Nelezl někdo z vás podstatu života

Podstata života... je vlastně...Ahoj sohlasim s tebou,taky sem chtel neco napat ve stejnym smysl..jen sem mel pripravneou svou verzi..ale kdo vi jesli variant neni i vic..Ivano

To jsou jen pámbíčkářské kecy.
Jestli nějaká byla,vzali jsme si ji,nyní i tu radost ze života,žití je jen o vydělávání peněz a to většinou činností,která jedince nebaví,možná i ponižuje,pak následuje stres,jak vyžít a uměle vnucená zábava-musíš přece jít tam či tam,být veselý/á,prostě in,ne?
V celém vesmíru nemůžou být větší degeni,jsme schopni prasit i vlastní podstatu-DNA.

To jsou jen pámbíčkářské kecy.
Jestli nějaká byla,vzali jsme si ji,nyní i tu radost ze života,žití je jen o vydělávání peněz a to většinou činností,která jedince nebaví,možná i ponižuje,pak následuje stres,jak vyžít a uměle vnucená zábava-musíš přece jít tam či tam,být veselý/á,prostě in,ne?
V celém vesmíru nemůžou být větší degeni,jsme schopni prasit i vlastní podstatu-DNA.

Pro Zdeňka:Lidské konání směrem k přírodě je zhusta konáním debilů a zůstává člověku rozum stát.Ono nejenom k přírodě.

Podstata života... je vlastně docela tragická, když se nad tím zamyslím. Lidé v sobě mají zakódovanou touhu jít dál a dál (minimálně předáváním své DNA dětem, ale myslím tím i elektřinu, mikročipy, mobily, lety do vesmíru, futuristické plány na osídlení cizích planet). Jsme vlastně vnitřně nespokojení a chce pořád něco lepšího. Lepší auto, hezčí holku, větší dům, nový model Nokie... A nevíme, kde se zastavit. Prostě se pořád musíme vyvíjet, i když nevíme, jaké to bude mít důsledky. Takže podstata života je podle mě - jednoduše - jít směrem kupředu.

V tomto městě jsem se před sedmdesáti lety narodil, chodil do školy, vyučil se řemeslo a pracoval do vojny.Před dvaceti lety jsem se do města vrátil. V parku jako mladý kluk jsem prožíval svou první lásku. Stromy a keře byly živými svědky oněch krásných chvil. Byl jsem hrdý na své rodné město a pokud jsem do města někoho známého zval, vždy jsem hovořil o krásném parku uprostřed náměsí,kde je označen tabulkou každý vzácný strom, kvetoucí záhony, zelené plochy a stín na lavičkách pod mohutnými kaštany i v zákoutích keřů. Dnes ráno jsem obešel něco, co připomíná bývalý park a musel jsem v sobě potlačit rozhořčení nad konáním lidí k přírodě.Každý živý strom je živý organismus, který v parku nevyrotl sám od sebe´, ale byl zde někým vysazen proto,aby zde žil pro radost a potěšení nás lidí. Dnes si pár jedinců usmyslelo, že tyto živé organismy zničí, vykácí. Sliby, že místo nich vysází někde na okrajích města jiné,kde samy od sebe rostou jiné stromy a keře, není řešením zeleně uprostřed města.
Je až kupodivu že se to vše děje pod přísným dohledem památkového úřadu,který urputně hlídá veškeré dění v městské památkové zóně,jakoby park do této památkové zóny nepatřil. Památka po našich předcích je odkazem doby dávné a naší povinností je o tyto památky dbát tak, aby zde zůstaly do doby budoucí. Dle mého soudu se to dotýká nejen budov ale i parku jako celku. Na náměsí jako takovém jsou domy, na které se zastupitelstvo města mělo zaměřit již před mnoha lety, to jsou opravdu ohyzdy jenž asi nikomu z radních nevadí. Je to soukromý majetek a ten je ze zákona nedotknutelný na rozdíl parku, který je města. Děkuji za případné pochopení.

Ahoj,já to vidím jednodušeji,pro mne je podstatou života láska ke svým,a v mezích možností(vlastoruční :) )pomoc potřebným(zvířatům,lidem-bez rozdílu).V tom nacházím své štěstí.

Milý anonyme,
z Tvého příspěvku zaznívá zoufalství,vyvěrající z pocitu marnosti a nesmyslnosti podstaty lidského žití.
Možná,že tě to překvapí,ale skutečnou podstatou života je štěstí,které nemá nic společného s uspokojováním našich psychologických potřeb a tužeb.
Podmíněné myšlení,jenž je omezeno přejatou společenskou tradicí a vzděláním,nemůže prolomit toto devastující omezení produkující v převážné většině starosti se strastí.
Proto je tak důležité sebepoznání,odhalující funkci našeho myšlení formovaného minulými skušenostmi s nasbíranými znalostmi.
Po tomto nahlednutí,pochopení a odložení, vyvtává život v přítomném okamžiku, nepostrádající soucit ani milosrdenství pro porozumění strastí ostatních s upřímnou snahou pomoci.
Měj se hezky.

Ať si člověk počíná jak chce,nevzejde z toho nic smysluplného.
Dokud nebyl kanibalismus jen neobvyklou deviací,podstatou lidského žití mohlo být alespoň to,sloužit jako článek v potravním řetězci.Živočich v konečné fázi nemá podstatu žití,jen ničí ...

Ahoj Mirku,
když se na tuto problematiku podíváme,můžeme vidět vliv našich životů na ostatní.
Nelze nikdy žít jen pro sebe, aníž bychom tím neovlivňovali lidské osudy ostatních lidí,kteří jsou s námi nuceni žít.
Mám tím na mysli,že náš způsob myšlení,cítění
a jednání utváří události a podmínky ve kterých společně žijeme. Nejde jen o osobní,rodiné,skupinové,národní,rasové,politické nebo náboženské poměry,které vytvářejí tak žalostné podmínky pro život na této Zemi.
Jde především o to,že tyto postoje se jen dočasně tolerují a když podmínky dozrají,
nastupuje intolerance,vzájemná nesnášenlivost,vychytralost,bezohlednost a krutost v podobě nesmyslných válek /lidská jatka/,způsobující nesmírné ničení,bídu,hlad
a zoufalství.
Každý rozumný a slušný člověk se nad těmito poměry pozastaví, a s využitím svého poznání a rozumu bude v diskusi s ostatními poukazovat na tuto skutečnost.
Touto formou si vzájemně pomáháme, abychom se mohli dál vyvíjet, aby naše životy byly smysluplnější a šťastnější. Není to jen otřepaná fráze,jde o svododný stav ducha ničím nepodmíněný,uvědomující si tvůrčí princip mysli,který je využíván ve prospěch svůj, i ostatních.
Myšlení je využíváno buď dekadentně /vlastní prospěch na úkor práv a svobod ostatních/ nebo tvůrčím způsobem ve prospěch všech /i když toho někteří nejsou schopni z objektivních důvodů/.
Měj se zatím pěkně.

Ahoj Milane,žít,přežít a pokračovat dál beru jako základ k využití svého jedinečného času a možností,které mi jsou dány po dobu mého bytí.Jeho využití je jen na nás a naší povaze,okolnostech či vlastnostech,které obdržíme se svým vznikem.Přežití našeho života je možné s využitím a poznáním všeho co máme buď jen pro sebe,pro ostatní či v kombinaci obojího,což je asi normální přirozenosti každého člověka,který přemýšlí,také o pokračování nejen svého,ale i dalších či dalšího,což se vzájemně nevylučuje.Jsem rád,že mé chápání došlo k vývojem ke kombinaci myšlení a využití mého času možností a schopností na sebe i také na ostatní.

17.3.09 23:32:59
Když se na tím zamyslím,tak vidím,že vše co uděláme svůj smysl má,i když ty to tak nevidíš.
Je zřejmé,že nic netrvá věčně, a o tom se zde nebavíme. Zde jsou nastíněné jiné otazky,které jsou-li správně nahlíženy a pochopeny, k oné podstatě života vedou.
Život je onou podstatou,ale cesty jsou jen dočasné.
Nejde o to někoho následovat,ale pochopit sám sebe,což je ze všeho nejsložitější.
Měj se hezky.

Ahoj Mirku,
ano, smyslem života je Život.
Zajímalo by mě,co máš na mysli rozvíjet se ke své svobodě.
Také mne zajímá z jakého úhlu pohledu se díváš na ten zájem a cíl,žít přežít a pokračovat dál.
Jde jen o idividuální pohled nebo o objektivní pohled na lidstvo jako celek?
Obojí spolu úzce souvisí.
S tím je spojena otázka,svobody,
rozlišovacích schopností,rozumu,
milosrdenství i soucitu.
Svoboda přichází spolu s vyspělostí,která nemá nic společného s věkem,protože vyspělost je schopnost něco sám za sebe vidět a chápat to.
Zatím se měj hezky.

Podstata života je v životě samém a následně i ve smrti.Zažiješ li smrt svých nejbližších či smrt nebo zradu milované osoby ,tak je to vlastně také podstata života.
Vše co uděláš záleží jen na tobě.Pokud to pomůže více lidem než dva věř že je správné a jsi na správné cestě.

Když se zamyslíte nad čímkolov co ve svém životě uděláte,zjistíte,že smysl nemá nic,je vyloučené,aby po někom zůstalo něco "věčného".
Každý "zázrak" po čase zplodí spoustu problémů,zrovna tak všechno poznání bývá po čase pozměněno,zničeno,vždycky se najde nějaký nový vůl,který se rád poslouchá a davy mu uvěří...nic neplodí smysl.

Ahoj Milane,já jsem k tomu názoru došel přímo vývojem. Na to,aby člověk došel k tomuto názoru musí mít možnost srovnání, jak věcí dobrých ,tak i špatných,aby bylo co srovnávat.Sedí na to parafráze,že děkují za bolest co naučila mě citu a děkuji za štěstí co mi umožnilo poznat ten rozdíl.Díky rozumu můžeme si tohle všechno uvědomit a rozvíjet ke své svobodě a pokračování či zániku. V tom je lidská jedinečnost,originalita každého z nás a vědomí právě toho, že smysl života je obsažený v rovnici ŽIVOT=ŽIVOT a je jedno v jakém chápání se vše dál odvíjí,jestli materialisticky či nábožensky,protože stejně jde jen o jeden zájem a cíl ,žít,přežít a pokračovat dál. P.S.poznal jsem ztrátu života,vzestup, pády i štěstí,proto si myslím, že mám právo takhle mluvit a radovat se z toho co mi život jako šanci dává i poučit se z toho co mi za mé chyby bere.Ahoj

Ahoj Mirku,
je to tak jak píšeš ve svém příspěvku.
Můžeš se trochu rozepsat o tom rozumu,který nám byl dán jako dar. Jak podle Tebe by měl být rozum správně využíván? Co by mělo po nás zde zůstat?
Měj se pěkně.

Já se na to dívám tak,že smysl života je život sám.Všechno co je na tomto či pro někoho "jiném světě" má význam, jen pokud věci mají pokračování. Svůj život žiji tak,aby tu po mě něco zůstalo a nežil jsem jen tak zbytečně.Lidi nedostali rozum jen tak,dostali ho jako dar proto,aby ho používali. Nelíbí se mi, když svůj život někdo s prominutím prochlastá,profláká atd.a ještě je na to hrdý jaký,že je "frajer"

Ahoj Marku,
ano,i takto začíná člověk hledat smysl života,tím že mu někdo nejprve ukáže,že vše v životě není tak špatné, jak se nám někdy zdá.
Díky této slečně,ti život ukazuje,že život opravdu smysl má,a ty nestratíž své vnitřní přesvědčení v dobro. Raduj se,jsi opravdu v dobrých rukou,však už si tě život povede.
Měj se hezky.

A co kdyz smysl zivota nemas? Proto ho hledame.
Pro me se v poslednich 14 dnech stal casti smyslu zivota jedna slecna, ktera pro me znamena, ktera mi ukazala, ze este existuji slusne holky, kterym nejde o prachy, o to jak vypadate, ale jaci jste uvnitr!