Minulé životy

Mně ti druzí naslouchali až moc a zařvali,bohužel.

Nataly: to asi nebude tím, spíš náhodou jsem se narodil jako sluchově postižený.

Martine,
obecně se má za to, že potíže se sluchem jsou následkem dlouhodobého odmítání naslouchat druhým. Pokud se u tebe objevily hned po narození, značí to, že jsi v minulém životě odmítal naslouchat, co ti druzí říkají, něco jsi nechtěl slyšet. Teď máš příležitost uvědomit si, že slyšet je dar a má se používat k pomoci druhým a vlastnímu zdokonalování. Když naslouchám druhým, mohu jim poradit, pomoci, a mohu také přemýšlet o jejich slovech ke mně, jak zdokonalit sebe.

Příští život neexistuje tady téma. Tak jestli vám to nebude vadit, že píšu. narodil jsem se se sluchovou vadou, takže co k tomu říct hmm

Ahoj,souhlasím s Jírou. Četla jsem a sama cítím, že náš

Není to pravda. Den po narozeninách jsem byl tak bez energie, že jsem si omylem oblékl svetr obráceně (za ironických poznámek kolegů: Vidíš jak jsi zestárnul - příští rok si třeba zapomeneš zapnout kalhoty...):-)

Dnes mi říkala jedna kolegině(ona je taková věštkyně),že člověk je nejčilejší každý rok těsně po svých narozeninách. Jako že se narodil a potom ta energie slábne a slábne a nejhorší to je těsně před svýma narozeninama. každý rok se to opakuje. Myslíte si ,že je to pravda?

xD myslíš vážně xD. Nevím co ti kdo udělal ale chybu bys měla hledat taky usebe... Jinak si celkem hodně protiřečíš s tou reinkarnací. Nahoře píšeš že to zaručí postupný konec a tady zase že se budou zjevovat stále... Ale neberu ti to každý může věřit v to v co chce... Zní mi to jako základ nějaké sekty(když je to fakt pravda:)... Neutíkej do budoucnosti vyhledej pomoc tady.

D.co plašíš?Reinkarnáti se budou zjevovat stále,s tím nic nenaděláme!
Každý takový si ovšem s sebou vláčí zátěže nevyřešeností.Jen se neboj,buď se my,lidi budoucnosti,dáme do latě a nebo dostaneme pěkně na prdel,v současnosti jsme degeni,kteří mají pouze tu schopnost vyhubit sami sebe,je dost silně nepravděpodobné,že existují podobně pitomí tvorové,dát se do latě,znamená jen a jen syntetiku,ne chlapy.
Chlap,to je pozemský průser,navíc,oproti nepoškozenosti ženských vajíček,jsou ty jejich spermie velmi roztržité,podléhající všem negativním vlivům v současnosti již nenapravitelně poškozené biosféry...takže-do pár desítek let budou naprosto vyřízení,to není hon na chlapy,ale tvrdá pravda.

Jájina
Jak se tam můžeš zrodit když bude všechno vyráběno synteticky? Jak se tam chceš vrátit, když bude zamezeno reinkarnaci? Ty si vážně přeješ žít jako klon prázdná nádoby bez duše? Nemyslíš si že když bude lidská rasa tak zdokonalená tak bude mít tendenci zasahovat do dění méně dokonalým rasám? Nepovede to k další válce dalšímu ničení planet???

Jájino, vypadá to na šaškec. Navštiv psychiatra dřív než bude pozdě.

S..u na tenhle život,jestli existuje nějaká spravedlnost a má se jí dostat i mně,tak cca za 890 let(kdy,jak doufám už budeme schopni těchto věcí)se zrodím do života,v němž dostanu možnost dosáhnout postu,dnešními slovy,planetové inženýrky,geoložky,vystudovat a být činná alespoň ve 30 fyzikálních oborech,nezdržovat se na Zemi,nedokázala bych se smířit s tím,jak jsme tuto planetu zkurvili,pracovat alespoň,dnešním měřítkem,20h.denně,potřeba spánku budiž hudbou minulosti,žit buď na cizích planetách,nebo kosmické lodi.
Také doufám,že nebudou už existovat chlapi,krom robotických,na zakázku a děti se budou vyvíjet v robotických dělohách z bezchybných syntetických spermií,což zaručučí postupný konec reinkarnací a tím zdokonalení lidské rasy.
Vesmíre,pamatuj na mne,to co bude v mezidobí,mne nezajímá,toho mne ušetři!

Ahoj Ahoj :):)
1. Nemyslím, že pátrat po fotkách z minulého života je k něčemu dobré. Co od toho očekáváš? Důkladně si promysli, proč po tom toužíš.
2. Pokud znáš jména, datumy narození či datum svatby apod., místo bydliště...pak by se to snad v daném místním archivu dohledat dalo, proč ne. Ale spíše jen psané texty než fotografie.

Zajímalo by mě jestli se dají objevit,zjistit,najít snad někde v archivu,dokumenty či moje fotky z minulého života,např-svatební fotka,mě a mého milého,pamatuji si,ze svých regresí,že něco takového existovalo,možná i existuje,chtěla bych je v tomto životě opět zkusit najít a vidět,kdyby to tedy šlo,dá se to nějak zjistit či najít,pamatuji si toho totiž z minulého života celkem dost.Tohle by mě pro zajímavost zajímalo jestli nějak jde ?jaký na to máte názor?

Současné vás všech jsou už dávno minulé.

Vím,kdo jsem byla v minulém životě a pamatuji si toho celkem dost prožila jsem napřed spontánní vzpomínky a potom jsem prošla regresi,žila jsem v době Napoleonských válek,takže konec 18.století a začátek 19.století.Vzpomínám si,že jsem byla ještě mladá asi tak devatenáctiletá dívka,když vypukla válka a odvedly mého milého a dva naše společné kamarády do války,všichni ve stáří asi kolem jednadvaceti let.Bohužel kamarádi nám ve válce zahynuly a vrátil se jen můj milý.Společně sním jsem překonala bolest,ze ztráty přátel.Milého jsem si vzala a žila jsem sním velmi štasně,protože jsem k němu lpěla pravou láskou a citem,on to se mnou vždycky uměl,poznal kdy je mi smutno a jeho povaha mě dokázala vždy uklidnit.Nebylo to vždy růžové a manželství ukázalo,že teprve tak jsme poznaly jeden druhého a pravé tváře nás dvou,však jsme spolu zůstaly až dokud nás smrt nerozdělila.V tomto životě mi spadl kámen ze srdce,protože můj současný život jako by byl pokračování toho minulého,zjištění ,že moji přátelé kteří zemřeli ve válce,pro mě jako by z mrtvých povstaly,protože žijí tady a teď v současným životě a dobře se sněmy znám,jak krásný pocit to je,vědět,že žijí a jsou zdrávy.A můj milý,tak toho taky moc dobře znám a vím kdo to je,tento život nás nespojil jako ten minulý okamžitě,v minulém životě jsme se ani pořádně neznaly,když jsme spolu začali chodit,v tomto životě to bylo jinak,nejdřív jsme byli dlouhodobý kamarády,potom jsme časem oba zjistily,že nás to k sobě táhne čím dál tím víc,on nevěří na minulé životy,ale řekl mi,že jsem pro něj jediná holka ke které ho to tak zvláštně přitahuje,nedovede si představit,že by se s jinou tak dobře bavil a byl přitom štasný,tak jako se mnou,má mě opravdu v srdci.Tak to je můj příběh.Ale píšu protože mám dotaz-Na začátku příběhu jsem psala-Vím,kdo jsem byla v minulém životě a pamatuji si toho celkem dost prožila jsem napřed spontánní vzpomínky a potom jsem prošla regresi,žila jsem v době Napoleonských válek,takže konec 18.století a začátek 19.století ve Francii.Zajímalo by mě jestli se dají objevit,zjistit,najít snad někde v archivu,dokumenty či moje fotky z minulého života,např-svatební fotka,mě a mého milého,pamatuji si,ze svých regresí,že něco takového existovalo,možná i existuje,chtěla bych je v tomto životě opět vidět,kdyby to šlo,dá se to nějak zjistit či najít,pamatuji si toho totiž celkem dost.Tohle by mě pro zajímavost zajímalo jestli nějak jde.

Neznámá,
dík za dovysvětlení. :)
Nevím přesně, v čem vlastně chceš poradit.
Svoji chybu sis uvědomila, tedy to, že jsi zalhala a neměla jsi to dělat, a jsi ochotná říct bratranci pravdu. :)
Možná hledáš útěchu, jak přežít období, než se budeš cítit připravená na sdělení pravdy?

Co se stalo, to se už zpátky vzít nedá. Že nebude snadné říct pravdu, to jistě víš. (když se aspoň na chvíli vzdáš vlastní důležitosti, oslabíš v sobě moc ega, půjde ti to mnohem líp) Tím, že se rozhodujeme, na sebe bereme také zodpovědnost za své rozhodnutí; té se prostě nevyhneme. Ty ses tenkrát rozhodla pro lež. No a teď tě čeká další rozhodnutí...říct pravdu nebo dál stále lhát.
Myslíš si, že sdělení pravdy bude mít pro tebe horší důsledky než to neustálé obviňování sama sebe a kolotoč výčitků svědomí???
Může něco jiného než sdělení pravdy utišit tvé svědomí? Snad to, že nic se neděje bez důvodu, tedy i tvé rozhodnutí pro lež, mělo svůj důvod, takže neustálé obviňování sma sebe je zbytečné? Ano, je zbytečné.
Jenže skutečnost, že jsi v tu chvíli nemohla či neuměla jednat jinak, tě nezbavuje zodpovědnosti za tento čin. Zákon akce a reakce je dokonalý a spravedlivý.
Takže...jak chceš dál žít? Rozhodni se. Hm...život je neustálé rozhodování. :):):)
Přeju hodně odvahy a síly.

Ahoj Evelyn,
Tak ujasnění,kdysi dříve,tedy nedavno jsem zalhala svému bratranci.Je pravda,lež sebou však přináší to, že kvůli ní mě to nutí lhát mu i nadále a proto jsem se raději rozhodla mlčet,když budu mlčet,tak aspon nebudu lhát,ale co ze lží kterou jsem mu už řekla,mám opravdu špatné svědomí,já mu snad jednou tu pravou pravdu řeknu,nejde zas o nic závažného,aby se to nedalo odpustit,řeknu mu,že jsem se opravdu stiděla a měla jsem obavy mu to říct to kvuli studu, strachu,nevím jestli tu příležitost budu mít,protože my dva se zas tak často nevydíme,jedno vím jistě ted není vhodná doba mu říct pravdu,ted se na to opravdu necítím,ale jakmile se na to cítit budu a pokud budu mít přiležitost ho zase vydět a mluvit sním ,tak mu to řeknu,pokud,ale o to bude vůbec stát,protože jeho moc moje problémy nezajímají,ale lhala jsem mu a to by vědět měl.Je pravda,mám své tajemstí,souvisí to stou lží co jsem řekla bratranci,ale ostatním kolem sebe,už nelžu,raději o tom tajemství mlčím a tím nelžu a to je hlavní.Lepší mlčet než lhát.Škoda,že jsem byla takový hlupák a neuvědomila jsem si to i u svého bratránka,měla jsem mlčet a né lhát,no stalo se,jsem hloupá.

Vysvětli mně to trošku víc. Já tomu vůbec nerozumím, ale zajímá mi to. Co se tam můžu tak hrozného dozvědět a jakým způsobem? Děkuji.

Já bejt Vámi tak na regresní terapii nejdu.
Ono je modni trend si říct ano pujdu na terapii a uvidím čím jsem byla/byl, jenže Už si málo kdo uvědomuje následky, se kterými už Vám nepomůže žádný z psychologů.
Je mnoho zpráv lidí, kteří se z toho nevzpamatovali. To co tam prožijete je více méně děsivé a hrozné.