Mám si nechat zmenšit prsa?

Ty debilko doporucuju ti nechat si uriznout este nekerou koncetinu. Na Parylympiade budes mit pak vetsi sanci na uspech.:o)))

Jajko děkuju za obsáhlou odpověď, snažila jsem se na to myslet, posledních pár dní. Já jsem chtěla říct - ano, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, že jsem do toho šla a že jsem si dokázala, že umím i něco obětovat a že nečekám všechno zadarmo. Na druhou stranu jsem sama sebe trochu zaskočila - nečekala jsem, že s tím potom budu mít až takové problémy. Nemyslela jsem si, že je pro mne to jak vypadám až tak důležité. Bylo mi to potom dost líto a pořád mne to ještě mrzí, když se na sebe podívám. Na druhou stranu ta prsa by určitě nebyla hezká věčně a teď je to opravdu příjemné, jak jsem celá lehčí. Mnohem snáz se mi hýbe a vůbec dělá jakákoli činnost. Akorát se mi pořád moc nelíbí, jak vypadám.S mámou jsem to nakonec nerozebírala. Ačkoli souhlasím s tím, co jsi napsala, nejsem si jistá, jestli by tomu rozumněla a musím se přiznat - přišlo by mi hrozně divné jí to vysvětlovat. Ale jinak se spolu bavíme normálně, mamka byla vždycky bezvadná a doma už se to pomalu vrátilo do starých kolejí. Já jsem se už taky docela uklidnila. Teď mne čeká škola a už docela vyhlížím, až mi skončí ta doba "povinného" klidu a konečně vyzkouším bazén. Myslím, že všechno je jen otázka času a že brzo už si to přestanu řešit a vyčítat si to.

Ahoj holky,tak píšu po delší době. Nejdřív nejel týden internet a pak jsem si řekla, že si dám trošku pauzu a nebudu to tolik rozebírat a raději tomu dám trochu času. Už je mi trochu líp. Každopádně u doktora jsem byla naposledy na sundání obvazu a kontrolu, na poslední bych pak měla přijít ještě za dva měsíce, ale to už je prý jen pro jistotu. Říkal, že to dopadlo dobře. Ty jizvy mi připadají pořád hrozně moc výrazné, ale podle něj časem trošku zblednou. Každopádně tam zůstanou, což jsem věděla už předtím, ale docela mi to vadí, protože zabírají dost podstatnou část mých nových prsou a vypadá to blbě. Ale tak to prostě je, perfektně to vypadat nebude nikdy a musím si na to nějak zvyknout.Už jsem každopádně začala chodit ven a dneska jsem měla už i první den školy. Ze začátku mi to dělalo dost velké problémy, hlavně tady na sídlišti. Ta změna je fakt dost výrazná a každý, kdo mě znal z dřívějška - sousedi a tak - prostě chtě nechtě dost zíral a já naopak nebyla v takovém rozpoložení, aby na mně někdo furt koukal, takže to byl trochu boj, ale nechtěla jsem pořád sedět doma a litovat se, takže jsem to musela překousnout. Ale když jsem byla pak dole ve městě tak už to bylo fajn - i když mi zatím pokaždé trochu chybělo, že nebudím žádnou pozornost. Nemyslím, že se po mně nikdo šokovaně nekouká jako ti lidi z baráku, to bylo naopak fajn, ale spíš že se za mnou nikdo neotočí, jako to bylo dřív, teď jsem si připadala spíš neviditelná. Ale možná si to jenom namlouvám. Největší strach jsem měla z té dnešní školy a musím říct, že jsem byla bohužel událostí dne, pořád to někdo rozebíral a furt jsem to musela někomu vysvětlovat - moc příjemné mi to nebylo. Už se těším, až to přestane být aktuální, ale teď se tomu ještě pár dnů asi nevyhnu. Každopádně žádné vyloženě hnusné reakce nikdo neměl.Už mám nakoupené nějaké oblečení, zatím jsem to moc nepřeháněla, mám pár triček, jeden svetřík na zip a jednu mikinu. Pořádný nákup si chci udělat až o víkendu a snad se mi podaří najít i nějaké plavky, pár jsem zkoušela ale přišlo mi, že v nich nemůžu mezi lidi. Ty plavky asi budou nejhorší, tak to bude chtít delší výběr. Je mi trochu líp, ne že by se mi to začalo líbit, ale snažím se to brát tak jak to je, myslím že sedět doma a litovat se by byla hloupost.

Jani, s tou sociální izolací souhlasím s Jajkou. Být Tebou, vyjela bych si někam na výlet, třeba do města, kde Tě nikdo nezná. Uvidíš, že na Tebe nikdo nebude civět, protože ti lidé, co je budeš potkávat, Tě dřív neznali. Až zmákneš v klidu pár takových výjezdů mezi lidi, tak si zkus aspoň na chvilku vyjít po vašem městě. Hlavně se neizoluj! Stejně se budeš muset zase dřív nebo později zapojit do normálního života, tak ten strach v sobě budeš muset překonat. A čím dřív to uděláš, tím dřív můžeš začít budovat sebevědomí. A věř mi, že sebevědomí není závislé jen a jen na dmoucím se tričku :o)

Ahoj Jani...co ti poradit? Já vím, že vše co ti radím, je spíš teorie, kterou jsem já v praxi uvedla během let - snad si z toho alespoň můžeš vzít trochu optimismu, že bude líp. Asi jsem to vzala ze špatného konce, a tak přemýšlím, co by se dalo dělat konkrétně už teď.Já myslím, že bys měla udělat dvě věci - pomalu přidávat kontakt s okolím - nejde ani tak o to, že bys mohla být šedá zamindrákovaná myš, ale o to, že by ses mohla nenápadně izolovat a mohla by z toho časem být sociální fóbie.Nevím, v jakém domě bydlíš, ale zkus se třeba zatím pohybovat v rámci domu - mezi sousedy, pokud bydlíš v bytě, pokud v rodinném domku, tak třeba po ulici, po zahradě. Nedávej si těžké cíle - hned mezi více cizích lidí. Až to půjde líp, můžeš třeba přidat cestu do obchodu, s někým, kdo tě podpoří, třeba mamka, nebo ségra. A takhle si na to zkusit zvykat. Určitě bude důležité si koupit něco, co ti bude slušet. Začni v oblečení, které neupozorňuje na tvou novou postavu. Neřeš zatím, že se sama sobě nelíbíš, to je problém na delší dobu, teď se potřebuješ přestat izolovat, to je důležité. Jak jsem psala, ber to malých kouskách, nemusíš zvládnou všechno najednou. Měj radost, že jsi zvládla cestu po domě/ulici.Znovu k té mamce a rodině. Jani, tys neudělala pitomost. Myslím, že to bylo uvážené rozhodnutí, které ti přinese mnoho pozitiv a přece všichni víme, že nic není černobílé a zadarmo.Před operací jsi viděla jak pozitiva, tak negativa, teď jsi rozhozená (logicky, chápu to, viděla bych to stejně) a soustředíš se na ztrátu a převažují negativa.Ach jo, nevím, jak ti dokázat, že to k čemu ses rozhodla není pitomost...že každé rozhodnutí je svým způsobem správné - že bere i dává, ale člověk většinou prostě kalkuluje a soustředí se na to, o co přišel, místo aby přijal vše z toho plynoucí a s úsměvem šel dál...promiň, tohle asi slyšet nepotřebuješ, já vím.Jani, zkus si představit sama sebe jako inteligentní holku, která nad tím rozhodnutím dlouho přemýšlela, zkus si tu holku vážit za její odvahu a priority - představ si třeba, že je to tvoje kamarádka.já bych si takové kamarádky hodně vážila a viděla bych ji jako silnou osobnost. A teď tou "kamarádkou" buď ty sama. Jde to? Co cítíš sama k sobě?Tohle je opravdu základ. Ty totiž o tom rozhodnutí pochybuješ. Až o něm přestaneš pochybovat (a přestaneš tak pochybovat o sobě), vyřeší se polovina problému.To rozhodnutí nebylo špatné, prostě bylo, plynou z něj různě příjemné i nepříjemné věci, vezmi to jako fakt, neohlížej se, nekalkuluj.Já jsem udělala taky spoustu věcí, které by se daly navzat pitomostma, platila jsem za ně penězi (desetitisíce), zdravím i roky, které se mi už nevrátí a budou mi chybět. Ze začátku jsem se před všemi, hlavně před rodinou tvářila, jako že to je všechno super (oni si to samozřejmě nemysleli)...po dvou letech jsem prozřela a pochopila, že tady hraju nesmyslnou komedii a sebeklam, který mě hrozně vyčerpává.Přestala jsem být ta hrdá a dokonalá a přiznala sobě i rodině, že moje rozhodnutí neneslo jen příjemné věci a že jsem o spoustu důležitých věcí přišla.Dřív jsem se bála, že uslyším věty typu "no, my jsme ti to říkali, kdybys nás poslechla (my víme všechno líp než ty)". Po těch dvou letech už jsem si ale dokázala stát za svým rozhodnutím a nebrat ho jako špatné, nýbrž prostě jako rozhodnutí, které mi přineslo i spoustu užitečných věcí, a tak by mě tyhle řeči neponížily ani mi neublížily.Mamka něco takového jemně naznačila, ale mě to nevadilo, hodně se mi ulevilo a s rodiči mě to sblížilo.Jani, dřív nebo později prostě vyjde najevo přirozená věc a to že s ničím nemůžeš být stoprocentně spokojená. Nehraj na nikoho, že jsi v pohodě. Budeš hrozně sama a unavená.Těš se na bazén, na trenéra, na výsledky, na lehkost, ale zároveň mamce netaj, že ti je smutno z plochého hrudníku, že se bojíš, co na to okolí, kluci, jak si budeš vybírat oblečení...nemusíš to negativní na ni sesypat najednou, ale buď k ní upřímná, nepředstírej pohodu, když v pohodě nejsi. Já nevím, jaký máš s rodinou vztah, ale nechceš, aby ti byli oporou? Myslíš, že tě nepochopí, že tě odsoudí?

Uriznout prsa nestoji 60 tisic. To je cena za zvetseni a z toho je velka cast za nahrady!!!!!!!!!!

A pojištění mám jako sportovec samozřejmě v rámci možností nadstandardní.

Zdeno, chápu, kam tím míříš, ale mě je vážně jedno, jestli mi budeš věřit, nebo ne. Odpovědět na tvé otázky by bylo totéž, jako dát ti svou adresu. Nemluvě o tom, že by to někdo taky mohl vnímat jako pojistný podvod a já těch 60 tisíc nebo kolik korun nemám.

Jano, ve kterém zdravotnickém zařízení ti tu operaci provedli? Jak se jmenoval ošetřující lékař? A jaká pojišťovna to uhradila?

text

Na pobavení to není, na zamyšlení ano. Moje dcery mají cca 75B tak tam to nehrozí, já 85C. Nechtěla bych aby něco takového podstoupily. Pro matku to musí být hrozné když se její dítě takhle zničí. Ale matka je matka a Jana žije svůj život a nemůže nést zodpovědnost za pocity matky, musí se srovnat hlavně sama se sebou. Jano, tak ať v tom bazénu vidíš výsledky, pokud ano, uvidíš že budeš se svým rozhodnutím spokojená. A chlapi si určitě holky nevybírají podle velikosti prsou, za velkýma kozama se ale určitě otočí, to ale nic neznamená.

Kdyby psal cvok inteligentne nikomu by to nevadilo. Todle nejni na pobaveni ani na zamysleni. Sracka na pobliti. Bleeeeee:((((((

Se taky divim,kdyz si blazen pise slusne a inteligentne,tak prece nikomu jeho diskuse,kterou si zalozil nemuze vadit,to je omezovani svobody,at si diskutuje s druhym ja, jak dlouho chce,dokud ten problem nevyresi!! :-))))))))

To s tou mámou mě pěkně vyčerpává, to je fakt. Navíc je mi to líto. Musela jsem si vylhat pojišťovnu, lhát své mámě, se kterou jsme vždycky byly kamarádky, a budu muset lhát i svým známým a ještě se tvářit, jak jsem teďka šťastná. Jedno z mých smyšlených vysvětlení bylo i to, že krom té hrozné bolesti zad mi ta prsa dělala psychické problémy a proto jsem prostě chtěla co nejmenší. Já mám pocit, že když nebudu teď hrát to divadlo, že jsem z těch nulek nadšená, a přiznám, jak se s tím nemůžu zatím vyrovnat, tak tím celému svému okolí potvrdím, že jsem udělala pitomost.

Jak jsem se dřív dívala na méně obdařené holky? Já to upřímně řečeno dřív nijak neřešila. Byla jsem ráda, že mám tak pěkný prsa a maximálně jsem si všimla holky, která je měla větší, ale dost povolené a nebo těch fakt plochých, ale těch jsem moc nepoznala. Každopádně mi jich bylo docela líto. To spíš teďka jak koukám na tu televizi tak si uvědomuju, že tiše závidím :-( Jestli já jsem nakonec neudělala blbost... Krucinál, kdybych si teď mohla skočit do bazénu, hned bych měla lepší náladu, než se užírat doma.

Jajko děkuju za obsáhlou odpověď, máš samozřejmě pravdu. Čeká mě ještě strašně moc práce, kterou se sebou budu mít. Obávám se, že to zatím nenesu tak, jak bych měla. Čekala jsem, že to bude těžké, ale že skončím se sebevědomím úplně na nule, to jsem nečekala. Kdyby to aspoň nevypadalo tak hrozně :-( Já vím, že to cos napsala je pravda a že se tomu nedá oponovat, ale neumím si představit, na čem to sebevědomí začít budovat. Jakákoli hezká část jako pěkné nohy nebo obličej je zatím podle mne zastíněná tou zoufale plochou hrudí a hlavně celkovým dojmem z postavy.Schválně jsem si po tvé první dnešní reakci řekla, že se dneska půjdu projít ven, jenom na chvilku kolem bloku, ale došla jsem jen do chodby a netroufla jsem si mezi lidi. Já jen doufám, že ze mně ta operace neudělá zamindrákovonou stydlivou šedou myš :-( Zatím se mi zdá, že se přesně tak chovám.

Milá anonymko/anonyme, ty, která/ý oponuješ SLUŠNĚ, tato diskuze má jasný název a o tomto tématu se tu diskutuje. I kdyby tu diskutovala jedna Jana sama se sebou, tak co je na tom špatného? Diskuze je vedena slušně a inteligentně a tudíž nechápu, co je na ní špatného.Vzhledem k tomu, že nejsem Jana, musím si stát na tom, že to není monolog, ale minimálně dialog. Ale jinak je mi jedno, jestli mi to někdo věří nebo ne.Proč hned, když napíše Jana odepisuji? Protože mě její problém zajímá a zajímá mě, jak se cítí, trochu ji dokážu pochopit, toť vše. A taky mám připojení k internetu, je víkend a mám čas.To je celé. Je to ještě tak nepochopitelné?

Prvorade to utvrzuje,ze to pise cvok,protoze jen "jajka"ma NET, ZATIM CO MAMA A SEGRA JSOU UPLNY HOVADA A NIC NA NETU NECTOU,TAKE SPOLUZACKY A "ZAVODNICE"JSOU UPLNY GUMY,POCHOPITELNE I CELY LEKARSKY ANSABL,I KDYZ JDE O ANONYMNI ZALEZITOST,TAK ZPETNE ZJISTI,ZE BYLI PODVEDENI S DIAGNOZOU!! TUDIZ CELA ZALEZITOST NABYVA FORMU TRESTNI.......A POKUD SE NEJEDNA O NESVEPRAVNOU FIGURU..,.TAK BUDE ZAVODIT JINDE!!! PROSTE NENI NAD TO,KDYZ SE POTREBUJI S NECIM DISKRETNE SVERIT,JIT NA NET A UVEDST VSECHNY FIGLE A PODVODY,JAK JSEM VSECHNY PRECHCAL,ABY SI TO MOHLI V KLIDU CELE TY ZVASTY PRECIST A POUCIT SE,ZE NENI RADNO ZE SEBE DELAT IDIOTA A HRADIT Z VZP,ZMENSOVANI NECEHO CO TAM NENI..,TIM BYCH KONCIL,PROTOZE DISKUTOVAT S PARANOIDNIM NESVEPRAVNYM HOVADEM,ME VYLOZENE NEBAVI,TAKZE ZBYVA "JAJKA" A TREBA SE JESTE NEJAKA VYLIHNE DALSI?! Preji prijemnou paranoidni diskusi o tom jak se ztratily kozy,ktere nikdy nebyly......a o hadrech,ktere to nic maji zachranit!!!

To je ale zvláštní!!! Sotva napíše Jana, hned je nablízku "taky Jana" a "Jajka", jak to holky děláte, že jste hned "na příjmu" a můžete odpovídat??? To utvrzuje stále víc v tom, že si tady píše jen jedna jediná holka, zřejmě má mindrák z malých prsou a potřebuje sama sebe přeesvědčit...chjo...

Ještě k té mamce: proč se bojíš před ní přiznat, že to pro tebe není jednoduché? Já bych se toho nebála...zdá se že tvoje mamka je fajn, nevrtá se v tom...Jani, nehraj před ní, že jsi v pohodě a nevadí ti to, ono to hrozně vysiluje.Nemusíš jí říkat celou pravdu, i kdyby to bylo kvůli zádům (čemuž pochybuju, že věří), tak nikdo nemůže čekat, že budeš v pohodě.Myslím si, že i kdyby ses před ní zhroutila, jak píšeš, tak vás to sblíží a tobě se uleví - tvoje mamka tě má přece ráda a respektuje tě. Jani, ty jsi do toho šla s nějakým cílem, nebylo to jednoduché a ten krok neseš těžce, i když ho nelituješ. To není něco, za co by ses musela cítit trapně.Stojíš si za tím rozhodnutím a to je dobře, ale neznamená to, že musíš být trdá jak skála a nedat najevo, že to má i stinné stránky.