Nebezpečné myšlenky

Zdravím všechny co si procházíme tím samým. Na začátek bych chtěla říct že je fajn vědět že nejsme sami ale je nás více. A hlavně abychom všichni našli konečně klid uvnitř sebe . Je tu někdo ještě teď v roce 2024 kdo se stále potýká s touto nemocí? 

PRO LU-LU
Právě před...Ahoj, mám otázku, taky néjspíš tímto trpím, jn jsem si toho vědomá, a nějak se s tím sama peru, je nutné brát hendka tabletky? Brala jsi nějaké.

Pokud clovek bez nejakeho podnetu dostava velmi neprijemne myslenky , nebo nutkani neco udelat , nebo mu pripada "ze nekdo mu naseptava" at udela to nebo ono , doporucuji ihned navstivit vaseho psychiatra. Lekar prevazne dle stavu predepise antidepresiva jako Sertralin (i pro mladez) nebo Cipralex a pro starsi treba Trittico . Ale zalezi na diagnoze a prubehu psych.poruch. Rozhodne nic nepodcenujte i paranoidni schizofrenie nekdy tak zacina ...

Ahoj lidi, uvedomila jsem si...Ahoj Kostko. Vím ze váš příspěvek je starší ale mám stejný problém :( mužů se zeptat jak vám pomohly ? Nebo jak atd to řešila děkuji Michal.

viz:deszrokt.. emoce:-dalajláma Á. SPOL.D. GOLEMAN)-VIZ:buddhismus...................

ahoj ada ,myslim si ze mas ocd.mam neco podobneho.je to hrozny ja vim,ale pomuzou ti antidepresiva a navsteva psychologa.drzim palce.pa

nejhorší je na tom to,ž e začínám si myslet že to žádné OCD není že to jenoim chci na to to svést...

ahoj,mám asi podobný...Pavli jestly chceš napiš sem svůj email mám něco podobného teda stejného,můlžeme se podělit a napsat si

Ahoj lidi, uvedomila jsem si svuj problem: krom sebevrazednych myslenek mne vzrusuji myslenky i na nasili, ze nekoho zabiji, uskrtim. Pomali se zacinam bat, ze svuj zdravy rozum uz neovladam, co kdyz selzu a nekoho zamorduji. Prosim pomoc, co mam delat? Nechci se z toho zblaznit.

Ja myslim ze se bavite o OCD

ahoj,mám asi podobný problém.Začalo to tím,že sem měla chřipku..Když sem jí vyležela začala sem se ale bát že mam nějakou smrtelnou nemoc a že na to můžu umřít..myslela sem na to skoro celý den a nemohla sem skoro ani jíst..když sem šla večer spát,tak sem se bála že mám něco se srdcem a že přestane bít a já najednou umřu..každým dnem sem si vsugerovala něco dalšího třeba že mam nádor na mozku a tak..nedokázala sem na to přestat myslet,měla sem takový strach že sem se třeba najednou celá rozklepala..Když sem si jako další myslela že mám schizofrenii a že vidím věci jinak než sou,začlo mě to hrozně děsit,bála sem se třeba že budu rozdvojená osobnost a že někoho z rodiny třeba v noci zabiju a nebudu o tom vědět..četla sem to pořád na internetu a přišlo mi že sem z toho úplně zblbla..nejhorší je že pak sem si v hlavě začala říkat že bych někoho mohla zabít a myslela sem jak to třeba udělám..bála sem se že zabiju někoho z rodiny nebo že budu agresivní k lidem kolem mě..a přitom sem věděla že bych to neudělala..takové stavy málokdy přešli ale bylo to chvíli přes den i lepší..jenže pak to zase přišlo..myslím na různé vraždy,krev a bojím se toho..nevím co mam dělat,jak dál,bojím se že se něco může stát..že to třeba dál nevydržím a udělám něco sobě..můžete mi nějak poradit?

ahoj ada ,myslim si ze mas...Muzu se prosim zeptat jake antidepresiva Vam pomohly na OCD? Sestra ma jak obsesivni myslenky, kdy nedela ritualy, ale myslenky jsou neprijemne a vtirave a nelze se jich zbavit..tak take kontroluje vodovodni kohoutky apod. Uziva jiz 2 mesice Asentru, stav se zlepsil, ale porad ji OCD trapi.
Dekuji

PRO LU-LU
Právě před...AHoj,dost mě zaujalo že o tomhle problému tak otevřeně hovoříš. Chci se tě jen zeptat, měla jsi pak z těch myšlenek pocit, že to chceš udělat, že prostě něco musíš udělat, jako, že se ti to líbí? Přitom jsem z toho celá rozklepaná, pořád brečím a díky tomu nemám chuť do života. Nejradši bych byla kdyby mě někam zavřeli, abych nikomu nemohla ublížit. Přitom jsem taková hodná holka, nikdy jsem neublížila ani mouše. Budu ráda, když si o tomhle problému budu moct s někým popovídat. Děkuji

Ahojky....mám asi trošku horší problém než máte vy....ale přítel mě dohání snad k šílenství...před půl rokem se nám narodila dcera. Všechno před tím bylo v pohodě...když jsem měla jiný vztahy,tak jsem byla jiná,vyrovnaná a klidná,uměla jsem se radovat ze života.Od začátku,co se známe,bylo vše krásný..po 2 týdnech známosti,jsme spolu začli bydlet,bylo to krásný...naučil mě věci jako,že si musíme věřit tím,že se on i já můžeme kdykoliv podívat do telefonu,do počítačů..atd...Jenže v těhotenství si začal psát s jinou slečnou,mě tvrdil,že je to kvůli práci,když jsem se s ní sešla,řekla mi něco jiného...potom těsně před porodem, podobný případ,vymlouval se,že mi shání dárek k narozeninám,který jsem ani nedostala!!!V tu chvíli jako by mi hráblo...začla jsem ho mlátit,brát mu telefony..klíče..zamykat ho...dokonce jsem na něj vzala nůž a to skoro při každé hádce...od porodu. Nejhorší na tom je,že já si to nepředstavuju,ale jakoby mi v tu chvíli přebliklo na jiného člověka, a hned mám nůž v ruce a vyhrožuju mu s ním. Jednou jak jsem byla nervozní, tak jsem do něj omylem špičku nože opravdu bodla...a pak jsem si to uvědomila,co jsem to udělala,jak jsem to mohla vůbec udělat,bojim se,co bude dál, protože on mi v tom moc nepomáhá,nepomáhá mi se uklidnit,ale jak naschvál v tý chvíli kdy potřebuju stop..tak on to ještě víc dorejpe k tomu abych šla vzít nůž..nebo něco jiného....nevím co mám už dělat...přitom jsem věřící...

PRO LU-LU
Právě před chvílí jsem napsala tenhle článek do OCD, ale myslím, že se hodí i pro tebe, tak si ho přečti a kdyžtak se mi ozvi....pa a drž se

Ahoj Evo, je mi taky 27 (to je nějaký kouzelný ročník) a beru na obsese Remood už rok a půl. Já pro změnu trpěla utkvělou představou, že ubodám nožem svého přítele.NEmohla jsem ho používat ani na krájení chleba. Úplně jsem se složila a šupky dupky na psychiatrii.Sem tam se mi to vrací. Takže neboj, nejsi jediná na světě a hlavně BOJUJ. A v žádném případě nechoď do invalidního důchodu, jenom se v tom budeš ještě více plácat.Vím, že je to hrozně těžké, ale zvládneš to.Napíšu ti pár věcí, co mi pomohly:1. Psychiatrička mi řekla, že obsedantní lidé jsou naprosto neškodní. Ještě nikdy se nestalo, že by opravdu vykonali ty hrozné představy, co mají.Jsou akorát hodně citliví a mají rádi své blízké a strachují se o ně tak, že je nakonec napadne, co když jim sami ublíží...2) Pomohla mi knížka Obsedantně kompulzivní porucha od Praška. 3)Pomohla mi metoda expozice. Tzn. že jsem si vzala ten největší kuchyňský nůž a chodila s ním celý den po bytě. V noci jsem ho nechávala u postele. Zpočátku to bylo velice nepříjemné, ale stále častěji se stávalo, že jsem se přistihla, že jsem schopná myslet i na jiné věci a pak se to ztratilo úplně. Tak to tak udělej taky. Normálně si kup jed na krysy a dej si ho na kuchyňský stůl. Možná to zní šíleně, ale zjistíš, že to jsou prostě jenom myšlenky a že to neuděláš. Navíc jsem chemik a to bys musela dát tomu člověku koňskou dávku, aby se vůbec poblil...4)Ať tě v tom tvoje rodina a tví přátelé vůbec nepodporují a chovají se tak, jakoby ti nic nebylo. Začni chodit do nějakého kroužku, učit se jazyk, chodit na procházky do přírody, cokoliv, čím se trošku odreaguješ.5)Vypiš se z toho. Zkonstruuj si nejhorší představu, co se může stát. Podrobně si to napiš na papír. Např.v bodech:zavraždění úplně celé rodiny, pohřeb, soud, vězení, odsouzení společností atp. Pak si to několikrát přečti a zkus si z toho složit písničku na nějaký známý popěvek, třeba na skákal pes. Když si to budeš zpívat po páté, přijde ti absurdní, že takovýma prkotinama ztrácíš čas.6)Vymez si půl hodiny denně, kdy si řekneš, že budeš na své vraždy myslet.Třeba 20-20.30. Takže když tě jed na krysy napadne třeba v poledne, tak si to zakaž, že na to můžeš myslet až v 20. Tak to dělej celý den a večer tu půl hodinu se nad tím vyřaď. Představuj si nejhorší vraždy a nejhrůznější situace. Popusť uzdu fantazii. Podmínka je, abys celou půl hodinu myslela bezpodmínečně jenom na to, na nic jiného. Mozek se tím úplně vybije a garantuju ti, že za deset minut už se ti vůbec nebude chtít vymýšlet žádné takové myšlenky. Tak to dělej každý den. Dostaneš to pod kontrolu. Mě tady tyhle věci zabraly. Držím ti pěsti-štěstí a píšu ti svůj mejl. Budu ráda, když se ozveš, můžeme pokecat Měj se pěkně. Zatím pa...kristyna.mocickova"centrum.cz

Ahojte,narazila jsem na tuhle diskusi uplne nahodou a jsem hodne prekvapena,kolik lidi ma stejny problem jako ja...Ja tedy OKP diagnostikovanou zatim nemam,ale ceka me psychiatricke vysetreni.Zacla jsem asi zhruba pred mesicem mit podobne vtirave myšlenky,agresivni...strasne jsem se toho vylekala,nechapala jsem jak se mi to do te hlavy probuh mohlo dostat..proc mi zaclo do hlavy "chodit"ze bych mohla nekomu ublizit,kdyz takova vubec nejsem,jsem clovek,ktery naopak agresivni chovani odsuzuje,nesnasim ani filmy kde se zabiji a tak...proste asi chapete...strasne me to vydesilo,zhroutila sem se...Pak sem v sobe nasla odvahu a rekla doma,a taky priteli (ne vsak uplne-jelikoz sem se za to strasne stydela),co se mi prihodilo..Na zaklade toho jsem sla k psychologovi,ktery mi doporucil stejne jako muj obvodni lekar psychiatricke vysetreni-ceka me zhruba za tyden a dost se ho bojim,mam strach,ze kdyz mu to vsechno povim,zavrou me do opavy...Hodne me ty myslenky ovladaji-mam strach,ze nakonec pod jejich vlivem vazne neco provedu...Myslite,ze se muze jednat o OKP???nemam jinak zadne problemy s prehnanou čistotou a strachu z infekce a tak...proste jen ty myšlenky..Přišly zničehonic...Tedy uplne taky sama ne-proste jela sem domu vlakem a nejak sem se začla v sobe "hrabat",uvažovat o sobe a tak..no a vyhrotilo se to v tohle...je mi z toho vazne nanic,mam strach,ze se toho nezbavim,ze postupne prijdu o kamarady,rodinu,pritele..a skončím nekde v blázinci:(((((((Budu rada,když mi někdo odepíše...Díky moc

čau péťo.četl jsem si tvúj článek,ale z těma páškama žádnou zkušenost nemám,takže ti nepomúžu.ten lexaurin beru taky,ale jenom když mě je špatně(asi tak 3-5krát měsíčně).je pravda,že na něj taky nedám dopustit,ale je na nic,že je to jenom momentální ukliňovadlo a né lék.držím ti palce.měj se pěkně a čau

ahoj lidicky, tak se taky pridavam, OKP trpim asi tri roky, u me je jeste spojena s panickou poruchou a agorafobii, aby toho nebylo malo..:-) nicmene, zacala jsem se lecit zhruba pred dvema lety, antidepresiva, psychoterapie, kdyz se zdalo byt vsechno zpatky v normalu, vysadila jsem je a odjela jsem pracovat do anglie, kde se momentalne taky nachazim, a trudiz nechodim ani na psychoterapii, coz bych asi mela, protoze se mi to vraci, je to jako nocni mura, kterou prozivam po dlouhe dobe znova a ve stejne intenzite..fakt je, ze jsem s sebou nastesti mela sva AD, takze jsem si je nasadila zpatky, ale zadne zlepseni zatim nepozoruju..btw. mam Assentru 50mg, nema s ni nekdo zkusenosti|? jo, a taky stary znamy Lexaurin, na ten nedam dopustit, fakt je, ze bohuzel pomaha jen kratkodobe :-(
budu rada, kdyz se nekdo ozvete, at vim, ze v tom nejsem sama..diky vsem a preji dobrou noc

tak jsem sem psal,že přecházím z coaxilu na fevarin.je mě po něm o hodně líp,než po tom coaxilu,tak teď už věřím,že mě konečně bude dobře.tak se všichni držte.mě to trvalo dva roky,než jsem našel ty správný prášky.hodně štěstí a čau

tak ti držím palce a občas napiš,jak ti to pomáhá.měj se a čau