DO NAŠEHO VZTAHU VSTOUPILA O N A !!!

Mysli vic na dite.venuj se mu a urcite zapmenes.

O poradně jsem už uvažovala, ale nevím, zda mi tam dokážou pomoct. Jít tam, vybrečet se a poslechnout si, že mám na něho zapomenout?
Myslím na něho. Pořád, neustále, ve dne v noci. A myslím na to, jak jsou spolu, jak jsou šťastni (?!) a že ona nemá ani ponětí o tom, že existuju a že mě jejich vztah ničí. Já nemám na nic sílu, myslím, že se u mně začíná projevovat deprese. Ne smutek, ale deprese. Vůbec tomu nerozumím, jak je možný, že mě to tak vzalo. Jak už zde dříve někdo napsal, on se netrápí, jemu nic nechybí a nemá tušení, co prožívám já. Proč je to tak nespravedlivý. Mám pocit, že to nezvládnu, že bez něho nedokážu dál jít a dál žít. Nejsem silná a ztrácím naději.....

Mariano,zkus www.hanny.mysteria.cz /poradna on-line/ nebo výklad. Zažila jsem taky trápení, doufala jsem, ale tady mně Hanny otevřela oči. Věřím jí, protože se všechno časem potvrdilo.Zkus to, třeba Tě to k něčemu popostrčí, ukáže Ti to cestu. Zatím žiješ v otazníkách a to je to nejhorší.Ahoj, držím pěsti!

A Mariano, nevím, ale neměla by jsi to protahovat těmihle bolestnými setkáními, on to dělá jen z lítosti. Jestli už má vztah jinde, jen se ti bojí říct definitivní NE, máš dítě, možná má strach abys neudělala nějakou hloupost. Poplakej si, vzpomínej, snaž se fungovat, ale nic si od toho neslibuj, že zavolá, možná zavolá, ale když už se trhnul, myslím, že je rozhodnutý. U nás to trvalo skoro rok, než odešel úplně, furt jsem měla malinkou naději, že se vrátí, vím, že ne. Jsme mladé, žijeme jednou, zkus se nad to povznést. Ahoj

Ahoj, Petře napsal jsi to úplně krásně, přirozeně, takhle to cítí každý, kdo si něčím takovým prošel, číst tyhle slova bolí, ale pomáhá to..... Pěkný večer

Opr:zacelý

Mariano,Petr to napsal velice hezky a přesně.Také jsem si tím prošla a vím,že Petrova slova mi korespondují s duší.
A také vím,že jsi Mariano velmi silná Žena.
Jen čas zacelí čerstvou ránu,která se kdykoliv může otevřít,připomene ti stejnou bolest,ale čas těchto bolestí je kratší a kratší...:-))
Přeji Ti každý den více úsměvů na tváři Mariano.

Milá Mariano,
prožíváte utrpení, nemůžete se na nic soustředit, myslíte jen na něho, střídá se ve Vás touha, nenávist, vztek a smutek. Všechno se tohle mísí v jedno, jste nesoustředěná, nic nemá smysl, nemůžete spát, jíst...
Jak snadné je poradit "zapomeň na něj, mysli na sebe, dělej všechno možné, co Tě baví se sysnem." Kdyby to bylo tak jednoduché, to by byla paráda. Já naopak vím, ač Vám to nepřeji, že tím musíte projít, budete brečet, budete se trápit, budete nesoustředěná. To jak, dlouho, to lze těžko ovlivnit, to je velmi individuální. My chlapi jsme zpravidla velmi lehkomyslní, mnohdy bezcitní, narozdíl od Vás žen, které jste velmi a hluboce citlivé. Urrčítě je to dáno přírodou, mnohé můžeme ovlivnit. Odešel k jiné, proč? I když si to nepřipouštíte, něco mu chybělo. Možná byl úplně jiný, než jste to cítila. Proč nebydlel s Vámi, když teď bydlí s ní? Mohla jste být jen odrazovým můstkem, k někomu jinému. Je to kruté, hrozně kruté. Musíte bojovat. prací, láskou k synovi, masturbací. Sorry za upřímnost, ale tím zkrátka musíte projít. Není jiné cesty. Bacha na chlast. Já bojuju celý život. O každou sekundu, o každý metr. Zkuste se radovat z toho, že jste zdravá a Váš syn též. to je v dnešní době skutečně důvod k radosti. Děkujte za každé ráno, pozorujte plující mraky, to uklidňuje mysl. Dělejte si radost maličkostmi. Sorry za upřímnost. Jste silná, dokážete to !!! Fandím Vám.
Peter.

Napsala jsem mu. V Praze jsem mu napsala strohou smsku, že mám asi dvě hodiny čas
(i když jsem měla čas do rána....)jestli se uvidíme, jestli má čas na kafe. Odepsal a sešli jsme se. Před tím setkáním jsem myslela, že dostanu infarkt, tak strašně jsem se klepala strachy, jak to dopadne.Byla jsem u něj doma, ale fakticky jen na chvilku, povídali jsme si o VŠEDNÍCH věcech, o práci, ptal se na syna, JAK SE MÁ!!!, jako kdyby si vůbec neuvědomoval, jak strašně nám ublížil. O NÍ jsme se vůbec nebavili, neřekl o ní jediné slovo a já se neptala. Jen nevím, jestli to bylo dobře se s ním vidět a na nic se ho neptat. V duchu jsem si říkala, buď v pohodě, buď v klidu, nevyčítej, nešil, nebreč. Slzy v očich jsem měla celou dobu, ale jestli to on viděl, to nevím.Políbili jsme se na rozloučenou a slíbili si, že se zase uvidíme, že on přijede za mnou. Celou cestu v autě jsem řvala jak malá holka.Už se mi po něm zase tak strašně moc stýská, já to prostě nedokážu. Nedokážu si poručit a smazat ho z hlavy. Nejde mi to a brečím i teď, tady nad klávesnicí. Je to neskutečný, jak moc jsem na něm citově závislá. A nedokážu se zbavit myšlenky na NI.

Tak jak to Mariano v té Praze dopadlo, zavolala - nezavolala? Zvědavost je velká a samozřejmě cítím s každým, kdo má srdeční problémy.

asi mu vyhovovalo.ze jste kazdy mel svuj byt,mel sve soukromy,do ktereho jsi nevidela.Stalo se mi neco podobneho.Ale ja sla mezi lidi.a snazila rychle zapomenout.Kdyz udelal toto,udelal by to znova,kdyby se vratil.Poznala jaky ma charakter,a to ti myslim musi stacit.Netrap se,Bud nad veci,stojis za vic.Neponizuj se,pak si ten druhy nas nevazi.Preji ti najit slusneho chlapa...

Ještě dodatek. To že přestal komunikovat, je naprosto normálně. Vysvětlil mi to jeden kamarád tak, že chlapi jsou sráči a zbabělci a nanejvejš pošlou sms, ale většinou ani to ne. Prostě přestanou komunikovat a hotovo. Přeju ti spoustu krásných zážitků se synem a vše bude dobrý. Chce to jenom čas. Za pár let si na něj ani nevzpomeneš.

Milá Mariano, vím jak ti asi je a nechci ti ještě ubližovat nějakýma řečma, snad to vezmeš jako jeden z názorů na to co se ti stalo. Přeruš s ním veškeré styky, protože to co ti udělal se prostě NEDĚLÁ!! PROBOHA!! Místo přemýšlení o tom jestli se pán uráčí vrátit ho rovnou kopni do zadku. Je ti doufám jasné, že tu druhou měl zároveň s tebou /no co by ne, kdýž jsi tak daleko/, protože ke "kamarádce" se nestěhujeme jen tak ze dne na den. Navíc tím jak se snažil vlichotit tvému synovi, ublížil i tomu malýmu. A to je vůbec ta největší drzost!! Chlapi jsou velký herci. I když některý mrchy taky. O tebe se nebojím, on tě syn vrátí do reality. A kdyby začal dolejzat, buď tvrdá. Udělal by to zas, věř mi.

Mariano, Lilko,Saro...a všechny, co jste si tohle prožily nebo prožíváte, ani já nejsem výjimkou. Po rozvodu, který ukončil dost hrozné manželství, jsem měla milence, ale nechtěla s ním žít, byla přesvědčena, že už nikdy nic - no znáte to. Navíc byl ženatý a to mi v té době vyhovovalo. Nijak jsem ho neohrožovala, nic po něm nechtěla, všechno se řídilo jeho přáními. Časem jsem začala v tomto vztahu hodně trpět, ne proto, že bych ho chtěla pro sebe, ale jrho chováním ke mě. Vyloženě si na mě vybíjel vše, co se mu nepodařilo. Scény s manželkou, tchýní, problémy v práci...Chodil se ke mě odreagovat, užít si sex, ponížit mě, prostě nevím co všechno. Nedá se to jen tak stručně napsat, byl to hodně nevyvážený vztah, ze kterého jsem neuměla útéct. Zjistila jsem s hrůzou, že jsem na něm naprosto závislá. Táhlo se to řadu let, byl ke mě čím dál hnusnější a já tak utrápená, že to dál nešlo. Naštěstí (pro mě) ten pověstný pohár jednou přetekl a já jsem to dokázala, rozejít se s ním. A hlavně ho vymazat, nemyslet na něj, netoužit po něm...Je až neuvěřitelné, jak se mi ulevilo. Zkrátím to - za dva měsíce jsem potkala toho nejskvělejšího mužského na světě - prý ho zaujala moje pohodovost. No a po třech letech vztahu jsme se vzali, jsou to tři měsíce.

Omluva za chyby.

Mariano,drží pěsti at se rozhodneš jakkoliv.
Bylo by dobré k srdci připojit rozum,bylo by lépe.Nicméně zvaš pro a proti,když jej neuvidíš a nebo jak bude reagovat tvé srdce v případě schůzky s ním.Věř,že při setkání srdce bude plakat a emoce chce nechce vyplavou napovrch.Zda-li se cítíš na shledání a připravena být silná,pak mu napiš.Ale zda jen malinko pochybuješ,zkus ještě zapřemýšlet.
A věřím,že sama se rozhodneš správně při obou rozhodnutí.

Dneska jedu pracovně do Prahy. Bojuju s pokušením mu zavolat, abych ho alespoň na chvilku viděla. Rozum mi říká to co vy, vykašlat se na něj, počkat, jestli se "někdy" ozve sám..... Co říká srdce? To vám asi nemusím povídat... Strašně moc ho chci vidět. Prostě jen tak vidět, zeptat se ho jak se má, co je nového a tak, bez výčitek a nějakých žárlivých scén. Držte mi palce, ať se rozhodnu dobře...

Mariano,věř mi to, co ti řeknu,ale hlavně to tak udělej.Vymaž si ho z hlavy,nemá tě rád,kdyby měl,tak se nikdy nezachová tak, jak se zachoval.A neponižuj se a nepros,to nemáš zapotřebí.Je to z tvého pohledu těžké,ale ne nemožné.Buď hrdá !!!Ty to dokážeš!!!!!!Přemýšlej nad tím,co ti radím a vyhraješ!!!!

z toho si nic nedělej,i já se rozklepu, kdykoliv jsme v kontaktu a vzpomíky spojené s věcmi, zážitky a vůněmi jsou pěkné mrchy!!! a tu lásku, kterou cítíš už budeš mít někde v sobě napořád, důležité je si to přiznat a říct si ANO takhle to bude a budu s tím žít DÁL. Prostě je to tak, že z každého člověka, kterého v životě pustíš k sobě , ti zůstává v nitru kousek a je to naprosto přirozené. Nejde úplně zapomenout na hezké chvíle života a byla by to i škoda. Někde jsem četla citát, že štěstí je otázka rozhodnutí, a tak se rozhodni, že budeš šťastná navzdory všemu!!!

Kdyby to nebyl můj vlastní příběh, radila bych to samé, to mi věřte. Sama sobě pomoct nedokážu. Ano, chodím mezi lidi, jdu s kamarádkou třeba na pivo nebo cvičit, syna vozím na tréninky, snažím se hodně zaměstnat, byla jsem lyžovat. Nechci, aby lidi v mém okolí viděli, jak se pořád trápím. Přes den to ještě jde, ale že každý večer řvu do polštáře a celý noci nespím, to víte jen vy tady.
Lilko, snažím se být na sebe hrdá, opravdu, ale bohužel jen do doby, než mi zazvoní mobil. Když volá on, letím, že se div nepřerazím, jen abych to stihla vzít...
Sáro, jak jsi v sobě dokázala najít sílu, úplně ho ignorovat? Zapomenout na něj, vymazat ho z paměti? Jak mám k němu lásku potlačit, když v tom srdci je...
Připadám si jak na houpačce, když už si myslím, že jsem z nejhoršího venku, stačí jedna písnička, věc nebo místo, kam jsme chodili a jsem v koncích.