Už nevím, co je normální...

Lezou me na nervy holky, ktery si davaj nicky muzskyho rodu!!!!

Koblížku,já měla první dítě v 27 a druhé ve 30 a o nic jsem nepřišla.A to tenkrát nebyly takové možnosti,jak dnes.Dnes si najdi práci,vydělávej a uživej si.Cestuj a bav se,protože až přijdou děti,tak to tak nepůjde.Jde to samozřejmě i s dětma,ale to už není ono.Já toho tvýho nechápu.Ten snad vylez z jeskyně,nebo co?Dnes jsou 30-ti letí svobodní a je to absolutně normální,tak nechápu,proč tě v 19-ti nutí mít dítě.Promin,ale vždyt jsi ještě sama dítě.Nenech se ukecat,tady jdu o vážnou věc a ne o to,že tě ukecá abysis koupila boty,nebo šaty ,které se ti nelíbí.Ty pak můžeš vyhodit,ale dítě už pak ne.Je to na celý život.Mysli na to a zatím si ještě užívej svýho krásnýho mladí.Povinností tě čeká ještě až až, tak se do nich nehrň,když nemusíš a dotlačit se do nich nenech.Taky i ty musíš cítit,že chceš a je otěhotnět jenom proto,že to chce partner.

Moc díky za příspěvky, tak nějak jste mě uklidnili, že to, co si myslím a cítím já, je v naprostém pořádku. Pže už jsem si mezi těma mladejma maminama začínala připadat nenormální. Ano, jde mi hlavně o finanční zabezpečení a také chci nějaký čas pracovat, abych se po mateřské měla kam vrátit a ne shánět práci s malým dítětem. Vim, že na to zaměstnavatelé koukaj (ikdyž se to nemá). Snad to přítel další čtyři roky vydrží. A když ne, asi to pro mě není ten pravý.. (doufám, že vydrží:)) A být finančně závislá na chlapovi? To opravdu nechci, to je také jeden z důvodů proč chci počkat.
Dary: Moji rodiče?? žiju jen s mamkou, tu by možná trefil šlak, ale ona je hrozně na děti a hodně to s nima umí (pracuje ve školství), takže si myslim, že by nakonec byla v pohodě..já vlastně na mamku moc nemyslela, myslím si, že mít dítě je moje rozhodnutí a ne rozhodnutí mojí mamky.

Ještě jednou díky za příspěvky. Hezkej večír:)

Milá Koblížku, nech si poradit. To co píše Ginger je ze života. Mít děti jako nezralé osobnosti (a to většina lidí, mužů i žen před dvacítkou i brzy po ní, jsou)je riziko. Být závislá na manželovi ekonomicky a malou možností se osoamostatnit, je další riziko. Neužít si mladosti je nerozumné. Prostě zvaž to, poraď se s někým, kdo vás oba zná. Co tvoji rodiče?

Koblížku radím nikam nespěchat, pokud ti alespoň trochu pomůže můj příběh, zde je:
Měla jsem děti brzo, první v 19ti, krátce na to druhé - ze školy přímo na mateřskou. Zamilovaná až po uši, chytrá až na půdu, k radám ostatních hluchá. Začátek OK, mladý šťastný pár, 2 dětičky... dlouho jsem v tom viděla výhodu...děti budou samostatné, já ještě mladá, budeme si užívat, kamarádky budou běhat okolo dětí apod. říkala jsem si. Vše ale dopadlo trošku jinak... Manželství nevydrželo, dospěli jsem, staly se z nás úplně rozdílné osobnosti, společné soužití hodně skřípalo..rozvod... Bohužel, krátce po rozvodu si Ex založil novou rodinu a brzo na to se vykašlal i na děti. Takže jsem na všechno zůstala sama. Je mi 35, užíváního si moc není, neboť jednak není tolik času, ani peněz a ani není s kým! Kamarádky mají rodiny, malé děti (které jak už teď vím, vůbec nejsou překážkou v "užívání" si života) a já jim závidím.. Také už 100% vím, že mít dítě později, více bych si to užila, mateřství si více vychutnala.. Tak si to teď vynahrazuji alespoň na mrňatech mých kamarádek.:))). V 19ti pro mě bylo vše nové a dost náročné: manželství, domácnost, děti.. prostě fofr..
Mýt znovu tu možnost volby, volila bych rozhodně jinak!

Já si myslím, že pro každou je jiná doba. Některá se cítí ve 20, jiná až ve 30. Teď máš za sebou střední školu a šla bys hned na mateřskou ? a co bude potom za 4 roky? pak si budeš horko těžko budovat kariéru. Navíc dítě chce více on. ty na to ( asi ) ještě nejsi připravená. Ale s dítětem budeš doma ty, ne on. K tomu abyste byli šťastná rodinka, musíte být v pohodě všichni. Plánovaný potomek je záležitost 2 lidí, jestli to takhle můžu napsat.
A podívej se na jeho sestru! Co ta se zmůže v životě? Chtěj kvalitní život! Dneska je jiná doba, máš spousty možností.
Když na výšku máš, jdi do toho.
Jestli tě miluje, pochopí to a počká na tebe.

Koblížku, to je těžký. Pokud máte zázemí,finanční, bydlení..... tak si to musíš rozhodnout sama. Nevím, co poradit.Obojí má své pro a proti
Já měla děti ve dvaceti, teď je mi 35 a jsem v podstatě "volná". Děti velký, já teprve v rozpuku:-)) Mám s manželem čas na spoustu věcí. Na druhou stranu vidím své vrstevnice, jak si teprve pořizují děti, někdy jim závidím... Když se sejdem, tak zase oni závidí mě, že už mám děti velké. Jestli se na to necítíš, tak do toho nechoď. Já jsem děti chtěla v těch dvaceti a co jsem si tzv neužila, užila jsem si, bohatě, potom....

Nenech se zblnout rodinnou tradicí! Že ho měla jeho matka v patnácti ještě neznamená, že jí musíš trumfnout. Do dítěte jde dnes brzy ten, kterej to neumí a nebo nemá šanci na karieru. Ale holky dnes skutečně chtějí napřed se zajistit. Jinak zůstaneš totálně závislá na manželovi (což by se mu asi líbilo) ... 4 roky po porodu se vrátíš do úplně jiného prostředí, jiných režimů a mravů. Návrat do pracovního procesu je klikatý. Na druhou stranu druhé dítě po třicítce je už dost záhul na osobní pohodlí a třetí už asi nehrozí vůbec...

Je mi 27 a zacinam o diteti uvazovat az ted. Myslim si ze ted je ten spravny cas :-)

Už nevím, co je normální, možná bych ráda slyšela názory více lidí. Takže... je mi 19 let, jsem čerstvě po maturitě a chystám se studovat dál. Už tři roky mám přítele, který už pracuje. Jde o to, že už mi několikrát naznačil, že by se mnou chtěl mít dítě. Chjo, děti miluju, ale mám pocit, že je na to moc brzy. Nemám bůhvíjaké ambice týkající se mé budoucí kariéry, ale nějaké mám:( Představuji si to asi takto: Za tři roky dostuduji, najdu si práci, budu tak rok pracovat, šetřit a poté NEJDŘÍVE si chci pořídit potomka. Jenže přítel má jiný názor. Já donedávna myslela, že mám zdravý rozum, ale momentálně o tom docela dost pochybuji. Přítelovo sestře je 18, bydlí s rodiči, má jen základku a už rok se snaží otěhotnět, jeho matka ho měla také v osmnácti, na ulici potkávám bývalé spolužačky s bříškem, ne-li rovnou s kočárkem! Já si ale připadám ještě jako malé děcko a nedovedu si představit, že bych měla mít miminko. Jaký je váš názor? Měli jste děti brzy, nebo později?