Mám si nechat zmenšit prsa?

Ještě k té mamce: proč se bojíš před ní přiznat, že to pro tebe není jednoduché? Já bych se toho nebála...zdá se že tvoje mamka je fajn, nevrtá se v tom...Jani, nehraj před ní, že jsi v pohodě a nevadí ti to, ono to hrozně vysiluje.Nemusíš jí říkat celou pravdu, i kdyby to bylo kvůli zádům (čemuž pochybuju, že věří), tak nikdo nemůže čekat, že budeš v pohodě.Myslím si, že i kdyby ses před ní zhroutila, jak píšeš, tak vás to sblíží a tobě se uleví - tvoje mamka tě má přece ráda a respektuje tě. Jani, ty jsi do toho šla s nějakým cílem, nebylo to jednoduché a ten krok neseš těžce, i když ho nelituješ. To není něco, za co by ses musela cítit trapně.Stojíš si za tím rozhodnutím a to je dobře, ale neznamená to, že musíš být trdá jak skála a nedat najevo, že to má i stinné stránky.

Ještě k té mamce: proč se bojíš před ní přiznat, že to pro tebe není jednoduché? Já bych se toho nebála...zdá se že tvoje mamka je fajn, nevrtá se v tom...Jani, nehraj před ní, že jsi v pohodě a nevadí ti to, ono to hrozně vysiluje.Nemusíš jí říkat celou pravdu, i kdyby to bylo kvůli zádům (čemuž pochybuju, že věří), tak nikdo nemůže čekat, že budeš v pohodě.Myslím si, že i kdyby ses před ní zhroutila, jak píšeš, tak vás to sblíží a tobě se uleví - tvoje mamka tě má přece ráda a respektuje tě. Jani, ty jsi do toho šla s nějakým cílem, nebylo to jednoduché a ten krok neseš těžce, i když ho nelituješ. To není něco, za co by ses musela cítit trapně.Stojíš si za tím rozhodnutím a to je dobře, ale neznamená to, že musíš být trdá jak skála a nedat najevo, že to má i stinné stránky.

Jani, asi to nevezmu popořádku a pokusím se napsat, co mě k tomu napadlo:" Mám strach, že ani ten, který se mnou bude mne nebude brát jako hezkou ale jen jako tu ""docela zajímavou, i když prsa nic moc, ale na lepší si netroufnu"".Tohle si kluk, který bude stát za to, nikdy myslet nebude. Kluci, kterým jde především o velká prsa, tě neosloví. Kluk, který si bude myslet to co jsi napsala, tě možná osloví, možná s ním nějakou dobu můžeš chodit a možná vám to vydrží a on změní názor a bude tě obdivovat. Spíš si ale myslím, že ne.Většina kluků, kteří se o tebe budou teď zajímat, si pomyslí, jak jsi krásná, zajímavá, milá a skvělá holka. Prsou si samozřejmě všimnou, nedělám si iluze, ale nebude jim to připadat důležité. Budou nadšení tebou jako celkem. Za tímhle si po těch letech stojím. Kluk, který tě bude opravdu milovat, nebude litovat, že máš malá prsa a budeš se mu líbit celá. Je spousta fajn kluků, i když to tak možná nevypadá.Pokud jde o sex, varovala jsem tě, že s tím můžou být problémy - ale zas je to jen problém v TVÉ hlavě. A tím se dostávám k tomu, co je řešením všech 4 bodů, které jsi tu napsala.Sebevědomí. Jani, promiň jestli se spletu, ale jsou to jen úvahy na základě toho, co jsi napsala.Tys měla do operace sebevědomí postavené na pomíjejících hodnotách - bylas hezčí než ségra, byla sis jistá v kramflecích, protože jsi byla hezká (píšu byla jen proto, že to tak asi teď vidíš, ale ty stále JSI hezká), nebála ses oslovit kluka, který tě zaujal,...mělas seběvědomí postavené na své hezké postavě.Myslím, že ta operace tě nutí postavit si sebevědomí znovu - ale na trvalých hodnotách.Mohla jsi se stát obětí dopravní nehody a žít se znetvořeným obličejem nebo tělem. Byla bys postavená před stejný úkol - vybudovat si vědomí vlastní ceny z toho, co ti zbývá, co ti žádná životní okolnost nevezme - třeba hrdost na vlastní odvážné rozhodnutí, to že nejsi povrchní, že jsi inteligentní, cílevědomá,...je toho spousta.A stále ti ještě zbývá tvoje tělo - určitě máš hezký obličej, hezké nohy, hezké oči, hezké vlasy...? Proč se nezaměřit na tyhle přednosti? Ty můžeš být dál exhibicionistka, ke všemu je prostě potřeba vědět, že i kdybys nebyla fyzicky krásná, byla bys obdivovaná, oblíbená a žádaná. A ty jsi fyzicky hezká, máš tedy ještě něco navíc a nemáš nejmenší důvod bát se oslovit kluka, vykračovat si po ulici jako královna, nebo se ve sprchách schovávat za roh.Řekni mi upřímně, co sis myslela o méně vybavených holkách ve sprchách?S oblékáním si taky můžeš hrát, jen to dá víc práce a víc zkoušení, někdy možná zklamání, že tohle si koupit nemůžeš...Pokud se popereš se sevevědomím, nebudeš mít žádný problém - s ničím, co jsi tu napsala v těch 4 bodech. Když tak nad tím ale přemýšlím, žádný konkrétní návod ti dát nemůžu, všechno, co jsem tu napsala, je potřeba si prožít, člověku to nedojde hned. Já jsem si prostě vždy po nějaké době uvědomila, že mi to vlastně asi došlo, že jsem se změnila o onen daný problém (třeba s nehezkou postavou) už tolik neřeším a sama sobě se začínám líbit.Asi je to i tím, že si sebevědomí můžu za těch pár let od puberty už opřít o něco, co jsem dokázala, udělala a prožila.Vím, že to pro tebe je teď asi teorie, ale píšu to abys věděla, že bude líp, že tvůj smutek nad ztrátou něčeho tak důležitého není navěky a že můžeš žít život s podobnými radostmi jako dřív.Ještě k těm kamarádům - je mi jasné, že představa člověka trpícího třeba nějakým postižením zažene vlastní malicherné problémy na chvilku. Proto jsem psala o kamarádech - konkrétních lidech, s konkrétními problémy, které znám a mám ráda - to je něco úplně jiného.

Vypatlana SCHIZOFRENICKO,TEN PROBLEM JE OPRAVDU HODNE VELIKY!....Na sport.drahu chodi ti co jsou z rodu VYCHRTLYCH A NE OBEZNICH!.....Kdyz MAMA,TETA,BABICKA,SEGRA,maji vetsi KOZY...tak se to dalo cekat,ze to postihne i tebe v tom bych se nebabral..,horsi bude to,ze ted bude mama resit stejny problem-mely jste stejnou postavu!!!To uz musi mit silene bolesti zad o babicce nemluve a co SEGRA? TY HADRY VYHOD SEGRA JE NOSIT TAKY NEBUDE,PROTOZE VSICHNI SI NECHAJI UDELAT NULKY!!! NEVIM JESTLI TO ZACVAKNE VZP? ALE JEDNO VIM,ZE SE BUDES CITIT DOBRE V RODINE PLOCHODRAZNIC A VSEM SE VAM BUDE CHODIT VELICE LEHCE!! JEN U TEBE -SI NEJSEM TAK JISTY S TOU VODNATOU KEBULI,TA CHUZE BUDE STALE DOST OBTIZNA.....ono se to s vodou nesmi prehanet,kdyz se vsakne tak udela peknou paseku!!! Jo a doufam,ze mas radost,jak ses zminila,ze konecne uz vidis na nohy,ze ti KOZY NEBRANI VE VYHLEDU,SE TI NEDIVIM TO BY ME TAKY SRALO A PRI ZAVAZOVANI TKANICEK,KDYZ VYPADNOU KOZY Z CHLIVKU.,,?TO JE FAKT K POSRANI......JAK TO ZATIM RESI KOZATA RODINA,NEZ SI TU PRITEZ NECHAJI ODSTRANIT? NAPIS KDY JDES NA PREVAZ HLAVY A JAK JE NA TOM TRENER........NEPREKAZI MU TAKY NECO?!?

No, asi by toho bylo i víc, teda určitě je toho víc, ale nechci napsat román. Jen chci říct, že já si uvědomuju, že jsou lidi, kteří mají opravdové problémy a že tohle je jen taková "hloupost" ale to se snadno takhle napíše... ale pak se musím odhodlávat, abych se na sebe podívala do zrcadla bez slziček a najednou mi ten můj "problém" připadá zatraceně velký.

3. Ošklivá prsa.O tom jsme se bavili už dřív, jak jsem tady dávala ty fotky té holky z Vyvolených a její prsa mi přišla strašně ošklivá. Teď už bych je skoro brala. Moje jsou menší a hlavně jsou tam ta téčka. Prostě ty velkém jizvy, které snad časem přestanou být tak vystouplé a rudé a zbělají, ale i tak nikdy nezmizí. Můžu to maskovat jak chci, ale ne vždycky budu moct být oblečená a už jenom na těch převazech jsem byla rudá jako rajče a to tam byl jen doktor, sestřička a máma. Nevím, co dělat, až se budu chtít vyspat s nějakým klukem a budu se muset před ním ukázat nahá.4. Kluci. To s tím souvisí. Měla jsem jen jednoho kluka a ne moc dlouho a teď mám strach že se dostanu do pozice, kdy velkou část kluků přestanu zajímat. Já vím, že můžu být ráda že se apoň vyselektují ti hajzli, kterým jde jenom o sex, ale na druhou stranu si neumím představit, že bych si teď sama troufla oslovit kluka, který se mi bude líbit. Mám strach, že ani ten, který se mnou bude mne nebude brát jako hezkou ale jen jako tu "docela zajímavou, i když prsa nic moc, ale na lepší si netroufnu".

2. Ségra.To je trochu... no... mám jen o fous mladší sestru a vždycky jsem byla já ta hezčí, šikovnější, i z pohledu rodičů a tak. Teď má o tři čísla větší prsa než já a do těch košíčků, které jsem jí dala, brzo doroste. A hlavně jsem jí dalal všechno to moje oblíbené oblečení, ve kterém bych těď vypadala hrozně. Ona ho zatím nenosí, osobně si myslím, že jí to máma na nějaký čas zakázala, ale dřív nebo později budu vídat živou připomínku toho, jak jsem dřív vypadala. Už teď si před ní připadám taková zranitelná, zmizela prostě taková ta připomínka toho, že já jsem starší a ona mě musí respektovat.

Jej, já myslela, že budeš mít už tak kolem třicítky :-))Jsi strašně hodná, Jajko, jsem ráda za všechny, kdo se mi snaží rozumět, ale ty máš taky malá prsa a jsi s tím srovnaná, což je to, k čemu já se potřebuju časem dostat, takže mi vážně pomáháš.Já se vypíšu rovnou teď, ju? Potřebuju to, od rána sedím u fotoalba brečím nad svýma starýma fotkama :-(( Potřebuju to ze sebe dostat, nebo se sesypu před mamčou a pak se před ní budu x dalších měsíců cítit trapně.Nechci, aby to vypadalo jako nějaká esej, ale musím si to rozbodovat, protože to nějak nejsem schopná dát do souvislého celku.Tohle je pár věcí, které se mi teďka nejvíc tlučou v hlavě:1. Nevím, jak se chovat. Nechci, aby to vyznělo, že jsem nějaká exhibicionistka, ale když máš ráda svoje tělo, tak ho i ráda trochu vystavíš a tak si s tím trochu "hraješ".Takže já třeba, když jsem si měla zavázat botu, tak jsem nečapla, ale jenom se předklonila, i když jsem věděla, že mi skoro "vypadne" výstřih. I to oblečení co jsem nosívala bylo všechno takové, aby mi zdůraznilo prsa. Uvědomila jsem si to teď nedávno, když jsem zkoušela, jestli mi nějaký vršek bude sedět i k novým prsům a nenašla jsem lautr nic. I třeba sprchy s holkama nebo když se přetřásal vzhled - necítila jsem za rohem mindrák, ale naopak mi to bylo příjemné. Byla jsem si hodně jistá v kramflecích a ten vzhled byla taková velká výhoda, která mi usnadňovala život v mnoha věcech, na které jsem si prostě zvykla a ani si před tím zmenšením pořádně neuvědomila, že teď to bude všechno jinak. Pořád jsem zdůrazňovala postavu, nejenom prsa, ale i ty boky a teď jsem najednou v pozici, kdy bych měla pečlivě vybírat oblečení abych maskovala, že mám vlastně ošklivou postavu, aspoň tak to vidím. Dřív jsem zdůrazňovala, že mi to sluší, a teď mám pocit že budu muset dost pracovat na tom, aby mi to slušelo aspoň trochu a že to stejně jen bude zásluha pečlivě vybraného oblečení.

Jani, je mi 23. Celou pubertu jsem vlastně žila s tím, že možná ještě naroustou a ony nerostly, člověk porovnával se spolužačkami, kterým pomalu ale jistě rostly. Pamatuju si, že kamarádka měla v patnácti podobné jedničky jako já (byla o ale o taky o 10 kilo lehčí). A mě zůstaly, od 15ti už mi nerostly, ta stejně stará kamarádka (pořád o 10 kilo lehčí) má dnes trojky. Hrozná nespravedlnost. Moje mamka má ale stejnou postavu jako já, takže s tím prostě nic neudělám. Bohužel jsem v té době měla i docela vážné zdravotní problémy, dnes jsem za to ráda, protože už se těmi malými jedničkami tolik netrápím, je mi jasné, že když je člověk zdravý, tak nemá smysl se takovými prkotinami trápit - člověk si užívá života a toho že je aspoň na chvilku ve fyzické pohodě (mám ty zdravotní problémy pořád). Tím ale neříkám, že mě to občas nezamrzí, zvlášť při pohledu na hubenou holku, která má o dvě čísla větší prsa než já a může si nosit jaké oblečení chce. Nikdy mě nenapadlo to řešit kvůli klukům - o ty, které to zajímalo, jsem nestála.Spíš mě to mrzí kvůli mě samé, chtěla bych se líbit především sobě, na okolí asi tolik nedám. Taky se ráda hezky oblékám, ne podle poslední módy, ale mám ráda zajímavé kousky, zajímavé kombinace a barvy a ono to je občas problém, s mou postavou. O to větší radost ale mám, pokud najdu něco krásného, co mi i sluší :-)S tím sledováním ženských kolem a porovnávání velikosti, to dělám taky - jak říkám, občas mě zamrzí, že nejsem tak vybavená, ale je fajn všimnout si hezké zajímavé holky, co je taky plochá a vůbec jí to nevadí.Jani, můžu ti upřímně říct, že to bude jen lepší. Budeš to mít teď těžké, si zvyknout, nejen na sebe, ale i na jiný způsob oblékání, věřím, že tě to změní i jako osobnost, ale pokud nepropadneš depresi a sebelítosti, bude se to zlepšovat.Možná to bude znít divně, ale... najdi si kamarády, kteří nejsou fyzicky dokonalí. Nejenže poznáš úplně jiné lidi s jinými starostmi a radostmi, ale ti lidé tě naučí radovat se ze svého těla a života. Mám pár kamarádů s tělesným handicapem, jeden kamarád je na vozíčku a téměř celý ochrnutý. Má hodně aktivit a je to hrozně pozitivní a silný člověk. Vždycky když s ním mluvím a vzpomenu si na svoje starosti s oblečením a mindráky z jedniček, nejradší bych si nafackovala kvůli takovým ubohým starostem.Já vím, že to zní karatelsky, ale je to pravda - já si nevyčítám, že se občas zabývám takovými hloupostmi, jsem jen člověk, ale tohle mi pomáhá ujasnit si priority a být šťastná.Snad ti nějak pomůže, to co jsem ti napsala, já si teď snažím vzpomenout, jak jsem si zlepšila sebevědomí...ale o tom až příště :-)Určitě piš, jak se cítíš, zajímá mě to a myslím, že si tím i trochu utřídíš myšlenky a snáz se z toh dostaneš...

Hlavně mozek máš vyzmizíkovanej plochá grafomanko!!! Psát sama sobě na mail tě nebaví? Běž se léčit!

Jajko, já to zkusím nějak opatrně napsat, aby to nevyznělo nějak špatně, ale docela jsi naťukla věc, kterou si vlastně teď dost řeším.Já se snažím vidět ty výhody a těším se na ně, ale upřímně řečeno, už je hotovo a je to vážně spíš o tom, abych se "utěšovala" než něco jiného. Ačkoli to teď bolí, takže ta lehkost zatím není taková, jaká časem bude, je to fajn - asi jako když jdeš od holičky se zkrácenými vlasy. Na druhou stranu - jsem plochá. Ještě teď to ani neumím pořádně říct, řeknu to a zní mi to strašně divně - jako kdyby to ke mně ani nepatřilo. Nejsem si jistá, jestli jsi někdy nepsala, kolik ti je roků, ale myslím, že ne. Já každopádně jdu letos do čtvrťáku a ještě si celkem živě pamatuju, jak jsme po sobě s holkama na základce koukaly, které už rostou a které ne, která nosí podprsenku a která ani v devítce nemá nic. A i když u nás v rodině má máma, teta, babička, teďka i ta ségra a prostě všechny ženský mají větší prsa, stejně jsem měla takovou tu nejistotu - a co když já ne, co když zrovna mně nic nenaroste? Prsa nmi rostla pomalu, nebyla jsem ten typ která šla večer spát a ráno měla čtyřky, ale do těch šestnácti se to ustálilo a připadala jsem si dospělá a jako ženská. A teď je to dva roky a nosím sportovní top, který jsem vyhrabala ve skříni, který je z doby, kdy mi bylo 13. To je to, co jsem říkala, po zmenšení prsou se má nosit taky taková držící a formující podprsenka, ale oni mi říkali, že ji nepotřebuju. Ale upřímně řečeno, myslím si, že tam spíš na moji "velikost" nic takového neměli. A protože je ale docela nepohodlné, když mi ten obvaz nic nedrží, vytáhla jsem aspoň ten top. Ale není to žádný doping sebevědomí, když vidím, že mi teď přes prsa sedí něco, co jsem nosila na základce jako "špunt".A ohledně toho vnímání holek - buď už z toho fakt blbnu, ale jak teď furt koukám na televizi, tak jsem si všimla, že řeším to, čeho jsem si dřív nikdy ani nevšimla - každé ženské, která se v nějakém tom filmu objeví, koukám na prsa a "hodnotím" jestli jí to sluší nebo ne. A každá z těch hereček má větší prsa než mám teď já. A když se nad tím zamyslím - a máš pravdu, nikdy jsem si toho dřív moc nevšimla - ale i takové ty plošší holky, aspoň těch pár, com znám, má teď větší prsa než já. Schválně jsem si v paměti procházela holky ze třídy - a my jsme sportovní gympl a moc "koček" tam teda nemáme - a já tam teď ve tříde asi budu mít nejmenším prsa. Nejsem povrchní, nemyslím si, že prsa jsou to nejdůležitější pro život, ale sebevědomí mi tady tohle "zmizíkuje" celkem solidně :-(

KUKU davam ti za pravdu. Tydle story patri cislo 1 v debilarnach!

Zato ty musis byt vozrala,jako doga....nejspis v DELIRCE.....to bych musel byt nalitej jak cisterna...,to bych spis veril,ze je obydleny mesic,ale tak primitivni story NEZERU!!!

Podle mě tohle je jeden z mála pravdivých příběhů. KUKU má asi dost popito :-)

Ta komunikace"DVOU PRAZDNYCH MAKOVIC"SCHIZOIDNICH JE NUDNA!!Nenasla by se jeste,nejaka VYKRADENA-VYLIZANA,ktera by to OKORENILA?I ty nejlepsi hadry KOZY ANI MOZEK NENAHRADI.....s tim se pocitalo a kazdy bude obdivovat vykony+MEDAILE I MAMA,jen zustane ten blby pocit PLOSINY,ktery maji ty plavkyne co ted VYHRAVAJI a az si nechaji taky udelat,jeste VETS

A si ako normalna?

Jani a ještě jak se bojíš, že se nikomu líbit nebudeš....jasně, někteří, kteří by si dřív všimli, si tě nevšimnou - upřimně, stojíš o takové lidi? Většina ale nebude řešit tvou "plochost", ale tvůj výraz a úsměv.Věř mi, vím o čem píšu, mám letité zkušenosti.Tohohle se opravdu bát nemusíš.

Jani, já si myslím že pokud se cítíš už teď při chůzi mnohem lehčí, tak že při plavání se to rozhodně projeví. A samozřejmě tu zůstávají ty velké praktické výhody - nemusíš nosit podprsenku a nejsi vůbec omezená v pohybu. Já si to díky psaní s tebou teď docela uvědomuju a je to moc fajn.Mě osobně by nevadilo mít tu velikost co mám, jednak protože jsem si všimla, že holek, které jsou plošší je celkem dost, vadí mi to proto, že k mé postavě by se hodily dvojky-trojky. Což ty máš asi taky...ale jak jsem psala, oblečením se dá hodně spravit a pokud uvidíš, že ti to sluší, budeš se hned cítit jinak - vlastní zkušenost. Je potřeba pracovat na tom, aby ses cítila hezká a spokojená sama se sebou - se svým tělem, nejen se svým rozhodnutím. Lehko se to říká, hůř dělá, já vím.Chápu, že máš teď obvazy a bolesti, ale až budeš moct, vyraz co nejdřív koupit nějaké hezké tričko (popíšu ti pak, po jakém střihu koukat), halenku, tílko, ať si ještě užiješ zbytek léta. A taky vyraž mezi lidi, důrazně ti nedoporučuju to odkládat, z toho pak vzniká izolace a zabředávání do problému.Vím, že to bude strašně těžký, ale zkus vnímat holky kolem sebe a všímej si, kolik jich je plochých nebo skoro plochých... Když jsi měla čtyřky, všimla sis jich? Určitě ne, viď? Určitě sis víc všimla usmívajících se, sympatických a zajímavých holek...Stejně tak nebudou všichni koukat na tebe a říkat si "jé, ta je ale plochá!"Ze začátku to jednoduché nebude, ale věřím, že časem to překonáš. Je to o zvyku a o přístupu.K té mamce. Víš, mě pořád připadá divné, že by ti věřila, že sis kvůli bolestem zad nechala zmenšit prsa na nulky. Myslím, že by stačilo na malé dvojky. Taky bych řekla, že tvoje mamka to tuší. A myslím, že je velmi chápavá a tolerantní, když mlčela a mlčí. To je moc fajn.Zatím se drž, bude líp :-)

Jasan schizofreničko bláznivá nejdůležitější je vohoz a jak lehce se ti plave! Mozek na to nepotřebuješ!!!!Checheche

No, tak moc chtěla... já hlavně chtěla a chci zase vyhrávat a ta operace byla daň, kterou tomu bylo třeba přinést. Nebyla to věc, po které bych toužila, mě se líbilo, jak jsem před tím vypadala. A nejenom mně. Teď se mi to nelíbí a bojím se, že se nebudu líbit ani nikomu jinému. Já nelituju, budu se s tím muset poprat, ale to neznamená, že to se mnou nic nedělá, když mi sundají v nemocnici obvazy a já vidím ten nažloutlý hrudníček s červenýma jizvama. Mámě ten pravý důvod neřeknu, pokud se jí to ze mně nějak nepodaří vytáhnout, protože pak by to bylo mezi rodinou asi o dost horší a všichni by si ťukali na čelo, což částečně dělají už teď, ale myslím, že ta verze s těma zádama to docela dostatečně vysvětluje a ráda bych, kdyby tomu tak i zůstalo.Je to těžké, ale já věděla, že to těžké bude. Musím to vydržet, počítám s tím, že bude líp. A až zase skočím do bazénu a zjistím, že se mi plave strašně lehce, tak ten vzhled asi úplně přestanu řešit a budu spokojená.