NEUSTÁLE POCHYBUJI (příšerné)

Není až tak blbá :-) člověk prostě musí svým způsobem dospět sám k nějakému závěru. Nemůžu čekat, že někdo trpí stejnými pochybnostmi a bude mě tu učit, jak se toho zbavit. K jednomu závěru bych už asi měla dojít, "hlavně nesedět a nečumět do blba" :-)

jasný...ale tu asi nic nevyřešíš....chce to něco se sebou začít dělat...nebo se s tím smířit..:-)))to je blbá rada,co?

ACH JO :-) neřeším tu svůj vztah, nýbrž svoje pochybnosti, snažím se najít způsob, jak se jich zbavit. Možná jsem to trochu více rozvedla, ale ta podstata je daná na samém počátku.Díky Abby :-)

Katko,stále se to točí kolem jednoho tématu..máš se ráda? věříš si? co si necháš líbit?pokud ho miluješ a chceš,tak ho miluj...a nic nečekej.

Jak by bylo Tobě, kdyby Tě odmítal v jakémkoliv smyslu on? ;-) Vážně si myslíš, že by se cítil dobře, pokud by nesměl vědět, že jsi jen jeho? :-) Asi vím co mi naznačuješ, prostě on by si neměl být mnou tak jistý, ale v tom případě bych odpověděla stejně :-)Mám svůj život, nijak se neomezuju a možná, že máš v jistých věcech pravdu, ale momentálně si to nechci připouštět. Umím mu to taky natřít, ale už mi nebývá příjemně při vědomí, jak se asi cítí. Nechci se k němu chovat tak, jak se chová on ke mě, i když někdy mám chuť to udělat, protože jak se říká, "kdo nepřožije, nepochopí" :-)

A je to tak jednoduché? Zvládnáš to odmítání? ;-)Není chlap jako chlap ;-) i když podstatu mají stejnou :-)

Co já na to?Že oni mají vrozenou menší potřebu s námi být stále:-))že je dobré čas mezi schůzkami vyplnit tím,co nás baví(i jiní muži) a NESMÍ vědět,že chceš jen jeho.:-))Musíš mít svůj vlastní život,který kvůli němu neodsuneš a párkrát bys ho měla i odmítnout,aby věděl,že není jediné,co tě zajímá.:-))

Abby: Ano, taky si to říkám a někdy už mám dojem, že jsem rozhodnutá a pozvánky přijímám, ale následně oddaluji :-) asi nechci, abych mu musela dát nějaký důvod k tomu, aby se mi musel více věnovat. Už by to byl jistý nátlak a já bych byla raději, kdyby chtěl on sám být se mnou, protože je se mnou rád a né proto, že bych snad mohla být s někým jiným někde jinde :-) Co ty na to ? :-))

Katko,možná by to právě chtělo rozhoupat ty stojatý vody a někam s někým zajít.Dostat se z toho uzavřeného prostoru ven.Možná ta druhá strana zjistí,že by se ti mohla více věnovat.Co ty na to?

Lenka: A to, že Ti připadá špatné, nebo respektive se dostaví výčitky, že někdy se dokážeš bavit i s někým jiným a nabízí se Ti myšlenka, jak by mohlo být právě s ním? :-)Já už mám jen výčitky z toho, že bych se měla s někým sejít jen tak na kávu, což on dělá zcela běžně, ale on si nevyčítá vůbec nic a proč taky, co je na tom špatného? Mám dojem, že my se snažíme dokazovat, že patříme jen a jen jim, nepotřebujeme nikoho dalšího a navíc samy se bráníme tomu, že by snad někdo mohl být opravdu lepší, takže zatím co on bude sedět s nějakou slečnou, já raději budu poslušně sedět doma :-) Má to logiku? Asi má a tou je právě ta nedůvěra k vlastní osobě. Co vy na to?

Kačka: :-))) znám velmi dobře to, co popisuješ "neřeš to, prostě se na to vyser!!!" :-) slýchávám to poměrně dost často a tím je mi dáno na zřetel, že ty mé nářky nikdo nemíní poslouchat, což na jednu stranu chápu. Vím, že jsem až extrémně vnímavá, ale jak už jsem psala, patří to ke mě, jsem prostě taková. Nemůžu to hodit za hlavu a jít dál, jako to s oblibou dělají ostatní, ničí mě to. Potřebuji si objasňovat jisté věci, které se staly, abych pochopila buď já nebo ostatní, kde vznikla chyba.Lenička: Hmmm, stejně tak se pasu i já ve svých proslovech a občas si říkám to sámé, nebyla jsem trapná, pokud si sama tak připadám, pak se dostaví taková panická hrůza, pochopitelně ne až tak extrémní, ale dost hnusný pocit, že jsem mohla říct tohle a tohle a nevzniklo by to, co vzniklo :-) ale co s tím sakra, budu se trápit, ale už to nevrátím. Tak snad příště to zkusit líp, ale emoce :-) to je kámen úrazu.

...dělat to,co člověk chce,co mu dělá dobře,mluvit s tím,s kým chce...pak by neměl mít žádné pochybnosti a výčitky.Vůči komu??Leni,výčitky proto,že se pobavíš někdy s jiným mužem?Proč?Myslíš,že tím,že se vdáš,nebo zadáš ztrácíš právo bavit se s jinými lidmi?Není to tak,že tím pouze potvrdíš svou lásku k druhému a ne jeho majetnický nárok na vše,co se týká tebe?Mít někoho ráda a vyčítat si,když ti je dobře i s jinými lidmi-to je cesta do pekel.

Ahoj Katko také mi píšeš přímo z duše:-) také furt přemýšlím otom co jsem kde řekla jak to znělo jestli jsem nebyla moc trapná atakové pitomosti které i když vím že nemá cenu řešit mi jdou na mysl a nemohu se jich zbavit pak je tu i ta nerozhodnost i vpartnerství přesně jako říkáš ty někdy mám pocit že je to ten jedinej a jindy klidně pokecám sjiným klukem a hned mě napadaj myslenky typu jakej asi je treba je lepší, líp by mi rozuměl atd.. strasně mi pak je připadám si za to špatná:-(ach jo tak jsme si postěžovali ale jak to změnit jak změnit myslení jak vymazat tu pochybnost ve vsem co děláme poradte nekdo......:-(

Ahoj Kači, nějak jsem narazila na tvůj článek a řeknu ti teda, že ty jako bys mi v těch základních věcech z duše mluvila. Taky jsem často plná pochyb,ale nejčastěji pochyb o sobě, což je asi to nejhorší, co může být, podle mě. Chci říct, že NEJSI SAMA a já jak vidím taky ne. jo a to s tím neustálým přemýšlením...já absolutně neumím vypnout mozek a ostatní mi jen pořád dokola opakují, : " neřeš to...ser na to " atp. což já neumím.Jsem prostě odmalička přemýšlivý a citlivý typ, a proto tě chápu. V poslední době se to ale trochu zlepšilo , a to proto, že jsem začala normálně žít. Pokud my totiž ulpíme v tom svém nereálném světě, tak se to jen zhorší,a proto doporučuju,abys se trochu osamostatnila, dělala něco sama, snažila se postarat o své základní věci, jako je práce a domácí práce a pak zkus ve volném čase dělat to, co tě baví... A jinak, řídím se jedním mottem: " Každý člověk se v každé minutě svého života chová jak nejlépe dovede. " Tzn. že všechno je , tak jak má být ....zatím ahoj zdraví katka (taky:-)

Myslím, že tak to přesně je :-)neustále pochybuji ;-)

Nemyslím chyba v něm jako člověku,myslela jsem chyba v něm jako tvém partnerovi..mohl by být na jeho místě kdokoliv,ty budeš mít problém stejně,tak je to?Jo beruško,na tohle jsem krátká...sama potřebuju rady:-)))

:-) tak fajn, ale nikdy jsem neřekla, že je chyba v něm, proto bych se asi nesnažila řešit sebe, že? ;-)

no potom nebude chyba v něm:-)))ale v tvém přístupu.Tak dobře-nerozhoduješ se.Tak proč na to pořád myslíš?Pokud budeš s někým chtít žít,tak s ním budeš žít a nebudeš o tom přemýšlet....prostě to tak bude.A jestli máš pochybnosti už teď,tak se nevaž...odvaž se:-)

Obklopují mě lidé, kteří si jsou 100% ně jisti, že milují, proč si nemůžu být tak jistá já? Protože on není ten pravý? Tak tím se utěšovat nehodlám, protože v mém případě není asi ten pravý žádný muž. Někdy bych ho přímo spapala láskou, ale pak příjde den, kdy ho mám dost, dívám se na něj a říkám si, chci s ním vůbec být? Ale já myslím, že chci, tak proč jsem schopná se dívat na něho tak zle :-((( to mě strašně trápí.

Nerozhoduji se, udala jsem pouze příklad, kterého se držíš :-) já zatím jen uvažuji díky své extrémní přemýšlivosti :-)Prostě pochybovat budu celý život a asi se s tím budu muset smířit a bojovat tím, že půjdu proti svým myšlenkám a udělám opak toho, co mi vnucují. Nevím jak to jinak vyřešit, protože pokud se budu neustále jen bát, že nebudu umět žít s jedním člověkem na pořád, pak bych taky mohla zůstat sama, což se jednou může stát, ale to až poté zkušenosti, kterou bych si neměla nechat vzít. Takové souvětí jsi ještě neviděla, že? :-)