nespokojenost ve vztahu

Simčo, řekla jsem si, "co nejhoršího se mi může stát?" Takže : můžu se rozvést, bolelo by to, ztratila bych manžela, dcera by musela odejít ze školy, musela bych si najít novou práci a byt...fajn, to všechno bych zvládla a připustila jsem si, že na něm tak závislá nejsem, pomohlo to... trochu. Nic to ale nemění na tom, že tak to řešit nechci, nechci se rozvádět, ani odcházet, ani dávat ultimáta. Kdybych si našla někoho jiného, tak za pár let to bude stejné, nebo bude třeba jiný problém, prostě je to naučený stereotyp, který se tak těžko odbourává.

Simčo, je to přesně tak, jak říkáš. Ale jak začít?, je to tak těžké a tak složité. Dělám si jasno ve svý hlavě ... teorie by mi byla jasná, ale ta praxe, tam to bude drhnout. Můj muž, když vycítí, že jsem se od něj trochu odpoutala, tak mě bude shazovat,jak jen to půjde. Vím to, je takový, on o věcech tak nepřemýšlí, řeší to tak, jak to cítí v tu chvíli. Nechci, aby to vyznělo, že je to hrozný člověk, to rozhodně ne... potřebuje mít navrch, aby se dobře cítil a neuvažuje o tom proč. Znám ho dobře, je to složité sebe a jeho popsat, náš vztah se stále vyvíjí. Hodně o všem přemýšlím, možná to taky není dobře, třeba mám strach, že si někoho najde právě z toho důvodu, že nebude mít ten pocit - sebevědomí,ješitnost,moc (nebo jak to nazvat) a bude si to dokazovat tímto způsobem.

Liano ještě něco - nepřiváděj se sama na cestu, ze které není úniku tím, že nikdy nepřipustíš rozvod nebo dočasné odloučení. Tím jen sama sebe svazuješ ještě více. První, co mě má psycholožka naučila bylo to, přestat si myslet, že mám vztah na celý život a že to tak musí být. Prostě když nejsem spokojená, a ten druhý mě neslyší nebo nechce slyšet, mám právo odejít, abych mohla být šťastnější. Přijala jsem to, smířila se s tím, odešla na čas od partnera a dneska to opravdu vidím úplně jinak. A nakonec i partner konečně ví, že pokud mi nebude doma pomáhat a reagovat nějakým způsobem na mé potřeby, odejdu, tentokrát už navždy...

Gito, mám hodně zážitků z rodinných konstelací. Několik jich mám za sebou, a pravidelně účinkuji v konstelacích jiných lidí. Je to skvělá práce na sobě. Zrovna tento víkend máme konstelace zase a moc se těším. Kineziologií bych konstelace chtěla doplnit. Už cítím, že na to nazrála doba.

Takže si to Liano shrňme

Simco,ty mas dobre zkusenosti s kineziologii?

Ahoj Milo, jo to kdybych tak dokázala :o). No jo, snažím se o to. V práci jednám každý den se spoustou lidí a jsem sebevědomá a samostatná, manžel to samozřejmě vidí. Zní to možná divně, někdy mám pocit, že mě sráží úmyslně, abych moc nevyrostla.

Ahoj, trošku se mezi vás připletu, chci jen říct, třeba ani nevíš, žes mu něco udělala, něco mu může vrtat hlavou už delší dobu - nejlíp to vždycky vyplave na povrh, když trochu popijete. Nechcete třeba večer zajít na pizzu nebo tak, třeba se rozpovídá, nijak nenaléhej, abys ho nestísnila do rohu...Pokud je nějakej problém, nevěřím, že by ho nechtěl řešit, jen se třeba bojí, aby ti neublížil - něco mu na tobě může vadit nebo tak.S těma kamarádkama na kafíčko je to fakt špatný, zkus ho jako přemlvit, aby tě pustil, pak bude mít třeba pocit, že má tu "moc" a bude se cítit důležitej...Promiň Pavle, vypadá to, jako bych dělala z chlapů idioty, co.Provokace jako, "když si takovej, tak já budu dělat naschvály", by asi nebyla dobrá - vyparádit se a odejít bůhvíkam, ale občas si po dohodě s ním někam vyrazit, ukázat mu, že si poradíš i bez něj, ale nepředhazovat mu to, pokusit se při tom stíhat i doma ale nepřehánět to, být pro něj zase novější a zajímavá,ale tak, aby nezačal žárlit, dokazovat mu, že on je pro tebe pořád ten jedinej, neukazovat nikdy chlapovi, že jsi zoufalá a nešťastná, aby měl pocit, že za to může on, brečet před ním taky neni dobrý, ale určitě by se mu líbilo, kdybys byla sebevědomá, věděla co chceš, pořád se jen něčeho nebála...uf, vyčerpávající, co:-)))

Simčo,teď už asi nežárlí, má mě jistou. Ale dřív, když jsem nebyla tak tvárná, tak žárlil docela dost. To bylo peklo. Všechno souvisí se vším. Byl vždycky protivný a já mu ustoupila, protože jsem chtěla mít doma pohodu a tak postupem času docílil svého. Mám fakt moc ráda, nikdy se nechci rozvést a mám strach, že když budu něco lámat přes koleno, tak nebude spokojený zase on. No,prostě bludný kruh. Pokusím lehce vylepšovat situaci...žádný násilí...., ale starého psa novým kouskům...

Simčo, souhlasím a ani netušíš, jak mi Tvoje slova pomáhají. Moje mamča to má doma podobný, taky je všechno tak, jak to chce táta. Vím, že je to chování, který jsem převzala od svých rodičů. Jsem hrozně měkká a ten můj je už moc zvyklý, ale pokusím se to alespoň trochu vylepšit. Pavle, jsem ráda, že reagoval i chlap. Jestli je naštvaný, tak teď se ho ptát nebudu, protože jsem mu opravdu nic neudělala a prostě nepříjdu první. Odhadovala bych to, že ho někdo naštval v práci a on měl blbou náladu, tak přestal mluvit. Tohle u nás už proběhlo mockrát

A ptala ses ho, proč mu to vadilo to kafíčkování? Měl o tebe strach, žárlil? Nedalo by se to třeba vyřešit tak, že bys řekla kam jdeš a kdy přijdeš a dodržovala to tak? Případně mu od kamarádky zavolala, že jsi OK a je vše v poho? Prostě ustupování není nejrozumnější. Všechno má nějaké své řešení. Jsem ale ráda, žes na to přišla. Tak nějak cítím, že se ti moc do těch změn nechce (komu by se chtělo, když je tam ten strach, znám to ze své bolestné zkušenosti), ale že i když to teď odložíš, počítáš s tím, že v budoucnu to přijde znovu.

Liano, vidíš, to je jeden z tvých možných systémů přesvědčení... proč by to měli mít chlapi jednodušší? To si jen ty myslíš, nevím, kdo ti to kdy vložil do hlavy, možná stejně tak nespokojená tvoje matka... ale není to tak, každý to má v životě nějak (jinak) těžké. To že to máte doma takhle zavedený je zřejmě dlouhodobá záležitost. Prostě jsi to začala dělat, zvykla si na to, ale ve chvíli kdy toho je na tebe hodně, začíná tě to štvát. Proč to tak u vás je? Pamatuj - nemusí to tak být - jsou rodiny, kde je vše vyvážené!!! A to že ti manžel říká, že jiné ženy to tak dělají taky - ty nejsi jiné ženy, ty jsi ty! Ty to chceš jinak, musíš proto začít konat to, cos doteď nedělala a čeho ses možná bála... chce to ale POMALU, protože jak dlouho to vznikalo, tak dlouho se to bude zřejmě uzdravovat...

Simčo,dík. Víš, ten můj docela fajn, ale jen, když je vše podle něj. Tak si mě postupem času takhle vychoval, časem jsem slevovala a slevovala a doma bylo vše OK. Když jsem udělala něco, co se mu nelíbilo, tak bylo doma dusno, a já to nikdy nevydržela, takže příště jsem se tomu vyvarovala. Např. se mu nelíbilo právě kafíčkování s kámoškama, takže dneska to vypadá tak, že z práce mažu rovnou domů a kamarádky max. potkám cestou na nákup... Že bych si šla někam sednout na drink, tak to jsem neuděla už dobrých 9 let. Já vím, jak si kdo zařídí, tak takový to má.

Liana: k tomu, aby prestal komunikovat, ma jiste duvod (muze byt na Tebe hodne nastvany, aniz bys o tom vedela). Doporucuji ten duvod pokud mozno zjistit co nejdriv. Nejsem si ale jisty, na kolik by zabralo se jej primo zeptat a tvrde vyzadovat uspokojivou odpoved. Mam zkusenost, ze jakmile se do vztahu zatahnou silova reseni, tak nevyhraje nikdo - zvrtne se to do souboje "kdo vic vydrzi a ustedri tvrdsi ranu".Konstelace, o kterych mluvi Simca, nejsou spatny napad, muzes se z nich neco dozvedet. Ale nejspis Ti nepomohou k rychlemu vyreseni aktualne problematicke situace - spis k pozvolnejsimu pokojnemu reseni.

Je fakt, že chlapi to maj ve všem jednodušší. Ženská pracuje v zaměstnání jako chlap, ale doma ji čekají další povinnosti a péče o děti a ještě se po ní chce, aby byla stále sexy, usměvavá, upravená a v poho. Chtějí mít doma puťku a zároveň dračici.

Liano, nejlepší by bylo poptat se ve tvém okolí, jestli někdo kineziologii nebo ty konstelace prošel a dal ti doporučení na určitou osobu, která je v tom dobrá. Celkově se ale dá říct, že jsou to metody, které tě vrací do minulosti a hledají okamžiky, kdy se ti stalo něco ošklivého a tys přijala určité systémy přesvědčení za své a tím tě vlastně spoutávají a omezují. Většina lidí si není schopna bez odborné pomoci tyto systémy uvědomit. Jak to tak popisuješ, máte opravdu velký problém. Ty se snažíš manželovi zavděčit, kopíruješ a žiješ jeho život, ale tím se mu paradoxně začínáš protivit, protože pro něj přestáváš být zajímavá. Obzvlášť, když jste 24 hodin denně spolu. Měla bys začít užívat více svůj názor, začít o sebe pečovat (nejen o zevnějšek, hlavně o trpící duši!), občas mu nechat děti na starost a někam jít "nutného zařizovat" (na kafe ke kámošce, koupit si něco hezkého apod.). Máte se sice možná rádi, ale to vaši krizi rozhodně nevyřeší. Může to pomoct udržet váš vztah, když pro to oba něco uděláte. Nemůžeš třeba na pár dní někam odjet? K rodičům apod. víš, abyste si pár dní odpočinuli a budeš mít čas na přemýšlení, co s tím uděláš, protože když to necháš tak, vymstí se to, věř mi!!!

tak tyhle situace znám. Ticho, nekomunikace...Opravdu někdy nevím, co ti muži chtějí. Na jednu stranu jim žena zajistí pohodlí domova (nakoupeno, uklizeno, uvařeno...) a ti chlapi to pořád nedokáží ocenit a ještě se koukají po jiných, protože ta jejich žena je potom taková strhaná, že s ní nic není. Má rada by asi byla: vykašlat se na všechno a zavést pravidlo, že všechny práce se dělají napůl. Proč by chlapi nemohli uklízet a starat se o domácnost, když to zvládnou ženy? Já to tak pomalu zavádím a ono nic jiného tomu muži nezbyde, než to udělat. Samozřejmě pak hrozí ztráta partnera, ale má cenu někomu dělat neustále služku??? Z toho pak pramení nízké sebevědomí ženy a to se možná mužům také nelíbí. Takže zapřáhnout chlapy do procesu a věnovat se sobě. Ať se taky ti chlapi trošku snaží, ne?

Ahoj holky, díky za podporu a rady. Co bych chtěla? Aby se mi víc věnoval, aby alespoň občas projevil zájem. Jsem z toho zoufalá, např. včera se mnou přestal mluvit a já ani nevím proč. Vážně se nic nestalo, prostě přestal mluvit... ráno jezdíme spolu do práce a on se sebral a prostě odjel. Nevím , co dělat, ale teď za ním nepůjdu. Takže jsem se taky urazila a taky přestala mluvit. No je to u nás fakt super :(.

Simca ma pravdu v jedne veci.Je to predevsim tvuj strach,ze o nej prijdes.Proste se vzepri,nic jineho ti stejne nezbyde,pokud nechces,aby to u vas skoncilo totalni nekomunikaci.Tvoje zatim mala flustrace poroste jeste dal,tak to zastav! Nenech se odbyt,pokud vykonavas praci stejne jako manzel,tak mas na to hlavne i pravo.Co bys vlastne chtela,aby manzel delal?

ahoj liano doporucuji precist knizku MILUJ SVUJ ZIVOT AUTOR LOUISE L HAYsnad ti pomuze ja jsem vdana 20 let manzel mi sice obcas pomaha ale z tou komunikaci to u nas vazne manzel dava prednost televizi a pivu nemame si kolikrat o cem promluvit ze zacatku mi to moc vadilo a ted jsem si uz zvykla a ziju si svym zivotem spojuji nas deti a ty jsou uz odrostlejsi tak se nedej a promluv si s nim pokud bude mit zajem drz se