nespokojenost ve vztahu

Alenko, mám ráda toho, s kým jsem před deseti lety začala žít, toho dnešního už asi nejsem schopna nějak zvládnout, ale možná je to te´d momentální stav. Jinak, stále si ho asi pro něco vážím a pro něco mám ráda, jinak bych na něj neprala ohledy a byla už pryč, respektive on by byl pryč. Byt je můj, finančně se naštěstí dokážu zajistit sama, ačkoli nepopírám, že ze dvou platů je to lepší než z jednoho.

Jančo, jednala jsem podobně, když byly děti ještě úplně maličké, tak jsem doslova kradla volné chvilky, kdy jsem chtěla být s ním, ale on o to nestál, tak jsem vystudovala ještě jednu vysokou školu. Teď si taky říkám, že začnu na dvě tři hodiny vtýdnu chodit někam, na italštinu nebo na spinning, teď sice cvičím hodinu denně, ale doma, abych byla s dětma...

Milence nevnímám jako řešení, ani nevím, jak se takové vztahy hledají, jen mám pocit, že musím něco udělat nebo se zevnitř roztrhnu, jak mě to všechno trápí...

Mj, taky to znám. Ale jednou jsem se rozhodla, že to změním. Našla jsem si nové zájmy, přátele, začala sem někam chodit. Nejdřív byly protesty, ale pak to přijal. Začala jsem si víc věřit, začala jsem být spokojená, že konečně žiju ane jen přežívám. A najednou se v mém životě objevil někdo další, s kým jsem si moc rozuměla a do kterého jsem se časem strašně zamilovala. Teď už je to za mnou, on sám to tak nějak ukončil i neukončil. A já se s tím musím vyrovnat. Vůbec toho ale nelituju, protože jsem pochopila, že vztah může fungovat, jen to chce mít vedle sebe ten správný protějšek. Souhlasím s Alenkou, že milencem se nic nevyřeší, jenom se problémy na chvíli utlumí.

Pro MJ:
Upřímně bych Vám přála,aby jste našli společnou cestu už kvůli dětem.Pokud tam už je z Tvé strany jakási "zášť" a jeho slova Ti jsou protivné/jestli jsem to dobře pochopila,pak si představ jaké by to asi bylo bez něho-kdyby v Tvém životě nehrál roli manžela,jen otce Vašich dětí.
Mohu se jen zeptat-máš ho ještě ráda?

Alenko, já neříkám, že jsem pro svůj VZTAH udělala všechno, co by se dalo dělat, ale jsem si jistá, že jsem udělala všechno, co jsem věděla, že by se dalo dělat. Po deseti letech začínám být na manžela alergická, mám tendenci ironizovat všechno, co řekne. A stojí mě skutečně hodně sil držet se před dětmi...

Pro MJ:
NAJÍT SI MILENCE-je tou nejhorší variantou!!
Pro Tebe,Tvého muže,děti.
Byl by to jen pouhý alibismus,vyřešilo by to chvilkově Tvé trápení a nepochopení,navíc to situaci jen zhorší a "PROBLÉM" prohloubíš,né "VYŘEŠÍŠ.Pokud si sama sebe vážíš,trochu Tvého muže,řešení se najde i bez "MILENCE".O to více si sebe budeš vážit,že jsi udělala pro VZTAH co bylo v Tvých silách a možnostech.Nejde problém řešit BERLIČKOU..

Nesoudím,jen to vidím ze svého pohledu..,vím,že to není lehké a svádí to i k takovým věcem..,jsou horší věci,který život postaví do cesty.

abc: moc díky :-), HEZKÉ promluvy už máme za sebou snad tisíckrát, ZVEDNUTÝ HLAS taktéž, BREK A VZTEKÁNÍ taktéž, ale to ostatní vyzkouším, ačkoli se bojím, že mobil je mu jedno, možná by snad byl i rád, kdybych si někoho našla, občas se s ním sešla, hlavně, když bych pak byla s ním a s dětma, společné dovolené, vodění za ruku, hraní s dětma, to ho baví, na to je skvělej, ale je něco špatného na to, že bych občas chtěla, aby v tom chytnutí za ruku na procházce venku byl i nějaký příslib na společný večer dětem nepřístupný?

Tak jako tak děkuji za podporu, možná za pár dní už nebudu řešit, jak změnit manžela, ale jak najít milence a nezamilovat se do něj...

MJ,jestli si nechceš rovnou najít milence, tak si s ním nejdříve promluv HEZKY,když to nezabere,tak tak si promluv ještě jednou, ale už ZVEDNI HLAS a přitlač,že jestli se to nezmění,tak...., když ani todle nezabere,tak se začni chovat,jak kdybys měla milence.Pozdější příchody, než na které je zv

Beatko, on se mi mnohdy snaží pomoct, ale mnohdy to je horší, než když to nedělá. Třeba uvaří dětem, ale kuchyň je v takovém stavu, že jí musím dvě hodiny uklízet, než je obyvatelná. Nebo vytáhne lux, že vysaje podlahy, ale už ho neuklidí, nechá ho v předsíni, kde se o něj následně přerazí a něco na něm zničí nebo si zhmoždí kotník. Tisíc takových věcí bych mohla uvést. Zásadně nepere a nežehlí, bojí se pračky a žehličky. A zásadně neřeší úřednosti jako složenky, účty, hypotéky, doktory dětí atd. protože ho nebaví číst ty papíry, co po něm chtějí podepsat a bojí se ,aby něco nepodepsal špatně... Ale to všechno bych zvládla s úsměvem, kdyby náš sexuální život stál za něco. Stojí za houby. Kdyby byl můj první chlap v životě a neznala bych nic jiného tak bych nevěděla, o co přicházím, ale před ním jsem žila asi tři roky s klukem, šíleným lhářem a proutníkem, ale sex s ním byl něco fantastického. A nesrovnávat a nevzpomínat nelze... A když být ve vztahu bez sexu, když ostatní si zařídím sama, tak snad raději nic... Jenže jsou tu děti, chtěla bych se rozhodnout tak, aby to bylo dobré pro ně, ale zároveň abych já takhle neumírala zaživa vedle někoho, koho holt asi nepřitahuju... I pro něj je to asi trápení...

Pro MJ a Beatku:
I já se pokusím přispět s troškou do mlýna.
Nechtějte menit/změnit muže-nemá to cenu,jen zbytečně vynaložena Vaše energie a trápení,která se stejně odráží i na Vaší druhé polovičce/muži.Muž si vytvoří obraný "štít".Veškerá Veše snaha,protest,výčitka,negace-se odrazí a dopadne stejně na Vás,možná s větší bolestí.Je to jen na Vás,buďto se smířit, pochopit a najít/vyzdvihnout lepší stránky muže,pro budoucí fungující vztah-nebo odchod.Obávám se,že nejvíce tímto trpí hlavně děti,jsou citlivější a hlavně bezbranné.Tak už kvůli nim se pokuste najít co nejrychleji řešení,ať je jakéko-li.Je to jen můj názor a oběma přeji mnoho štěstí!!

Co Vám mladé maminky mohu poradit, jestli něco po svém partnerovi chcete aby něco udělal nechtějte po něm nic. A jemu samému to dojde. Když ne musíte se s tím smířit. Každý má jinou povahu, některý zase pomáhá moc a do všeho vám mluví a to taky není k vydržení. Hlavní heslo je "Ty jsi unavený, ty nedělej nic". Uvidíte, jak se to změní.

Tak to je fakt problém, řekla bych skoro neřešitelné pro tebe. A pokud se bojí, že přijde o rodinnou idylku, není přesto schopen změny? Je to možná smůla, že se nedá přemluvit k nějaké té rodinné terapii, ale to by musel sám chtít. Nešlo by alespoň pro začátek aby se také podílel na domácích povinnostech? Antidepresiva to asi nevyřeší, úplně živě si vzpomínám na ty svoje problémy, manžel také nehodlal nic řešit, on byl ale sám se sebou spokojený, vždycky mě odbyl, že ON žádný problém nemá. A konec. Už jsem z toho byla taky na nervy, nemohla spát, zvýšený tlak a podobně. Nevím, co by na něj zabralo, ty ho znáš dobře, co začít tou domácí spoluprací? Odvézt děti, nakoupit a tak? Nemůžeš přece pořád všechno dělat sama a ještě se trápit!

Beatko, on odbornou pomoc nikdy nevyhledá, má ke všem doktorům, psychologům terapeutům dost odtažitý vztah... Zrovna dnes v noci jsme měli hroznou debatu (monolog z mojí strany, on pořád jen mlčí a hrozně nešťastně kouká a bojí se, že o mě a tím tu rodinnou idylku přijde) a tak jsem toho teď plná, ráno jsem vzala děti do školky, teď jsem v práci, mám objednané pacienty až do večera, děti odpo musí obstarav on, sejdem se večer a on už teď doufá, že budu v pohodě a nebudu se vracet k tomu, cobylo v noci... Jenže já už nemůžu... Jsem kvůli tomu už přes půl roku na anitdepresivech, ubíjí mě to, fakt jsem asi na dně, ale zároveň v práci to nechci nikomu vysvětlovat a ani nechci, aby děti poznaly, že něco nefunguje, i když si myslím, že zrovna dětské dušičky reagují hrozně citlivě na takové ty mimoslovní nesoulady, takže tohle jednou třeba odnesou a pak budou mít samy problémy ve svých vztazích... Fakt nevím co dělat... A k tomu máme hypotéku na téměř tři miliony...

Ještě mě napadlo - to musí být strašná situace, když máš muže ráda, jinak je hodný a netrápí tě, stará se o děti...To je fakt peklo, člověk by řekl, že je víc těch dobrých věcí, ale...Pokud je nešťastný, když mu to vytýkáš, asi je takový typ a neví si sám rady, jak se změnit. Zkoušeli jste odbornou pomoc?

MJ, u mě to bylo trochu jinak, ale podobnost je v tom zájmu o sex i v mojí obrovské zamilovanosti. Na začátku jsem si taky říkala - to nevadí, to není nejdůležitější, hlavní je vztah. To sice je důležité, ale vztah začal z mnoha důvodů pokulhávat, sex byl dost ubohý, manžel se snažil jen za začátku, taky byl dost nešikovný. Postupně radši seděl u počítače a já se užírala, co s tím. Skončilo to mou nevěrou (sám mě posílal za jiným, on to řešit nechtěl a postupně dospěl k fyzickému napadání, ne ze žárlivosti, ale "nějak mě prý přestal mít rád") a rozvodem, dnes vím, že má rád jen sám sebe a trápí další manželku, ta chodí občas s modřinami. Teď mám přítele, se kterým to je báječné. Uvědomila jsem si, že rozdílné potřeby v sexu jsou pro dlouhodobý vztah fakt problém! A bohužel jsem se při nevěře zamilovala, on to však bral klasickým způsobem (1. práce, 2. děti, 3. manželka,.............hodně daleko na konci milenka). Nemám mu to za zlé, nechtěla jsem po něm soužití, ale stejně to bolelo. Je lepší předchozí vztahy ukončit, dostat se do pohody a potom myslet na další.

zatím nevěrná nejsem, ale hodně o tom přemýšlím..., ani si to neumím představit, jak být nevěrná a nezamilovat se... Nechtěla bych taky ublížit svému muži, ale říkám si, že on takhle ubližuje mě. nemám o tom ani s kým mluvit, rodiče už nemám, sourozence taky ne a je to pro mne příliš osobní a choulostivé, abych to vyprávěla kamarádkám...

dožene tě k nevěre a nebude divu

Mám velký problém v manželství. S manželem se máme moc rádi, nehádáme se, ale přesto něco neklape. On hodně pracuje, vydělá tak průměrně peněz. Já taky hodně pracuji, vydělám víc peněz než on. Ae k tomu se starám o děti (máme dvě děti 4 a 6let - školky, doktor, kroužky), domácnost (nákupy, vaření, úklid,p raní žehlení), provoz (placení složenek, hlídání různých termínů pojistek, hypotéka, auto...). On se na těhle věcech nepodílí, jen mi nosí ty peníze z práce, jinak to jde mimo něj, ne že by neoceňoval, že to všechno dělám, to asi jo, ale i tak mi to nestačí. Ale i to bych překousla, kdybychom neměli mnohem větší problém a to je sex. Můj muž má absolutně minimální potřebu sexu, tak jednou za 1/4 roku. Já bohužel mnohem větší. navíc, když už k tomu dojde, tak je to pro mne hrozná nuda, je strašně nešikovný, navíc je mu trapné o sexu a našich potřebách mluvit. Jsme spolu deset let, když jsme spolu začali chodit, tak jsem do něj byla hrozně hrozně zamilovaná, ale už tehdy jsem mohla tušit tenhle problém, ale říkala, jsem si ,že až se líp poznáme, bude líp. Velký omyl. Je to horší a horší. Myslela jsem si, že ho třeba nepřitahuju nebo tak něco, takže cvičím , pečuji o sebe, na svých 35 let vypadám myslím moc dobře, doma nechodím v teplákách, snažím sebýt upravená, milá. Ale s ním to nic nedělá. Já to občas nevydržím a všechno mu to z plných plic řeknu, on jen mlčí a je nešťastný. Na jednu stranu v tomhle nechci žít do smrti, na stranu druhou mi s ním vůbec není špatně, je moc hodný, má rád děti, nemlátí mě, nepije, nechodí do hospody...

Máte podobnou zkušenost? Máte pro mne někdo radu?

Díky!

Ja bych mu proste rekla, ze uz jsem vycerpana, ze je te prace moc a uz nemam sili. Proste uz nemohu vse delat. Napriklad po praci bych pripravila nejake jidlo, ale on by musel uklidit celou kuchyn.V sobotu by mel pomoci s vetsim uklizenim. Proste mu vysvetli v cem by mel pomahat a ty pak na to nesahni.Nebo se ho zeptej jestli by mu nevadilo zaplatit nejake pomocnici.Vem si pro jednou priklad z neho a udelej se velmi dulezitou - ze to je potreba udelat a hotovo.Pozvy navstevu a on pozna, ze se rad bavi a i mozna dostane naladu jit ven. Ale jink, kdyz ho uz nemas rada, ztracis s nim cas-kazdy den je ztrata! Reseni se vzdy muze najit, kdyz se chce. Proste se nedej a zacni vyrizovat. Preji prijemne zmeny!

V Liane jako bych videla sebe samu.Bohuzel se nas vztah dik temto mym spatnym pocitum ze zneuzivani zeny v domacnosti ocita uz po nekolikate nad propasti. Opet spolu nemluvime..po tisici prvni.Me ten vztah prijde strasne nespravedlivy. Delame stejnou praci, vice mene si konkurujeme, prestoze on ma dik rodicum a jejich firme lepsi podminky, jsem ja lehce financne uspesnejsi. Proste se musim vice snazit, nemam nikoho kdo by mi lepsi podminky poskytoval pro mou praci. Presto mu jeste obcas musim pomoci, protoze v te oblasti mam vice znalosti a bez tech by nedokazal ani to. Ale!!! doma taky nic nedela, ceka jako kazdy chlap, ze bude mit navareno, uklizeno, vyprano, vyzehleno a nakoupeno - to vsechno za moje prostredky. Jsou chvile, kdy je dokonaly muz, hodny, mily, vstricny a pozorny a taky chvile, kdy je sobec a jen sam za sebe. Tech dnu je tak asi nastejno. Stara se jen o sebe, svoji zabavu, po celodennim cuceni v kancelari do sveho pocitace prijde domu a prvni vec vybali opet PC a vytrvale do toho cuci dale. Nemluvi, jeho svet je tam. Kdyz promluvi, tak jen na teme, ktere ho v PC nadzvedlo a vice mene se jen rozciluje. Sex uz se pomalu stava sci-fi a pripada me, ze ho zajima jen technika, zensky vubec.Vsechny sve penize utrati za sve konicky, na me je chod domacnosti, takze na vse vyrazne doplacim. Nejdulezitejsi jsou jeho problemy, jeho potreby a vsechno ostatni mistrne degraduje jako nedulezite. Neni vzdy takovy, ale casto. Bohuzel, jeden hacek to cele ma, ja bydlim u nej. A z toho asi plyne ta jeho "prevaha". Ja, protoze mam odpovednost za dite se bojim odejit, byt v hlavnim meste nesezenu, drahy pronajem bych urcite neutahla. Jak mu vysvetlit, ze vztah je oboustranna zalezitost ne jen, ze zena se musi prizpusobovat a delat stale svemu panovi pomysleni, ale ze by i on mel do vztahu neco investovat.Vnimam to cele jako nespravedlnost, je to v me hlave a nemuze to jit ven. Trapim se tim a zadelavama na dalsi rodinnou krizi z ktere trpi hlavne dite. Co dal?

Liano, myslím, že je dobře, že si tenhle stav začínáš sama uvědomovat. Moje žena taky po 11 letech začala mít tyhle problémy. Byli jsme v manželské poradně i u psychologa, a to několikrát, ale dodnes jsme to nevyřešili. Už to trvá pět let, a nebýt dětí, asi by jsme se dávno rozvedli. Přitom cítím, že mě má pořád ráda. Ale když má nějaké problémy, ventiluje si svou zlost na mně. Myslím, že by to mohlo být určité přesycení vztahem.