první světové války se na českých jevištích objevily hry některých talentovaných českých dramatiků, jejichž význam často kynul s postupující dobou. V této době se v národním dramatu střetávala generace vyzrálá a vybavená bohatými zkušenostmi, stojící často již za zenitem své umělecké kariéry, s vlnou ambiciózních, energických a mladých divadelníků, jež toužili budoucnost českého umění modelovat vlastní tvrdou a vytrvalou prací. Jednalo se především o Jaroslava Hilberta, Viktora Dyka, Otakara Theera, Fráňu Šrámka, Otokara Fischera, Arnošta Dvořáka a Stanislava Loma. Skupina těchto umělců dospěla k osobitému dramatickému výrazu, jenž vyplýval z momentální politicko - společenské situace, přesto však dokázala pružně reagovat na podněty moderních zahraničních směrů. Předpokladem plodné a perspektivní tvorby byl i úzký kontakt s představitely zejména francouzského a ruského umění. Těžiště nejzávažnější dramatické produkce spočívalo však na bedrech J. Kvapila a K. H. Hilara, o nichž byla řeč již dříve. Repertoár českých divadel za první republiky byl obohacen o rozsáhlé a umělecky náročné kompozice nově nastupujících a často ještě názorově nevyhraněných autorů (bratři Čapkové, František Langer, F. X. Šalda, Vladislav Vančur

cha cha cha :-)))

Cílem byla diskreditace AM. Bylo nutné vybrat co nejslabšího oponenta známému šaškovi Heřtovi. K diskreditaci dopomohlo svým výkonem i telátko Jílková ........ :-))

Neplánovaně jsem viděla jen část pořadu, ale
to mi opravdu stačilo. Nevěřila jsem svým uším a bylo mi ze všeho docela dost smutno. Ta debata byla naprosto o ničem. Nebyl prostor na diskuzi a celé to bylo absolutně neprofesionálně vedené. Docela by mě zajímalo kde, nebo kým byl "objeven" právě jistý pan Tureček. Celý pořad byl trapný a ubohý. Jen se ptám co mělo být jeho cílem ?

Nemohla za to jenom Jílková. Výběr slabého Turečka byl zřejmě záměrný. O tom jsem přesvědčen.

Bylo by moc jednoduchý, kdyby za to mohla jenom M.Jílková...

souhlas, tohle byl pořad na objednávku !
A kráva Jílková ochotně sekundovala ....

Pro všechny:
Náhodou jsem sledoval tento pořad. Neznám ani jednoho z účastníků. Pochopil jsem jen jedno. Pořad byl inscenován pro širokou veřejnost s cílem zdiskreditovat AM a ostatní aktivity. Klasická medicína a zvláště farmaceutické loby se obávají odlivu zklamaných "zákazníků". Takže je třeba vidět souvislost. Myslím, že nejde o p. Baudyše, Turečka a ostatní účastníky s titulem :-), ale o alternativu jako celek. Podobný pořad jsem před časem viděl o "oberonu" s p. Troianem. Byl to docela šikovně zmanipulovaný pořad, kde účastníci neměli šanci se zpětné vazby na ona polopravdivá tvrzení. Bohužel asi účinkoval jen na ty, pro které přemýšlet a hledat pravdu je zbytečný luxus.

co takhle tvůrčí myšlenka, oslíku ?? nebo umíš jenom papouškovat ?

No,ona je někdy lepší upřímná lidová mluva než zákeřné pomluvy.Chudák další léčitel, ten si s tebou zas užije.

hovno????
kurva???
senilní průměr????
podržtaška???
:-))

Titul Prof. ani náhodou nezaručuje moudrost nositele (viz. všeználek Klaus). Ti nejlepší se od směšného spolku senilních průměrů jménem Sysifos distancují. Do takového spolku by nikdy nevlezli a stydí se za své kolegy. Zeptejte se např. na LF UK.
No a kašpárek Heřt ? Ten snad ani nestojí za komentář. Pokud by člověk měl komentovat kdejaké hovno, které zasmrdí u cesty, nic jiného by nedělal. Jinak s Pekárkem měl ?? pravdu - je to kurva estébácká s krycím jménem Ludva, později Rio Šabart ...
Podržtašku jim navíc dělá Kyša z Rudého Práva. Vskutku kvalitní seskupení, ten SYSIFOS !!

Josefe, krásně a výstižně jsi to napsal. Z onoho pořadu jsem byla celkem v šoku, protože jsem opravdu nepochopila, jak se dotyční vědci mohou vyjadřovat k astrologii, když o ní naprosto nic nevědí. Bylo evidentní, že astrologii zahlédli jenom z rychlíku a to formou stupidních párřádkových předpovědí v časopisech, což ovšem není astrologie a často tyto předpovědi ani astrologové nedělají. Je na pováženou, že dotyční vědci přistupují ke zkoumání něčeho takovou nevědeckou metodou nebo lépe řečeno žádnou metodou. Respekt bych měla před tím, kdo se astrologií intenzivně zabýval a na základě svých vlastních poznatků a zkušeností pak došel k názoru, že nefunguje. Jinak člověk, pokud cítí potřebu se vyjadřovat k jakémukoliv tématu, o kterém vůbec nic neví, je hlupák těžkého kalibru,a je úplně jedno, kolik má před jménem a za jménem titulů.

Vykřičníku, patříte-li mezi ty, kdož věří jen tomu, co si mohou osahat nebo změřit, nechápu, proč po lidech na anonymním diskusním fóru požadujete informaci o jejich vzdělání. Perete do něčeho, co si neumíte ověřit a tady chcete být odkázán na víru:-) Abych to zkrátil: Spolek Sisyfos vznikl jako aktivita proti podvodníkům. Potud by měl mít podporu celé společnosti. Páni vědci však ve svém vševědném rauši překročili míru a začali pronásledovat vše, co se nevejde do exaktní škatulky současného vědeckého poznání a s vaničkou vylévají dítě. RNDr Grygar se vyjadřuje k astrologii z hlediska astronomie, což je stejný nesmysl jako vyjadřovat se k symbolice jen z hlediska fyziky. Pokud vím, astrologové se k astronomii takto krátkozrace nestaví. Pana Grygara zřejmě spletla podobnost názvů těchto dvou oborů, což by bylo akceptovatelné v případě naprostého laika, nikoliv v případě vědce jeho formátu. Jalový drb, na který odkazujete v případě pana Baudyše, je na úrovni bulváru. Pokud se bývalý ministr věnuje astrologii, je to pro mě stejně zarážející jako to, že každý má svého koníčka, který nemusí souviset s jeho profesí. Nad něčím takovým se může pozastavovat jen ten, kdo chce psa bít...A že astrologie nemá 100% výsledky? A kdy budou etablované vědecké disciplíny disponovat takovou mírou spolehlivosti? Kdyby pánové skeptici byli ještě o něco skeptičtější, než jsou, nespokojili by se s teoretickým hodnocením oborů, o kterých mají jen vágní informace a začali by si skutečně ověřovat. Myslím tím skutečně, nikoliv s primárním zaujetím a touhou vše vyvrátit jen proto, aby nedejbože nemuseli změnit názor. Staré vědění lidstva a jeho hluboké pravdy jsou bohužel skryty pod nesmírně hlubokou vrstvou profanace a balastu. Pokud laik zaujme stanovisko jen na základě poznání této profánní vrstvy, dá se nad tím mávnout rukou. Pokud ale vědci nehodlají jít do hloubky a spokojí se se závěry vyplývajícími jen z povrchního náhledu, je to na pováženou.

No a to vzdělání, nějak se do odpovědí nechce.
K astrologii se velmi fundovaně vyjadřuje mj. i Jiří Grygar ( RNDr..) a to se přece také ezotérikům nelíbí..
jinak ...ttp://jubanek.bigbloger.lidovky.cz/c/28901/Baudys-astrologie-a-obrana-vlasti.html dost dobrý..o Baudyšovi...:-)))