mam strach ze nebudu moct jit nekde na toaletu

Tak co budete se počurávat na diskusi líbí se vám jak holky a kluci čurají.:-)))

Po jednou hrozném zážitku, kdy mě ve městě chytil strašný průjem, WC byly zavřené a přes všechnu snahu jsem to domů nevydržela, mám taky obavy chodit někam, kde není WC.

Ahoj všem, jsem moc ráda že jsem právě zjistila, že nejsem sama a že na tom nejsem úplně nejhůř. Tento příběh bude patřit spíš do skupiny, které jsem psali už dávno od roku 2008.Chtela bych začít od začátku můj příběh bude trochu delší, omlouvám se. V 9 letech jsem byla na plastické operaci konečníku, narodila jsem se tak zvaně bez dírky v zadečku. Konecnik mi vedl do pochvy a tam tudy jsem kakala. Operace se povedla dokonce mi říkali že možná nebudu mít děti, mám 4. Ale k věci, mám pocit že v mich potížích hraje roli i tato operace. Je mi 50 let a před asi 11 lety se mi stala tkz. fekalni nehoda. Po nevhodném jídle na lačno jsem nedobehla. Od autobusu celou cestu na WC v metru to ze mě teklo, byla jsem totálně zesrana. Omlouvám se. Naštěstí byl manžel doma tak mi mohl na WC přinést čisté prádlo, džiny, boty no všechno. A od té doby to začalo. A zhoršuje se to. Mám celý život řidší stolici, není to úplně průjem ale tvar to nedrží, na záchod chodím tak 2-5 krát denně ne pokaždé, ale minimálně 2krat hlavně dopoledne. Pak jsem po tomto trapasu samozřejmě měla trauma a bála se když mě někde venku začalo bolet břicho, že se zase po. Tak že vytrestene oči a přesně jak tady píšete, hned jsem koukala kde je jaké wc, kde restaurace, křoví. Pak se to trochu zlepšilo, ale když se mi párkrát podařilo se v práci pripokakat než jsem doběhla tak jsem byla tam kde před tím. Vše v pohodě jen byl čas odejít domů z práce, tlak do břicha a musela sem jít. Nejhorší je, že to není jen pocit že tam ty bobky opravdu jsou. No a to se stupňuje celých těch 11let. Když už si říkám jo zvládla jsem to chtělo se mi udržela to dokonce se mi i přestalo chtít, tak přijde rána z čistého nebe a mám nacarkovano a jsem zase na dně a zase stres, strach někam jít. Teď při covidu restaurace zavřené. Nejhorší je že jsem třeba úplně v pohodě a někam jdu nebo jedu MHD nic nic a najednou ten zlej čert mi nasepta do ucha a co když se ti bude chtít na WC a je to, okamžitě mě začne bolet břicho a mám tlak na Konecnik. V podstatě si to sama privolavam. Vím to všichni už mi říkají že nejsem normální, že mám někam jít. Ale když to tu tak pročítám je to zbytečné. Při té operaci mi snad měli vzít i kus střeva, nevím jakého na sonu mi dr říkala že je možné že mi špatně pracuje střevo a nestačí mi zahustovat stolici. Je pravda že první ranní kadění je jakoby v pohodě tužší ale to zatím už je hustá kaše a další už řidší a řidší. Také se mi stává, že když jdu na velkou jsem hotová žádný tlak utru se, papír čistý, než si utrhnu další a utru se projistotu ještě jednou u zadku hovno aniž bych o tom věděla. Někdy si říkám že si ho vytlačím tím když si utiram pipcu po vycurani a jestli to není tou mojí operaci. No každopádně jak tady píšete než jdu někam ven jdu ze sebe vytlačit co se dá a stejně je moje psychika v prcicich a vše co dělám, procházky, nákupy, cesta do práce, někdy i v práci kdyby mi řekli že musím na chvíli jít někam ven, jsem ve stresu, že se mi bude chtít a už si vůbec nejsem schopna nikde nic užít, jediné co mám v hlavě je, že kde je někde něco kam bych mohla a co když se mi bude chtít. Tuhle jsem letěla z Penny ke kamarádce a modlila se aby byla doma a stejně jsem se cestou k ní po, jen to odnesli kalhotky ale zase jsem byla srazena na dno. A zase jak píšete jsem doma pohoda, klid ranní stolice v pohodě. Pak musím jít necekane ven a když se začnu oblékat tlak na Konecnik a je je to v pr. Mám hrůzu z toho že až budu hodně stará a už k tomu začínám mít náběh že se budu pokakavat, když vím co zažívám teď v 50ti. Myslím že za to trochu může moje operace že ten Konecnik není tak zpevněný jak má být a bude věkem ochabovat. No moc děkuji za vyliti srdíčka, jsem ráda že v tom nejsem sama. Vyzkouším pár rad co jsem si tu přečetla a vím že je to v hlavě a asi se s tím budu muset naučit žít, ale je to stresující říkat si nemůžu ven protože bych se někde pokadila. Nestává se mi to tak často jako některým z vás za těch 11 let totálně 1 do spodar tak 9 krát. Musela sem si i najít práci kde můžu kdykoli volně odejít na WC když potřebuji. Chodila jsem na brigádu do drogerie a za pokladnou mě to popadlo a než přišla druhá kolegyně a než jsem prebehla krám bylo vymalováno. Chtěla jsem tam pak nastoupit natrvalo ale musela jsem to zrušit, protože prostě když to přijde musím hned jít, však to znáte. A to by mě ta práce moc bavila. Tak se držte a snad jsem vás moc nenudila. Ještě jsem tu četla něco o žlučníku, ten mám taky venku a mám prý překyseleny žaludek. Prostě nevím proč to tak mám ale jak říkám asi je to v té zatracené hlavě. Hezky den všem.

Taky se bojím chodit někam, kde nejsou toalety.

Taky jsem měla takový problém...Doktoři ti dají jedině léky na psychiku...Já se to snažila vyřešit sama. Chodila jsem ven, ale ne moc daleko od baráku a když se mi začalo chtít, tak jsem se snažila to vydržet a hned neběžela domů. Párkrát to odnesly kalhotky, většinou když už jsem přicházela domů,ale podařilo se mi tímto způsobem svěrače trochu vytrénovat, že si vždycky maximálně trochu připo....,ale nikdy tak, aby si toho někdo všiml.

Ahojte, ja mam ten isty problem ako vy a myslim si, ze mozno este horsi. Bojim sa ist kamkolvek, a aj na navstevu k niekomu. Bojim sa, ze z toho stresu a z tej fobie, mi bude tak treba na wc, ze budem vkuse len behat na wc a bude mi to trapne pred tou navstevou. Uz som z toho chora, nechcem takto zit. Snazim sa na to nemysliet, ale neda sa. Stale si hovorim, ze nemysli na to, nic sa ti nestane a v dalsej sekunde je strach a stres naspat :(( Poradte nieco. K lekarovi nechcem ist, nemyslim si, ze to ma zmysel.

Letos na jaře mě chytil ve městě hrozný průjem. Veřejné WC zavřené, restaurace taky, nešlo to udržet a domů jsem přišla po.....Teď stačí, když mě trochu bolí břicho a bojím se vylézt z baráku.

To mám taky...

To mám taky...

To já mám strach vždycky, když vlezu do autobusu...