Manželství
Připojen. I já jsem raní ptáče. Včera už jsem podřimoval. Budím se kolem 4. hodiny. Do úvodu pro odlehčení. Rekordmanem v rozvodovosti byl můj strýc z matčiny strany. Oficiálně se rozvedl 7x. S kolika byl "nadivoko" nevěděl ani on sám. Pražský playboy. Většinou přijel se dvěma, matkou a dcerou, a když se ho babička zeptala která je ta jeho, odvětil, že obě. Matka se vdala 3x. Ten poslední byl o dost mladší a ona se chlubila, že zcela naplňuje její touhy. Tak se i ona dočkala. I pro mne to byl "slušný" chlap.
Děkuji za úspěšné připojení, už jsem si začínala myslet že se nenajdeme! Omlouvám se, bylo na mne včetně již pozdě a částečně si svou daň začala vybírat i únava. Musela jsem se s ranním vstáváním do zaměstnání docela přemlouvat.
V naší širší rodině se ve dvou generacích zpět nikdo nerozvedl, byla jsem první, o důvodech jsem se již včera zmínila. Mým vzorem byly od malička oba rodiče. Takový láskyplný vztah jaký spolu mají i po dlouhých letech společného života je až k neuvěření a na obou je vidět že jim to spolu svědčí. Mívám často pocit, že je období líbánek ještě neopustilo a mají si stále v ložnici " o čem povídat ". Vidět ráno rozzářenou usměvavou mamku, dá se vytušit že se taťka náležitě přičinil o její spokojenost. Tohle jim mohu jen tiše závidět, jak může fungovat manželství do kterého vkládají oba to nejlepší co si mohou vzájemně nabídnout.
Chtěla jsem se Vás zeptat jestli si se mnou chcete hrát na schovávanou nebo bychom se mohli domluvit o určité možnosti " narušení " své pečlivě střežené komfortní zóny?
Zas přicházím pozdě. Omlouvám se. Dlouho jsem přemýšlel. Nemám představu o jaký druh narušení se jedná. Jsem ve zvláštním stavu. Manželka byla jediná, kterou jsem miloval a desítky let jediná s kterou jsem měl sex. Naposledy před cca čtyřmi lety. Stále jsem schopen, mám kontakty, u kterých by zájem byl, ale nějak jsem se zasekl ve vzpomínkách, nehrnu se do vztahů, protože nechci zklamat, nikoli fyzicky, ale citově. Navíc mám stále povinnosti ke svorné rodině, která mne dost střeží. Obávám se, že jsem si na "samotu" zvykl. Muselo by to být hodně silné, co by mi změnilo život.
Nechci Vám měnit život ani se o to pokoušet, jen bych si s Vámi ráda popovídala o životě pokud možno" ve dvou " aniž by to měl každý na očích. Pouze pro Vás.
[email protected]
Příjemný večer
Děkuji. Dobrou noc a hezké sny.
Tak koukám - všude podobný. Ta moje měla také spoustu nároků na mě, které jsem se zamozřejmě snažil plnit, aby byla šťastná, ale že i já mám své sny, to jaksi vytěsnila. Nebo ji to zakázal doktor, případně to u nikoho neviděla, tak je to blbost, která se zkrátka nedělá. Jí už stačí snad důchodový výměr a vnoučata a bude konečně úplně šťastná. Škoda, že nám ještě nebylo ani 40 - bude čekat dlouho. Je to přesně jak podle toho vtipu "před a po svatbě" - On si myslí - ona je dokonalá, ta se ani po svatbě nezmění, ale ona se změní. Ona si myslí - on je úžasný a po svatbě se jistě ještě změní a bude dokonalý, jenže on se ani po svatbě nezmění. Já si i docela dlouho přál, aby si našla milence, aby jí stouplo libido a třeba by s ní i byla zábava. Potom jsem přišel na to, že nic měnit nechce a kdo nechce sám od sebe, toho nikdo nepřesvědčí. Takže nyní se již opět soustředím na svoji vlastní budoucnost, do které nejspíš patřit nebude....
"Potom jsem přišel na to, že nic měnit nechce a kdo nechce sám od sebe, toho nikdo nepřesvědčí."
Potíž je v tom že druhý se nikdy samy od sebe měnit nebudou.Správný pořadí je nejdřív se změnit sám pak se začne měnit okolí,naopak to nefunguje.Ta změna ale nemusí být nijak razantní spíše po malých krocích,udělat něco jinak než je obvyklá rutina.A je to běh na delší trať tak to vyžaduje i trpělivost......
Já Vás chápu, mám to taky tak. Žena mě neposlouchá, nevnímá. Stále jen čte nebo se dívá na TV.Čekám na svou smrt, jako na vysvobození. Každého varuji, aby se ženil. Jak se láska promění v peklo, to by nikdo nevěřil. Šel bych dobrovolně a velmi rád i na popravu.
Kámo, nic si z toho nedělej a na žádnou popravu nechod . Víš co nás takových je. Moje stará je to samé, knížka a televize. Že má její chlap taky šulína, na to už asi zapoměla. Jsem na "tom" docela slušně, žádných 17.30, tak hlavu vzhůru, máme přece i ruce.
Jsem v manželství 20 let a už to není o ničem, potkala jsem jiného muže a z počátku kamarádského vztahu byl milenecký.V manželství jsem ustála spoustu věcí, ale když pak už máte na všechno odlišný názor, nejde to. Osobně "závidím" těm, kteří i po letech se mají o čem bavit a vztah je funkční. Je to asi hodně o povahách, o tom, jak vycházeli spolu rodiče partnera,atd.
ŽE SI NAŠEL MILENKU
Teď jsem měla dlouhou debatu se kamarádkou, která řeší manželský problém. Pokusím se ho tu popsat a budu zvědavá na reakce, případně obdobné zkušenosti.Manželé vysokoškoláci, 25 let spolu, děti odrostlé a pryč z domova. Manželé jsou hodně pracovně vytíženi, mají společnou menší firmu s několika zaměstnanci. Určitě tam není nevěra, většinu času tráví spolu nebo přesně vědí, kde ten druhý je. Rodiče obou bydlí daleko a jsou plně samostatní. Po 25 letech společného manželství znají oba samozřejmě své názory na téměř vše, co se může přihodit, včetně politiky, výchovy dětí, peněz. Někdy je mají značně rozdílné, ale za tu dobu se naučili ustupovat tu jeden, tu druhý, a nacházet kompromisy. Z mého pohledu v podstatě vzorové soužití dvou hodně rozdílných lidí, od kterých by se leckdo mohl učit. Znám je oba ještě před svatbou.V posledních 2-3 měsících se manžel pokouší jakoby vyvolávat spory, a to i naprosto nesmyslné. V podstatě na jakékoli konstatování nebo dotaz manželky je schopen reagovat tak, že vše přeroste v obří hádku, která ovšem v podstatě nemá řešení. Sama jsem byla přítomna dvěma menším a nestačila jsem se divit. Takhle se hádají lidé, kteří jakoby mluví naprosto odlišným jazykem. Co si o tom myslíte? Děkuji.
Zdeno já jsem taky v manželství 30 let.Máme mezi sebou hezký vztah. Neřekla bych že se milujeme, ale máme se rádi. Po těch letech si pořád máme co říct. Jako v každém manželství byly problémy a ne malé , ale ustáli jsme je. Věci jsme si vyříkali , našli řešení, hlavně když přijdou problémy tak nemlčet, vyříkat si to. I když je to někdy těžké.Já tyto rozvádějící se manželství chápu , nebo začínám chápat.Určitě je pro děti lepší žít s matkou nebo s otcem v klidu bez hádek. A po 10 letech (i to je moc na dnešní dobu) zjistí najednou, že existuje jiná, jiný, že by si mohli ještě užívat. A nejsou to jen manželství po 10 letech, i padestníci/ce, mají pocit, že o něco přišli. Myslím, že nikdo o nic nepřijde.Jak mladší , tak starší.Rozvést je to nejjednodušší řešení. Po letech zjistí s tím druhým, že je to stejné jako to bylo v manželství.Ale to je ZIVOT. A tom to je. Měli bychom to na tom světě moc jednoduchý kdyby jsme hned dostali co chceme. !!!
Existuji jeste stastna manzelstvi? Bez podvodu a hadek? Proc se lide berou a pak rozvadeji?Jsem s muzem 30 let a milujem se, obdivuj se, komunikujem, nepodvadime se. Pisu sem,jelikoz nedokazu pochopit dnesni dobu.Rozumej si lide, kdyz se berou? Neberou se jen s fyzicke pritazlivosti?Chtela bych slyset nazory a pribehy lidi.Chci pochopit, proc se lide kteri maji deti a jsou spolu vice jak deset let se rozvadeji....Mocc dekuji za prispevky!
Verčo, už jsi to dočetla ? Kde jsi ?
Ivetko nějak jsem se začetla do stánek "zoufalkyně" je hodně podobný tomu mýmu,myslím si,že si její manžel brzy uvědomí co ztrácí také jsou tam 3 děti,chlapi by se měli občas nad s sebou zamyslet,než aby začali řešit problémy v manželství raději to řeší nevěrou a myslí si,že u milenky najdou vše.
Pochopila jsem,že jsi starší a právě proto se mi s tebou hezky píše,něco sis prožila a tvé názory a rady si vážím.Nevím proč chlapi podvádějí své ženy když se k nim tak rádi vrací pár jich znám a jejich vztah je nyní krásnější a pevnější,moje sesta si tím prošla.Já vím naděje umírá poslední,ale nevěřím,že se mi muž vrátí víš?
Ale ten příběh té IvetyK72 není o mě. Já jsem mnohem starší.
Nevím zda došla moje odpověd ale oba jsme vodnáři
Reklama
Připojíte se?
- Odpovědět
Pošli odkaz